293. Instrukcí a proposice královská přednesena na sněmu jenerálním dne 27. ledna 1597.

1597. — Rkp. arch. města Prahy č. 112 Sněmovní knihy 4. fol 43.

JMt Římský císař, Uherský a Český etc král etc, pán náš nejmilostivější, od stavův království tohoto a vyslaných z markrabství Moravského, obojích knížetství Slezských, též Horních a Dolních Lužic, poddaných svých věrných milých, že jsou se k tomuto nynějšímu od JMCské položenému sněmu obecnímu poddaně a volně najíti dali, milostivě a vděčně přijímati a jich podle toho tejna činiti neráčí, ačkoliv by JMCská dotčených stavův jako i zemí k němu příslušejících rozepsáním tohoto sněmu valného a vyhledáváním při nich proti ouhlavnímu a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku dalších a větších pomocí, vědouce o tom dobře, že jsou od drahně let pořád pro obhájení svaté víry křesťanské a zachování království Uherského, z své přirozené šlechetné a poctivé mysli, neohlídajíce se na žádné své vlastní, ani chudých mnohými bídami a neřestmi v tyto nynější nebezpečné a těžké časy na [nej]výš soužených poddaných svých veliké nedostatky, k obzvláštnímu milostivému zalíbení JMti, téměř nad možnost znamenité a před tím nebývalé daně a pomoci (pročež by nyní slušné polehčení míti měli) svolili, milostivě ušetřiti a ušanovati chtíti ráčil: ale poněvadž jest z dopuštění božího pro veliké hříchy naše, nimiž sme ho na sebe velmi rozhněvali, k žádnému zemím těmto i všemu křesťanstvu užitečnému a stálému pokoji (jakž by to JMCská obzvláštně rád viděti ráčil) s týmž nepřítelem až posavad přivedeno býti nemohlo, nýbrž ta již na pátý rok trvající odevřená válka z přinucení a nevyhnutedlné potřeby (ač má-li netoliko ostatní díl země Uherské, jakožto všeho křesťanstva jediné bašty, nýbrž také království toto s zeměmi k němu příslušejícími před dokonalou záhubou a pádem chráněno a zachováno býti) dále proti dotčenému velikomocnému nepříteli předce vedena a jeho ukru-tenství s pomocí pána Boha všemohoucího (kterýž k tak chvalitebnému předsevzetí lidu svému milostí a pomocí svou svatou přítomen býti a nepochybně slavné vítězství dáti a propůjčiti ráčí) i také skutečným a opravdovým přičiněním JMCské věrných poddaných (dokudž by k vejš dotčenému pokoji s pomoci pána Boha též s prospěchem zemí těchto nepřišlo) podstatně a udatné odpíráno a odoláno býti musí, z těch i jiných bezelstných příčin JMCská stavům království Českého a vyslaným z jiných zemí té celé milostivé a dověrné naděje býti [ráčí], že s tak milostivou a otcovskou péčí JMti, kterouž dle povolání a povinností své císařské a královské o všecko křesťanstvo, obzvláštně pak o království toto, aby s zeměmi svými před všelijakými outoky a vpády nepřátelskými v dobrém a stálém bezpečenstvi zůstávati mohlo, míti a o to se ustavičně i skutečně starati ráčí, netoliko dobře spokojeni budou, nýbrž také k uvažování JMCské milostivých žádostí, kteréž se stavům i tolikéž vyslaným z zemí příslušejících v obzvláštním spisu obsažené příležitě podávají, tím dřívěji přistoupí, a v tom ve všem se k JMCské z té starodávné, stálé, věrné a upřímné lásky, kterouž jest k sobě od nich každého času v mnohých znamenitých a platných příčinách v skutku seznati ráčil, tak aby příkladem jich kurfirštové, knížata a stavové svaté říše, též jiní potentátovó a země JMCské, kteříž všickni na království toto a země k němu příslušející, co v této nejdůležitější potřebě (an jim tu o vlast, manželky, dítky a všecko nejmilejší jich běží), učiní, zřeni své mají a po něm postupovati chtějí, tím snázeji k vypravení většího počtu lidu jízdného a pěšího, nežli loňského roku do království Uherského přivedeni býti mohli, volně a poddaně ukáží, a tak toto sněmovní jednání předně ke cti a chvále jména pána Boha všemohoucího i k vzdělání křesťanstva a zachování, jakž dotčeno, zemí těchto, a sumou jim samým ke všemu dobrému a užitečnému tím dřívěji k svému náležitému a brzkému vyřízeni, aby milostivý žádosti JMCské průchod svůj míti a naplněny býti mohly, všelijak s pilností fedrovati budou. Což jim JMCská zase ve všech příčinách a potřebách jich obecních a obzvláštních vší milostí svou cis. a královskou (načež se docela ubezpečiti mohou) zpomínati a nahrazovati, nicméně že takové dobrovolné svolení privilejím a svobodám jich i tolikéž starobylým chvalitebným zvyklostem a pořádkům k žádné újmě a škodě nyní a [na] budoucí věčné časy býti a vztahovati se nemá, je dostatečným reversem opatřiti a každého času jich milostivým císařem, králem a pánem býti a zůstati ráčí.

Konc. v archivu česk. místodrž. L. 34. 1590-99.

Předně, jakož o tom stavové království toho, věrní poddaní JMCské, dobrou vědomost mají, že jsou se na sněmu obecním, kterýž na hradě Pražském léta již pominulého devadesátého šestého při času Narození blahoslavené panny Maric držán byl, mezi jinými artikuly i o ten jednomyslně snesli a narovnali, pokudžby toho nějaká spěšná a nevyhnutedlná potřeba, žeby pro obhájeni vlasti této veřejnost vyzdvižena a do Uher vypravena býti musela, nastala, že stavové nejvyšším úředníkuom a soudcuom zemským, radám JMCské soudu komorního a osobám předešlým sněmem léta devadesátého pátého voleným moc dávají, aby to s JMCskou uvážili a podle uznalé a nevyhnutedlné potřeby, kdyby nikterakž jinak býti nemohlo, týž lid vyzdvihnouti a kdyžby toho potřeba nastala, aby se bez odtahuov spolu strhl, to naříditi mohli, jakž týž artikul dále v sobe obsahuje a zavírá. Podle kteréhožto sněmovního snesení ráčil jest JMCská, znaje toho po ztracení Erly a tý nešťastné příhodě tak vysoce duoležitou potřebu býti, předjmenované nejvyšší ouředníky a soudce zemské, tolikéž i rady soudu komorního a z obce volené osoby k sobě na hrad Pražský obeslati a jim to všecko, v jakém velikém nebezpečenství markrabství Moravské a knížetství Slezská i také království toto z strany nenadálých a Škodlivých vpáduov nepřítele Turka postavena jsou, dostatečně v známost uvésti a spolu s nimi, jakby takovému nebezpečenství vyzdvižením dotčené veřejnosti odoláno býti mohlo, podle vší potřeby milostivě uvažovati a v tom se snésti, aby po všech krajích království tohoto mustruňkové mandáty nebo-lito listy odevřenými rozepsáni a držáni a jeden každý s počtem koni a pěších svých, cožby na koho podle sněmovního snešení vypraviti přišlo, na ten mustruňk vyslal [sic] a po vykonání mustruňku upřímo k městu Znojmu a odtud dále, kdež by toho největší potřeba ukazovala a JMCská jim to milostivě v známost uvésti ráčil, táhl a v tom ve všem se tak, jakž sněmovní snesení v sobě ukazuje, poslušně a poddaně zachoval. I ačkoliv jest se to všecko podle již dotčeného uvážení JMCské s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami soudu komorního a osobami z obce volenými vykonalo a takové mandáty a listové otevření po všech krajích rozesláni byli, však poněvadž jsou všech obvateluov v tak krátkém a spěšném čase dojíti a stavové také k týmž mustruňkuom se všickni hotoviti a najiti dáti nemohli, z té příčiny jest vejš psaná veřejnost průchodu svého míti nemohla, neb stavové rozumně a zdravě toho povážiti mohou, kdyby jedni táhnouti a druzí doma zůstati měli, že by veliká nerovnost v tom bejti i také při sněmu obecním mezi stavy roztržitost a nemalé stížnosti skrze to pojíti mohly; a tak jest JMCská s týmiž nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, radami soudu komorního a osobami z obce volenými, když jest té věci jinač spomoženo býti nemohlo, naposledy tento prostředek k tomu obrati a s nimi se na tom milostivě snésti ráčil, aby místo již jmenované veřejnosti jistý počet lidu totiž pět set zbrojných koní a patnácte set pěších neprodlévajíc v službu přijat a do Uher na náklad stavuov království Českého pro odpírání vpáduov nepřátelských stěžně vypraven byl.

Ale že jest i takové JMCské s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami soudu komorního a osobami k tomu volenými milostivé a dokonalé snesení (o čemž jest stavuom markrabství Moravského a knížetství Slezských, aby se na tu vejprávu dokonce ubezpečili, psaním svým v známost uvésti ráčil) pro mnohé a veliké překážky, kteréž jsou v to vkročily, až posavad k svému vykonání přijíti nemohlo, protož JMCská často psaných stavuov království tohoto, poddaných svých věrných milých, milostivě a otcovsky napomínati a žádati ráčí, aby pro zachování mezi nimi a zeměmi k témuž království příslušejícími slušné rovnosti i také dobrého přátelství a lásky, a zvláště pak že někteří z nich počet svuoj jízdných i pěších před některou nedělí do Uher jsou vypravili a jiní také toho oumyslu jsou tak se zachovati, na tento jistě potřebný, duoležitý a již snesený artikul především jiným nastoupili a jak by dotčený počet těch pět set jízdných, též patnácte set pěších (aneb místo nich tak mnoho, co by ten náklad vynesl, husarův a hejdův [sic] v službu přijat a kdež by toho potřeba ukazovala, v to místo obrácen býti mohl, o to se jednomyslně snesli a na místě postavili.

Předně neráčí JMCská stavuov, věrných poddaných svých milých, jako i vyslaných z markrabství Moravského a jiných k království tomuto připojených zemí milostivě toho tajiti, že z báňských měst i z jiných pomezních zámkuov téměř každodenní zprávy o veliké bídě, chudobě a nouzi, kterúž lid válečný pro nečasné placení v těch místech s znamenitým nebezpečenstvím, aby nepřítel Turek některých pevností se dřív času nezmocnil, snáší a trpí, jmíti ráčí. A poněvadž všickni vůbec o tom dobrou vědomost mají, co království tomuto a zemím příslušejícím na dotčených pomezích a hranicích, aby každého času dobrým a zkušeným lidem náležitě opatřeny a zásobeny byly, záleží, z těch příčin ráčí JMCská často psaných stavuov a vyslaných z jiných zemí milostivě a otcovsky žádati, aby se všelijak k tomu skutečně přičinili a restanty, co by jich kol i na berni a pomocech svolených ještě k spravení pozuostávalo, [pod] pokutami sněmem vyměřenými ihned bez meškání zvyupomínati a na zaplacení téhož lidu válečného podle jiných pomocí, tak aby ve všech případitých příčinách tím volněji a chtivěji potřebovati se dáti mohl, obrátiti nařídili.

A jakož také stavové s vyslanými z zemí k království tomuto příslušejících při sobě toho zdravě a rozumně povážiti mohou, že po ztrátě vejš jmenované přední pevnosti Erly (na kteréž jest markrabství Moravskému a knížetstvím Slezským jako i království tomuto vysoce mnoho záleželo) a tom nešťastném potkání nepříteli Turku na mnoho rozdílných místech obležením a dobejváním některých pevností i jinač větší mocí než kdy prvé odepíráno neb odoláno býti musí: z těch příčin ráčil jest JMCská při papežské Svatosti a jiných křesťanských potentátích, obzvláště pak při kurfirštech, knížatech a stavích svaté říše, též zemích svých dědičných o další a znamenitější pomoci všelijak milostivě a laskavě jednati dáti a od nich takového zakázání dostati, pokudžby poznali, že království, České s zeměmi svými, kteříž témuž nepříteli a nebezpečenství blížeji přisedí, k této nynější válce a duoležité potřebě podstatná pomoc svolí, že tolikéž oni skutečnou pomocí svou JMCské opustiti nechtí. I ačkoliv by JMCská podle nynějšího běhu a velikého nebezpečenství, v kterémž země tyto postaveny jsou, jak při stavích království tohoto tak i při vyslaných z markrabství Moravského slušně a spravedlivě větších pomocí nežli kdy prvé vyhledávati a žádati jmíti ráčil, avšak ušetřujíc JMt toho, že mnohými nedostatky i s poddanými svými obtíženi jsou, ráčí toliko podobno pomoci, kteráž loňského roku od nich svolena jest, aby i nyní se v tom povolně a poddaně najíti dali žádati, a těch šest tisíc lidu pěšího a dva tisíce koní zbrojných (však bez ublížení a umenšení předjmenovaných na místě té veřejnosti svolených pět set koní a patnácte set pěších [Závorkou opatřená slova jsou v původn. konc. přetržena.] při nejmenším za osm měsícuov, počítajíc v to anritt a abcug, neboližto vytažení a odtažení, na svůj vlastní náklad v poli chovati svolili a to tak tímto sněmem opatřili, aby při konci měsíce dubna jinak Aprilis konečně a jistotně pohotově byli nicméně také terminy k placení témuž lidu válečnému jisté, aby se na ně bezpečiti mohlo, obrali a nařídili.

JMCská také stavuov (a vyslaných z markrabství Moravského), aby přijímání toho lidu JMti v moc dáno bylo, milostivé žádati a k tomu povolovati ráčí, aby sami skrze colmistry své k tomu nařízené (kteříž by každého času předně JMCské a potom i stavuom z příjmu a vydání pořádný počet učiniti povinni byli) platiti dáti mohli.

Dále jakož i toho nevyhnutedlná potřeba ukazuje, aby stavové, věrní poddaní JMCské, s vyslanými z zemí k království tomuto příslušejících při nynějším jenerálním neboližto valným sněmu se vší pilností o to dostatečně promlouvali a na něčem jistém, jak by v čas nastalé potřeby netoliko sami sobě na pomoc přispěti a jedna země od druhé skutečný ochrany očekávati, nýbrž také království Uherské, též arciknížetství Rakouské retovati mohli, jednomyslně se snesli, a poněvadž tento artikul pedle povahy a duoležité potřeby své dobrého a bedlivého uvážení potřebuje a tudy obecní dobré fedrováno býti může: z té příčiny ráčí JMCská k stavům (a vyslaným z markrabství Moravského) věrným poddaným svým milým, té nepochybné naděje a duověrnosti býti, že spolu s jinými vyslanými z zemí k království tomuto připojených a příslušejících takovou vysoce potřebnou a platnou věc jim samým ku potěšeni a všemu dobrému k brzkému a prospěšnému vyřízení sobě všelijak poručenou jmíti budou a jakým by to řádem konáno a předsevzato býti mělo, o to se společně snesou a namluví i na místě postaví.

A jakož také na tom nemálo záležeti chce, aby zámky pomezní před těmito zeměmi ležící lépe než až posavad na stavení opraveny a zpevněny byly: a protož JMCská stavuov království tohoto a vyslaných z příslušejících zemí milostivě žádati ráčí, aby stavové království tohoto s vyslanými z markrabství Moravského, Horních a Dolních Luožic netoliko to, co na předešlých sněmích od nich svoleno jest a posavad ještě zouplna spraveno není, ihned od sebe odvedli, nýbrž také větší pomoc na spevnění Ostřehoma, Komárna, Kokorna a Vácu, vyslaní pak z knížetství Slezských na Filek, Sendre, [sv. Ondřej], Onod a Deošvár [Diosgyör] pro lepší ochranu zemí těchto z poddané lásky svolili e v tom se poddaně a povolně ukázali, neb mnohdykráte začatá a na místo nedostavená pevnost když ztracena bývá, s velikým nákladem a mnoho krve prolitím těžce zase dosažena býti muože.

Dále jakož také stavuom tohoto království a zemím k němu příslušejícím v dobré vědomosti jest, že ty pomoci, kteréž svatá říše pro dobré všeho křesťanstva, zvláště pak Horní i Dolní Sasové, také Frankové a jiní krajové od jízdného lidu svolí, skrze toto království a země k němu příslušející táhnouti musejí, čehož jim slušně odepříno býti nemůže: kdež aby napotom tak velikých škod, kterýchž jsou stavové s poddanými svými po tato všecka léta, jakž odevřená válka se začala, nemálo pocítili, uvarováno a takový lid válečný skrze komisaře od stavuov a zemí k království tomuto příslušejících k tomu obzvláště nařízené při hranicích jedné každé země přijímán a dále až do království Uherského doprovázen býti mohl, JMCská za to milostivé a otcovsky žádati ráčí, aby stavové s vyslanými z zemí příslušejících dobrý a prospěšný řád v tom ve všem nařídili. Však při tom JMt ráčí za věc potřebnou uznávati, aby jeden každý z nejvyšších a rytmistrův, kdyby tak k pomezím království tohoto neb zemí k němu příslušejících s lidem svým přitáhli, dříve nežli by od komisařuov přijati byli, aby podle snesení sněmu říšského Řezeňského od sebe revers týmž komisařuom dáti povinni byli, na ten zpuosob, jestližeby od téhož lidu neb od osob jich samých komužkoli z obyvateluov a poddaným jejich jaká škoda se stala, aby toho na nich zase postihati a jim to na službách a žoldech jich sraženo býti mohlo.

A poněvadž v této nastávající válce nemalý počet koní silných a mocných k vezení střelby, prachuov a jiných válečných nástrojuov (na něž veliký náklad půjde) potřebovati se bude, JMCská další svou milostivou žádost na stavy království tohoto a vyslané z zemí příslušejících vzkládati ráčí, aby na vychování takových koní jistou pomoc na penězích svolili.

A jakož jest se až posavad vskutku vyhledalo a našlo, že větší díl šancknechtův, kteříž jsou v království tomto a markrabství Moravském v službu přijati byli. dříve nežli jsou do pole přitáhli, zpátkem zutíkali: i jakým by spůsobem to napotom přetrženo, zastaveno a k nápravě přivedeno býti mohlo, JMCská stavuov království tohoto a vyslaných z markrabství Moravského milostivě žádati ráčí, aby po bedlivém toho uvážení své dobré zdání JMti poddaně učilnili.

Tolikéž také obzvláštní duoležitá potřeba toho ukazuje, aby z strany všelijakých potrav a obrokuov pro lid válečný, aby v tom tak velikých nedostatkuov jako loňského roku nebejvalo, jisté nařízení od stavuov království tohoto a zemí k němu příslušejících učiněno bylo a pokudžby možné k Dunaji od obilí a jiných profantuov dostatek od jistých osob dodáván byl. Pakliby stavové jaký jiný a příhodnější prostředek v tom obrati a obmysliti věděli a v poli pro lid svuoj potravinami sami vychovati chtěli, o tom JMCské poddaně aby oznámili.