Sněmové léta 1596.
Válečné výpravy turecké roku 1595 se nedařily. Padl Ostřihom, kterýž přes 50 let zůstával v držení Osmanů, Zikmund kníže Sedmihradský porazil a na útěk zahnal Turky, při čemž sám přední turecký hrdina osmdesátiletý Sinán baše od jisté smrti utonutím v bahně nadlidskou silou byl zachráněn, v Hořeních Uhřích a v Charvátsku dobyty, od císařských vzaty některé pevnůstky a z pohraničných míst přicházeli poslové s úpěnlivými prosbami za pomoc proti křesťanům. Žalostné zprávy o takovém nezdaru válečném způsobily v Cařihradě nemalý poplach. Janičáři reptali, básníři pěli žalozpěvy, kazatelově, kněží bouřili, podpalovali lid k boji proti křesťanům slovy prorokovými a z koránu, lid hrnul se na prostranná, veřejná místa, skláněl se k zemi, odříkával nařízené modlitby, až konečně k rozhodným přímluvám největšího nepřítele křesťanstva bašete Sinaná hlásáno po celé říši turecké o osobním tažení do pole sultána Mohameda III. S chvatem konány přípravy hned při začátku zimy k válce, nakupovány potravní zásoby, pečováno o lodě, mosty atd.
Zprávy o zbrojení a přípravách tureckých dostaly se brzy ke dvoru císařskému a jakož obyčejně bývá zveličily a přenáhlily skutečné události. Vypravovalo se o nesčetném nikdy neslýchaném a k víře téměř nepodobném počtu vojska, kteréž pod vedením sultána samého po novém roce z Cařihradu vytáhlo. Ve skutečnosti však bylo jinače.
Pod takovými dojmy svolal císař sněm království Českého ke dni 14. února 1596 a druhého na to dne (15. února) přednášena po osmé hodině ranní za přítomnosti Rudolfa II. proposice sněmovní. Předloha ukazovala na veliké nebezpečenství a hrozné ukrutenství nepřítele Turka, kteréž na království České a země k němu příslušející se valí, hrozila, že Turek chce království Uherské a jiné příležící země si podmaniti, město Vídeň jako jedinou baštu všeho křesťanstva oblehnouti, zemím pálením škoditi, varovala stavy, aby dokonce nevěřili roztroušeným zprávám, jakoby tyran sultán spátkem domů se obrátiti měl, a proto aby předložené jim veliké a potřebné věci spěšně, brzy, bez obšírného vypravování v tichosti vyřídili. A jako roku 1595 ujišťoval císař stavy české, že za svolené peněžité a vojenské pomoci na obhájení království Uherského a arciknížetství Rakouského země tyto království Českému na věčné časy všelijakým možným a příjemným přátelstvím odsluhovati se budou, takž také 1. 1596 kladl stavům na srdce, aby z upřímné, věrné lásky k němu, císaři a k věčné pochvale a památce národa českého dobrý příklad jiným zemím a zvláště stavům Německé říše na sobě dali a žádané pomoci svolili.
S uvažováním a projednáváním předlohy královské započato hned druhého dne 16. února. Zástupci stavu městského sešli se k společnému rozmlouvání s dovolením nejvyššího purkrabího, od něhož jim nařízeno: aby do zavření sněmu se neroz-jížděli, usnesení mezi sebou učiněná aby v tajnosti zachovávali, po hospodách neroztrušovali, do sněmu aby žádných osob s sebou nebrali, poněvadž by usnášení sněmovní dříve nežli by úředně byla prohlášena, nepříteli Turku od vyzvědačů byla vyzrazena, při jednání, uvažování věcí předložených aby svornost, lásku mezi sebou zachovali a rozdvojení se varovali. Vedle těchto zvláštních zpráv (z nichž rozhodně překvapující jest svolení purkrabího ke schůzím stavu městského za času sněmování, snad jako následek neukončeného sněmu 1593 za vedení Jiřího z Lobkovic) dovídáme se ještě, že učiněn byl návrh, aby pro delegáty stavu městského, poněvadž zvláště po čas sněmování byty v hostincích i strava předraženy byly, zakoupen byl k společnému přebývání dům Müllerův. Nestalo se však skutkem. Z dalších zápisův o sněmování stavu městského vidíme, že o všechny požadavky královské jednomyslně se narovnali, snesli a při některých jen kusech připomenutí učinili, jako v příčině vykonávání pobožností proti Turku, aby vše českým lidu obecnému rozumným jazykem se dalo, lid vojenský z království Českého vypravený aby zůstával pospolu a nebyl rozdělován. Jako stav městský zachovali se i vyšší dva stavové a po replice královské shodli se na všem. Dne 13. března o druhé hodině odpolední byl sněm za přítomnosti císaře Rudolfa vyhlášen, zavřen, do desk zapsán a v brzku také dne 18. března t. r. tiskem vydán v Starém městě Pražském u Václava Mariny z Jenčic. Tisk pověřen vytištěnými jmény Michala Španovského z Lisova, nejvyššího písaře království Českého a Bohuslava z Michalovic, místopísaře království Českého, na předním listu opatřeni tištění artikulové devisí: ťPomoc naše ve jménu Páně, kterýž učinil nebe i zemi.Ť
[Žádosti krále a císaře Rudolfa II. z proposice vyznamenané, usnesení sněmovní v příčině svolených pomocí na vojsku a penězích proti Turku se stručným poznamenáním o některých ještě uzavřených artikulích jako právích městských, o vyslání poselství do Polska, otištěna byla již v měsíci dubnu 1596 v kollektivní malé publikací v Norimberce s titulem: ťUngerische, Böhemische, Sybenbiirgische, Polinische, Persische, Tartarische und Türkische Handlungen.Ť (Král. Bav. dvorní a státní knihovna v Mnichově 346 22).]
Takovým velikým počtem nově uložených daní nevykázal se ještě žádný sněm jako 1596. Vedle usnesení předešlého sněmu měl na vydržování vojska proti Turku každý usedlý odváděti při sv. Jiří 1596 ještě patnácte gr., kteráž dávka v platnosti ponechána a k tomu nově svoleno z každého poddaného na týž rok po 1 kopě.m. z měšce každé vrchnosti. Pražané a jiná města královská na místě takové sbírky z poddaných uvolili se dáti 37.500 kop m. ročně; lidé poddaní za šest měsícův každý
l kopu a 12 gr. m., k čemuž jim podruhové a čeládka z každé kopy jich služby 2 gr. m. ku pomoci odváděti měla, mistr ovčák po I kopě a pacholek po půl kopě;svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtáři, dvořáci za šest měsícův po šesti kopách m.; farářové nebo kollatorové za šest měsíců po třech kopách m.; Pražané, města horní i jiná všechna třetího stavu z každého domu za šest měsícův 2 kopy a 24 gr. m. Od takové kontribucí nesměli býti osvobozeni ani písaři v službách císařských a zemských v městech zůstávající. Židé z každého domu po čtyřech kopách m., mimo to každý 20 nebo přes 20 let stáří dva dukáty a který pod 20 let od 10 let počínaje po 1 dukátu z hlavy. Svolena sbírka z ryb, vína, sladkého pití, z dobytků v na prodej bitých, z páleného; z komínův, každý oheň za komín počítaje, po 20 gr. m., sbírka z krámův domácích i cizích kupců, řemeslníků, obchodníků, židů i křesťanů ve všech městech hrazených, ano uvalena i na řemeslníky, kteří krámů neměli, vyňaty byly však krámy řeznické. Pro mužské i ženské pohlaví všeho lidu obecného zavedeny sbírky v kostelích. Berně domovní ustanovena z každého domu po 40 kr. m., Praha i jiná města třetího stavu místo podomovní berněna hotové sumě za rok 25.000 kop. m., dědiníci, nápravníci, dvořáci jako daň z jmění vedle odhadu statku z každé kopy grošův po 41/2 penízi českém. Posudné svoleno z věrtele po 12 gr. m., zè sudu dvouvěrtelního po 24 gr. m.
Mimo velikou řadu daní svolili také stavové výpravu válečnou počtem 1500 koní zbrojných, 500 arkabuzírův a 6000 (dva pluky) knechtů pěších na šest měsícův, s připočítáním jednoho měsíce na přitáhnutí a zase odbytí. Však ani takové na tehdejší dobu skutečně přílišné daně a značný počet vojska císaři nevystačovaly. Téhož ještě roku svolal Rudolf II. opětně sněm na hrad Pražský, kterýž od 11. do 19. září zasedal a císaři svolil, aby jeden každý obyvatel z 5000 kop gr. č. jmění pozemského a z 12.500 kop gr. č. peněz na úrocích jednoho koně zbrojného proti Turku vypravil, jejž také každý, kdož ho vyšle, svým nákladem vydržovati měl, lidu pěšího aby každý pán dvadcátého poddaného, města pak patnáctého do pole dobře vyzbrojené vyslali. Svobodníci, nápravníci, dědiníci a dvořáci měli lid jízdný i pěší fůrami pro vezení munice opatřiti a vždy 20 poddaných pěšímu vojáku jednu kopu m. na výživu dávati. Poněvadž pak svolené peníze předešlým sněmem na výpravu válečnou, vydržování vojska a jiné potřeby nevystačovaly, povolena ještě nová daň z jednoho každého poddaného po jedné kopě m., kterouž vrchnost z měšce svého platiti měla, Pražané a města uvolili se 18.750 kop m. dávati, poddaní všickni bez rozdílu aby dali po 48 gr. m., svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtářové i farářové po jedné kopě m., usedlí v městech Pražských a královských po jedné kopě a 36 gr. m., židé opět z každého domu po 3 kopách m. a kdyby lid válečný z království Českého vyzdvižen býti musel, měli ještě 500 kop m. dáti. Všech 1. 1596 svolených a přijatých daní bylo 980.751 kop: summa jakáž dosud nikdy nebyla berníky sebrána. Nemálo zajímavý jest podrobnější seznam příjmů a vydání ze všech takových berní, příjem jevil se přebytkem několika set kop.
S usnešením sněmovním o svolených daních souvisí jednání s Chebskými, Loketskými a Kladskými, kteréž vedlo se obvyklým spůsobem. Loketským mělo učiněno býti nařízení, poněvadž přes ustanovení sněmovní žádných sbírek neodvozovali, aby ťjako jeden kraj v království Českém ležící rovnost s ostatními nesliŤ a všechny zadržalé pomoci složili, podobně Chebským. Kladští podle uvolení svého berni z lánu s jinými sbírkami aby dávali. Města horní, kteráž jindy bud od berně osvobozena byla nebo aspoň částečného polehčení užívala, pro tenkráte tužeji k odvádění daní přidržána. Všechny prosebné žádosti císaři, komoře o osvobození nebo jiným za přímluvu zasílané neměly jiného úspěchu, nežli že k rozkazu císařskému zástupcové horních měst dne 8. listop. t. r. sjeli se do Prahy k dalšímu uvažování. Předkládali své privileje, chudobu, drahotu, ušetření hornictví: načež po úřadě s nejvyššími úředníky zemskými a komorními rady jim odpovědíno, že prosba jich předložena bude při nejbližším sněmu stavům k uvážení. Zajímavé jsou také omluvy jiných, aby kontribucí sproštěni byli. Rada Nového města Pražského vyvrací listem ze dne 16. července 1596 přímluvu a námitky komořího království Českého v příčině osvobození komorníkův desk zemských od berně na město uložené: poněvadž práv všech městských jako ostatní občané užívají, k práčem měšťanským potahováni nebývají, protož že jako jiní kříže na ně všecky vzloženého také nésti jsou povinni. Poděbradští bránili se, poněvadž Brandejsští a Chlumečtí (na panstvích královských) sbírky z komínův nedávali, aby také toho užiti mohli a to tím spíše, že usnesení sněmovní toliko na města hrazená se vztahuje a oni že věděti nemohou, jsou-li město hrazené či nejsou. Hejtman panství Poděbradského Krištof Mettych z Čečova podotkl k takové obraně: že se poznává, že někdy město ohrazené bylo, poněvadž brány doposud zůstávají. S opatřením finančním souvisí návrh dvorní komory a usnesení stavův (podobně jako r. 1586) o vyplacení některých za malé částky zastavených statků mimo království a zase za vyšší sumy jich zapsání, aby císaři k penězům pomoženo býti mohlo. Sem náleží také všechna nařízení císařská, instrukce městům, berníkům o vybírání a zase přípisy měst o zasílání a přiznání sněmem svolených daní; odprodávání jednotlivých částí statků královských vedle svolení sněmovního.
Vedle znamenité výpravy válečné učinil ještě sněm snesení ťo pomoc na stavení zámku Kokornu, o defensí a aby přehlídky cizího vojska, kteréž do Uher potáhne, v Čechách pokládány nebyly, kdyby pak nějaký lid skrze království táhnouti musel, aby několik set střelců domácích jej doprovázelo a tak obyvatelé domácí před škodami a svévolností vojenskou uchráněni byli. Že pak nejen cizí ale i domácí najatí vojáci všelikých ťnezpůsobůŤ se dopouštěli, vidíme z listu stavův markrabství Moravského k císaři ze dne 22. března 1596, kterýmž ztěžují si do české jízdy pod vedením Jindřicha Křineckého z Ronova, že Znojemským mnohé škody činí. Albrecht Pe-cingar z Bydžína žádal Trutnovské (4. listop. 1596), aby někoho spolehlivého s žoldnéři do Uher táhnoucími vypravili, aby poddaným jeho škod zlomyslně nečinili.
Z projednávání o proposici královské víme. že stavové žádali, aby z království proti Turku vypravené vojsko pohromadě zůstávalo a rozdělováno nebylo, což také císařem slíbeno. Za splnění a provedení takové slušné a spravedlivé žádosti přimlouval se starý válečník D. z Švendy k p. Petru Vokovi z Rožmberka (listem ze dne 8. března 1596), poněvadž tím lepší kázeň vlezení udržena a také čest a památka českého jména dobytými na poli válečném úspěchy zachována bude. S výpravou válečnou souvisí instrukce (ze dne 6. července 1596) daná nejvyššími úředníky a soudci zemskými Albrechtu Slavatovi sněmem zvolenému komisaři, jak by se chovati měl; dále mandáty královské o hotovost zemskou, o přehlídky vojska, o připravení tažných koní (26. července, 26. září, 4. a 24. října, 5. listopadu, 17. prosince) atd. Zajímavá jest zpráva (6. dubna 1596) o vzpouře německých stavy českými najatých žoldnéřů pro nevčasné zaplacení žoldu; smlouva Kutnohorských s Petrem Lukaveckým o vedení jich lidu vojenského (16. října). Dne 10. června 1596 vydán na základě usnesení sněmovního mandát císařský, kterýmž Rudolf II. napomíná správce duchovní, aby lid vedli ku pokání, ve všech městech, městečkách a vesnicích (kdež kostelové) aby ráno, o poledni a při západu slunce v zvony veliké zvoněno bylo, lidé aby na kolenou k Bohu za smilování a vítězství volali, všechno láni, hromování, hry v karty, kostky aby byly zapovědíny, v pátek aby lidé k processím vedeni byli. Všechno bylo vedle usnesení sněmu k výpravě válečné provedeno, vojska česká v Uhřích proti Turku statečně se držela, zvláště pak jich vůdcové chrabrostí se vyznamenali: však přes všechno to veliká vojska turecká dobyla nad křesťany nemalého vítězství.
[Úmrtím zkušeného, energického válečníka Karla z Mannsfeldu (\ 14. srpna 1595) vojsko císařské v Uhřích nemálo utrpělo. Rok 1596 nebyl pro zbraně císařské šťastným. Město Jager (Erlava) mělo vedle německých, valonských, uherských žoldáků také od stavů českých vypravené zbrojnoše posádkou, jichž vůdci byli Vilém Trčka, Jan ml. Vchynský a Uhrů Pavel Nyary. Dne 22. září 1596. počalo veliké vojsko turecké (počtem 130.000 mužův) jmenované město oblehati. Posádka 4000 mužů bránila se při počátku statečné. Zdi pevnostní města byly rozstříleny, podkopány, na polovici ztenčená posádka uchýlila se do hradu. Odpor proti veliké přesile Turkův ochaboval. Němci a Valoni chtěli se vzdáti a počali vyjednávati s Turky. O čemž když nejvyšší Vil. Trčka uslyšel, dal se ačkoliv těžce byl zraněn vynésti na náměstí a na koleno pokleknuv se zdviženýma prosil rukama, aby se nevzdávali, ale vytrvali v boji. Obležení však poddali se dne 13. října s podmínkou volného odchodu nepříteli, kterýž však když do města vtrhl pomstil ukrutenství Němci a Valony v Hatvanu na ženách a mužích páchané, pobil obležené, však při životě zachoval jmenované vůdce právě proto, že hanebnému poddání se vzdorovali. Odvedeni před sultána a když na vyzvání jeho aby přijali víru mohamedánskou, záporně odpověděli, odvezeni do Bělehradu a uvězněni, kdež Trčka po krátkém čase zemřel.
Arcikníže Maxmilián, jemuž císařem vrchní velení nad vojsky v Uhřích proti Turku bylo odevzdáno a Ad. Schwarzenberg jako polní maršálek k němu ustanoven, chtěl Jager od Turků osvoboditi, pro trvalé však nepohody časové přitáhl s vojskem pozdě, spojil se s knížetem Sedmihradským a lidem (sedláky) uherským i postavil se k bitvě u Keresztes, kteráž svedena dne 26. října 1596. Pozdě již odpoledne udeřilo vojsko císařské na Turky se šťastným výsledkem, houfy turecké byly na straně, kdež sám sultán se svatou korouhví stál, rozraženy a na útěk zahnány, sto a devět děl ukořistěno. Vítězství zbraní císařských však zmařeno tím, že vojska dala se na loupení části tureckého tábora. Ve chvíli, kdy bitva pro Turky byla jako ztracena, vyřítila se turecko-tatarská jízda ze zálohy na rozptýlené voje křesťanské a zatlačila v malé půl hodině na 20.000 křesťanské jízdy do bažin a pobíjela prchající. Hrozný padl na křesťany strach. Utíkali i ti, kteříž nebyli napadeni. Den skončil svévolně zaviněnou úplnou porážkou vojska křesťanského. Z českých pánů a rytířů, kteříž do Uher proti Turku vojensky se vypravili, padl rytíř Albrecht Pětipeský z Chýš, nejvyšší nad tisícem jízdy, jenž se svými až k stanům sultánovým se prosekal, dále zahynuli smrtí hrdinskou v téže bitvě Václav Popel z Lobkovic, mladý Zdeněk Kaplíř, Oldřich z Říčan, Hynek Bukovanský, Albrecht Václav Vlk z Kvítková, Jiřík Doupovec, Jan Boř. Dohalský, Adam Radkovec, Zdeněk Záruba, Přibík Jan z Klenového, Zikmund Kozelka, David Slejnic, Albrecht Mitrovský, Karel Horňatecký, Karel Strauch z Chlumku, a jiní, jichž posmrtnou pamět uctil Bartoloměj Paprocký vydáním ťPamátky Cechům u Kheredes a města Erle pobitým.Ť Z Moravanů zahynuli Hynek Haugwic, Melchior Borita, Kokořovský; Jan z Pernštejna zachránil se s jinými útěkem do Tokaje. Bitvou u Kheresztes bylo válečné tažení r. 1596. ukončeno. (Viz o tom: Hammer Purgstall ťGeschichte des Osmanischen Reiches.Ť A. Huber Geschichte Ossterreichs, J. Beckovský ťPoselkyněŤ a j.)]
Povšimnutí hodný jest ještě artikul usnesení sněmu podzimního, kterýmž stavové žádají císaře, poněvadž k ochraně království Uherského a arciknížetství Rakouského prvé neslýchanou (a již i minulá léta) pomoc učinili, aby v pádu potřeby obyvatelé zemí těchto království Českému a zemím k němu přivtěleným také zase přispěli.
Vedle peněz, žoldáků žádal také císař na stavích za zmocnění k jednání s králem Polským v příčině sjednocené války proti Turku: sněm s ochotou dal pod pečetí zemskou císaři plnou moc[Stavové dali přitisknouti pečeť zemskou k listu věřícímu do království Polského, však listu samého v deskách zemských ani v aktech bývalé kanceláře královské jsme nenalezli. Uveřejňujeme mocný list stavův Slezských ze dne 4. dubna v téže příčině císaři daný, kterýž jest důležitým státoprávním kusem] s tím však prosebným připomenutím, kdyby něco při takové smlouvě díti se mělo, což by království a korunních zemí se dotýkalo, aby s radou a vědomím nejvyšších úředníků a soudců zemských se stalo.[Poslové císařští ku sněmu polskému ve Varšavě dne 26. března 1596. zahájenému vypravení byli biskup Vratislavský a Adam Havel Popel z Lobkovic, kteříž dne 16. března t. r. na cestu se vypravili. (Ung. böhm. Handlungen v král. dvorní a státní knih. Mnich.)]
Z jiných artikulů sněmovních zmiňujeme se ještě ťo řečnícíchŤ [advokátích], kterýmž již při sněmích r. 1545, 1547, 1575 rozličné výtky činěny a instrukce dávány, Léta 1596 usneseno: kterýbykoliv řečník při soudech vyšších i městských zbytečným opakováním, rozšiřováním řečí, bezpotřebným vykládáním nálezův a zřízení zemského soudce zbůhdarma zaneprázdňoval a výpovědi soudní takovými průtahy překážel, aby pokutován byl 10 kopami gr. č.
Další usnešení sněmovní týkala se povznesení hornictví, zachování dobré mince v zemi, plavby po Labi, o kteréž mnohá již na sněmích byla uvažování, inventování privilegií a svobod království Českého na Karlštejně, skorigování, srovnání práv městských, vydání řádu proti drahotě řemeslníkův, provozování myslivosti, shlédnutí cest a silnic hraničných od Bavor do Čech, vyslání komise do Prachatic v příčině obchodu se solí, jednání o některých statcích purkrabství Pražského atd.
Za času sněmování přijali stavové Vavřince Šittera z Klingenberku a Karla Magna za obyvatele království Českého, do stavu rytířského přijat byl Jan Tonner z Truppachu. Také projednáván spor Kutnohorských s Plzeňskými o přednost hlasu na sněmích.
Státoprávní důležitosti jsou akta (září a říjen 1596) o jednání vévody Bedřicha Wirtemberského v příčině udělení mu českých len, kteráž záležitost stavům na sněmu přednesena byla; dále závazek knížete Lehnického Bedřicha (11. března 1596), že po smrti jeho, nezůstavil-liby mužských dědiců, knížetství spadnouti má na krále České a korunu českou, konečně pak vyzvání císaře Rudolfa II. na kurfiršta Falckého (4. října z 596), aby vedle spolkových smluv s určitým počtem jízdy na ochranu zemí koruny České proti Turku se připravil.
Náboženské záležitosti nepřišly r. 1596 ve sněmích na veřejnost, však jednáno, mluveno o nich ve schůzích jednotlivých stavů; týkaly se Rokycanských, Táborských, Chomutovských a počínání si arcibiskupova o udržení, rozšíření katolické víry v Čechách, o čemž Zbyněk Berka s papežským komisařem zvláštní toho roku měl porady.