251. Purkmistr a konšelé města Rokycan žalují arcibiskupovi Pražskému na kněze Pavla, děkana svého, že tělo mrtvé Martina Strejce bakaláře k hrobu doprovoditi nechtěl, že se opiji, služby boží nevykonává a prosí, aby jiného pořádného kněze za děkana jim ustanovil.

V ROKOKYCANECH, 1596. 24. září. — Orig. arch. arcibiskup, v Praze Recepta ab a. 1596.

Osvícené a vysoce důstojné kníže a pane etc. Tajiti VknMti nemůžeme, jaké přlkořenství kněz Pavel, pan děkan náš, nám činiti začíná a nové věci beze vší od nás dané příčiny před sebe bera na nás se nutká; jako dnešního dne, když jest se v kostele farním hrob k pochování těla mrtvého dobré paměti Martina Strejce bakaláře, který mnoho let v obci naší pracoval, vykopával, toho jest bránil, zvoníkovi kostela otvírati zbraňujíce a abychom mu v kostele a na krchově nevládli nám vzkazujíce. Kterýmžto řečem a vzkázaní takovému nemoha rozuměti, pro zprávu, co by se tu sběhlo, přátely téhož nebožtíka Martina Strejce bakaláře před sebe jsme povolali, kteříž nám oznámili, že to vše, aby pan děkan odzvoniti hrany dal, tělo mrtvé k hrobu doprovodil a kázání nad ním učinil, objednali; však maje svou sepulturu v kostele, poněvadž sám o ní zmínky neučinil o míslo nemluvili. Pročež z prostředku svého k němu jsme osoby vyslali a omluvu jich přednesli s tím doložením, že také u nás až posavad obyčeje v podobných příčinách jest nebývalo, aby ti, kteříž své sepultury na jistých místech od starodávna mají, jako i on Martin, podle svých předkův, kdež jich epitaphia v chrámě Páně vyzdvižena jsou, znovu sobě ta místa vyžadovati měli, toliko že se v známost uvozovalo, pakli kdo z sousedův jiný pochován býti měl, tehdy při nás ouřadu, co by od pohřbu k kostelu dáti měl, se hledalo. Však on přes to všeckno na svém stál a nám vzkázal, že ho k hrobu provázeti nebude, a i v tom se ohlásil, že nechtějíce u nás býti a dávno příčiny hledaje až posavad žádné mimo tuto najíti nemohl. Což pak v skutku toho dokázal, maje to mrtvé tělo podle své přátelům učiněné přípovědi provázeti, dal se od rána s nějakým mnichem přespolním v pití a opivše se na procházku ušel, klíče zvoníkovy s sebou vzal a se skryl, takže čekajíc na něj s mrtvým tělem od rána do nešporů a nemoha se dočkati, neb již třetí den leželo, museli kostelníci kostel otevříti a tak to tělo bez něho pohřbeno jest. I v pravé pravdě nikdy jsme se toho nenadálí do něho kněze Pavla, pana děkana našeho, aby takové věci proti nám zupřímna jemu vše prokazujícím obmejšleti měl, nebo my po všecken čas, který mezi námi zůstává, tak jsme jeho ušetřovati hleděli, že jest nemohl a nemá slušně co do nás sobě ztěžovati, aniž jsme čím VknMt zanášeli, nýbrž dali jsme všemu dobře jíti a mnohem víc než kterým předešlým farářům pohodlí od sebe činili. Že pak pod tím, jakž se pronesl, toliko na tom jest, aby nás zošklivil, s námi býti nechtějíc, sobě odtud pomáhá, kdyby to na dlouze bylo, každý to rozsouditi může, že by k něčemu zlému příčinou jeho přišlo, a k tomu my majíc sobě příčiny podávaný museli bychom VknMt snad začasté zaneprázdňovati. Anobrž i to pravdivě o něm oznámiti můžeme, že teď od některého málo času nic rovného nám neučiní, velikého opilství na faře spojujíc noci se dnem se chytá, nás neslušně — což hanba VknMti psáti — proklíná, račte odpustiti i hromuje i šelmuje, žádné pilnosti v chrámě Páně a při službách buožských nezachovává, řídko i v veliké svátky slovem buožím posluhuje a jede-li kde přes pole, tehdy tam několik dní zůstává a žádnému knězi na svém místě neporoučí, tak že s velikým nebezpečenstvím s dítkami malými pro křest čekati i jinam se lidé utíkati musí. Jsouce pak my toho oumyslu VknMti vždyckny náležitě ušetřiti a obírajíce cestu k samému pokoji zvláště těchto časův těžkých, z potřeby VknMti se vší náležitou uctivostí prosíme, poněvadž týž kněz Pavel, pan děkan náš, s námi trvati podle téhož pronesení nemíní a snad již nám nic rovného neučiní, že nás, v těch příčinách laskavě poručena majíc, správcem duchovním pobožným, který by dobře česky uměl a nám takového příkořenství nečinil, ale raději dle povinnosti na cestu spasení vedl, nemůželi býti od sv. Havla, poněvadž již čas krátký jest, aspoň od sv. Jiří příštího milostivě opatřiti a pokudž pak on kněz Pavel svou bytnost mezi námi míti bude, aby se k nám pokojně jako předešle choval, nám zbytečného zaneprázdnění, zvláště bez čeho býti může, nečinil, vyměřiti ráčíte. Nebo my na jiném nejsme, než jak na jeho duchovní osobu náleží, k němu sami napřed se chovati a potom jiné po sobě potahovati. A což pro nás a chudou obec naši učiniti ráčíte, pán Bůh VknMti hojně to odplatiti a dlouhověkým zdravím vynahraditi ráčí. S tím se VknMti k milostivé paměti a ochraně poručena činíce. Datum v městě Rokycanech v outerý po památce sv. Matouše ap. a evg. Páně léta 96.