249. Usnesení sněmu obecního, kterýž svolán byl na hrad Pražský ke dni 11. září a ukončen dne 19. t. m. 1596.
Kvatern bflej sněmův obecních od 1583—1602, čís. 2, fol. J 14—J29 v archivu zemském králov. Českého.
Tito artikulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně tisícího pětistého devadesátého šestého v středu po památce Narození panny Marie a zavřín téhož léta ve čtvrtek po sv. Lidmile, při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána, pana Rudolfa II. Římského císaře, Uherského a českého etc krále etc, ode všech tří stavův království Českého svoleni a zavříni jsou.
Ve jméno velebné a nerozdílné Trojice božské, otce, syna i ducha svatého, jednoho všemohúcího pána Boha, Amen. Jakož jest JMt nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z boží milosti Římský císař, Uherský a Český etc král oc, pán náš nejmilostivější, sněm obecní na hradě Pražském všem třem stavům království Českého, věrným poddaným JMti, rozepsati a nemalé nebezpečenství netoliko tohoto království a zemí k němu připojených, ale i všeho křesťanstva za příčinou vlastního a osobního Machometa Tureckého císaře z Konstantinopole s velikou mocí válečnou vytažení milostivě předložiti a v známost uvésti ráčil, s tím milostivým a otcovským napomenutím i žádostí, aby stavové v těchto velikých a znamenitých potřebách, poněvadž na nich vzděláni i záhuba (kteréž všemohoucí pán Bůh milostivě zachovati rač) tohoto království záleží, příkladem chvalitebným předkův svých na ty cesty a prostředky pomyslili, kudyby takovému nebezpečenství s pomocí všemohoucího pána Boha v cestu vjíti a vpádům nepřátelským náležitě odepříti mohli, jakž pak takové milostivé a otcovské JMCské sněmovní předložení dostatečně a mnohem obšírněji všecko to v sobě obsahuje a zavírá: i majíce je stavové v svém bedlivém uváženi, předkem z toho JMCské poníženě děkují, že takovou milostivou péčí a starost[í] o ně, jako věrně poddané JMti a o jejich ochranu starati se ráčí, uznávají se také povinni býti, toho JMCské svými věrnými a poníženými službami od-sluhovati a všemohoucího pána Boha prositi, aby pán Bůh za to JMCskou v svém milostivém opatrování míti a i s královstvími a zeměmi JMti milostivě, za mnohá léta, přede všemi zlejmi příhodami ochraňovati ráčil.
Dále pak, slyšíce o tom velikém svém i všeho křesťanstva nebezpečenství poznávají to zjevně, že je pán Buoh všemohoucí pro hříchy veliké a přestupování jeho vůle božské hodně a spravedlivě, tímto nepřítelem ukrutným a tyranským (kterémuž kdo se neobrání, aby jakéko milosrdenství od něho očekávati mohl, naděje ani přikladuov žádných se nenachází) trestati a pokutovati ráčí: protož na tom sou se předkem s JMCskou poníženě a jednomyslně snesli, aby přestanouce všech hříchuov [a] bezbožností podle předešlého sněmem, kterýž tohoto roku v středu po neděli kteráž slově devítník držán byl, vyměření a vedle mandátův JMCské vuobec vydaných poníženými a skroušenými modlitbami ku pánu Bohu se obrátili a za pomoc božskou, ochranu svatého křesťanského náboženství a za slavné a potěšitelné nad tím nepřítelem vítězství aby pokorně a poníženě prosili, s tím při tom doložením, jestližeby se kdo v takovém nás všech nebezpečenství
[Artikulové vydaní tiskem mají před slovem tím přívlastek: "velikém".] předešlému sněmovnímu vyměření, a podle něho skrze mandáty JMCské, jak se při modlitbě svaté, když se zvoní, chováno býti má, vuobec všem oznámený, zoumysla na odpor stavěl, poddaných svých k tomu skutečně nepřidržoval a sám také s čeládkou a domácími svými toho nevykonával, anebo žeby nějakých rozpustilostí a neřáduov v domě, v městech aneb na gruntech svejch dopouštěl, ten každej aby od JMCské aneb od soudu zemského k jistému dni bez prodlévání obeslán a podle uznání JMCské nebo soudu zemského náležitě trestán byl.
Též také aby strany pomoci a ochrany, kterouž nám a vlasti naší, též manželkám a dltkám našim, ano i zemím k tomuto království připojeným, jakožto přáteluom našim milým, povinni jsme, stavy nic nesešlo, ačkoliv předešlé k milostivé žádosti a zalíbení JMCské dva tisíce koní zbrojných a šest tisíc pěších s znamenitou a prvé nebývalou obtížností svou a poddaných svých v poli chovají, však ani na to se neohlédajíc, na tom sou se s JMCskou snesli:, předně JMCská z panství svých, páni, rytířstvo, Pražané, města horní i jiná města, všichni tři stavové, též opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteří na farách sou a statky pozemské mají, i jiní klášterové, též mistři, kolegiátové, manové, dědiníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteřížkoliv statky svobodný a zápisný a jakéžkoliv jiné, anebo platy komorní, městské i šosovní, též také kteříž peníze na úrocích, listech, zápisích, aneb jakýchkoliv užitcích mají, též kupci, ležáci, domácí i přespolní, kteří v tomto království handle a obchody své vedou, aby všickni listy přiznavací z statkův pozemských vedle šacuňkův léta etc padesátého sedmého a z jiného jmění, podlí spravedlivého vyhledávání berníkuom krajským co nejdřív možné a nejdél do svatého Havla nejprv příštího odeslali, a tíž berníci krajští ihned potom dotčené listy nejvyšším berníkům zemským aby odvedli. A v týchž listech přiznavacích jedenkaždý, co tak koliv statku na ten čas vedle vejšpsaného předešlého šacuňku aneb jinač tím spůsobem, jak se to léta 88. konalo, v držení a užívání jest, aneb jak mnoho peněz na úrocích má, zejména aby dostavili. A jestližeby se kdo při berni toho, co jest tak statek jeho téhož padesátého sedmého léta šacován byl, doptati chtěl, tomu každému to bez odpornosti vyhledáno a v známost uvedeno býti má.
Také stalaliby se jaká proměna v tom čase, buďto žeby statku přikoupil, aneb uprodal, neb žeby se bratří a strejci o statek rozdělili, to aby jeden každý pořádně rozvrhl a čehož tak kdožkoliv v držení jest, z toho, jakž svrchu dotčeno, aby se přiznali. A z toho co se komu podle téhož šacuňku, počítajíc z pěti tisíc kop grošův českých z statku pozemského a z puoltřinácta tisíce kop grošův českých peněz na ourocích jednoho rejthara zbrojného vypraviti dostane, do týchž listův přiznavacích doložili. Jestližeby se pak při kterých statcích aneb jakémkoli jmění taková proměna nacházela, žeby se toho šacuňku předešlého léta etc padesátého sedmého učiněného doptati nemohl, tehdy jedenkaždý sám se na spůsob v témž předešlém šacuňku vyměřený šacovati a v tom se zachovati má.
A když tak ti listové přiznavací nejvyšším berníkům odesláni budou, mají je ihned přehlídnouti, výtahy z nich, co komu na týž mustruňk vyslati přijde, mustrherům krajským odeslati.
A stavové také JMCské, nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, též radám JMti soudu dvorského a komorního a těm osobám předešlým sněmem z obce voleným tu moc dávají: kdyžbykoliv JMCská s úředníky a soudci zemskými, též radami JMti a týmiž osobami to za potřebné uznati a den skrze mandáty k takovým mustruňkům jmenovati ráčil, aby od týchž mustrherů nížepsaných beze všech odtahův týž lid mustrován a dále, jakžby v tom poručeno bylo, vyzdvižen býti mohl.
Totiž:
v kraji Prachenském na Písku Jaroslava Libštejnskýho z Kolovrat a na Hrádku Staro-sedlským, Petra Boubínskýho z Oujezda a na Střele;
v kraji Bechynském na Táboře Jana Albrechta Křineckého z Ronova etc, Jana Malovce z Malovic a na Kamenici;
v kraji Slánském v Slaném Václava purkrabě z Donína a na Bílém Oujezdci, Vácslava Pětipeskýho z Chýš a z Egrberku a na Blahoticlch;
v kraji Litoměřickém v Litoměřicích Adama Havla z Lobkovic a na Duchcově, Zdeslava mladšího ze Sulevic a na Želenicích;
v kraji Kouřímském v Kouřimi Petra Karla Holického z Šternberka a na Českém Šternberce, Jeronýma Čejku z Olbramovic a na Chvalách;
v kraji Čáslavském v Čáslavi Kašpara Melichara z Žerotína a na Nových Dvořích, Tri-strama Lukavecského z Lukavce;
v kraji Vltavském v Sedlčanech Jana z Vrtby a na Červeném Hrádku, Adama Velemyského z Velemyšlovsi a na Volbramovicích:
v kraji Podbrdském v Berouně Václava z Říčan a na Hořovicích a Mnichu, nejvyššího sudího dvorského království Českého, Vratislava staršího z Mitrovic a na Všeradicích;
v kraji Plzenském v Plzni Viléma z Lobkovic a na Týně Horšovském, Zikmunda Chotka z Chockova a v městečku Touškově nad Mží;
v kraji Žateckém v Žatci Leonharda Kolona, svobodného pána z Felsu a na Andělské Hoře, Sezimu Miřkovského z Stropčic a na Verušičkách;
v kraji Boleslavském v Boleslavi Zikmunda Smiřického z Smiřic a na Skalách, Jiříka Vančuru z Řehnic a na Studenci;
v kraji Hradeckém v Hradci Albrechta Gotfrieda Křineckého z Ronova a na Jilemnici, Krištofa Václava Kapouna z Svojkova a na Hlušících;
v kraji Rakovnickém v Rakovníce Viléma z Landstejna, na Krasově a Sosni, Vácslava Hochauzera z Hochauzu a na Pšovlcích.
v kraji Chrudímském v Chrudími Vácslava nejstaršího Berku z Dubé a z Lipého a na Rychmburce, dvoru JMCské v království Českém maršálka, Jana nejstaršího Lukavského z Lukavce a na Zámorsku. [sic]
V městech pak Pražských hejtmané týchž měst lid pěší i jízdní mustrovati mají, a dotčení mustrherové na týž den v táž místa se mají dáti najíti; také i obyvatelé jednoho každého kraje k témuž dni, to což na kterého z nich vypraviti přijde, zouplna a konečně yyslati, však kdyžby více než v jednom kraji statku pozemského měl, ten bude-li chtíti, bude moci ze všech statkův do jednoho kraje k témuž mustruňku vyslati. A při týchž mustruňcích mustrherové k tomu se vší pilností do-hlídati a na to pozor míti mají, při komby nedostatek našli, k každému se o to domluviti, aby se ihned v tom napravil, napomenouti moc měli. K mustruňku jedenkaždý z obyvatelův tohoto království vedle šacuňku svého, jakž výš dotčeno, vždy z pěti tisíc kop grošův českých a z peněz na úrocích z puol třináctá tisíce kop grošů českých jednoho rejthara zbrojného ouprávně vypraviti a poslati aby povinen byl, tak aby rejthar pod sebou koně dobrého, dvě ručnice dobře spravené a na sobě zbroj černou, totiž přední a zadní kus, vobojček a šturmhaub, plechovice, šorc, zárukaví, brnění a při boku meč neb jinou dobrou zbraň měl.
Toho také šetříno býti má, aby mezi jízdnými vždycky ti, kdož buďto jeden aneb jich několik spolu šest koní zbrojných vypravili, jednoho z stavu panského neb rytířského, aneb jinou osobu hodnou v věcech válečných a kriksmanských bejvalou a zkušenou, pro zachování dobrého řádu, mezi nimi měli a vyslali.
Z strany pak lidu pěšího, poněvadž to tak příliš veliká nás všech potřeba ukazuje, na tom sou se stavové snesli, aby také každý dvadcátého poddaného svého usedlého a z měst patnáctého k též potřebě zemské vypravili a vyslali, tak aby vždycky dva z týchž vyslaných každý ručnici dlouhou s toulcem, kecherem, s láduňky, s šturmhaubem a braní dobrou při boku a třetí halapartnu, neb oštip dobrý a též braň dobrou a šturmhaub na hlavě měli.
A pakli by kdo s koně, aneb s pěšího býti nemohl, tehdy s jinými před mustruňkem aby se snesl a takového koně zbrojného a pěšího, jakž vejš dotčeno, společně aby vypraviti povinni byli. A tíž mustrherové krajští, jakžby v jednom každém místě lid jízdný a pěší zmustrovali a zouplna-li se počet jich vedle listů, přiznavacích našel, JMCské a nejvyšším ouředlníkům a soudcuom zemským v známost uvésti mají.
Jestližeby pak kdo k tomu času listu svého přiznavacího berníkuom krajským časně neodeslal anebo k mustruňku počtu svého koní jízdných, i lidu pěšího neposlal, aneb jich tak, jakž náleží, nevypravil, toho tiž mustrherové nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským (žádného v tom nešanujíc) poznamenaného odeslati mají, a več to tomu každému JJMti obrátiti ráčí, tím se každý spraviti a sobě sám vinu dáti musí.
Nastalaliby pak ňáká spěšná a nevyhnutedlná potřeba, že by se s vyzdvižením toho jízdného a pěšího lidu tak dlouho až do mustruňku nejprvniho čekati nemohlo: tehdy sou to stavové nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským, radám JMCské soudu komorního a osobám předešlým sněmem léta etc 95. voleným v moc dali, aby to s JMCskou uvážili a podle uznalé nevyhnutedlné potřeby, kdyby nikterakž jinak býti nemohlo, týž lid vyzdvihnouti a kdyby toho potřeba kázala, aby se bez odtahuov spolu strhl, to naříditi mohli.
K čemuž jestližeby přišlo a ten lid jízdnej a pěší vyzdvižen býti a vytáhnouti musil, tehdy JMCská střelbou a municí náležitě jej opatřiti chtíti ráčí, k čemuž fůry od svobodníkuov, nápravníkuov, dědiníkuov a dvořákuov, kteří v tomto království sou, dány býti mají. A jednakaždá vrchnost týž lid válečný, kterýž vyšle, sama vypraviti a potom v poli jízdné na svůj náklad vychovati aby byla povinna. Na vychování pak pěších aby poddaní mezi sebou takovou sbírku učinili, tak aby jich vždycky dvacet jednomu na týden po jedné kopě míšeňské dávali, však aby žádný té sbírky z poddaných dříve vyzdviženi téhož lidu válečného nevybíral ani také mimo to, což se svrchu píše, aby ničímž více z strany té vejpravy vojenské poddaných svých neobtěžoval, a to pod pokutou takovou, jakouby mu soud zemský nalezl a vyměřil.
K řízení pak toho lidu jízdného i pěšího, kdyžby vytáhnouti měl, aby osoby hodné, pokudž nejvejš možné, z obyvatelův království tohoto od JMCské a nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských za nejvyšší, rytmistry a hejtmany k tomu obrány byly, a na kohoby to tak vzloženo bylo, aby pro vlast svou a ku pochvale své i potomkův svých tomu neodpírajíc proti mírnému a slušnému opatřeni to na sebe přijíti byl povinen.
Jestližeby také kdo jízdného neb pěšího lidu svého tak oupravně, jak nadepsáno jest, nevypravil, tehdy rytmistr neb hejtman ihned na náklad těch neb toho bude moci jiné hodné jízdné neb pěší najíti a objednati a ty tak oupravně nevypravené zase domů k jich vrchnosti odeslati, a ta jedna každá vrchnost bude povinna ten náklad i s škodami na to vzešlými rytmistru neb hejtmanu zase navrátiti beze všech odtahův a prodléváni. Pakliby toho neučinil, neb neučinili, tehdy to na nich bude moci dobýváno býti zatykačem od úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, tak jakoby se na něj přísudek stal. A kdyžby pak také který ten rejthar nebo pěší s pole bez povolení hejtmana nebo rytmistra svého odjel nebo odešel, ten každý na hrdle trestán býti má. Též také nejvyšší, rytmistři ani hejtmane žádného z ležení bez slušné a hodné příčiny propouštěti nemají pod skutečným od JMCské trestáním.
A kdyžby týž lid do pole vytáhl, kdeby a v které místo nejpotřebněji, pro opatření mezí a hranic království českého a zemí k němu připojených bylo, obrácen býti měl, to se při dobrém zdání JMCské, nejvyšších ouřednikův a soudcův zemských, rad JMCské a týchž osob k tomu z obce volených zůstavuje.
Nad to vejš i týmž ouředníkům a soudcům zemským, radám JMCské a těm osobám nařízeným stavové tu moc dávají, kdyby Turek Vídeň, Komárno, neb Ujivar, na kterýchžto pevnostech království tomuto a zemím k němu připojeným velmi mnoho záleží, oblehl, aneb žeby toho některá okolní knížata, kteříž s JMCskou a korunou Českou dědičné smlouvy mají, více nežli království toto potřebovali, aby oni to s JMCskou uvážiti a buď dílem téhož lidu, anebo vším (jestližeby jiného nebezpečenství nebylo) v táž místa na pomoc přispěti a jej vypraviti mohli. Však také za to JMCské stavové poníženě prosí, aby JMt s týmiž kurfiršty a knížaty, kteříž s královstvím tímto dědičné smlouvy mají, časně jednati ráčil, kdyby jaké nebezpečenství království tomuto a zemím k němu připojeným nastalo, aby se k nám také týmž spůsobem vedle týchž smluv dědičných bez odtahův volně a hotově ukázali a pomocí svou nám přispěli.
Sbírka na zaplacení lidu válečnému předešlým sněmem léta tohoto etc 96. svolená, do království Uherského vypravenému, též na lid ten, kterýž nyní tímto sněmem svolen jest.
A poněvadž pak lidu válečnému z tohoto království na tento rok i předešlých let do Uher vypravenému znamenitá summa peněz ještě k zaplacení pozůstává, poněvadž lidu pěšímu vnově přijatému pro jich hodnost a zkušenost služba veliká nařízena býti musila, také i pro splácení dluhův, v něž se předešle vdluženo bylo, ano i za příčinou dalšího mimo těch šest měsícův prvé svolených některého lidu pěšího v poli chování, do čtyrkráte sto tisíc rejnských zlatých nad předešlé svolení sbírky k zaplacení se nedostává, dále sou se stavové o tuto nížepsanou sbírku s JMCskou, nešetříce mnohých a velikých nedostatkův, obtížností a téměř nemožností svých i poddaných svých, poddaně snesli a ji svolili, totiž aby předně na panstvích JMCské hejtmane a purkrabové, též stav panský, rytířský, města, kollegiati, i všickni lidé duchovní i jiní, kteříkoliv poddané své mají, každý, žádného ovšem nevymíňujíce, z každého gruntu aneb člověka poddaného osedlého, nepotahujíce téhož čtověka v to, než sám z měšce svého vlastního po jedné kopě míšeňské na dva terminy složiti byl povinen, totiž na sv. Havla nejprv příštího půlkopy míšeňský a v první středu po Teliké noci, když sebude psáti léta otc. 97. druhé půl kopy míšeňské, což berníkům krajským při každém terminu časně odvozováno býti má; Pražané pak i jiná města JMCské a JíMCové, kteříž stavu třetího užívají, na místě té jedné kopy míšeňské, kterouž sou vyšší dva stavové na sebe svolili, summu třiceti sedm tisíc pět set kop míšeňských na svrchu psané dva terminy, totiž při každém terminu osmnácte tisíc a půl osma sta kop míšeňských vyplniti a nejvyšším berníkům na hrad Pražský zouplna odvésti mají; města pak horní zprosta všecka, žádného nevymíňujíc, tolikéž i ta města, kteráž sou se sama vykoupila a JMCské poddala, v této tak veliké nás všech potřebě, z týchž sbírek také se vytahovati nemají, nýbrž coby to jedno každé město, aby spolu s jinými jednostejnou a spravedlivou rovnost nesli, proti té kopě míšeňské, kterou stav panský a rytířský z poddaných svých a stav městský třiceti seďm tisíc a pět set kop míšeňských dávají, dáti mělo, to stavové nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským, aby to uvážili, s nimi bez odtahu dříve svatého Havla, nejprve příštího, na místě a konci postavili, v moc dávají.
Nicméně také pro tak příliš velikou nás všech obyvatelův tohoto království potřebu, poddaní z panství JMCské, též pánův, rytířstva, měst, osob městských i duchovních i všech jiných, kdožkoliv jaké lidi osedlé mají, aby každý, žádného nevymíňujíc, po čtyrycíti osmi groších míšeňských tím způsobem, jakž se táž sbírka podle předešlého tohoto léta zavřeného sněmu skládala a vybírala, ještě mimo předešlá svolení, na dva terminy, totiž při svatém Havle dvadceti čtyry groše a v středu po veliké noci též dvadceti čtyry groše míšeňské aby dávali. Z kteréžto sbírky jak poddaní úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, tak [i] k purkrabství Karlštejnskýmu náležející ani žádní manové, v této tak veliké obecné nás všech se dotýkající potřebě vynímati se nemají, anobrž také i páni z gruntův těch, z nichžby poddaní jejích sběhli, v držení jich jsouce, takovou sbírku dáti jsou povinni: svobodnici pak a dědiníci, nápravníci, též svobodní rychtářové, dvořáci, i také farářové a lidé duchovní, kteříž jaké důchody k farám mají, tolikéž po jedné kopě míšeňské na ty dva terminy skládati mají. Pakliby na kterých farách farářové nebyli, tehdy kollator té fary sám touž suminu odvésti má.
Pražané pak a všecka města horní, i jiná města JMCské, též i JíMCové jakožto králové české všickni, kteříž třetího stavu užívají, i ti, kteříž se vykoupili a JMCské se poddali, aby každý osedlý z domu svého na dva terminy jednu kopu třidceti šest grošův míšeňských, totiž na svatého Havla nejprve příštího polovici, totiž čtyřidceti vosm grošův míšen, a druhou polovici, totiž čtyřidceti vosm gr. míš. v první středu po Veliké noci, když se psáti bude léta etc. 1597 v jednom každém městě beze všech odtahův skládati a berníkům krajským odvozovati povinni jsou. Nicméněji domové náležející k nejvyššímu převorství království českého v Menším městě Pražském, panně abatyši kláštera svatého Jiří na hradě Pražském, též kláštera svaté Anežky a u svatého Tomáše i všech jiných lidí duchovních, jak při městech Pražských tak i ve všem království Českém, tolikéž Hradčanští a u svatého Jana v Voboře, též při zdech v městech Pražských bydlící, kteříž se střelci jmennjí, též tím spůsobem vejš psaným takovou sbírku na dva terminy dáti a odvozovati povinni budou. Kterážto sbírka, kdyžby tak při těch dvou jmenovaných terminích vybraná byla, má se od Pražanů nejvyšším berníkům, a od jiných měst berníkům krajským s listy přiznavacími, tak jakž jich forma při zavírce tohoto sněmu ukazuje, na každý termin svrchupsaný bez prodlévání odvésti.
Z takové pak kontribucí, jakž písaři, kteřížby na hradě Pražském aneb kdežkoliv v povinostech jakýchžkoliv buďto JMCské neb zemských byli a byt svůj v městech měli a živností městských požívali, též také i handléři cizozemci a ležáci nijakž se vytahovati nemají a moci nebudou; však co se havířův, hašplířa, šmelcířův, štejgířuov a jinejch horních dělníkuov dotýče, ti toliko této sbírky tímto sněmem svolené se osvobozují. Jiní pak všickni ve všech městech horních takovou sbírku podle tohoto sněmu berníkům krajským bez odpornosti dávati a odvozovati povinni budou.
Takové pak svolené pomoci aby časně a beze všech prodlévání a zadržování vycházely, a kdožby jich na ty terminy výš psané aneb nejdéle v týmdni pořád sběhlým, poněvadž se při tom čase lidu pěšímu veliká summa peněz dáti má, zouplna neodvedl, k tomu každému tíž berníci v jednomkaždém kraji, neohlídajíce se na nic a žádného v tom neušetřujíc, tak jakž předešlým sněmem v tom nařízeno a vyměřeno jest, se zachovati mají.
O Kladských a Loketských.
Strany pak Kladských a Loketských na tom jest se JMCská se všemi třemi stavy snésti ráčil, aby jisté osoby z dotčeného hrabství a panství sem do Prahy obeslány a k tomu pridržány byly, aby jako obyvatelé tohoto království a v mezech země České ležící, v těchto ve všech svolených pomocech a vejpravě lidu válečného, žádných vejmluv v tom neužívajíc, jednostejnou rovnost s jinými stavy nesli, nebo kdyby se toho státi nemělo, stavové by těchto sbírek také vyplňovati nemohli.
O Chebských.
S krajinou pak Chebskou také JMCská o slušnou pomoc, jak nejvejšeji může bejti, jednati chtíti dáti ráčí, kteráž také nejvyšším berníkům zemským v moc uvedena býti má.
Také jsou stavové na milostivou žádost JMCské k tomu povolili, aby po vyjití těch šesti měsíců, kteříž třetího dne listopadu, totiž v neděli po Všech svatých vyjdou, do nichž ti dva regimenti knechtuov předešle svolení držáni býti mají, jistý počet lidu pěšího do jistého času, kterýž dskami zemskými zapsaný jest, JMCské pro ochranu království Uherského a arciknížetství Rakouského na svůj náklad v poli drželi. Však za to JMCské stavové poddaně žádají, aby to JMt při stavích království Uherského a arciknížetství Rakouského tak milostivě opatřiti ráčil, poněvadž jim k ochraně stavové království tohoto tato pominulá léta takovou prvé neslýchanou pomoc činili a činí, kdyby toho jaká potřeba (čehož pán Buoh milostivě uchovati rač) nastala, aby zase tolikéž tomuto království a zemím k němu připojeným učiniti povinni byli.
O bernících nejvyšších.
Nejvyšší bernici k vybírání těch dvou terminů sbírek svolených, voleni jsou:
z stavu panského Adam z Šternberka a na Sedlci, hejtman Nového města Pražského, Hertvík Zejdlic z Šenfeldu, na Zvoleňovsi a Chocni, JMCské dvorská rada a JíMCové jakožto králové České podkomoří;
z rytířstva Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, JMCské rada, Václav Budovec z Budova, JMCské rada nad apellacími;
z stavu městského Vavřinec Břekovec Šotnovský z Závořic JMCské hor viničných Pražských perkmistr a Vácslav Pražák, jinak Faffout, z Nového města Pražského.
A stavové království tohoto dávají tímto sněmem tu moc nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským, aby při nejmenším v počtu šesti osob mohli a moc měli z vejš dotčenejch pomocí a sbírek summu, jakž toho zapotřebí kterého času uznají, nejvyšším berníkům zemským vydati poručiti na ten lid válečný předešlým sněmem i tímto svolený, též na splacení dluhuov v něž se předešle v[z]dluženo bylo. A ti berníci zemští mimo taková poručení jinému žádnému žádných peněz vydávati ani jich jinam, nežli na zaplacení toho lidu z království Českého do Uher vypraveného a na splacení předešle vzešlých dluhuov obraceti a v krají[ch] předešlí berníci zůstati mají. Však co by se jakž nejvyšším, tak i krajským berníkům za ty dva termíny služby přidati mělo, to se při uvážení nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských zuostavuje.
Opřijímání počtův od berníkuov.
Počty pak od nejvyšších i krajských bernikův osoby předešlejm sněmem k tomu volené přijímati, také i berníci z nich, jakž předešlý sněm ukazuje, kvitováni býti mají.
A poněvadž jsou předešlí nejvyšší berníci k předešlému roku devadesátému pátému volení ještě z berně jim svěřené počtu neučinili: na tom sou se všickni tři stavové snesli, aby takovej počet od nich konečně ve čtyřech nedělích pořád sběhlých beze všech dalších odkladův přijat byl. A jestliže jsou tiž bernicí čeho nedoupomínali, to aby v tom čase vykonali. A cožkoliv peněz zemských za nima bude, to aby ihned zouplna nynějším berníkům proti kvitanci jich odvedli, tak aby to k těmto nynějším velikým potřebám a vydáním obráceno býti mohlo.
O komisí do města Prachatic strany handle soli.
A jakož jest se JMCská s stavy království tohoto na jminulém sněmu o komisí a vypravení jistých osob do města Prachatic strany vyrozumění ztížnosti a vznešení jich Prachatických i jiných některých o zaražení nových silnic z knížetství Bavorského o dodávání soli, kteráž jsou v týž sněm vzešla, k jistému dni, totiž k pondělnímu po Nanebevstoupení Krista pána, aby před sebe vzata byla, snésti milostivě ráčil, a po projití toho času ráčil jest touž komisí do jiného času, teď pak opěty až do času svatých Šimoniše a Judy odložiti: i poněvadž všichni tři stavové to skutečně poznávají, že příčinou těch tak vnově zaražených silnic od toho času, jakž jest starobylej průchod soli z téhož města Prachatic sem do tohoto království přestal, sůl netoliko v ceně své velice a nad míru zvejšena, jest, takže místy i po čtyřech kopách míšeňských se bráti musí, ale ještě že se v hojnosti jak prvé dostávati nemůže, nad to pak vejše mnozí z obyvatelův na obilí a jiných svých věcech hospodářských skrze neodbytí ke škodám velikým přicházejí a těmi příčinami jest se obávati, že svolených pomocí shledávati nebudou moci, a pod tím také i JMCské nemálo na ungeltu a jiných důchodcích že uchází; protož všickni tři stavové JMCskou ve vší poníženosti poddaně prosí, aby JMCská o tom své milostivé nařízení a poručení učiniti ráčil, aby komisaři JMCské s komisaři předešlým sněmem od stavův k tomu nařízenými dříve toho času sv. Šimoniše a Judy a což můž býti nejdřívěji k vyřízení té komisí do téhož města Prachatic se sjeli a pokudž by který z osob k tomu tak nařízených v tom čase od pána Boha nemocí navštíven byl, aby místo toho časně jiná osoba k tomu nařízena býti mohla. Nebo se jest obávati, že při tom čase sv. Šimoniše a Judy pro zlé cesty, zimy a sněhy, kteří v místech a horách těch časně napadají, s těžkostí by taková komisí k vyřízení svému volně a s dostatkem přivedena býti mohla, a tudyby větší drahota v soli, nedostatkové a ujmy tomuto království přijíti musili.
O židech.
Židé pak všickni, kteří buď v městech Pražských aneb v jiných městech v tomto království se zdržují, k této tak nevyhnutedlné potřebě aby z jednoho každého domu, kteréhož v držení sú, po třech kopách míšeňských na ty dva terminy výš psané, totiž na každý termin po půl druhé kopě míšeňský starším svým dávali a vyplňovali a oni starší židé takovou sbírku časně vybírati a tu kdež výš psaná svolení a sbírky se skládati budou odvozovati mají.
Kdež pak tiž židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom tak, jakž svrchu psáno stojí, zachovati a vyberouc touž sbírku od židův berníkům krajským odvésti má. A jestližeby lid válečný z království českého vyzdvižen bejti musil, tehdy dotčení židé ku pomoci placení rytmistrùm a hejtmanům pět set kop míšeňských nejvyšším berníkům dáti a odvésti mají.
A jakož jsou židé Pražští i jiní na všecky tři stavy království tohoto svou poníženou prosba vzložili, aby podle starobylého obyčeje a privilegií svých šuldbryfy na dluhy a koupě spravedlivé přijímati a podle nich upomínati mohli: kteroužto prosbu jejich majíce stavové v svém uvážení a nahledše do artikule zřízení zemského o židech učiněného, na tom jsou se s JMCskou snesli, předkem aby při tom artikuli zřízení zemského Z I. z strany půjček na listy a na registra, aby jich tíž židé neužívali, zouplna zuostáno bylo. Než cožby po dnešní den kdo od židů pořádně koupil, aneb se u nich beze všeho fortele a oklamání v sunimu hotovou vdlužil, na to jim jeden každej šuldbryf obyčejnej učiniti moci bude. Vedle kteréhožto šuldbryfu oni toliko sami židé před úřad nejvyššího purkrabství Pražského poháněti a týchž dluhův se dosuzovati a jich tak dobývati sobě moci budu. Však tdyby se našlo a vyhledalo, že ti šuldbryfové, budto za věci od nich, židů, nespravedlivě prodané, aneb na nepořádné půjčky učiněni sou, těch oni židé užiti moci nebudou, nýbrž proto vedle uznání soudu, že sou podle takových nespravedlivých šuldbryfův vinili, trestáni býti a o tu summu přijíti mají. Než co se předešlých rozsudkňv po dotčených šuldbryfích neb jistotách učiněných dotýče, ty se v to nepotahují, nýbrž v své míře zuostavují.
A to svolení do milostivé JMCské vuole a stavův království Českého a ažby se vyrozumělo jak dotčení židé s těmi šuldbryfy, prodaji a dluhy svými vůkol půjdou, státi a trvati má.