1596, po 11. září. — Koncept v arch. Kutnohorském.

Nejjasnější a nejnepřemoženější, velikomocný císaři a králi etc. Vedle toho na VCMt ve vší poníženosti vznášíme, kterak pominulého léta 95, když jsme na milostivé VCské poručení na sněm obecní, za pilnými a vysoce důležitými netoliko království tohoto ale všeho křestanstva se dotejkajícím potřebami od VCMti rozepsaný, všichni osobně k tomu dostačiti nemohouce jisté osoby z prostředku svého vyslali a před uvažováním od stavu městského proposici sněmovních z milostivého VCMti nařízení všechna města VCMti v království tomto jsou-li ze všech poslové přítomni pronuncována a vedle toho Hora Kutná vedle starobylého spůsobu první hned po Praze jmenována byla: tu vyslaní z měst Plzně, Budějovic Českých a Oustí nad Labem tomu se na odpor postavili, místo i hlas náš první po paních Pražanech, kteréhož od starodávna předkové naši i my po nich jsme vždycky přede všemi jinými městy království tohoto pořádně ve všech takových jednáních a sjezdích zemských vzláště při sněmích, pokudž se kdy při kterém také nás a hor dotejkalo, užívali a posavad podnes užíváme, na sebe neslušné proti všemu starobylému spůsobu táhnouce, o to s námi spor v tom tak pilném sněmovním jednání začali, až VCMti pan rychtář Starého města Pražského toho přítomný jménem a na místě VCMti z ouřadu svého obojí stranu, aby se v tom spokojili, napomenul.

Protož vyslaní naši toho šetříce, aby pilné sněmování, VCMti věci v tak důležitých potřebách při stavu třetím skrze ten od druhé strany nemístně začatý spor meškány nebyly a překážky nejměly, tak se zachovali a se spokojivše sněmovní věci, pokudž jim náleželo a k horám i nám se vztahovalo, řídili na sněmu až do zavření jeho, při místu a hlasu našem starobylém zůstávajíce. Vyslaní pak, vejš psaných měst ani skončení ani relací sněmovní nečekavše odjeli. Potom teprva léta tohoto 96 hned při začátku zase se na to však již sami toliko Plzeňští navrátivše (jakž zprávu jináme) stížněho spisu VCMti v té příčině proti nám podali, do nás stěžujíce, jako bychom v tom, že při tom hlasu a místu, jehož předkové naši vždycky užívali i my po nich užíváme, zůstaveni býti spravedlivě žádáme, veliké nějaké skrácení činili a v tomž se nijakž spokojiti nedali.

Kteréžto jich vznášení ze spravedlivého VCMti uvážení nám v známost, s tím při tom milostivým VCMti poručením na to abychom správu svou učinili, uvedeno býti jmělo: ač pak koli takové poručení z kanceláře VCMti hned při památce sv. Vavřince oni Plzeňští vyzdvihli, však až posavad ještě nám nic dodáno nejni a nevíme tou-li příčinou, že oni se již za to své předsevzetí stydí či proto že rozumějíce tomu dobře, že tím daremně VCMt zaneprázdnili od toho upouštějí. Jak koli jest v tom se ve vší ponížené poddanosti k VCMti utíkáme a VCMti pokorně prosíme, pokudž by Plzeňští dále co v té příčině před se bráti chtěli a na místo neb hlas náš se nutkati chtěli, že toho nedopouštěti, ale nás při tom, čehož tak od starodávna s milostivým JJMtí slavné a svaté paměti císařův Římských a králův Českých i VCMti, potom s laskavou stavův království tohoto vůlí vždycky (jakž to zápisové v deskách zemských, zřízení zemské i relací sněmovní ukazují) užíváme, milostivé zůstaviti ráčíte a my tak při svých privilegiích a svobodách pod milostivou VCMti ochranou zůstávajíce, tím ochotněji upřímné, věrné a stálé služby z poddané a povinné volnosti naší vykonávati a, VMCské podle nejvyšší možnosti sloužíce, hory ten obzvláštní klenot VCMti v království tomto náklady svými opatrovati mohli.