MS. st. č. 1083 fol. 28 v archivu města Prahy.

JMt Římský císař, Uherský a Český král etc. pán náš nejmilostivější, od stavův království tohoto Českého, poddaných svých věrných milých, že sou se k tomuto nynějšímu od JMCské položenému sněmu obecnímu poddaně a volně najíti dali, milostivě a vděčně přijímati a jich podle toho tejna činiti neráčí, ačkoliv by stavův pro jejich nynější veliké nepřlležitosti rozepsáním tohoto sněmu milostivě ušanovati a ušetřiti chtíti ráčil, avšak jest toho za příčinou nenadálých á vysoce důležitých nastalých potřeb a pro dobré a užitečné království tohoto, aby s zeměmi k němu příslušejícími před nepřítelem Turkem a jeho velikým ukrutenstvím každého času v dobrým a stálým bezpečenství zůstávati a s pomocí pána Boha všemohoucího náležitě chráněno i všelijaké škodlivé předsevzetí téhož nepřítele odvráceno a zastaveno býti mohlo, nikoliv prominouti moci neráčil, té milostivé a nepochybné naděje jsouce, že stavové vyrozumějíce příčinám, pro něž JMCská etc bezelstně tak krátký a prvé v království tomto neobyčejnej termín k tomuto sněmu obrati ráčil, žádného nedostatku v tom míti nebudou, nýbrž tím dřívěji k uvažování tak pilných a jakž dotčeno vysoce důležitých a nevyhnutedlných potřeb (poněvadž pro veliké nebezpečenství, kderéž se na všeckno křesťanstvo, obzvláštně pak na království toto České a země k němu příslušející od nepřítele Turka valí, žádných odkladův trpěti nemohou) přistoupí, a co by tak dobrého a prospěšného pro ochranu vlasti mohlo slušně nařízeno bejti, o to se bez meškání mezi sebou s pilností namluví a na něčem jistým snesou. Neb jich JMCská tejna činiti neráčí, že jest dotčený nepřítel Turek, podlé hodnověrných zpráv, kteréž JMt z jistých a rozdílných míst jmíti ráčí, z Konstantinopole s velikým a znamenitým počtem lidu válečného před některou neděli již vyjel a napřed do království Uherského několik baši s mnoha tisíci Turkův a Tartarův vypravil, toho oumyslu jsouce, netoliko již jmenované Uherské království a jiné blízké příležící země sobě podmaniti a pod své tyranské jho uvésti, nýbrž také město Vídeň, jakožto všeho křesťanstva jedinů baštu oblehnouti, a sumou zemím těmto pálením, mordováním a zajetím i zavezením do věčné a hovadské služebnosti mnohých nevinných a nesčíslných křesťanských duší, v tuto nastávající zimu i z jara (čehož pán Bůh všemohoucí milostivě uchovati rač) nanejvejš škoditi.

I ačkoliv se ta zpráva činí, jako by jmenovaný tyran zas zpátkem se obrátiti a do Uher sám osobně nynějšího času přijíti neměl, avšak tomu JMCská ještš dokonce a docela věřiti a stavy, věrné poddané své milé, na nejistý a nebezpečný i škodlivý věci postaviti chtíti neráčí; neb by pak v pravdě tak bylo, tehdáž nicméně vysoce důležitá a nevyhnutedlná království českého potřeba ukazuje, aby se všickni na dobrém pozoru a péči jměli, a časně i dříve, než by se něco takového zběhlo a přitrefilo, všelijaké příhodné prostředky a pomoci k odpírání tomu ukrutnému a velikomocnému nepříteli, buď že by sám osobně táhnouti, neb na místě svém přední své baše a nejvyšší s znamenitým vojskem proti křesťanům vypraviti a markrabství Moravskému neb knížetství[m] Slezským nenadálými vpády a štráfy škoditi, aneb také město Vídeň oblehnouti chtěl, obmejšleli a obírali.

A protož JMCská často psaných stavův věrných poddaných svých milých milostivě a otcovsky napomínati i také jich žádati ráčí, aby vo dotčených jistě velikých a potřebných věcech, na jichžto spěšném a brzkém vyřízení (jakž stavové bez obšírného vypravování sami tomu rozuměti mohou), všecko dobré, ano i zachování zemí těchto, aneb dokonalá záhuba záleží, bez prodlévání mezi sebou, a pokudž nejvýš možné v tišině, tak aby se to mezi lidi z cizých národův neroztrušovalo, bedlivě promlouvali, a jaká by pomoc jedny, druhý zemi, jest-li by nepřítel Turek na ně táhnouti chtěl, učiněna i také Vídeň retována bejti měla, o to se jednomyslně snesli a namluvili, nicméně i v království tomto pro všelijakou nenadálou příhodu dobru hotovost naříditi a to vše tímto sněmem dostatečně opatřiti nepomíjeli. Jakž pak JMCská k nim té celé, milostivé, nepochybné naděje bejti ráčí, že dle nejvyšší možnosti své a z té upřímné, věrné a poddané lásky, kterouž jsou k JMCský etc a k vlasti svý příkladem předkův svejch každého času k obzvláštnímu zalíbení JMti v skutku prokazovali, tolikéž i nyní v této tak znamenitý a vysoce důležitý potřebě, kteráž i větší bejti nemůže, na ty cesty a prostředky, jak by toto království s zeměmi svejmi před všelijakými nepřátelskými vpády pod milostivou ochranou JMCské etc v dobrém bezpečenství zuostávati mohlo, pomyslili, a jakž dotčeno něco jistého a prospěšného v tom nařídili.

Vedle toho JMCská etc také stavuom milostivě oznamovati ráčí, že všickni rozumní a válečných věcí i položení země Uherské dobře povědomí lidé JMti k tomu upřímně radí, aby v tuto nastávající zimu proti často psanému nepříteli válku vésti a některou přední pevnost oblehnouti dáti ráčil, což by se podlé zdání jich s větším prospěchem nežli v létě státi a snázeji také vykonati mohlo: i poněvadž k takovému předsevzetí více lidu pěšího než jízdného potřebovati se bude, JMCská stavův království tohoto tolikéž milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby pro rozšíření křesťanských hranic, ano i proto, že týž nepřítel nastávajícího roku tím míněji zemím těmto škoditi moci bude, přes tuto zimu na svůj vlastní náklad ty dva regimenty pěších, kteréž nyní dole v Uhřích jsou, jakožto již skušených a nepřítele povědomých vojákův, však aby prvé doplněni a všelijací škodliví neřádi a fortele zastaveni a přetrženi byli, z upřímné a věrné náchylnosti dobrovolně chovati připověděli a na sobě jiným zemím a stavům svaté říše, při nichž toho JMCská tolikéž hledati dáti chtíti ráčí, dobrý příklad ukázali.

A tak JMCská ráčí k stavům, poddaným svým milým, té milostivé a otcovské důvěrnosti býti, že sobě tyto dva artikule k dobrýmu, prospěšnému i brzkému vyřízení všelijak poručena míti budou, a k JMCské oc i také vlasti své se v tom ve všem volně a hotově k věcný pochvale svý ukáží a najíti dadi, což jim JMCská etc zase ve všech příčinách a potřebách jich obecních a obzvláštních vší milostí svou císařskou a královskou etc (načež se docela ubezpečiti mohou) zpomínati a nahrazovati, nicméně také, že takové dobrovolné svolení privilejím a svobodám jich i také starobylým chvalitebným zvyklostem a pořádkům k žádné újmě a škodě nyní i na budoucí věčné časy býti a vztahovati se nemá, je dostatečným reversem opatřiti a každého času jich milostivým císařem, králem a pánem býti a zůstati ráčí.