233. Mandát Rudolfa II. o hotovosti zemské a aby žádný v službu polní ven z země se nezamlouval.

1596, 26. července. - MS. v archivu m. Prahy st. sig. 1083, n. s. 112. fol. 24.

My Rudolf Il etc. Věrní milí! Tejna vás činiti neráčíme, že nás jisté a hodnověrné zprávy neboližto kunšoftové docházejí, kterak se ten ukrutný a všeho křesťanstva dědičný nepřítel Turek se vší silou a mocí svou osobně do pole vyjeti a netolika království Uherskému, nýbrž také i jiným zemím našim pálením, mordováním, dobýváním pevností a zajetím i zavezením nesčíslného počtu křesťanských duší, na nejvýš škoditi strojí, jakož jest pak již napřed drahně tisíc Turkův a Tatarův do téhož království Uherského vyslal. I poněvadž markrabství naše Moravské a knížetství Sleszká, jakožto přední oudové království Českého, strany dotčeného nepřítele a jeho tyranského předsevzetí v nemalém než velikém nebezpečenství postavena jsou, a vysoce důležitá i nevyhnutedlná potřeba toho ukazuje, aby se všickni napořád pro opatření království tohoto a zemí k němu příslušejících na dobrém pozoru měli, a s počtem koní svých i lidu pěšího každého času v náležité hotovosti byli a zůstávali: a protož jsme z milostivé a otcovské péče, kterouž o všecko křesťanstvo, zvláště pak o tyto země a věrné poddané naše míti ráčíme, pominouti nechtěli, nežli vám všem vůbec o tak nenadálé příhodě a znamenitém nebezpečenství, kteréž se, jakž dotčeno, na království toto a oudy jeho valí, těmito listy našimi otevřenými věděti dáti a podle toho i milostivě poručiti, aby se jeden každý z obyvatelův, podle vvméření a jednomyslného snesení stavův při minulých sněmích obecních, dobrými a hodnými koňmi, rystunky a čeládkou zásobil a s počtem jízdných i pěších svých pohotově byl, jiným pak potentátům a cizím pánům v službu polní ven z země (podlo předešlé zápovědi naší, pod pokutami v ní vyměřenými) se nezamlouval a nesloužil, tak kdyby něco nenadálého (čehož pán Bůh zachovati rač) na toto království a země k němu příslušející přijíti mělo, aby tomu časně s pomocí Boží odoláno a nepříteli náležitě a podstatně i prospěšně odpíráno býti mohlo.

Jsouce k vám té milostivé a nepochybné naděje, že se v té příčině pro ochranu vlasti své, též manželek a dítek svých upřímně a věrně (jakož povinnost vaše ukazuje) zachováte a na sobě ovšem nic sjíti nedáte, vědouce, že na tom jistou, milostivou a dokonalou vůli naši císařskou naplníte.

Dán na hradě našem Pražském v pátek po památce s. Jakuba, apoštola Božího léta etc devadesátého šestého.




Přihlásit/registrovat se do ISP