199. Stavové markrabství Moravského císaři Rudolfovi II, že mnohé stížnosti zvláště od Znojemských na lid válečný Jindřicha Křineckého s Ronova docházejí, poněvadž, ačkoli svůj žold berou, ničeho za vychování své neplatí a mnohé škody činí; přimlouvají se, aby z žoldu lidu tomu zadržalého Znojemským škody jich zaplaceny a budoucně přehlídky vojska cizího na Moravě se nedaly, aniž vojsko na jednom místě v ležení se nechávalo.
V BRNĚ. 1596, 22. března. — Souč. opis v archivu arcib. Pražského. (Recepta ab a. 1596.)
Nejjasnější etc. Jaké jsou nám všem čtyřem stavuom tohoto markrabství při nynějším obecním sněmu zde v městě Brně držaném stížné suplikací do rejtarův urozeného pána pana Jindřicha Křineckého z Ronova a na Rožďalovicích, kněz opat Loucský, probošt Peltenberský, panna převořiše kláštera Matky boží v městě Znojmě a měšťané Znojemští podali; VCMti je všecky pro širšé milostivé vyrozumění poníženě odsýláme. Vědouce o tom v jistotě, co sobě tak suplanti do nahoře jmenovaných rejtarův vysoce stěžují, že tomu tak jest, protož VCMti ponížené prosíme, že je sobě milostivě poručena jmíti a týmž rejtarům pana Rožďalovského taková jim pozůstávající dlužnou sumu na jejich žoldu, pokudžby jim zouplna, jakž zprávu máme, služba jejich ještě doplacena nebyla, zadržeti i také což jim škod zdělali k nápravě a slušnému nahrazení aby přivedeno bylo, milostivě poručiti ráčíte. Nebo by to nejmilostivější císaři podle našeho poníženého zdání velice neslušná věc byla, kdyby dotčení rejthaři od VCMti zouplna svůj žold vzali a jim i chudým poddaným jejich, což jsou u nich protrávili, platiti ani škod vynahrazovati neměli, odkudž by i to přišlo, že by oni i dotčení chudí lidé jejich v těchto zemských obecních válečných potřebách povinností svolených vykonávati nemohli.
A jakož všem obyvatelům této země dobře vědomé jest, že měšťané Znojemští s chudými poddanými svými již teď pořád po tři léta pominulá od válečného lidu jízdného i pěšího, kterýž se v tom městě Znojmě mustroval a z říše, z království Českého i odjinud tudyto táhl, nemalé škody vzali a trpěli, v čemž se jim žádného nahrazení odnikud nestalo a nicméně všecky a všelijaké povinnosti na ně uložené od sebe a poddaných svých volně spravovali: VCMti poddaně prosíme, že to milostivě naříditi poručiti ráčíte, aby napotom u nich i zde v zemi této (jakž pak pominulého roku milostivé zakázaní od VCMti sobě učiněné máme) mustruňky cizího lidu pokládány ani jim takového škodlivého ležení déleji dopuštěno nebývalo, tak aby se oni Znojemští v hospodářství svém pospraviti a budoucně povinnosti VCMti i k zemi tím snážeji vykonávati a spravovati mohli; té ponížené naděje k VCMti pánu našemu nejmilostivějšímu jsme, že této přímluvy naše suplikantům jakožto věrným poddaným VCMti v skutku užiti dáti ráčíte. Čehož my se VCMtem našimi poníženými službami odsluhovati budeme; s tím se milostivé lásce VCMti poddaně poručena činíme. Datum v městě Brně v pátek po neděli postní Oculi léta Páně 96.