[1596 v březnu]. — Opis souč. v archivu kutnohorském č. 5066—2.

VMt urozený pane, pane, urození páni, páni, urození a stateční páni z rytířstva, páni nám milostivě a laskavě přízniví, slovutné a mnohovzáctné poctivosti páni Pražané a páni vyslaní z měst, páni a přátelé naši milí! Vyrozumněli jsme, jaké pomoci a sbírky na milostivou žádost JMCské, pána, pana nás všech nejmilostivějšího, k vypraveni jistého počtu lidu z království tohoto pro ochranu jeho a zemí k němu příslušejících svolovati a nařizovati ráčíte. I ačkoliv v té tak pilné a důležité JMCské i všeho království tohoto, vlasti naší milé, potřebě povinnost svou poznáváme, abychom k tomu, což-bychom mohli, vedle jiných poddaně a povolně učinili, však v tom se ohlásiti musíme, že my, jakožto lidé horní, ustavičné a těžké břemeno pavování a nakládání na hory pro dobré a užitečné JMCské i všeho tohoto království na sobě jmáme a jmíti musíme, takže rok k roku rovnaje se od nás a spolu souseduov našich za rok veliká summa na hory vynaloží, a kromě toho, co se za stříbro v kyzích, rudách a vitruncích z erzkafu JMCské utrží do devíti tisíc, časem i více, jakž knihy berní ukazují, procupusuje. Z té pak škody a tak velikého nákladu našeho to dobré JMCské a království tomuto pochází, že každý tejden nového, čistého, prvé nikdy na světle nebývalého stříbra se do půl čtvrtá sta hřiven, někdy více v průbách shledává a z toho potom nové mince stříbrné každý rok přes sto tisíc i do půldruhýhokráte sto tisíc k dobrému JMCské i veliké pochvale VMti, a vší koruny České bije a mincuje. Toho pak břemena a nakládání na hory, kteříby nám nésti pomáhali, výmíně samé náklady JMCské při Kaňku a Taur-Kaňku (kdež se vortové kverkuom na lehnšaft toliko, to jest, což se koli kyzů, aneb jiného nadělení buožího náklady jejich shledá, toho všeho JMCské napřed polovice, měď pak všecka, z kteréž k dobrému JMCské jde, propůjčují), a potom některé jiné velice na skromnosti, kteříž po třidcátý neb dvou v jistých dolcích drží, žádných mimo nás obyvatel na Horách Kutnách nejní, ale to všechno břímě na nás samých leží a zůstává; kteroužto příčinou mnozí všechno jmění a statek svůj na hory vynakládají, sebe, manželku a dítky na nejvýš zchuzují a do smrti v nouzi a chudobě zůstávati, jestli milý pán Buoh na ně požehnáním svým zase zpomenouti a naděliti neráčí, musí. My však nic na ty ani na jiné těžkosti své, vzvláště že nákladové horní vždy víc a víc těchto časův se zvejšují, proti tomu pak placení za stříbro v kyzích, rudách a vitruncích mimo starý způsob, sníženo jest, se neohlédajíce, ale o to z povinnosti své horní najvíc usilujíce, aby ten starožitný země této klenot Hora Kutná, kterýž již od tolika set let v tom způsobu, že nemálo stříbra, jakž již dotčeno, z požehnání buožího vynáší, zůstává a tou příčinou všechny jiné hory stálostí svou převyšuje, zachován a zdržán býti mohl, takové náklady na hory ustavičně i přes možnost časem naši činiti nepřestáváme, ano také v čas potřeby forováním uhlí a kyzův k hutěm JMCské, své najpilnější opustíce, horám posluhujeme i poddané své k tomu jmáme. Jestli pak kde pán Buoh kého naděliti ráčí, čehož se zřídka kdy dostává, to zase na hory obrací a jiná místa pavujíc, jiným chuť ku pavováni vzbuzuje. Kdyby pak k takovým velikým a ustavným nákladuom a opatrování hor to přistoupiti jmělo, aby chudí kverci a nákladníci horní s havířstvem a dělníky svými ještě jinými věcmi obtíženi býti jměli, obé by spolu státi nemohlo, ale jedno druhému pavunk a gveldykování hor těm sbírkám a berním ustoupiti musilo; což s jakou by nenabytou škodou JMCské, potom i všemu království býti musilo, poněvadž ani dosti malé chvíle hory bez nákladův býti a státi nemohou, patrnější a známější jest, nežby to předkládáno býti jmělo. Přistupuje také k tomu, že u nás v domich toliko na větším díle lid horní dělnej, jehož při horách vždycky na tisíce býti musí, se zdržuje a v nich živnosti městské, tak jako v jiných městech království tohoto, se vésti nemohou, piva bílá i ječná odjinud se přiváží, samo toliko to Pachovské pivo velmi řídké, najvíc pro dělníky horní, však na mále a za laciný peníze se vaří; rolí, dědin, luk, zahrad, vinic, chmelnic u nás, tak jako v jiných místech, se nenachází, a jestli co, to všechno za stádia JMCské pokládá a každému k šorpování a hledání buožího nadělení svobodná, pročež to vše skopáno, a šorp na šorpu, šachta vedle šachty, halda za haldou jest, takže se toho dosti skrovně pro doly a smrady vzláště hutní vosením i zrostlinám velice škodlivé užívati nemůže. Co se pak řemeslníkuov tkne, kteří také při horách pro ten velký počet dělného lidu potřebováni býti musejí, ti ačkoliv řemesla provozují, však tak každý z řemesla a obchodu svého i toho najchatrnějšího pavovati a cupusy každotýhodně dávati musí, protož v tom nás s jinými, kteříž živnosti a obchody městský vedou, žádného srovnání býti nemůže. Kdyby pak jaké sbírky na ty samé domy uloženy býti jměly, poněvadž v těch lid horní dělnej, jakž již oznámeno, bydlí, to by také podnikati a nésti musili; k čemuž nežliby dělný horní lid k dávání jich přiveden byl, snáze by od hor zutíkali a díla horní opustili. Za čímž by také, poněvadž hory, jak bez stálých a ustavičných nákladníkův, tak i bez dobrých, znalých a rozumných dělníkův býti nemohou, nenabytá škoda JMCské i všemu království tomuto i jistej (kteréhož však pán Buoh z milosti své zachovati rač) pád hor, kterémuž by potom nikda, byť na hory netoliko taková sbírka, ale ještě více se naložilo, zase spomoci nemohlo, následoval, jakož když předešle toliko o těch kontribucích naslechli, těžké a veliké naříkání mezi nimi bylo, že by se to proti všemu starobylému způsobu hornímu na ně uvaliti chtělo, a poněvadž by tomu dosti činiti a hory pavovati nemohli, že raději hory opustí a nákladův horních zanechajíce, jinam, kdež by živnosti míti mohli, [se] obrátí.

Kterýchžto všech i jiných příčin JMCská pán pan náš nejmilostivější a VMti milostivě a laskavě, jakž předešlých let tak i pominulého 95 léta, šetříce, z milostivého a bedlivého uvážení jste hory a nás obyvatele a nákladníky jich těch sbírek a kontribucí prázdna učiniti ráčili; pročež se v tom z pilné a vysoce důležité netoliko nás a klenotu toho starožitného, ale vší země a království tohoto dotejkající potřeby povinně ohlašujíce, za to poníženě prosíme a služebně žádáme, že hory ty a nás nákladníky jich v laskavé paměti jmíti a k JMCské pánu, panu našemu nejmilostivějšímu se přimluviti a podle JMti k tomu laskavě nakloniti se ráčíte, aby toho při starobylém způsobu horním i předešlém nejednom bedlivém toho uvážení zůstaveno, a my s kverky a spolu nákladníky našimi těch sbírek a pomocí, poněvadž by toho dosti skrovně se sebralo, kverkům pak a nákladníkuom hor i dělníkuom by se veliká příčina k zvošklivení dala, prázdni byli, a tudy opravdová příčina jiným, aby se s statky svými k horám obraceli a na ně Dakládali, dáti se mohla. A my se toho VMtem všemi nám možnými službami odsluhovati a pokudž na nás jest, o to se všelijak snažiti i pána Buoha za to, aby svou štědrou ruku na horách otevříti a hojnými i bohatými kyzy, rudami i vitruňky, z čehož by urbura JMCské vycházela a dobré i poctivé VMtí i všeho království rostlo, nadělovati ráčil, poníženými modlitbami prositi nikdy nepřestáváme. S tím se VMtem i ty hory v milostivou a laskavou ochranu poníženě poroučejíce VMtí vždycky k službám volní a ochotní