171. Druhá příloha k proposici královské, v níž císař Rudolf II. předkládá stavům shromážděným na sněmě některé potřeby zemské, o nichž má býti pojednáno, a sice o šachování dobré mince v zemi, o zvelebení hor a o plavbě na Labi.
MS. v arch. města Prahy stará sign. 1083, nová 112, fol. 5. O tolařích a dukátích.
Litera B. Jakož jest v svaté říši i v jiných zemích veliká nerovnost v minci povstala, tak že nyní tolar obecně po sedmdesáti a dvouch [sic], sedmdesáti třech, čtyřech i pěti krejcařích, dukát pak po stu čtrnácti, šestnácti i také po dvadceti krejcařích se bere a vydává, z čehož tento znamenitý neřád a škoda pochází, že dobrý tolaři [sic] a dukáty v tomto království všudy a na všech místech se vyměňují a jinam, kdež víceji platí, se dodávají; proti tomu pak nesčíslná suma lehký a nehodný mince od šestákuov a třech krejcaruov sem do tohoto království se veze, a ačkoliv na tom JMCská etc. s královstvím českým znamenitou a velikou škodu nésti ráčí, avšak se to při hranicích a pomezích pro tu vodevřenou válku i z jiných někderých příčin nynějšího času zastaviti nemuože. A protož JMCská stavuov za to milostivě žádati ráčí, aby oni mezi sebou o této jistě potřebné věci pilné promluvení jměli, a jaký by se řád pro zachování v zemi dobré a hodné mince podle povahy a zpuosobu nynějšího běhu naříditi mohl, o to se jednomyslně snesli.
Dále JMCská etc. stavuov věrných poddaných svých milých tajiti neráčí, že všelijak milostivě a otcovsky o to pečovati a k tomu, aby království toto (kderéž pro tu odevřenů turecků válku mnohými a znamenitými vydáními na ten čas obtíženo jest) zase povstati a sobě z takových škod pomoci mohlo, se snažiti ráčí; k čemuž by se podle JMCský uznání tento nejpříležitější prostředek, aby hory, kderéž se v království tomto na mnoha místech vyjevují, pavovány a vyzdviženy byly, obrati mohl. I ačkoliv jest JMCská při pominulých sněmích obecních nejednou než množstvíkráte stavuom takovou duoležitou a království tomuto prospěšnou věc v známost uvésti a jich za to žádati ráčil, aby k uvážení a vyřízení toho všeho z prostředku svého jisté osoby nařídili, ale poněvadž jest se to vykonati a na místě postaviti nemohlo, JMCská jmenovaným stavům tak velice potřebnou věc znovu ku paměti přivozovati a za to milostivě žádati ráčí, aby při nynějším obecním sněmu tento artikul tolikéž s pilností uvážili a JMCský své zdání, jakým by zpuosobem té věci pro fedrunk obecního dobrého zpomoženo a to vše na místě postaveno býti mohlo, poddaně dali.
A jakož také častojmenovaní stavové o tom dobrou vědomost mají, že jest JMCská s kurfiršty, knížaty a stavy svaté říše (jichž se tu dotejče) s strany plavby po Labi, aby [a]spoň jednou k dokonalému svému vyřízení přijíti mohla, milostivě jednati dáti ráčil; i ačkoliv jest bedlivou péčí a starostí JMCský takovému jednání dobrý začátek v městě Magdeburce učiněn a komisaři, nemohouce tehdáž z některých slušných příčin túž věc na místě postaviti, ji sou odložiti museli, avšak nicméně JMCská pro dobré a užitečné království tohoto ráčí se chtíti s jmenovanými korfiršty, knížaty a stavy svaté říše vo jistý čas, kdy by se tak k dokonalému zavření tohoto potřebného artikule s obou stran komisaři zase sjeti měli, snésti a to milostivě fedrovati, za to stavův věrných poddaných svých milých milostivě žádajíce, aby tímto sněmem nejvyšším ouředníkuom a soudcům zemským moc dali, kdy by jim koli snesení JMCské s před dotčenými knížaty v známost uvedeno bylo, aby oni jménem a na místě stavův osoby k takové komisí hodné voliti a obrati, a jestli by z nich kdo před vyřízením též komisí s světa sešel, jiného naříditi, též také jim plnomocenství pod pečetí zemskou přihotoviti dáti a sumou, co by koli zapotřebí bylo, při tom jednati a říditi mohli.