Rukopis v archivu města Prahy, stará sig. 1083, noyá sign. 112 fol. 5.

Littera A. A jakož to všech tří stavuov a obyvateluov království tohoto tajno není, v jakém zpuosobu do dnešního dne skrze ted nedávno sešlého sultana Amurata všeho křesťanstva dědičného nepřítele Turka proti JMCské etc. protržené příměří začatá a již na páté léto ustavičně trvající těžká válka pozůstává, i ačkoli jest JMCská etc. až posavad vždycky a zvláště pak roku jminulého devadesátého pátého podle své nejvyšší možnosti se vší snažnou bedlivostí a pilností o silný a dobře zkušený vojsko a lid válečný pečovati a ten také od věrných poddaných svých milých, ze Vlach i od jiných křesťanských potentátuov dostati a s pomocí pána Boha všemohoucího nepřítele moc na rozdílných místech s obdržením a dobytím v předložení sněmovním jmenovaných znamenitých pevností ztenčiti a vítězství obdržeti ráčil, avšak bez mnohého toho opakování a všech případností neb circumstancí rozšiřování stavuom věrným poddaným i jednomu každému vuobee vědomé jest a rozuměti se tomu dobře muože, že proto té válce ještě konec učiněn není, nýbrž toho duoležitá a nevyhnutedlná potřeba ukazuje, aby se JMCská s zeměmi svými na dobrý péči míti a pro zachování a zdržení těch dobytých pomezních zámkův i také pro náležité odepřeni nynějšímu tureckému znamenitému prvé nikda neslýchanému a k víře téměř nepodobnému válečnému neb vojenskému proti nám shotovení a tyranskému předsevzetí, tolikéž časně s mocným a silným vojskem se zásobiti ráčil; neb pokudž by se to nestalo, snadně se rozuměti muože, že by vostatní díl království Uherského ztracen bejti a českému království i zemím k němu příslušejícím dokonalá záhuba a pád z toho pojíti musel. Poněvadž pak pro zastavení a uvarování takovýho velikého a nevypravitedlného nebezpečenství jediný toliko prostředek, totiž sama obrana, aby moci turecké zase mocí odpíráno bylo, pozuostává, z těch příčin JMCská etc o stavích milostivě pochybovati neráčí, než že tyto jistě vysoce potřebné věci podle vší náležitosti tím dřívěji uvážiti nepominou. A JMCská etc také pro lepší informací milostivě jich tajiti neráčí, že každodenní hodnověrní kundšaftovó, kteréž od porty Otomanské neboližto z Konstantinopole i z jiných míst jmiti ráčí, v tom se všichni snášejí a srovnávají, že nynější turecký císař Mahumet žádné nejmenší náklonnosti k pokoji nemá, nýbrž všelijak se o to snaží a k tomu přičiňuje, aby tu od otce svého začatou válku s vynaložením na to své největší moci na třech místech, jako proti JMCské etc. panu švagru knížeti Sedmihradskému, v Uhřích a potom v Charvátích kontinuovati a předce vésti mohl. A by pak JMCská etc. nejraději viděti a sobě toho žádati ráčil, aby s tak velikomocným nepřítelem s strany království Uherského snesitedlnej stálej pokoj a příměří učiniti a tudy království Českého a zemí k němu příslušejících dalšími pomocmi a daněmi, kderéž k odevřenému a nevyhnutedlnému polnímu tažení a válce náležejí, milostivě a otcovsky ušetřiti moci ráčil: avšak z oznámení tohoto stavové poddaní JMCské etc. dostatečně vyrozuměti mohou, že žádné nejmenší naděje k příměří neboližto pokoje není, nýbrž všecky věci naše toliko na jediný (jakž výš dotčeno) obraně, k níž se nevyhnutedlně chystati a strojiti musíme, pozuostávaji. A poznává se zpuosob válečný z toho ještě nebezpečnější bejti, že sultán skrze rozličné praktiky a vyslané své všecky prostředky a cesty lstně k tomu vyhledává, aby Valaškou a Muldavskou zemi k pokoji a prvnějšímu poslušenství sobě oblomiti a přivésti mohl; k čemuž kdyby přijíti mělo a pán Buoh všemohoucí z obzvláštní milosti své svaté těch míst skrze Jeho Lásku před dotčeného knížete Sedmihradského, kterýž osobou svou knížecí nyní zde přítomen bejti a při JMCské etc. vo další skutečnou pomoc (kderáž mu slušně odepřína bejti ne-muože) s pilností vyhledávati ráčí, zachovati neráčil, jiného by očekávati nebylo, nežli že by již všecka moc nepřátelská na království Uherské a jiné křesťanské země za ním ležící se uvalila. A protož stavové věrní poddaní toho veliké duoležité příčiny mají, aby dostatečně a zdravě na to pomyslili, že pro obhájení království Uherského, aby k ztracení (čehož pán Buoh milostivě uchovati rač) nepřišlo, jim jakožto s oudy svými nejbližšími takových cest a prostředkuov vyhledávati sluší, jak by častopsanému nepříteli podstatné a prospěšně odpíráno a jeho moc s pomocí boží tohoto roku tak zemdlena a potlačena byla, aby se potom za mnohá léta od něho žádného nebezpečenství obávati potřebí nebylo. Což jestliže se stane a stavové, jakž JMCská oc pochybovati neráčí, v tyto nejduoležitější potřebě taky svý pomoci dle nejvyšší možnosti svolí, jest ta naděje, že takovému nepříteli v čas nastalé potřeby s pomocí pána Boha a jiných křesťanských zemí a potentatuov přičiněním v cestu vkročeno a ty ještě v království Uherském pozuostávající pevnosti (kderé po pánu Bohu pro veliká a mnohá bahna též vodotoky za dobrou zeď zemím s této strany ležícím se bejti poznávají) zdržány a zachovány býti mohou.

A poněvadž pak stavuov dobrovolné svolené pomoci těchto pominulých let a zvláště loňského roku nebyly tak užitečně, jakž sou se domnívali, vynaloženy, neb jest netoliko ten lid od nich svolený všecken zouplna nevytáhl, nýbrž také mnozí velmi pozdě na mustrplac přijeli a drahný čas s velikou obtížností a žalostivým naříkáním chudého lidu tam zuostávali, ano i že při placení rozličné nepříležitosti jsou se zběhly, a protož pro uvarování takového škodného neřádu JMCská stavuov milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby JMti z zvláštních duoležitých příčin a pro zachování mezi lidem válečným slušné rovnosti v moc dali, aby tak mnoho lidu válečného dobrého a zkušeného, co by svolení jich (kderéž aby se na tři tisíce koní zbrojných a na dva regimenty knechtův, každý po čtyřech tisících počítajíce, vztahovalo) vyneslo, na svuoj vlastní bštolunk přijíti moci ráčil; stavové pak aby svolenou kontribucí neboližto peníze v rukou svých zachovali a témuž lidu válečnému skrze jisté a k tomu obzvláštně od nich nařízené osoby za šest měsícův pořád (nepočítajíc v to vytažení a odtažení) v poli platiti dali, a pokudž by mezi stavy osoby k válečným věcem hodné najíti a vyhledati se mohly, JMCská oc se v to miloslivě uvolovati ráčí, když JMti od nich oznámeno bude, že je mimo jiné k tomu milostivě rád fedrovati a potřebovati chtíti ráčí.

Vedle toho vidí se JMti věc potřebná býti, aby to, co by po zaplacení a spokojení lidu na náklad stavův přijatého z svolené sbírky přebíhalo a zuostávalo, na hranice a místa pomezní obráceno bylo. A jakož jsou se hranice skrze obdržení a vzetí pevnosti Ostřehoma, Kokorna a Vyšehradu za drahně mil vuokol rozšířily a království České s zeměmi k němu příslušejícími před nenadálými vpády nepřítele a zvláště markrabství Moravské jakožto království tohoto přední oud z daru pána Boha v lepším bezpečenstvi než kdy prvé zůstává a vysoce toho duoležitá potřeba ukazuje, aby dotčené pevnosti, obzvláště pak Kokorn, kderáž při dobývání od střelby tak pokažena byla, že potom naposledy do gruntu rozbořena a s zemí srovnána, nyní pak v jiným bezpečnějším a příhodnějším místě nová pevnost postavena býti musí: protož JMCská milostivě žádati ráčí, poněvadž ty pevnosti tomuto království a markrabství Moravskému již za silnou zeď a baštu sou, aby na vystavení a zpevnění těch zámkuov (neb od nepřítele bez pokušení nebudou) dosti velikou sumu peněz z věrné náchylnosti a jim samým k dobrému svolili a podle toho tímto sněmem to nařídili, aby taková svolená pomoc proti pořádné kyitanci (neb z toho budoucně pořádný počet učiniti musí) JMCské radě a nejvyššímu na Vostřehomě Mikulášovi Bálffy, kterémuž táž pevnost v jmenovaných místech svěřena a poručena jest, bez prodlévání dodána byla, skrze což by takovému stavení, poněvadž periculum in mora, bez meškání dobrý začátek učiněn a se vší pilností fedrován býti mohl, jakož pak JMCská etc. pochybovati neřádí, že stavové takové při nich hledání netoliko za slušné a potřebné uznají, ale také to volně a rádi učiní a vyplní.

Podle toho stavové ku paměti sobě přivésti mohou, že jest jim JMCská na předešlých sněmích častokráte s strany nařízení defensí v tomto království a zemí[ch] k němu příslušejících před kládati a aby to aspoň jednou k svýmu náležitýmu vyřízení přivedeno a dobrý řád v tom ustanoven byl, milostivě jich napomenouti ráčil, i poněvadž jest tento jistě velice potřebný a užitečný artikul za příčinou některých jiných a duoležitých zaneprázdnění až posavad docela vyřízen bejti nemohl, JMCská stavuov milostivě žádati ráčí, aby takovů věc při snesení jich léta etc. 93. zanechali a zuostavili a JMCské v moc dali, aby osoby od zemí k království tomuto příslušejících s plnou mocí k tomu svolené sem na hrad Pražský obeslati a dotčenu defensí s nimi zavříti a na místě postaviti moci ráčil.

A poněvadž jest taky posavad s nemalou škodou a nebezpečenstvím při šancknechtfch takový neřád v skutku shledán, že jsou mnozí z nich dříve, nežli jsou se do pole dostali, pryč utekli, a potřeba toho znamenitá ukazuje, aby pro opatřeni pole silný počet takových šancknechtů ustavičně za několik měsíců pořád v poli držán a jim placeno bylo: protož JMCská etc. stavuov milostivě žádati ráčí, aby na svuoj vlastní náklad a záplatu tři tisíce šan[c]knechtů do pole vyslali a, aby se od nich utíkání obávati potřebí nebylo, takové nařízení učinili, aby hejtmanuom jich peníze do rukou dány nebyly, ale jim hned od ruky placeno bylo, a ti, kdeří by bez pořádných postportů se spátkem navracovali, na cestě všudy zdržováni a bez milosti na hrdle trestáni byli.

Dále poněvadž JMCská v tak dlouho trvající válce a velikém vydávání s strany profantův rozličné nedostatky nacházeti a při stavích v království Uherském, arciknížetství Rakouském, markrabství Moravském i v knížetství Slezském, aby jistou sumu a pomoc na profanty svolili, na sněmích jednati dáti ráčí: a protož JMCská jmenovaných stavuov království Českého též žádati ráčí, aby se v tom povolně ukázali a jistou sumu peněz, za kterouž by potom profanty k pomezím skoupeny a tam dodávány býti mohly, svolili anebo na nějakou jinou cestu, kudy by té stížnosti zpomoženo býti mohlo, pomyslili a to vše tímto sněmem pro pohodlí dotčených hranic náležitě opatřili.