Sněm jenerální všech zemí koruny České,

jenž svolán byl ke dni 10. února a zavřen 17. března 1595.

Vedle usnesení sněmovního z r. 1593 slíbil císař stavům českým, že pro vyřízení různých potřeb obecních rozepíše sněm 1. 1594 po svém ze sněmu říšského do království Českého příjezdu. Takovou zámluvu nemohl však císař i při vší ochotné vůli splniti. Dříve ještě nežli říšský sněm v Řezně ukončen byl a hned po jeho uzavření smutné přicházely z Uher noviny. Vysoce důležitá pevnost Ráb, Vrch sv. Martina a jiná místa dostala se do rukou tureckých. S vítězstvím nepřítele Turka rostlo nebezpečenství křesťanů. Císař starati se musel, aby nejen království Uherské od záhuby ale i ohrožené Rakousy a země koruny České přichránil. Všechny záměry a pokusy, aby křesťanská Evropa postavila se proti výbojnému ťkrvežíznivémuŤ nepříteli, ukázaly se marnými za tehdejších rozháraných poměrů. Císař byl odkázán na pomoc svých zemí a říše německé, kteráž na sněmu Řezenském svolila šestiletou pomoc na penězích i vojsku. Vedle říše spoléhal císař nejvíce na země koruny České, kteréž 1594 roku tak znamenitý počet vojska svým nákladem vypravily do pole. Všechna péče obrácena býti musela proti Turku, kterýž chystaje se k nové výpravě proti zemím císařským, dal z Damašku přinésti svatou prorokovu korouhev do Cařihradu, aby vojska sultánova táhla pod vlajícím palladiem ťvěncíchŤ proti ťnevěřícím.Ť Na vyřizování obecných záležitostí obyvatelstva království Českého nebylo času, jednalo se jen o peníze a vojsko. Ačkoliv sněmem 1. 1593 svolená berně platila ještě i pro rok 1595 svolal císař (2. ledna) sněm jenerální ke čtvrtku po sv. panně Dorotě (9. února) 1. 1595 na hrad Pražský, aby stavové zemí koruny České peníze i vojsko v hojném počtu mu svolili. Dne 10. února mělo počíti sněmování. Stavové však sjeli se o nějaký den později, bud pro nepohodu časovou nebo že příliš nepospíchali. Teprv dne 13. února o polední přišel císař do sněmu v soudní světnici, do kteréž tenkráte přístup obecenstvu obmezen byl a ne každému tam jíti dopuštěno, poněvadž jisté došly zprávy, že najatí vyzvědači pilný pozor dávají, co se kde sněmovati a na čem v příčině výpravy válečné proti Turku usnášeti se bude. Proposice sněmovní, kterouž císař předložil, byla sepsána na základě dobrozdání válečné rady a dvorské komory. Nejprve omluvná se činil císař, že vedle zakázání svého sněm pro vlastní potřeby království svolati nemohl, že však tak učiní až ťlepší čas tomu sloužiti budeŤ, jakož povždy o dobré stavů v otcovsky chce pečovati. Potom obšírnými slovy s obvyklým poukázáním na nebezpečenství od Turka hrozící, předložena žádost k uvážení a usnesení, mnoho-li tisíc lidu vojenského jedna každá korunní země proti Turku na svůj náklad vypraviti a za kolik měsíců v poli by jej vydržovati mohla i kterak by to opatřeno býti mohlo, aby lid takový náležitě ošetřován býti mohl. Hranice proti Turku, jako až dosavade zkušenými, míst pomezních dobře povědomými vojíny aby opatřeny zůstávaly a žold jim vyplácen byl. Aby uvažováno bylo, jak by peníze shledány byly na rozšíření a lepší opevnění Komárna a na vystavění tvrzí na ostrově Šutech, čímž opanování Dunaje Turkem by zamezeno bylo. Nařízení defensí a konečné o tom usnesení aby učiněno bylo.

Druhého na to dne stavové vyšší a stav městský o proposici královské jednati počali. Purkmistr a rada Starého města Pražského i na místě jiných pánův Pražan Nového i Menšího města svolali dne 14. února všecky vyslané z měst královských na radnici Staroměstskou k společné úřadě. Po uvítání oznámil primátor Jan Krocin z Dra-hobejle, že jest toho potřeba i nařízení, [Učiněno tak na základě listu císaře Rudolfa ze dne 9. října 1593, kterýmž nařízeno bylo: ťJakož jest se posavad při sněmích obecních, což sme sami nejednou očitě spatřili, jakž od Pražanův, tak i ode všech jiných měst mimo starobylé zvyklosti veliký neřád dál a to v tom, že maje primasové a vedle nich dvě osoby přední z rady vysláni býti, odsílají na sněmy nejmladší dva konšely sněmovních jednání a starobylých pořádkův nepovědomé, kteřížto pobudouce tři neb čtyry dni při začátku sněmovním zase domů odjíždějí a opět některé jiné vystrojují neb dokonce doma zůstávají, v kteréžto příčině skrze podstatných věcí neznalost s nimi žádného mírného jednání se dobře vvko-návati a nic v tajnosti bezpečně zůstati nemůže. I chtíce, aby v tom starobylá zvyklost a dobrý řád, jakž slušné, zachován byl, protož vám poroučeti ráčíme, abyste jak nyní, tak i budoucně žádného jiného na sněmy obecní nevysílali, než toliko primasa a podle něho dvě přední z prostředku vašeho osoby, a ty aby přes celý sněm zde trvali a toho, což zapotřebí jest, srdnatě a opravdově uvažovati a fedrovati pomáhali, jinače nikoli nečiníce, (Čelakovský Časopis musea kr. Č. 1869)] aby všichni z měst ku sněmu vyslaní jmenovitě poznamenáni byli, poněvadž mnozí po vyslyšení předlohy sněmovní odjíždějí, jiní do půl jen sněmu vytrvají, tak že někdy nebylo k posledku s kým sněmovní podání uzavírati. I vyvolávána města po řadě, jakž k vybírání berně zaznamenána byla, a vyslaní jich zejména zapsáni. Při takovém úřadním zápisu udala se episodka, kteráž již proto jest zajímavá, že jí začíná se dlouholetý spor Hory Kutné s Plzní, Budějovicemi Českými a Ústím nad Labem o přednost hlasu na sněmích. Zapisování poslanců městských dělo se, jak praveno, vedle seznamu odváděných berní; poněvadž pak Hora Kutná jako město horní od daní osvobozena byla, nebyla v rejstříku zaznamenána. A takž po Praze jmenována Plzeň atd. Mezi tím vidíni poslanci Kutnohorští i tázal se primátor: ťJsou-li zde Horníci?Ť Načež se ohlásili, že ačkoliv Hora Kutná osvobozena jest od sněmův, předce k jenerálnímu sněmu se dostavili, poněvadž snad velkých věcí při sněmování dotýkati se bude.[ Na sněmích jenerálních projednávány základní zákony státní, uzavírány smlouvy s cizími státy, určovány státoprávní. poměry, jednáno o následnictví trůnu, korunování krále atd. Sněm r. 1595. byl jako celá řada jiných jenerálních sněmů (1530, I53I, I54I, 1544,1552, 1556, 1557, 1569, 1576, 1579) svolán jen pro svolení pomocí proti Turku. (Viz obšírněji Kalouskovo ťStátní právo.Ť)] Jest-li však budou mezi městy zapsáni, aby tak stalo se na předním místě po Pražanech. [Pro vysvětlení několik slov. Kutná Hora měla již od časů předhusitských na sněmích po Praze přední hlas, kteráž výsada stvrzena byla horníkům králem Vladislavem r. 1503 dne 9. ledna, ťaby hned po městech Pražských hlasu na sněmu užívali.Ť Taková přednost odňata jim byla pro účast na odboji r. 1547 a přiřknuta králem Ferdinandem katolickým městům Plzni, Budějovicím Českým a Ústímu nad Labem. Poněvadž však Ferdinand I. provinění Kutnohorským 1. 1549 odpustil a jmenovaná katol. města práva před jinými městy ve skutečnosti nevykonávala a jako mlčky ustoupila horníkům, zůstávalo až do roku 1595 při starém zvyku. (Obšírnější o věci té zprávy viz v pojednání Dra Jarom. Čelakovského ŤPostavení vyslaných král měst na sněmích českýchŤ v Časop. musea král. Českého 1. 1869.)]


Proti tomu ozvali se čtyři vyslanci z Plzně, že tomu místa nedávají. Primator však Staroměstský dal zapsati Horníky do seznamu měst na přední místo po Praze. Dne 20. února pak, když sešli se poslové z měst opět na radnici Staroměstskou k uvažování a vyslancové byli vyvoláváni, aby přítomnost svou ohlásili, čteni Horníci před Plzeňskými hned po Pražanech. Proti čemuž Plzeňští, Budějovičtí a Ústečtí promluviti dali, že oni po Pražanech první místo míti mají vedle privilejí králem Ferdinandem I. jim daných. Kutnohorští zase se bránili zřízením zemským, dekami a mandáty královskými, a když Plzeňští tomu místa dáti nechtěli a povstávala hádka, císařský rychtář Vavřinec Břekovský z Javořic je přetrhl, aby se spokojili. Což se podařilo, aby v sněmovním jednání pokračovati se mohlo.

Projednáváno usnesení vyšších dvou stavův na proposici sněmovní, kteréž městům předloženo bylo 18. února. Dne 21. února podal třetí stav své dobré zdání a odpověď pánům a rytířům. Shodovali se ve všem, jen při artikulích o pomoci proti Turku, o opevnění Komárna a řádu o řemeslnících, přičinil stav městský některé poznámky. V příčině pomoci přimlouvali se, aby všickni obyvatelé pokladnici ťv rovnosti otvíraliŤ; kdo mnoho má, aby dal mnoho, kdo méně, ať méně, kdo pak nic, ať nic. Z poddaných samých aby taková pomoc ťslzavě, plačtivě a žalostivěŤ vybírána nebyla, poněvadž mnozí sotva chlebem nasyceni býti a v městech hlavy pozdvihnouti mohou. Mimo to ukazovali na nerovnost a křivdu, jaká by nastala. V městech totiž bylo mnoho měšťanův, kteříž domův neměli, jen v nájmu zůstávali, však obchody vedli a ti by pomoci dávati povinni nebyli. O příspěvku na stavení pevnosti Komárna přáli si, aby ze 6000 kop na 4000 snížen byl a řád o řemeslnících dříve nežli by dán byl do tisku, aby mohli přehlídnouti.

Po usnesení a urovnání všech svolení stavův a jednotlivých zemí předložena byla císaři odpověď k proposici sněmovní, kterýž dne 4. března na ni replikoval a jmenovitě žádal, aby větší pomoc na lidu jízdném i pěším a vyšší sumu na opevnění Komárna svolili. Vedle toho učinil císař ještě některá připomenutí, aby jako léta 1593 příspěvky na výpravu válečnou proti Turku do pokladniček v kostelích zavěšených sbírány, takž zase aby ve všech městech, městečkách a farních vsích před kostelem v nedělní i sváteční dni pokladnice vystavena byla, do kteréž by lidé z lásky křesťanské almužnu pro nemocné a ťod nepřítele Turka při šturmech a bitvách zohavené, zmrzačenéŤ vojáky skládali, pro něž také hospital ve Vídni zařízen. O odvádění pomoci, připomenul císař, poněvadž předešle mnozí při vybírání kontribucí poddané své nad míru sužovali, že jest s povážením, aby s takovou obtížností chudých poddaných se opět dělo, než aby spíše náležitá rovnost zachována a chudí pokudž možno ušetříni byli, tak aby lidu křesťanskému boží požehnání bylo propůjčeno. Napomenul stavy, aby lid válečný nejdéle na konci měsíce dubna do pole vypraven byl, slíbil, že při kurfirštu Braniborském bude jednati, aby z lenních statků z Štorkova a Beskova také pomoc k výpravě válečné z koruny České učinil, a přimlouval se k stavům, poněvadž rozepisováním a držením sněmu mnoho neděl se ztráviti musí, aby soudcové zemští a dvě nebo tři z jednoho každého kraje volené osoby moc měli, neodkladné potřeby zemské na hradě Pražském s císařem projednávati a uzavírati.

Po uvážení všech desiderií a žádostí císařských učinili shromáždění stavové konečné usnesení. Po chvalném způsobu a starém zvyku stalo se nejprve napomenutí, aby vůči hrozící metle ťkrvavého nepříteleŤ s vroucnějším srdcem a pobožnější myslí všickni k pánu Bohu se obrátili, s celou vírou a doufáním, že Hospodin milosrdnýma vzhlédne očima na křesťany a popřeje jim vítězství nad ťtyranem, rouhačem jména syna božího.Ť Nařízeno ve všech městech, městečkách a vesnicích, kdež byly kostely, o sedmé hodině ranní zvonění, aby lidé k Bohu se modlili, v svornosti, lásce zůstávali i zakázáno láni, hromování, tance a všeckna rozpustilá noční sedání. V příčině lidu válečného svoleno stavy království Českého jeden tisíc koní zbrojných, šest set arkabuzárův a dva pluky pěších, každý po třech tisících silný, po sedm měsícův vlastním nákladem vydržovati a do království Uherského vypraviti. Nejvyšším nad takovým lidem musel býti Čech. Moravané povolili 500 koní zbrojných; 500 arkabuzárův, 500 koní lehkých a 2000 pěších rovněž na sedm měsícův. Slezané 1500 koní zbrojných a 2000 pěších týmž způsobem jako Moravané, Horní pak Lužice 150 koní zbrojných a 300 pěších, Dolní Lužice 100 koní zbrojných a 300 pěších.

O ťveřejnostiŤ učiněno snesení, kdyžby vyzdvižena býti měla, aby nikam jinam obrácena nebyla než na pomezí markrabství Moravského aneb na hranice knížetství Slezských, kdež obě země mezují s královstvím Uherským. ťMustruňkovéŤ nebo přehlídky vojska měli díti se po krajích v městech krajských dne 8. května.

Na zaplacení a vydržování vojska svoleno vedle daní sněmem 1593 určených ještě z jednoho každého poddaného měsíčně 12 gr. m. na šest měsícův, k čemuž lidem usedlým podruhové a čeládka mužského pohlaví ze mzdy své z každé kopy dva groše míš. přispěti měli. Z usedlých poddaných měst Pražských, horních a královských po 24 gr. m.; svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtáři a dvořáci po jedné kopě m., farářové i jiní lidé duchovní po půl kopě m. vše za měsíc na dobu půl roku. Nad to učiněno ještě svolení, aby každá vrchnost mimo daň z r. 1593 ještě z vlastního měšce z každého poddaného člověka půl kopy m. odvedla. Pražané a města královská na místě této sbírky svolili dáti 18.750 kop m. Židé mimo předešlou kontribucí ještě po dvou kopách míš z každého domu. Všechny posléze vyjmenované daně platily na půl roku. Hora Kutná a jiná města horní byla od této sbírky osvobozena. Na opevnění Komárna a Nových zámků (Ujvaru) uvolili se stavové království, Českého jistou sumu císaři odvésti, stou však žádostí, poněvadž s přivtělenými zeměmi na lid válečný v těch pevnostech nejvíce nakládají, aby nejvyšší takového vojska byli ustanoveni ze zemí koruny České. Morava, Slezsko a Lužice mimo všecky předešlé na sněmech jich určené kontribuce uvolily se také na placení vojska, opevnění Komárna jisté sumy odvésti. S Chebskými, Loketskými a Kladskými mělo jednáno a jim nařízeno býti, aby všechny pomoci rovně jako stavové král. Českého odváděli. Aby pak lid válečný ihned najímán a závdavky dávány býti mohly, dali stavové plnou moc nejvyšším úředníkům a soudcům zemským k vydlu-žení se 100.000 tolarů, kteréž ze sbírek svolených neprodleně zaplaceny býti měly.

Mimo taková válečné výpravy týkající se ustanovení dali stavové císaři povolení, aby panství Mělnické, kteréhož před tím v držení byl Jiří z Lobkovic, zastaviti mohl Jáchymovi Novohradskému z Kolovrat za půjčených 24.000 kop gr. č. proti ťdědičnému nepříteli všeho křesťanstva.Ť Uzavřeno, aby po úmrtí prubíře zemského zvolen byl jiný, poněvadž vnášení cizích ť nevyprubovanýchŤ mincí do království Českého bylo by na velikou škodu císařovu i stavův. Další pak učiněna snesení v příčině skládání přísah v kapli Všech svatých, přetržení rozpustilosti mladých lidí, nemírných drahot při řemeslnících a veliké zbytečnosti v šatstvu při mužském i ženském pohlaví. Konečně vzato na vědomí ohlášení císařovo, že předsevzato bude vysvětlení a obnovení smluv a dědičného sjednocení s okolními kurfiršty a knížaty, kteráž potvrzení a vysvětlení při výpisech privilegií ve dekách zemských měla zůstávati.

Sněm ukončen dne 17. března. Mimo vypsané zde věci, kteréž do úředního deskového zápisu pojaty byly, učinil stav rytířský ještě snesení, že nově do stavu přijaté osoby, kteréž by nad starožitné rody se vypínaly a je nějakými protimysl-nostmi zlehčovaly, stavu vladyckého zbaveny a z desk vymazány býti mají. Páni z rytířstva pak přijali do svého stavu Maurice Stromera z Eberau, Václava Pergera z Altenberku, Vincence Holcšporera z Hochštejna, Pavla Zikmunda z Grynova, Jana Šipaře Zásmuckého z Zásmuk a Adama Smetanu ze Stránky; všichni pak stavové přijali za obyvatele království Českého Tiburcia Himelreicha z Šorfenbergu a Adama Scholliusa z Elsaufu.

Po zavření sněmovním vydal císař stavům moravským revers, že vypravení jich vyslaných a svolení pomocí na sněmu jenerálním není a býti nemá k ujmě a škodě privilejí a svobod jich markrabství, i potvrdil jim jich usnesení sněmovní již z r. 1590 v příčině poručenství, o jehož schválení za času sněmovního pobytu v Praze r. 1595 byli žádali.

Z usnešení sněmovního viděti, k jak značným podvolili se stavové obětem v příčině peněžitých pomocí proti Turku. Však ani takové skutečně obětivé svolení ne-stačovalo. Komora dvorská přemýšlela a vymýšlela všelijaké prostředky, kterýmiž by císaři v nesnázi peněžité mohlo býti zpomoženo. Dne 19. února 1595 předloženy byly takové návrhy císaři. Komora uvažovala, poněvadž statky a důchody komorní tak jsou vyčerpány, že více není kde co vzíti aniž úvěr mohou poskytnouti, aby se zámožnými, bohatými obyvateli ze zemí koruny České vyjednáváno bylo o převzetí rukojemství za sumy, které by v říši Německé byly vypůjčeny. Podle jiného návrhu měli bohatí obyvatelé, jichž prý mnoho v koruně České se nalézalo, asi po 1000 tolařích, více nebo méně císaři darovati, a kdyby nechtěli tak učiniti darem, tedy půjčkou bez úroků; a konečně aby obyvatelé měst i jiní poddaní stříbro, zlato všechno, náčiní, řetězy, náramky na místě peněz císaři zapůjčili, kteréž by zpeněženy a na vojnu proti Turku obráceny býti mohly. Žádný z návrhů nebyl proveden. Komora dvorská předložila ještě prostředek o činění všelikých půjček, zvláště pak o dlužení se peněz sirotčích na panstvích a v městech královských. Ani takový návrh vydatně se neosvědčil, jakž komora česká předpovídala a zrovna varovala. Přední některé osoby z stavu panského a rytířského zvláště nejvyšší úředníci a soudcové zemští připověděli půjčky učiniti, kteréž však na veliké výdaje válečné stačiti nemohly. Zasílány listy císařské primasům, rychtářům císařským, aby sami dobrý příklad na sobě dali, peníze zapůjčili a s jinými o půjčku vedle nejvyšší možnosti na tři léta vyjednávali. Skoro jako jedním hlasem odpovídala města, že peněz sirotčích ťna právěŤ žádných nemají a sousedův bohatých, zámožných v městě že se nenachází. Někteří se omlouvali velkými, mnohými daněmi, jiní, že kteří dříve císaři něco půjčili, nyní sami nic nemají, opět jiní neštěstím ohně, neúrodou, povodní. A takž málo, velmi málo se sebralo. Ani návrh, aby za malé sumy zastavená panství královská byla vyplacena a za větší částky věřitelům zase k užívání dána, nemohl se provésti. Poněvadž však značnější sumy sehnány býti musely, zastavena Přimda Jiřímu z Martinic ve 40.000 kop gr. m. a prodáno panství Mostské městu Mostu, kteréž ihned 25.000 kop složilo, ostatní pak v krátkém času zapravilo.

Se stejnou horlivostí jednáno, dbáno toho, aby usnesení sněmovní v příčině výpravy válečné se všemi důsledky byla uskutečněna. Hejtmani krajští jako ťmustrherovéŤ přehlíželi nejen vojsko, zdali náležitě zbrojí, šatem jest vypraveno, ale také zdali podle odhadu (z léta 1557) z 5000 kop gr. č. jeden kůň zbrojný a třidcátý člověk pěší z osedlých skutečně byl postaven. Přehlídky a pochod vojska byly někdy hroznou svízelí pro obyvatelstvo. S domácími ťdrábyŤ to ještě ušlo, však když přišli cizí ťknechtiŤ, nastalo obyčejně v krajině, kamž padli, pravé zděšení. O příhodách s českými vojáky, kteříž vypraveni byli na vojnu léta 1595, nemáme žádné vážnější zprávy, kromě že z Plzeňska sešli se na Boru u Plzně dříve nežli přijíti měli a poněvadž tu ťmustrherůŤ nově jmenovaných, tehdy krajských hejtmanů nebylo, rozešli se. V určený pak sněmem čas dne 8. května přijeli Jiří z Gutenšteina a Karel z Kokořova na Bory k ťmustruňkuŤ, nebylo ale zase vojáků. Jiné však poplašné zprávy letěly před cizími ťrejtaryŤ, kteříž počtem 1000 koní v Chebu byli přehlíženi a odkudž přes Čechy a Moravu do Uher táhli pod čtyřmi praporci. Jetřich Svenda, jako císařský komisař měl jim cestu ukazovati a pokudž možné kromě měst je vésti. Císařem i sněmem měli nařízeno i instrukcí jim daná, jak všude pokojně a náležitě se mají chovati. A znamenitá máme svědectví o jich disciplině. Po městech i vesnicích, kdež byli na pochodu ubytováni, bouřili obyvatelstvo denním i nočním střílením, bubnováním, přikládali kordy, ručnice na prsa lidem zámožným i ubohým, aby peníze, dobrá jídla a pití si vynutili. Soužení, naříkání mužův, pláč, kvílení žen a dětí doprovázely křesťanské bojovníky. Lidé poddaní z míst, kudyž měli rejtaři jeti, s nábytkem i dobytkem do blízkého většího města se stěhovali i osoby stavu rytířského lepší svrchky své a obilí do měst odvážely; v městě Plzni vytáhli před jich příjezdem na bašty i do bran (vždy po dvou kusech) těžkou střelbu, ano i do domu radního tří děla postavili a vedle stráže ve branách městských i radnici každodenně 60 dobře ozbrojenými osobami osadili [Plachého: Paměti Plzeňské.] Takovou domácí válečnou výpravou, jakž takž se přichránili, v Liticích však rejtaři vartu proti nim vystavenou stloukli a zbraně jí pobrali. Takové bojovníky, na něž všude naříkáno, [Jiří Mylius luteránský kazatel naříká ve svých kázáních r. 1595 proti Turku: ťDie Türken saufen nicht Tag und Nacht rheinischen Wein, spielen, primieren, tanzen und buhlen nicht im Lager, als wenn sie zu einer Hochzeit gezogen wären, lassen ihnen auch nicht das Frauenzimmer in Kammerwagen zuführen und nachführen. Die Trunkenheit, dieses schändliche Hauptlaster ist auch gegen den Türken unser grösster Verräther, dadurch uns gemeinlich der grösste Schaden zugefügt wird. Darüber wissen auch die Türken unser meisterlich zu spotten. Man schreibt von Constantinopel aus, da jungst verschienen Herbst Sinan Bassa daselbst angelangt aus dem verrichteten Zug im Ungarland, habe er etliche gefangene Deutsche binden und jeglichem ein Glas Wein in die rechte und ein Kartenspiel in die linke Hand geben und sie also zum Spektakel in Constantinopel öffentlich umherführen lassen, mit Anzeigung: dabei sehe man, was der Deutschen Kunst und Kriegerei sei, nämlich das Kärtlein mischen und das Weinglas in der Faust haben; also müsse man den Narren mit Kolben lausen und ihnen den Hohn und Spott zum Schaden geben.Ť)] měděný kohout na bráně města Rábu, jejž Sinán baša postaviti dal, radostným zpěvem svým nepozdravil. [Po vzetí pevnosti Rábu 29. září 1594 dal Sinan baša postaviti na bránu města měděného kohouta s tou pamětní pověstí: ťAž tento kohout bude kokrhati, tehháž křesťané toto město budou zase ve své moci míti Ť Měděný kohout nikdy nezakokrhal, ale Ráb dostal se do rukou křesťanských r. 1598.] Vojáci však domácí vedením Viléma Trčky před Ostřihomem vedle dvou tisíců koní pána z Švarcenbergu útok Turku šťastně odrazili a k dobytí města Ostřihoma, kteréž přes půl století v turecké moci zůstávalo, platně přispěli.

Výpravy válečné sněmem nařízené týkala se i jiná opatření, o nichž také zmínku činíme. Mandátem císařským přísně bylo zakázáno, aby válečné potřeby, prach a sa-nytr ven ze země vyváženy, zvláště pak Turku ku pomoci nebyly dodávány. Na ostrově dolejším proti vsi Bubnům vystavěna nová prachovna, v níž prach ručniční dělán, ustanoven ťcejgwartŤ a dána mu instrukce, jak by jako správce všeho sanytrnictví v Cechách a v Lužicích se měl chovati. Zapovězeno střílení z ručnic a pouštění ťrojetlíŤ, aby prachovna nevyletěla do povětří, jakož již byla v nebezpečí, když ťohnivá rojetlea do povětří puštěná půl lokte vzdálí od okna prachovny upadla. Kláštery a města vyzvána, mnoho-li koní k vezení těžké střelby by vypraviti mohly; Staré město Pražské požádáno, aby ťněkteré kusy od toho praku, kteréhož někdy Jan Žižka užívalŤ k vojně zapůjčili. Obnovena nařízení a zvláště také zaslána Chebským, aby žádný v cizí služby vojenské se nezamlouval.

Ačkoliv léta 1595 o náboženských záležitostech na sněmu nebylo usnášíno, předce bylo o nich ve schůzích jednotlivých stavův mluveno a mimo sněm jednáno. Při roku 1590 i jinde povědíno, jaké smutné, zmatené poměry zavládly v konsistoři pod obojí. Města ztěžovala si na konsistoř a tato zase žalovala na neposlušná města a kněze. Před svátky vánočními 1594 vyzval administrátor Václav Dačický šepmistry a konšely Kutnohorské, aby dne 18. ledna 1595 s předními svými faráři od sv. Jakuba, sv. panny Barbory a u Matky boží před konsistoř se postavili a z rozličných za vinu jim kladených provinění se ospravedlnili. Na takové pohnání před soud duchovní odpověděli šepmistři a rada Kutnohorská konsistoři: poněvadž kněží oni proti řádu něco nového v náboženství nekonají, lid od pravé pobožností neodvozují, roztržitostí, rozbrojův nečiní, ničehož proti důstojenství císařskému činiti nedopouští; však slovo boží v církvi jak od dávných časův bývalo, se zachovává, v lásce a pokoji všichni zůstávají, protož aby od takového pohánění jich kněžstva upuštěno bylo. Odůvodnili odpor svůj, že by nebezpečno bylo, kdyby kněží ven z obce odcházeti měli, poněvadž by mezi lidem horním z různých krajin přišlým, různice až vzbouření povstati mohly. Odvolali se i na dekrety císařův, Maximiliana II. i císaře Rudolfa II., aby kněží jich za příčinou udržování pořádku mezi horními dělníky před konsistoř do Prahy citováni nebyli, napsali prosbu císaři za nařízení konsistoři, aby se spokojila, žádali všechen horní úřad i nejvyššího mincmistra hraběte Slika za intervenci: konsistoř však povoliti nechtěla, poněvadž takovým zlým příkladem i jiná města královská by se nakazila a předvolala znovu faráře ode všech čtyř far i z Kaňku do kolleje Karla IV. k slyšení. Šepmistři a rada, starší nad havéři i všechno tovaryšstvo horní obojích hor stříbrných a Kaňkovských protestovali, až konečně oznámeno sekretářem komory české Kutnohorským, aby zatím kněží do Prahy neposílali.

Rokycanští utkali se v tuhý spor s arcibiskupem. Zbyněk Berka vyzdvihl od nich faráře Václava Rakovnického, kněze strany pod obojí, jenž s nimi v lásce zůstával a příkladně se choval, i posadil jim na faru kněze Jakuba Franka, Slezáka. Rokycanští ztěžovali si na mladého ťučedlníka školy jesuitské,Ť že usiluje v jich obci uvésti nový způsob učení, neznámé řády do kostela zavádí, lid obecný při náboženství rozpakuje a tudíž roztržitost mezi lidmi působí. A poněvadž ťv městě Rokycanech ani jednoho člověka osedlého není, kterýž by se u víře od strany naší pod obojí dělil aneb odtrhovalŤ, oznamovali císaři v listu ze dne 7. března 1595, a předkové jich hned od začátku, když náboženství pod obojí obnoveno bylo, k němu se přiznávali, protož prosili, aby při náboženství svém starodávním zachováni byli a sobě kněze pod obojí usaditi mohli. Prosebné zaslali také přípisy za přímluvu k císaři nejvyšším úředníkům a soudcům zemským i stavům na sněmu shromážděným. Arcibiskup Pražský hájil práva svého k dosazování farářů jako vrchnost, kollator Rokycanských a zhaněl město jako k Bratřím českým a kalvinistům nakloněné.

Podobný měl Berka spor s Vilímem z Lobkovic o právo kollatorské v Týně Horšově.; rovněž žaloval na Pardubské, že kněze ťzmatečnéŤ přijímali a jako odpověď na jich suplikací psal hejtmanu Pardubskému, poněvadž císař na panstvích královských dosazování kněží mu poručil, aby kněze jim od arcibiskupa podaného přijali. Nic jim nebylo platné odvolávání se na svobodu v příčině náboženství jim někdy udělenou Vilímem z Pernštejna.

Arcibiskup ničehož nezameškal, aby ťmalému hloučku katolíkůŤ,


[Takovými slovy psal císaři. Sněm jenerální všech zemí koruny České 1. 1595.] kteříž k církvi se hlásili, k vítězné moci pomohl. Sám osobně objížděl královská panství Mělnické, Zbirovské, Křivoklátské, Chomutovské, Dobříšské, Pardubské, Chlumecké a Poděbradské, visitoval fary, vyptával se obyvatelů na chování se farářů a jich náboženské učení, nařizoval hejtmanům, správcům panství královských, aby jen katolické a od něho dosazované faráře na panstvích trpěli, svátek Jana Husi aby svěcen nebyl, žádného kalvínského, luteránského, pikhartského učení, sekty aby netrpěli a ničeho nedovolovali, co by bylo na škodu víry katolické. Nebyl-li některý z hejtmanův panských (někteří byli víry pod obojí) u vykonávání nařízení dosti horlivým, učiněna na něho obžaloba při komoře české, kárán, obviňován z kacířství i hrozeno mu propuštěním. Takž musel správce panství Brandýského Simeon Redlfester z Vilderstorfu ospravedlňovati se z obvinění v příčině dosazení farářů do Čelákovic, Chotětova; Jan Zetlberger z Zetelbergu, hejtman panství Chomutovského, viněn byl dokonce z kacířství, poněvadž purkmistr a rada města Chomutova i obyvatelstvo nezúčastnili se všichni procesí Božího těla, že lidé nebyli spokojeni, když mrtvá těla nekatolických bez zvonění a kněží se pochovávala, i že více venkovského lidu v neděle a svátky nechodilo na kázání a že do okolních míst k luteránským kazatelům se utíkali.

Se stejnou horlivostí až bezohledností počínal si arcibiskup i na jiných panstvích a místech. Petr Vok z Rožmberka ztěžoval si, že bez jeho vůle a vědomí jako vrchnosti, kaplana z Krumlova mu odstranil. Faráři v Ústí nad Labem dáno nařízení, aby všemožně se přičinil o zvolení katolíků do městské rady; hofrychtéři království Českého uloženo (5. dubna 1595), aby dosavadní primátor Bajer a doktor Florin v Kadani při obnovení úřadu konšelského z rady byli vyloučeni; v Hrobech (kteréž za několik let potom smutnou byly příčinou nešťastného začátku války třicetileté) neměl farář z rozkazu arcibiskupova, kdyžby obyvatelé dobrovolně nepřistoupili k víře katolické, jinače podávati svátost oltářní nežli pod jednou. Všude při každé příležitosti velikou ukazoval péči, aby ťkacířstvo bylo vykořeněno a víra katolická zachována.Ť Dne 12. září 1595 ztěžoval si císaři, že v městech i na venkově kněží katoličtí vyháněni a na místě jich luteránští a jiní sektáři dosazováni bývají, důtklivými žaloval slovy, že před časem na panství Jana Václava z Lobkovic jeden kněz a druhý na panství Chomutovském zavražděni byli, v Lípě že stejnému osudu ušel katolický farář jenom zakročením pana Adama Berky. I ťponěvadž krev prolitá kněží zavražděných nebyla ještě pomsténa,Ť volal k císaři, aby víru katolickou a vyznavače její, zvláště pak kněžstvo rázně vzal v ochranu. Žádal, aby všichni predikanti, kteříž z Lipska, Vitmberku do Čech přicházejí a na fary se vtírají, ze země vybyti byli, universitě aby zakázáno bylo takové pro dosažení účelů nějak podporovati Když manželce Ladislava Popela z Lobkovic některé statky (1. 1593 konfiskované) navráceny býti měly, žádal arcibiskup císaře (5. září 1595), aby kollatury v moci císařské si ponechal a jemu (arcibiskupovi) v správu odevzdal.

Nejen o světské kněžstvo katolické, ale i o zachování řádu řeholního, zvláště pak o statky klášterní se staral. Tak když Ferdinand Švihovský z Risenberka, jemuž statek kláštera sv. Prokopského (Sázavského) do smrti k užívání propůjčen byl, 1. 1595 zemřel, napomínal arcibiskup ihned velmi důtklivě opata Břevnovského, kněze Martina, aby o navrácení jmění klášterního se postaral. Povzbuzoval děkany aby jako on sám nelenili, osady, fary visitovali a při sjezdech kněžských všeho pilni byli, co by víře katolické nápomocno býti mohlo. Že takové horlivé činnosti byla výkonná moc královská nápomocnou na prospěch víry katolické, byly výsledky práce jistější a rychlejší. Takž nařizoval císař (13. února 1595) Českolipským, aby beze všech výmluv a obran kněze, kteréhož jim arcibiskup za faráře dosadí, přijali; Divišovi Hrobčickému z Hrobčice poroučel (14. dubna 1595), aby své fary jen katolickými kněžími osazoval; některým vrchnostem v jižních Čechách uloženo (Adamovi z Hradce 24. srpna 1595) bedlivý dávati pozor, aby poddaní jich s povstalými pro náboženství v Rakousích sedláky se nespojili.

Horlivá snaha arcibiskupova docházela nejen podpory při dvoře, ale také uznání v Římě. Dne 5. srpna 1595 oznamoval nejmenovaný kardinál (Aldobrandini Pietro) Zbyňkovi, že papež péči, snahu, práci jeho o rozšíření církve katolické velice pochvaloval. Doma, v Cechách, potkávala se činnost arcibiskupova častokráte s odporem, jejž projevovali obyvatelé proti vůli jich usazeným farářům všelikým způsobem. Sezemští ohrazovali se při hejtmanu panství Pardubického proti jich duchovnímu správci, poněvadž jim slovem božím podle starobylého způsobu posluhovati nechce, že jemu do chrámu Páně více vstoupiti nedají; faráři na Proseku odepřeli sedláci desátky (13. června 1595); v městečku Sedlci nadali faráři Šimonovi ťmnichuŤ, že jim svátek Mistra Jana Husi neoznámil, ve vsi Bělé před farářem kostel zamkli, v Kadani několik měšťanů predikanta za kaplana si zvolili a tři pokoutní školy založili.

Jako předešlého roku jednáno také r. 1595 s lenníkem českým, kurfirštem Falkým v příčině obnovení smlouvy dědičné, přijetí českých lén a o vypravení pomoci válečné proti Turkům. Rovněž vyjednáváno vedle usnesení sněmovního s Chebskými, aby vedle stavů království Českého v placení svolené pomoci a vypravení lidu válečného proti Turku rovnost zachovali. Stavové kraje Chebského však komisařům od císaře k nim vyslaným (8. června 1595) prohlásili, že k žádné nové pomoci uvoliti se nemohou, poněvadž berně minulého roku částkou 10.000 tolarů povolená ještě na rok 1595 trvá a při tom opět a opět odvolávali se na své svobody (jako území v zástavě), načež komisaři odpověděli, že ťChebsko nerozlučně s korunou českou spojeno zůstaneŤ a tím, že zástavou jest, ničeho se nemění. Chebští podali na to císaři spis omluvný, na konec však předce uvolili se, že vypraví jistý počet válečníků, ale náklad na ně že si porazí na své kontribuci.

Připomeneme-li ještě, že císař vydal nařízení horním městům (20. září a 23. listopadu 1595) v příčině ochrany a šetření lesů i jaká opatření proti pytlákům by učiněna býti měla, vyslyšíme-li zajímavou stížnost dělníků pregéřských v Hoře Kutné (24. února 1595), nahlédneme-li do přiznavacích listů královských měst, a vidíme, mnoho-li kde bylo domů poddaných, mnoho-li se snědlo ryb, volů uherských, polských, domácích, krav, jalovic, telat, vepřův, skopcův, beranův, kozlův, ovcí, jehňat a mnoho-li se vypilo věder vína, sladkého pití a hořkého i bílého piva, ukončili jsme zprávu o sněmu i aktech s ním souvisících r. 1595.




Přihlásit/registrovat se do ISP