NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1594, 4. prosince. — Orig. v arch. Kutnohorském.

Rudolf etc. Poctiví věrní naší milí. Mohli ste z psaní presidenta a rad našich komory české porozuměti z jakých sme příčin a potřeby naší i všeho křesťanstva vyvozování a prodávání sanejtru též i prachu ručničného ven z tohoto království zapověditi, anobrž i to nařízení učiniti ráčili, aby všechen sanejtr, což ho koliv sanejtrníci a spolusousedé vaši nadělají, do cejghausu našeho na hrad Pražský odvozován býval, vy pak abyste ten sanejtr od sanejtrníkův přijímali a zatím penězi vašimi obecními zakládali, jakž též poručení komory naší české jehož datum v sobotu po svatém Bartoloměji jminulého roku v sobě šíře obsahuje a zavírá. A ačkoliv jsme se nadali, že tíž sanejtrníci vaši tak poslušně a poddaně se chovati a všecken sanejtr, což ho koliv kdy nadělají, jak dotčeno do cejghausu našeho odvozovati budou a vy že nad tím pozor a je k tomu jmíti budete, aby se tak a nejinak chovali: však máme toho jistou zprávu, že se v tom tíž sanejtrníci tak jakž náleží nechovají, nebo majíc Dorota Podivická, kteráž v huti své do roka do sta centnýřův a Jan Pardubský do padesáti centnýřův sanejtru nadělali, při nejmenším tohoto roku po jistejch a hodnejch zprávách přes vosmdesáte centnýřův a Jan Pardubský do čtyřidcíti centnýřův odvísti, táž Dorota Podivická toliko dvaceti pět a Jan Pardubský jedenmecitma centnýřův jsou odvedli, tak že až do tohoto času Dorota Podivická do padesáti šesti a Jan Pardubský do vosmnácti i více centnýřův sanejtru zhotoveného pospolu a za sebou jmají a toho tu, kdež náleží a jim o tom prvé poručeno jest, odvozovati zanedbávají, chtíce tím contrabant svůj jako i předešle provozovati, v tom proti povinnosti své, kterouž jsou nám učinili, činíce, o čem gruntovně a v jistotě spraveni jsme, že jsou po závazku svém a zá-povědi naší pojednou po třech a čtyřech centnýřích a tak toho nemálo rozprodali. A poněvadž na tom býti nikoliv neničíme, abychom těm osobám neb sanejtrníkům toho dopouštěti, aby oni komu jinému kromě nás sanejtr prodávati měli, zvláště poněvadž toho žádné škody nemají a každej centnýř po půl patnácti kopách, tak jakž jsou toho předešle sami žádali a prvé ještě nikdá v tomto království tak draho placen nebyl a k tomu od fůry obzvláště se platí: protož vám poroučeti ráčíme, abyste vyšlíc z prostředku svého jisté osoby k těm sanejtrnikům, co a jak mnoho sanejtru pospolu jmají, vyzvěděli ten od nich ihned vyzdvihli a zaplatíc zatím z peněz vašich obecních, co by za něj přišlo a vezmouc od nich, mnoholi ho centnýřův bude, ceduli neboližto poznamenání, takovej sanejtr sem do oznámeného cejkhausu odešlete a vedle nadepsaného poznamenání poctivému Albrechtovi Habr-lantovi cejgvartovi našemu věrnému milému odvésti poručte. Proti takového sanejtru odvozování bude vám aneb tomu, kohož sem s ním pošlete, od téhož cejgvarta kvitanci svědčící na slovutného Hanuše Ryttmana, raddu naši a dvorského colmistra věrného milého, tak jako by on cejgvart tu suininu co za týž sanejtr i s fůrou přijde od něho na hotově přijal, odvedena a potom na tuž kvitanci od slovutného Eliáše Šmidtgrabnera z Lusteneku, rentmistra našeho v království Českém věrného milého, jakož jsme pak o tom při dotčeném rentmistru to nařízení učiniti ráčili, vám summa vaše zase zouplna zaplacena. Tím spůsobem poroučíme vám, abyste od nich sanejtrníkův vždycky každého téhodne aneb dříve sanejtr vyzdvihovali a jej po každém proti ceduli jejich hotovými penězi zaplatili, a když ho s fůru pospolu jmíti budete, každého času sem odesílali, a to dotud a tak dlouho činili, dokudž ten sanejtr k rukám naším kupovati budeme, aneb dokudž bychom vám o tom dále oznámiti neničili. Nebo toto nařízení více pro dobré sanejtrníkův nežli proč jiného se děje, tak aby hned jakž co sanejtru mnoho neb málo vám odvedou záplatu svou hotovou jmíti mohli, a aby se ty nadepsané osoby, které v vaření sanejtru obchod a živnost svou vedou, v tom náležitě a věrně chovaly a mimo to což nám k ruce naší odvozovati a prodávati budou žádného contrabantu nevyhledávaly a neprovozovaly a sanejtru nikam jinam mimo nás prodávati nemohly, poroučeti vám ráčíme, abyste k tomu z prostředku svého osobu hodnou nařídili a jí poručili, aby každého téhodne při nejmenším dvakrát je sanejtrníky vizitoval, mnoholi sanejtru toho téhodne nadělají pod povinnosti měšťanskou na jiných vyzvězoval a tak každého tého dne k tomu je měl, aby všecken ten sanejtr, což ho nadělají, hned vám odvozovali a za nimi aby přes tejden nikoliv zanecháván nebýval. A poněvadž nám na tom nemálo než vysoce záleží, aby vyvozování sanejtru ven z země a jinému kromě nás prodávání do konce zapovědíno bylo, nedopouštějte žádnému, kdož by ten koliv byl, mimo ty dvě huti, které na ten čas při Horách Kutnách jsou, bez vědomí a dovolení našeho aneb komory naší české žádné huti k sanejtru vaření více stavěti ani sanejtru vařiti, leč prvé na to dovolení naše jakž dotčeno před vámi ukáže, a to pro tu příčinu, abychom vždycky vědomost jíniti mohli, kolik hutí a kde při kterém městě jest a kde se z nich sanejtr prodává.

Druhé mějte nad tím svůj pilný a bedlivý pozor, aby tíž sanejtrníci naši nynější i potomní nikam jinam než jakž dotčeno do cejghausu našeho sanejtru neprodávali a to pod skutečným trestáním, a že sou pak Dorota Podivická a Jan Pardubský, učinivši v přítomnosti naší závazek, ten i také nařízení naše přestoupili a sanejtr jinam kromě nás prodávali, poroučeti vám ráčíme, abyste je proto vězením náležitým potrestati dali, tak aby oni i jiní, vezmouce sobě z nich příklad, toho se více nedopouštěli. A jestliže by potom kdo jiný tuž živnost sanejtru vaření aneb prachu dělání tu na Horách Kutnách provozovati chtěl, ten každej aby od nás spůsobein nynějších sanejtrníků povinností zavázán byl jakž přiležicí notule ukazují.

Co se pak prachařův u vás dotejče, neráčíme tolikéž nad tím žádného oblíbení jmíti, že oni majíce sanejtr s kderéhož prach dělají, též podle nám učiněného závazku, z cejghausu našeho bráti a žádného jiného odnikud nekupovati, tak se nechovají a zde v městech Pražskejch pojednou po čtyřech i pěti centnyřích prachu prodávati smějí, ješto z cejghausu našeho roku tohoto, jakž nám poctivý Albrecht Habrlant, cejgvart náš, zprávu o tom činí, ani jedné libry sanejtru jsou nevzali, odkud neb od koho tolik sanejtru dostávají a kdo jim ho dodává neb prodává, toho rozum snadný ukazuje: a protož proč ste se toho dopustili a jim prachařům proti zapovědí naší prach dělati dali, neukázavši, aby jej z cejghausu našeho brali, toho se před námi dostačně spravte, a nicméně dotčeným prachařům buď těmto neb jiným po nich po dnešní den nedopouštějte žádného prachu dělati, leč to před vámi ukáží, že jsou sanejtr jakž dotčeno z cejghausu našeho brali. A aby i v tom fortele požívati nemohli, nařiďte to tak, aby z toho prachu, kterejž z sanejtru jim z cejghausu prodaného nadělají, nic nerozprodávali, dokudž toho všeho sanejtru, což ho vezmou zouplna na prach nevydělají a vám toho každého času hodnověrné jistoty a váhy neukáží, léčby toho obyvatelův tohoto království a okolních sousedův potřeba ukazovala a že by prachů potřebovali, k tomu jim budete motci dovoliti, aby od toho počtu, až do zhotovení vostatku některou libru zatím rozprodávati mohli, tak aby se vždyckny věděti mohlo, jak se v tom upřímně chovají. A pakli byste kterého z nich v skutku shledali, že by se v tom jinak nežli se nadpisuje choval aneb odjinud sanejtr bral, ten všecken sahejte i prach jim poberte a do cejghausu našeho jej odsílejte a nicméně k tomu i vězením náležitým strestejte. Týmž spůsobem jako stavění hutí k vaření sanejtru nedopouštějte více prachoven mimo nynější počet bez dovolení našeho neb komory naší české stavěti a v nich prachů dělati, dokavadž oznámeného povolení jmíti nebudou a vám ho neukáží. A že pak tíž prachaři nařízení naše přestoupili a povinnosti svý dosti neučinili, poručte je též náležitě strestati a vedle toho hodnověrné zprávy v spisu nám podati, kde jsou a od koho roku tohoto sanejtr na prach a po čem centnýř kupovali, mnoho-li jsou ho centnýřův nadělali a kdo s nimi v tom spolky jmá neb měl a je sanejtrem fedroval, též mnoho-li Jan Štolc, obyvatel na Horách Kutnách, ročně sanejtru ven z země do Hamburku vyvozuje a od koho jest jej kupoval neb posavad kupuje, poněvadž to bez ostejchání jakž zpraveni býti ráčíme činí. Jaká vám zpráva o tom učiněna bude, nemeškejte nám ji na komoru naší českou odeslati a v tom ve všem se tak poslušně zachovati, jakž toto poručení též instrukcí naše cejgvartovi našemu daná a vám ukázaná vyměřuje a v sobě obsahuje, jinak nečiníc, neb na tom jistu a konečná vuoli naši císařská naplníte. Dán na hradě Pražském v pondělí po svatém Vondřeji léta devadesátého pátého etc.

Přisahám pánu Bohu a nejjasnějšímu, nejnepřemoženějšímu a velikomocnému knížeti a pánu panu Rudolfovi Druhému volenému Římskému císaři, Uherskému a českému králi pánu mému nejmilostivějšímu, že po dnešní den žádného sanejtru, což ho koliv v huti své nadělám neb nadělati dám, buď mnoho neb málo nikam jinam nežli k ruce JMCskó do cejghausu JMCské na hrad Pražský, žádným vymyšleným spůsobem a pod jakoužkoli barvou neb obmyslem to by se státi mohlo, prodávati nechci, nýbrž každého času chci a mám všecken ten sanejtr, což ho kdy a kterého koli času nadělaného jmi ti budu a to dobře a na konec jakž náleží lejtrovaného čistého a vysušeného sanejtru k ruce JMCské do oznámeného cejghausu JMCské na hrad Pražský prodávati a odvozovati, ano i také o všech sanejtrnicích, kteříž v království tomto a jiných zemích JMCské mně pak známí jsou, též také jestliže by kterej sanejtrník buď kterému prachaři neb komu jinému někam jinam kromě jakž dotčeno do cejghausu JMCské co sanejtru prodával a já o tom zvěděl, to cejgvartu JMCské nynějšímu i potomním oznamovati a v tom všem tak se chovati, jakž věrnému poddanému pánu svému činiti náleží. Tak mi pán Bůh pomáhej.

Přísaha prachaři.

Přisahám pánu Bohu, nejjasnějšímu a velikomocnému knížeti a pánu panu Rudolfovi Druhému, volenému Římskému císaři, Uherskému a Českému králi, pánu mému nejmilostivějšímu, že po dnešní den žádného sanejtru v království českém a jiných zemích JMCské od nižádného buď sanejtrnika neb kohokoliv jiného kupovati nechci, nýbrž všecken sanejtr, z kteréhož bych prach dělati měl, dělal neb dělati chtěl nyní i na potom každého času z cejghausu JMCské na hradě Pražském kupovati a bráti mám. Prach pak, kterejž a co ho kdykoli a kterého času nadělám, buď toho na mnoze neb mále, ven z království českého ani v témž království žádnému jinému mimo cejgvartu JMCské prodávati nemám a nechci krom toho, což bych pro potřebu tohoto království a to po librách toliko rozprodával aneb rozprodati mohl a jinak nic. Též mám a povinen budu o všech sanejtrnicích, kteřížby mi v království Českém a jinejch zemích JMCské známí a vědomí byli aneb kterejchž bych se dále doptal, ano

také kde a v kterém místě ti sanejtrníci sanejtr, kterejž nadělají, prodávají a komu odbejvají, každého času cejgvartu JMCské nynějšímu i potomním oznamovati a v tom ve všem tak se chovati jakž věrnému poddanému pánu svýmu činiti náleží. Tak mi pán Bůh pomáhej.