V TÝNĚ HORŠOVĚ. 1595, i. prosince. — Orig. v arcib. archivu v Praze. Recepta ab a. 1595.

Službu svou VMti vzkazuji, osvícený kníže a pane pane švagre můj zvláště milý. Vinšuji VMti od pána Buoha všemohoucího štěstí, zdraví a jiného všeho nejlepšího dobrého. Kdež mi psaní činiti ráčíte, že bych na předešlé psaní VMti (kteréž jste mi strany dosazení faráře do města Tejna na žádost a psaní purkmistra a konšelův na místě vší obce učiniti ráčili) odpovědi žádný nedal, což že VMti za stížné jest a od jinejch mně rovnejch v stavu že se toho VMti neděje a že by snad tou příčinou VMti nějakej posměch se ode mne státi měl, jakž též psaní VMti to všecko v sobě siřeji obsahuje a zavírá: čehož mne pane Buože uchovati rač, ani sem na to nikdá nemyslel, abych VMti kdy jakou protimyslnost učiniti aneb příčinou mou aby se VMti posměch néjakej státi měl. V čemž VMt švagrovsky a služebně žádám, že mne v tom domnění jmíti a vo mně toho smejšleti neráčíte, nebo nejsouce skůro za některejmi svejmi pilnejmi příčinami a potřebami nikdá doma, tolikéž i písaře svýho (kterejž za některejmi potřebami mejmi ode mne přes pole odeslán byl), doma toho času nemajíc, za příčinou tou na psaní VMti odpovědi dáti sem nemohl. Protož kdež toho v psaní VMti dokládati ráčíte, že by s vědomím a dovolením mejm purkmistr a konšelé Tejnští, poddaní moji, vo téhož kněze psaní VMti učinili, tomu já odpírám a vo tom žádný vědomosti nemám, ani sem jim také toho neporučil, tolikéž oni poddaní moji tý fary kollatoři nejsou, aby o svý ujmě a bez vědomí neb dovolení mýho kněze dosazovati a vo něho se starati měli. Ale jak sem předešle sám s VMti oustně mluvil a VMt žádal, tak i ještě VMt za to švagrovsky a služebně žádám, že mi v tu dědičnou kolla-turu mou nesahati, nýbrž mne při právě mým dědičným a kollatuře mně dědičně náležitý (poněvadž již od devíti let, jak sem to panství svý ujal, majíc několik kněží na tý faře, žádnej nikdá bez vůle a vědomí mýho až posavad žádnýho kněze tu nedosazoval kromě já, jakožto pán dědičnej kollator gruntův svejch) zůstaviti a toho na mně (jakožto na tom, kterej jest vždycky VMti volen a hotov podle nejvyšší možnosti svěj sloužiti), čeho jest prvé nikdá na gruntech mejch nebejvalo, nepočínati a mý vlastní kollatury mně neodnímati a nezbavovati ráčíte; tak abych já jako i jiní obyvatelé království tohoto při tom zůstaven a bez překážky zanechán bejti mohl. Nebo majíce já na gruntech a farách svejch několik kněží, kteří velmi špatný vychování svý mají, tak že sotva sebe vyživiti mohou, však toliko na lepší opatření a fedrování očekávajíc na tom přestávají a za vděk přijímají, abych je taky potom na lepši fary svý fedrovati a dosazovati neměl, a abych jiného kněze, kterej jinde na jinejch farách bejval na nejlepší faru přijíti a dosaditi měl, toho mi se učiniti nevidí a nemohu. Však já na jiným nejsem, než jak předešle vždycky tak i ještě VMti všelijakou mně možnou a VMti líbeznou švagrovskou služebnost (toliko bez ublíženi a ujmy spravedlnosti mý dědičný) prokazovati a nežli bych jaký příčiny VMti, aby ste sobě na mne někde (jakž v psaní VMti toho dokládati ráčíte) stížiti ráčili, podávati měl, raději všelijak volně a švagrovsky VMti sloužiti chci. Jsouce také k VMti tý důvěrný švagrovsky a služebný naděje, že mejm laskavejm panem švagrem tak jako i prvý bejti a mně sobě poručeného jmíti ráčíte. Čehož sem zase na psaní VMti odpovědí touto tejna učiniti pominouti nemohl. S tím milost buoži rač s námi se všemi bejti. Datum na Tejně Horšovským v sobotu po památce sv. Ondřeje apoštola buožího léta etc 95. VMti vždyckny volnej švaker a slouha zůstávám