140. Smlouva kupní mezi císařem Rudolfem a městem Mostem o hrad Mostský se vším příslušenstvím a majetkem nemovitým za 69480 kop gr. míšeňských s některými výminkami týkajícími se hradu Mosteckého.
1595, 12. října. — Gerichtsund Memorialienbuch v arch. města Mostu.
Léta Páně tisícého pětistého devadesátého pátého ve čtvrtek po sv. Diviši stala se smlouva a trh celý a dokonalý mezi nejjasnějším a nejnepřemoženějším a velikomocným knížetem a pánem panem Rudolfem Druhým voleným Římským císařem, Uherským a českým králem s jedné a opatrnými purkmistrem a konšely staršími obecními i vší obci města Mostu s strany druhé a to taková smlouva a trh, že jest JMCská jim purkmistru a konšelům, starším obecním i vší obci města Mostu nynějším i budoucím z obzvláštní milosti své císařské prodati ráčil a touto smlouvou dědičně prodávati ráčí zboží a dědictví své, totiž hrad Mostský s dvorem poplužním, s poplužím, pivovarem a sladovnou pod týmž hradem ležícím i s ovčínem, item ves Souši jinak Cause s podacím kostelním v též vsi, ves Třebusici jinak Třipšici, ves Holešici, jinak Holetic s podacím kostelním v též vsi; ves Polethy [sic] s dvorem poplužním, s poplužím a což tu koliv od Krištofa Dornhejma z Dornhejmu i od některých poddaných v též vsi po letě přikoupeno jest, ves Kamennou vodu, ves Vršany, ves Lipětin jinak Lindu, ves Mníšek jinak Einsidl, ves Křižátky jinak Kreutzweg, ves Khern jinak na Klinách, ves Novou Ves jinak Rottendorff neb Neudorff též s podacím kostelním, a to vše vsi celé, item ves Komořany jinak Khumern i s jezerem, slově Komořanským a což tu koliv k témuž hradu Mostskému náleží, item mlejn slově Střilnice na gruntech šosovních města Mostu ležící a skrze pana Ladislava z Lobkovic od Ludvíka Pecha přikoupený i s tím, cožkoliv k němu náleží, též jednoho člověka v Sušanech a což tu jest, item druhý mlejn slově Gruntmil poplatný, pustej hamr a při něm mlejn s pilou vnově vystavenej, item manství tato a vrchnosti nad nimi, ves Straden jinak Stradov a ves Pristen jinak Přestanov, kterýchžto manství na onen čas Otta a Václav Kelblové z Gejsinku v držení byli a nyní Petr a Václav strejcové Kelblové z Gejsinku pod povinnost manskou tolikéž v držení a užívání jsou, vše s dvory kmetcími, s platy stálými a běžnými, s vdovami, sirotky i spravedlnostmi jich, s lidmi osedlými i neosedlými aneb z těch gruntův sběhlými, tudíž s dědinami, lukami, lesy, jenž slově Královské, horami, porostlinami, hájem řečeným Rezl, s lovy, hony všelijakými, šosy, se clyi s kurmi, vejci, husmi, plecemi, robotami, krčmami vejsadními a šenky svobodnými, i s rybníky, potoky, řekami, vodotočinami, vinicemi, chmelnicemi, štěpnicemi, zahradami, též s desátky viničnejmi i jinými poplatky všelijakými, a tak summou se vším a všelijakým k témuž hradu, dvorům a vesnicein příslušenstvím, se vší zvolí a plným panstvím v týchž inezech a hranicích, v nichž to nadepsané zboží a dědictví záleží; ale tak jakž jest to JMCská předešle panu Ladislavovi staršímu z Lobkovic v dědictví uvésti ráčil, též co jest týž pan Ladislav z Lobkovic za držení toho k tomu přikoupil neb vyplatil, ano i sám v držení a užívání byl a potom zase vedle jiných statkův jeho JMCské v pokutě propadl, a jakž jest JMCská posavad toho všeho v držení a užívání bejti ráčil, nic ovšem nevyměňujíc a nevypouštějíc a to jmenovitě za sumu šedesát devět tisíc čtyry sta osmdesáte kop míšeňských; tou však při tom znamenitou vejminkou, poněvadž týž hrad jest zámek pomezní, na kterémž tomuto království v čas potřeby a zvláště v způsobu válečným nemálo záleží, jestliže by toho JMCsicá, dědicové JMti neb budoucí králové Čeští kdykoli jakou potřebu svou neb zemskou býti poznávali, a takový zboží a hrad Mostský jakožto zámek pomezní i to vše panství, jakž dotčeno se vším jeho příslušenstvím (kromě toliko toho svrchu psaného mlejnu, jenž slově Střílnice, na gruntech městských šosovních ležícího, kteréhož oni Mostští vždyckny jakožto statku šosovního k městu držeti a užívati mají) zase k rukám svejm a k užívání toliko vlastnímu JMti a mimo JMt žádnému jinému vyplatiti chtěli, to aby každého času, však s polouletní výpovědí, učiniti moc jmíti ráčili, a kdyby jim Mostským nebo budoucím jejich, jakž oznámeno, půl léta napřed věděti dáno bylo, tehdy mají a budou povinni summu svou trhovou, kteráž by se po vejražce toho, což by tak od toho panství, jakž se o tom níže vypisuje, do jisté summy dědičně odprodali, i s tím, což by na zlepšení hospodářství všelijakého vynaložili a to registry pořádnými dostatečně provedli a prokázali, vyhledala a našla, zase na mírné terminy od JMCské, dědicův JMti a budoucích králův Českých přijíti a téhož hradu Mostského s tím se vším, čehož tehdáž po odprodání a bez toho mlejna Střílnice k témuž hradu v drženi a užívání budou, bez odpornosti postoupiti.
Než jiným žádným vymyšleným způsobem, jakž by se to koliv státi mohlo, jinému k ruce krom vlastnímu JMCské a budoucích králův českých držení a užívání nemá od nich Mostských nynějších ani budoucích ten hrad a zboží buďto všecko neb na díle na časy budoucí a věčné vyplacováno, ani komu jinému (ač jestliže by vždy kdy k vejplatě přišlo) potom dále mimo ně Mostský zase buď odprodáno neb zastavováno býti, než oni Mostští vždyckny v tom přednost a první trh mimo jiného každého zase míti mají. Mezi tím pak časem, pokudž by týž hrad Mostský s jeho příslušenstvím k takové JMCské, dědicův JMti a budoucích králův Českých vlastní potřebě a vejplatě nepřišel, aneb dotud, dokudž by ho oni Mostští nynější i budoucí v držení a užívání byli, mají člověka a muže hodného a na poctivosti dobře zachovalého, buďto rychtáře JMCské nynějšího neb budoucího, aneb jinou osobu přední z prostředku svého a obyvatelův téhož města, kterýž by se JMCské a JMti dědicům a budoucím králům Českým líbil a hodil, za hejtmana na témž hradě naříditi, toho na svůj groš a náklad chovati a jemu takovej hrad k opatrování poručiti. A týž hejtman, majíc sobě hlásné aneb ponocné též na jich Mostských groš přidané, má ten hrad tak v svém opatrování a stráži jmíti, aby vždyckny, když by toho potřeba ukazovala, náležitě odvírán i také zamykán byl a skrze neopatrnost jeho žádného nebezpečenství obávati se potřebí nebylo; kterejžto hejtman také JMCské, dědicům JMti a budoucím králům českým povinností obzvláštní zavázán býti má, tolikéž často psaní Mostští nynější i budoucí mají a budou povinni vedle téhož hejtmana, kterejž od nich k tomu přijat a nařízen bude (jakož se pak to vždycky a každého času při vuoli týchž Mostských zůstavuje, sobě k tomu hejtmana ustanoviti i zase ho, majíc toho hodné příčiny, propustiti a jiného hodného, kterejž rovně touž povinností JMCské zavázán býti má, přijíti a opatřiti) JMCské, dědicům JMti a budoucím králům českým s tím hradem věrnost a poddanou poslušnost zachovati, lid JMCské, když by toho potřeba nastala (ač by takový hrad pro jakékoli příčiny osazen býti musel), svobodně do něho i zase ven z něho se všemi potřebami propouštěti a toho hradu žádnému žádným vymyšleným způsobem bez vědomí a dovolení JMCské, dědicův JMti a budoucích králův Českých nepostupovati, jakož pak, že se tak ve všech artikulích v této smlouvě obsažených zachovati chtějí, JMCské na to od sebe revers dostatečný za sebe i budoucí své odvésti mají. Za kteréžto jim Mostským od JMCské dědičně prodané zboží a panství hradu Mostského se vším jeho nahoře dotčeným příslušenstvím oni Mostští summu napřed psanou těch šedesáte devět tisíc čtyry sta vosmdesáte kopy míšeňských takto sou se uvolili zaplatiti:
Předně a nejprve mají hned při postupování aneb jim toho od JMCské do desk zemských vložení dvadceti pět tisíc kop míšeňských JMCské na hotově do ouřadu rentmistrského, aneb kdež by jim poručeno bylo, vyčísti a k tomu více a vejše pět tisíc kop míšeňských tolikéž ihned a to peněz sirotčích, kteréž jest na onen čas pan Ladislav z Lobkovic vyzdvihl a k sobě přijal, nyní pak těm sirotkům, kterejm náležejí, odvedeny býti mají, k zaplacení na sebe přijíti a tak zastoupíc v tom JMCsků oznámené sirotky spokojiti. Však JMCská ráčí to při komisařích, kteříž jim toho panství postupovati budou, naříditi, aby to prvé z register sirotčích i jinde s pilností vyhledáno bylo, kterému sirotku by co a jaká spravedlnost zejména náležela a od pana Ladislava z Lobkovic vyzdvižena byla, též zda-li z těch kterejch spravedlností sirotčích v tom čase, pokud JMCská toho zboží v držení bejti ráčil, na JMCsků nic toho odoumrtím jest nepřipadlo, a jest-li se co najde a vyhledá, to aby z těch pěti tisíc kop míšeňských sraženo a od nich Mostských JMCské dodáno a zase navráceno bylo.
Druhého terminu to jest na svatého Jiří nejprve příští, když se bude psáti léta devadesátého šestého, mají čtrnácte tisíc čtyry sta osmdesáte kop míšeňských, a tak od datum smlouvy této v půl létě pořád sběhlém dostane se jim Mostským summy ctyrydceti čtyry tisíce čtyry sta vosmdesáte kop míšeňských JMCské složiti a zaplatiti.
A kdež pak ještě k doplnění summy trhové dvadceti pět tisíc kop míšeňských JMCské dlužni pozůstávají, v té summě uvolili jsou se JMCsků v některejch dluzích, kteréž JMCská na místě pana Ladislava z Lobkovic povinen bejti ráčí, při těch osobách, kteréž by jim JMCská oznámiti poručiti ráčil, zastoupiti a s nimi se o to náležitě beze škody JMCské umluviti, a JMCská ráčí také jim Mostským hned při odvedení prvních peněz takový zboží a panství skrze relací svou do desk zemských dědičně poručiti vložiti. Však poněvadž jim též zboží a panství hned po stvrzení této smlouvy se vším k němu příslušenstvím k užívání postoupeno bude: naproti tomu má z té summy, kteráž se na svatého Jiří léta budoucího devadesátého šestého, totiž čtrnácte tisíc čtyry sta vosmdesáte kop míšeňských, skládati bude, ourok obyčejný šest zé sta, což se na ten termín na tuž summu přijíti dostane, od nich Mostských dán a zapraven býti; a jestliže by pak při tom placení a termínu v tu summu, kterouž složiti mají, sami mezi sebou objíti se nemohli, nýbrž se jinde půjčkou o to starati museli, anebo která jiná potřeba jich pro spokojení v tom věřitelův svejch, kteříž je k tomuto nynějšímu trhu zakládali, toho nastávala a jinak se v tom retovati nemohli, tehdy budou moci některé podál ležící a nepříležité grunty a vesnice, což by se jim Mostským vidělo a zdálo, do dvaceti pěti nebo třidceti tisíc kop míšeňských od toho panství buďto zastaviti aneb dědičně odprodati a kupujícím do desk zemských bez relací (což tak mocné a podstatné býti má, jako by se na vlastní relaci JMCské to stalo) za statek dědičný a zpupný vložiti; však nežli by co toho před sebe vzali, mají o tom JMCské, dědicům JMti aneb budoucím králům Českým aneb komoře JMCské české v známost uvésti, tak aby se to, což by odprodati mínili, prvé gruntovně zcela očitě spatřilo a pošacovalo, a tak se to s volí a dovolením JMCské dalo.
Co se pak svrškův a nábytkův i jinejch věcí všelijakejch i obilí, jak sutého tak i v slámě, což ho na ten čas před rukama jest, dotejče, JMCská ráčí to skrze komisaře své naříditi, aby při postupování toho zboží a panství to s pilností rozvrženo bylo a bedlivě uváženo, co by tak od obilí, koní, dobytka a jinejch svrškův a nábytkův k hospodářství a vychování čeledi i dobytka náleželo a bez čeho by při hospodářství býti nemohlo, v tom aby, jak při prodajích statkův pozemských v tomto království Českém za obyčej jest, mírnost a slušnost zachována byla.
Víno pak a desátek viničný, což ho pán Bůh letos naděliti ráčí, poněvadž se takový trh před časem sbírání vína stal a již do půl léta na tom zboží žádné jiné půžitky nebudou, to oboje týmž Mostským v celosti zůstati má, což oni k užitku svému obrátiti moci budou. A což tak koliv podle uznání slušného pánův komisařův od svrškův a nábytkův i jiných věcí (krom téhož vína nyní jmenovaného) při zámku a dvořích zanecháno bude, to má ve dva jednostejné inventáře uvedeno, jeden jim Mostským, druhej pak do komory JMCské české pro budoucí paměť, a přišel-li by týž hrad s jeho příslušenstvím napředpsaným způsobem kdykoli JMCskou k vejplatě, aby se věděti mohlo, čeho by Mostští zase při tom hradu zanechati a s čím postupovati měli, odveden býti. Než jiné svršky všecky, což jich koliv mimo to (což při tom zámku a dvořích zanecháno bude) před rukama jest, též střelbu velikou i malou, prach, koule a jiné k tomu náležité potřeby, to všeckno sobě JMCská vymíňovati a pryč odvézti poručiti dáti ráčí. Ten pak hrad Mostský mají oni Mostští, nynější i budoucí, oprávkami tak opatrovati, aby se na něm žádná škoda, buď od deště neb jinak mimo nynější spůsob nedala a k spuštění aby nepřicházel, nýbrž byla-li by kdy jaká potřeba, však toliko na střechách, voknách a křovích, to aby vždyckny každého času na svůj náklad bez prodlení a časně vykonávati povinni byli. Přihodilo-li by se pak, že by se na témž hradě buď na zdech neb jiném co sbořilo a to zase vystaveno býti muselo, o tom aby, kdy co toho zapotřebí bude, na komoru JMCské česku časně oznamováno bylo. To když se od paumistra JMCské spatří a taky, na jakej by náklad to zase vystaveno bejti mohlo, gruntovně rozvrže, ráčí-li JMCská to zase znovu poručiti anebo mimo nynější způsob co přistavěti to při milostivé vuoli JMCské zůstávati a takový stavení na vlastní náklad JMCské (a ne na Mostskejch) státi se má. Než co by na zlepšení všelijaké toho zboží a panství též hospodářství a důchodův, buďto na dvory poplužní, ovčíny, rybníky a k tomu jiné podobné a potřebné věci vynaložili a to potom pořádnými registry, na které jim věřeno býti má, prokázali, též kdyby po časech něco víceji k tomu panství podle příležitosti přikoupili, nebo skrze frejmark připojili a tudy to hospodářství jakkoli zlepšili, ten všecken náklad a zlepšení (ač přišlo-li by to panství k vejplatě a do rukou JMCské) má jim zouplna vedle jiné summy tolikéž navrácen a vyhrazen býti. A to takové panství a zboží Mostského se vším a všelijakým k němu příslušenstvím se všemi toho panství právy, platy, důchody a použitky, které tu nyní jsou aneb na časy budoucí najíti se mohou, budou moci dotčení purkmistr a konšelé, starší obecní i všechna obec města Mostu nynější i budoucí i s tou vrchností nad těmi svrchu oznámenými manstvími, kteréž jim tolikéž od JMCské jako i to všeckno zboží dědičně prodány sou, nejinak než jako jiné spupné a svobodné dědictví držeti a užívati, tak jako jiní obyvatelé v království českém statkův svejch spupnejch, svobodnejch a dědičnejch pokojně drží a užívají, bez JMCské, dědicův JMti a budoucích králův Českých i jiných všech lidí všelijaké překážky; s tou při tom vejminkou a opatřením, jestliby oni Mostští kdykoli a od kohokoli buď ze všeho toho napřed psaného panství a zboží aneb na díle toliko jakejmkoli právem neb spůsobem vyvedeni byli aneb jakou škodu vzíti museli, to JMCské statky svými vlastními, kteréž JMCská v království českém má aneb budoucně jmíti ráčí, třetinou vejš, jakž země za právo jmá, spravovati a jich Mostských správce a zástupce v tom ve všem bejti ráčí. Na potvrzení a zdržení toho všeho JMCská jakožto král Český ráčil jest pečeř svou s podpisem ruky JMti k této smlouvě poručiti přitisknouti, tak i purkmistr a konšelé, starší obecní i na místě vší obce pečeť jich městskou jsou přitiskli, kterážto spečetěná a v jednostejná slova psaná smlouva jedna při JMCské komoře český zanechána a druhá jim Mostským dána jest. Stalo se léta a dne svrchupsaného.