1595, 1. září. — Koncept v archivu arcibisk. v Praze. Recepta ab anno 1584.

Nejjasnější a velikomocný Římský císaři, Uherský, Český etc. králi, pane pane muoj nejmilostivější. Jakejch suplikací jsou VCMti purkmistr a konšelé i na místě vší obce města Rokycan podali a čeho tými svejmi suplikacími dosti vobmyslně při VCMti vyhledávají, tomu všemu z tejchž jejich suplikací jsem vyrozuměti mohl. A předně to sobě do osoby mé jakožto arcibiskupa Pražského ztěžovati smějí, že sem faráře jich kněze Václava Rakovnického z fary jejich vyzdvihl, kterýžto, že by se, jsouc u nich za faráře do šestnácti let, vždycky pokojně s nimi se u víře srovnávajíc snášeti jměl, toho dáleji žádajíc, aby týž kněz Václav zase k nim do Rokycan za faráře podán byl: ješto za jakejmi příčinami já sem podle ouřadu svého téhož kněze Vácslava jakožto pod správu mou a vrchnost jeho náležitýho z toho místa vyzdvihnouti dal a vyzdvihl, chtějí-li sobě se mnou Rokycanští před VCMt anebo v kterých jiných místech, kdež náleží, o to jakou rozepři učiniti, budou míti na to tu odpověď, na kteréž dobře budou motci přestati. Také sobě vysoce stěžují, že bych kněze Jakuba Franka, Slezáka na faru jich při času sv. Havla léta pominulýho 94 na průbu podati jměl a ten že by učení jezuitského jsouce s nimi se v náboženství v ničemž srovnávati neměl, divně jeho před VCMti vykládají, hanějí a dokonce kazí: ješto aby to všeckno tak, jakž oni nestydatě jazyk svuoj o vosobu jeho votírati smějí, v pravdě bejti jmělo, nesmýšlím. Nebo když sem témuž knězi Jakubovi takovou stížnost jich Rokycanských, kterouž sobě do osoby jeho pokládají, v známost uvésti dal, tomu jest odepřel a oni jsou jemu sami o své ujmě odpuštění dali, čehož sou učiniti nemohli souc kollatura má, aniž jemu až posavad oni Rokycanští svejmi úštipnejmi a neduovodnými suplikacími pokoj dáti chtějí: což jestli to láska křesťanská a pobožný skutek, kterýmž se oni vysoce honosí a sami se chválí, to nechť jest při uvážení VCMti spravedlivým.

Smějí také i toho při VCMti dotčení Rokycanští vyhledávati, abyste jim k tomu milostivě dovoliti ráčili, aby sobě od konsistoře Pražský pod obojí spůsobů přijímajících kněží bráti a tu na faru svou, kteréhož by se jim koliv líbilo, dosazovati mohli: ješto nejmilostivější císaři, aby týž chrám Páně tu v městě Rokycanech kněžími pod obojí spůsobů se říditi a spravovati jměl, tomu se místa dáti nemůže. Nebo vždycky od starodávna na to proboštství Rokycanské arcibiskupové Pražští kněží víry katolické jim podávali a sede vacante tehdy kapitola kostela pražského to jsou činívali a předkové jich Rokycanských nikam jinam jsou se o správce duchovní neutíkali. Nebo kollatura toho proboštství Rokycanských vždycky jest immediate arcibiskupu Pražskému anebo kapitole kostela Pražského sede vacante náležela, a oni Rokycanští na tu kollaturu žádných privilegií a obdarování od předešlých králův Českých ani od VCMti a zhola od žádné vrchnosti jsou neměli a nemají, a tak do toho chrámu Páně a na faru svou kněze pod obojí spůsobů podle vůle své uvozovati žádné moci nemají, neb by to bylo proti zřízením zemským A 33 a 34. Nebo nejmilostivější císaři, ty suplikací jejich, kteréž jsou VCMti podali, nejsou z školy jich Rokycanských, ale zřetedlně a zjevně z školy Bratří Boleslavských a sekty kalvinský, k kterémužto náboženství tíž Rokycanští chtěliby ten chrám Páně připojiti, k čemuž mně jakožto na tento čas arcibiskupu Pražskému dle povinnosti mé nikterakž přistoupiti a dovoliti možné není. A protož VCMti ve vší poníženosti za to prosím, že takové jich žádosti, poněvadž jest proti zřízení zemskému, starobylým řádům církevním, kteřížto jakž od starodávna bejvalo a v jakém náboženství chrámové Páně zastiženi jsou, tak a ne jinak se říditi a při takovém náboženství zůstávati mají. Nad to pak všeckno VCMti v známost uvésti pominouti nemohu, že týž město Rokycany jest k arcibiskupství Pražskému jakožto jeden z stolních statkův náležel, v kterémžto městě taky probošství a konvent řádu svatého Augustina canonicorum regularium bylo a sem k hradu Pražskému do kapitoly i do kuru incorporirováno, arcibiskupu pak immediate k dosazování probošta i všelijakému poslušenství a řízení arcibiskupu Pražskému příslušelo; anobrž i fara ta na témž probošství vyzdvižena byla. A oni Rokycanští nikdáž žádného faráře sou neměli krom z toho řádu a na tom probošství, kterejž od arcibiskupa nařízen a potvrzen byl, což vše z privilegií a knih Erectionum kapitoly hradu Pražského starodávních se dostatečně pokázati může, jakž i připiš pro další vyrozumění toho jeden podávám. Že pak potomně injuria temporum to probošství jim Rokycanským jest zastaveno, však condicionaliter až do nařízení jiného arcibiskupa, potomně pak skrze komorní rady přehlídnuto a doprodáno bylo, což jest se státi nemohlo a nemělo, jistej revers na sebe sou tíž Rokycanští učinili, že kněžstvo a žákovstvo to vychovávati mají, kteréžby jim bylo od arcibiskupa nařízeno a ustanoveno, z důchodův toho probošství a těch duchovních statkův, tak že oni nic z svého vlastního na kněze, kaplana a žákovstvo nenakládají. Vo takovým pak reversu podvodně prvé věděti nechtěli, až teprva v tyto poslední suplikaci, když jest na jevo vyšel, o něm zmínku činí, na kterýž se i deky zemský vztahují a ten ještě jinačeji podle svého smyslu vykládají nežli sám sobě zní. Protož VCMti ve vší poníženosti prosím za dopomožení spravedlnosti mé k dědičné kollatuře, kteráž mi tu v městě Rokycanech všelijak náleží, a oni Rokycanští, kteříž toliko někteří bakalaříkové sou pošlí ex seminario Kalvinistů a Pikhardův, z tý kolleje Pražský, kteráž není nežli seminarium všeho Pikharství a Kalvinství, aby dostatečně vězením i jinače pomocí VCMti proti Turku ztrestáni byli, že sou kněze dobrého, pokojného, řádného od sebe vyhryzli a z fary vystrčili, téhož kněze zase k sobě přijali, jemu mzdu jeho zouplna zaplatili; neb jest ne svou příčinou, ale jejich odtud se odebrati a zde v Praze až do vopatření dalšího v té věci od VCMti očekávati musel. V čemž ve všem VCMti sebe poníženě poručena činím.

[Než chtějí-li vejše dotčení Rokycanští kterou osobu duchovní z kapitoly kostela Pražskýho sobě voliti, a jeho se, aby u nich za správce duchovního a faráře byl, dožádati, tak jakž jest to vždycky předešle od starodávna bejvalo, proti tomu nechci bejti, abych jim ho neměl na jich faru podati a za faráře konfirmovati].

V čemž se ve všem VCMti jakožto kaplan povolný a poslušný k uvážení a spravedlivému vo-patření poručena činíc, za laskavou odpověď prosím. Datum 1. die Septem, jinač den sv. Jiljí léta 95. VCMti