25. srpna 1595. — Současná kopie t arcib. arch. v Praze. Recepta ab a. 1584.

Nejjasnější a nejnepřemoženější etc. VCMti k milostivé paměti jednu i druhou suplikaci naši podanou přivozujeme a to v příčině té: jakož jest JknMt pán pan arcibiskup Pražský při sv. Havle jminulém léta etc. 94 od nás správce duchovního kněze Václava Rakovnického, kterýž jest u nás mnoho let zuostával, v slovu božím a v svátostech pracoval a vždycky se příkladně choval, vyzdvihnouti a jiného na místě jeho jménem kněze Jakuba Fraňka na průbu toliko při témž čase sv. Havla léta etc. 94 dosaditi ráčil; kterýžto kněz Jakub Frank, člověk mladý, neznaje těch řáduo církevních, kteří se od starodávna, jak sluší na pravé křesťany pod obojí přijímající tělo a krev Krista pána, u nás vykonávali, jiné neobyčejné do kostela našeho uvésti a lid obecní v náboženství jejich rozpakovati a roztržitost v městě činiti usiloval, a tak se u nás jako jiní před ním farářové chovati a posluhovati nechtěl. A když se mu to trefiti nemohlo, odpuštění vzal; mezitím teprva po sv. Jiří léta tohoto etc. 95 z fary ušel. Potom nemoha jinač své vuole naplniti, to sobě jako bychom ho vyhnati měli smyslil, tak že pan arcibiskup o túž věc jest VCMti v spisu žaloby proti nám položiti ráčil, jakž týž spis to i také naše odpověď v sobě obsahuje a zavírá. I nejmilostivější císaři, nemajíce my až posavad pod tímto nedorozuměním žádného správce duochovniho, nemálo tudy skrácení se vší obcí v. slovu buožim a svátostech velebných neseme, a s JMtí panem arcibiskupem Pražským abychom se v nějaké odpory dávati měli na větší outraty a záhubu obce, kteráž prvé dosti těžce platy povinné VCMti spravuje, oumyslu toho nejsme, nýbrž jak předešle v odpovědi naší při panu arcibiskupu s uctivostí sme toho vyhledávali, aby nám správce duochovniho pobožného, kterého bychom sobě příkladem předkuo našich obrali, dotvrditi ráčil, tak i nyní téhož vyhledáváme a žádáme. A že v té příčině nic neslušného a nenáležitého před so nebereme, tomu již VCMt z předešlých suplikaci našich vyrozuměti ste moci ráčili a ještě dále vyrozuměti ráčíte z reversu, kterýž sou předkové naši pod pečetí města Rokycan JMti dobré a slavné paměti císaři Maximilianovi etc.panu otci VCMti od sebe dali tehdáž, když jim probošství Rokycanské so vším a všelijakým příslušenstvím, které sou v zástavě drželi, k dědictví doprodati ráčil a do komory složili, jehož sme my se in originali teď nedávno pominulých dnů v komoře VCMti doptali. V tom reversu připovídají předkové naši za sebe i budoucí své, že žádného faráře na faru Rokycanskou bez vědomí pana arcibiskupa bráti nechtějí a nemají, jakž týž revers šířeji to v sobě zavírá; kteréhožto tuto připiš VCMti podáváme a pokorně prosíme, že nad námi chudými, poníženými věrnými poddanými VCMti, jakožto pán a král náš nejmilostivější, otcovskou lítostmíti a abychom již aspoň správce duchovního pod obojí sobě obrati a podle takového reversu s vědomím pana arcibiskupa na faru uvésti mohli milostivě poručiti ráčíte, tak abychom pod milostivou ochranou VCMti pánu Buohu pokojně sloužiti a VCMti povinné služby tím snažněji vykonávati a odvozovati mohli. V tom ve všem se VCMti pokorně a poddaně k milostivé paměti a ochraně poručené činíme a za brzké opatření pro Buoha prosíme. Actum v pátek po sv. Bartoloměji apoštolu Páně léta etc. 95.VCMti vždycky věrní poddaní purkmistr a konšelé i na místě vší obce Rokycan.