1595. 11. srpna [praes.]. — Orig. y arcib. arch. v Praze. Recepta a. a. 1595.

Nejdůstojnější a nejosvícenější kníže a pane pane můj milostivý. VknMti modlitbu svá vzkazuji s vinšováním všeho dobrého a spasitedlného na všemohúcím pánu Bohu žádajíce přeji věrně rád.

Z potřeby veliké a důležité k VknMti se s tímto psaním utíkám a VMti sobě stěžuji, jaká mi se křivda od osadních fary Sedlecké děje.

Nejprvé, když sem se k nim dostal z odraného [sic] Měšce po svatým Havle léta 93, tu sou ke mně rekovství svého dokázali, než mne přistěhovali tu sobotu před svatým Martinem z stodoly kněžské obilí vymlátili co bylo třetiny z kněžských polí a to mezi sebou jako vlci rozstrhali. Ani desátku žádného nesvezli a nedali, tak že sem toho půl léta neměl s čeládkou nač živ býti.

Item husy mi pobili, též vepře, kterýž stál peněz za 3 kopy. Jedna souseda, jak se vrazil do domu jejího, jej zmlátila a od toho zbití zcepeněl. Rybníčky tři, které k faře náležejí, když nebylo kněze tu v Sedlci půl léta, hejtman téhož panství Sedleckého JMti pána k ruce je nasadil, a potom mi řekl, dám-li patnácte ortů, co jest plodu bylo, že mi je pustí k užívání, tak sem učinil. A oni zvěděvše, totiž Sedlečtí, že mám jich užívati, nočně i také ve dne ryby jsou mi z nich vylapali, tak že sem jich dosti málo požil.

Na lukách, na polích všecko mi vypasou, nemohouce ve dne ale nočně, a vseji-li co zahradních věcí, mrkve neb cibule, všecko mi vyberou, a dím-li komu co, tu mne uplundrují, zhanějí, za peníz cti na mně nenechají.

Co se pak dotejče duchovních věcí, jako přisluhování velebných svátostí: tu nevážně a z oumysla přistupují a z vobyčeje. Já, vida to, napomínal sem jich, aby nějaký v tom řád dobrý byl, aby před přijímáním té velebné svátosti k svaté zpovědi šli, jak církev svatá všeobecní křesťanská nařídila. Nemohl sem jich k tomu míti. A tak sem jim posluhovati nechtěl. Tu mi vzkazovali, že mne psy vyštvou a desátku a letníku, že mi platiti nebudou, ač co se JMti páně poddaných dotyce, ti platí a dávají, ale cizopanští nechtí a přijeduli pro něj, že mne uperou. A tak musím sobě sám desátky svožovati, a nepovědí mi o nich, až prvé své svezou a mého tam nechají a dobytkem to spasou.

První rok, že sem jim mistra Jana Husi neoznámil, nadali mi mnichův a jiných slov dosti hanlivých. Jaký pak desátky za mou práci dávají, na ten a by se VknMt ráčila podívati, že by mne VknMt ráčila politovati.

Co se pak dotýče zemanuov k té osadě přináležejících, ti pak žádných desátků ani letníků dávati nechtějí. Jako pan Vojtěch Voračický v Měšeticích ze tří dvorů desátek dávati má a nic dáti nechce. Červové z Božetína, tři bratři rozdělení v jednom dvoře dva a na druhém jeden, po džberu žita, po džberu ječmene, po džberu ovsa: tu také nic. Pan Ctibor Vrchotický má tu dvůr v témž Božetíně, má platiti džber žita, džber ječmene, džber vovsa: také nic. Pan Mikuláš starší Měděnec, ten, že sem mu nechtěl jíti teď v zelený čtvrtek pominulý čeledi jeho posluhovati, ješto na ten den býti nemohlo, chtěl sem jíti v středu a on nechtěl, zjednal sobě kněze frankfurtského a mně vzkázal, že mi žádných desátků ani letníků nedají (a má platiti ze dvou dvorů), abych na něj komu chtěl žaloval, a k tomu že se i s poddanými svými od téhož záduší Sedleckého odtrhne a jinam se obrátí. Pak nejosvícenější kníže račte povážiti, nač já ubohý kněz mám tu své vyživení i s čeládkou svou míti.

Co se pak dotejče stavení farního, to všudy všecko na skrze spuštěný a shnojený jest. Do světnice, do komor, do stodoly, všudy jako řešetem teče, tak že podlahy hnijí, zdi se vyvalují. A nic co jim pravím, vopravovati nechtí dáti, tak že skrz jejich neopatrnost to v brzkém času všecko upadnouti musí. A tak všelijaké ouzkosti a příkoři od nich snášeti a trpěti musím jak v desátků placení a jiných povinností tak také i fary opravování. Neb když prška náhlá přijde, z jednoho kouta do druhého utíkati musím a všudy teče. A tak nebudu-li míti skrze VknMt lepšího tu opatření při těch všech příčinách již oznámených, nemohl bych tu déleji zůstávati. A protož VknMti pro milosrdenství boží žádám, nemohlo-li by tu býti nějaké nápravy od též osady, abyste mne ráčili jiným místem opatřiti. Po pánu Bohu všemohoucím jsem k VknMti té celé důvěrné naděje, že mne v těch příčinách obšírně dotčených na místě božím neráčíte chudého kněze opustiti. S tím milost boží rač býti s námi se všemi.VMti povolný a ve všem poslušný kaplan