1595, před -26. květnem. — Orig. v archivu arcibisk. v Praze. Eecepta ab anno 1584.

VMt nejvyšší pane pane sudí zemskej království Českého a ATMti nejvyšší páni páni ouředníci a soudcové zemští, páni nám milostiví a laskaví. Na pánu Bohu etc. Vedle toho VMtí tajiti nemůžeme, že sme JMCské pánu, panu nás všech nejmilostivějšímu poníženě suplikaci podati v příčině překážky od faráře našeho nám v náboženství našem učiněné. Nebo VMtem to v pravdě oznamujem, že hned brzo od toho času, v němž pán Buoh všemohúcí z jistého uložení a milostivé vuole své pravé křesťanské náboženství pod obojí velebnou svátost večeře Páně podle nařízení samého pána a spasitele našeho Ježíše Krista skrze jisté lidi k tomu obzvláštně zvolené v tomto království obnoviti ráčil, předkové naši a měšťané i obyvatelé města Rokycan téhož náboženství a víry pod obojí se přidrželi a k němu se vždycky stále přiznávali a dokavadž též město Rokycany k duchovenství a k komoře JJMti králuo českých náleželo sede archiepiscopali vacante, i potom když znova pan arcibiskup Pražský od slavné paměti císaře Ferdinanda, pana děda JMCské, volen a dosazen byl, vždycky jak od vrchnosti duchovní tak od farářuo svých od víry a náboženství svého utiskováni, ani k řádům a víře pod jednou nuceni nebývali, nýbrž nemajíce služeb svátostí doma vedle svého náboženství jinam se o správu spasení svého svobodně a bez překážky všeliké utíkali. Od léta pak šedesátého čtvrtého v obci naší správcové duchovní netoliko přisluhovali nám i všemu lidu obecnému podobojí, ale i při jiných řádích církevních, kteréž v tomto království Českém strana podobojí zachovává, nás

zůstavovali a v těch žádné překážky nám nečinili, ani lidu k řádům straně naši neobyčejným nevedli, nýbrž ve všem tom pěkně a laskavě s námi se srovnávali, takže ani my do nich ani oni do nás co sobě ztěžovati neměli. Až teď nedávno pominulého roku JMkn. pan arcibiskup Pražský něco toho před sebe vzíti ráčil a vyzdvihši nám poctivého kněze Václava Rakovnického proti vuoli naší i jeho, kterýžto při nás a obci naší jednou i podruhé přes patnácte let v slovu božím a svátostech pracoval, dobře a příkladně se choval a s námi v lásce a dobrém srozumění bez roztržitostí a různic se srovnával, podati nám ráčil nějakého kněze Jakuba Franka, Slezáka, člověka mladého, nepokojného a nepříkladného. Ten, sa alumnus pontificius a učedlník školy jezuitské, usiluje nyní v obci naší nový spuosob, učení nové a nám neobyčejné a neznámé řády do kostela našeho uvésti, lid obecní a prostý při náboženství jejich rozpakovati a tudy roztržitost nějakou mezi lidmi v městě učiniti. Ješto VMtein to v pravdě oznámiti můžeme, že v městě Rokycanech ani jednoho člověka osedlého není, kterýby se od nás a strany naší podobojí u víře dělil aneb odtrhoval. Ačkoli nepominuli sme toho při JMti panu arcibiskupu v náležité a uctivé šetrnosti pokorně hledati a za to žádati, poněvadž o tom věděti ráčí, že sme všickni od dávních let podobojí a již také vyplativši se dosti s velikou nesnadností s jistým milostivým povolením JMCské k stavu městskému třetímu v tomto království připojeni, aby nás vedle starodávných smluv mezi stavy království tohoto učiněných a zřízením zemským i dekami stvrzených při náboženství našem zuostaviti a nám buďto předešlého kněze Václava, správce našeho, zanechati aneb abychom tsobě jiného, jenž by našeho náboženství byl, při konsistoři Pražské dolejší podobojí přijímajících usazené a nařízené optati a objednati mohli, dovoliti ráčil. Však sme toho při JMti, ani když u nás v Rokycanech osobně býti ráčil, ani skrze nejednou vyslané naše do Prahy nic obdržeti nemohli, nýbrž odpovědi na konec té sme od JMti dosáhli, že sobě rozkazovati nedá, nechceme-li na tom přestati, abychom na něj JMCské žalovali: ale nám se nevidí v jaké odpory s JMti se dávati, z čehožby další a větší nevole a nesnáze zniknouti mohly. Pročež se k VMtem jakožto pánům křesťanským a milovníkům svaté víry křesťanské utíkáme a pro spasení duší našich s náležitou uctivostí prosíme, že z přirozené lásky křesťanské, kteráž žádného od víry a náboženství jeho odtrhovati ani překážku jakou komu v svědomí činiti dopouští, k JMCské pánu panu našemu nejmilostivějšímu za nás přímluvu svou učiniti ráčíte: abychom při víře naší křesťanské a náboženství podobojí bez překážky a utiskování zuostaveni nyní i na časy budoucí býti mohli, a pan arcibiskup téhož mladého kněze, kterýž se do obce naší nehodí, u nás nepříkladně živ byl, každodenně po hospodách se toulal, lidi bil, haněl, řídko kdy svátostmi posluhoval, jakž sice sám odpuštění vzal, při tomto teď vnově pominulém svatém Jiří, jiným místem opatřil a předešlého starého faráře, kterýž rád chce správčím církve naší býti, nám navrátil. Pakli-by to býti nemohlo, abychom sobě jiného faráře, kterýž by náboženství našeho byl, příkladnýho a pobožnýho, jakož to se za předkův našich dalo, anebo při konsistoři Pražské dolejší podobojí přijímajících ptáti a hledati mohli. A což tu pro zachování nás při víře naší učiniti ráčíte, pán Buoh všemohúcí hojným požehnáním, dlouhým věkem a zdravím to VMtem bohatě vynahraditi ráčí. A my vedle chudé možnosti nepomineme oc. S tím se VMtem [k] laskavé paměti poručena činíme a za laskavý fedruňk při JMCské v této nám nejpotřebnější příčině VMtí s náležitou uctivostí pro Boha prosíme a za odpověď milostivou žádáme. VMtem k službám hotoví

In rubro: JMti knížecí pánu panu arcibiskupu Pražskému etc. podati. Cancell. Boh. 26. Maii 95.

V tomže smyslu přimlouvají se ku všem třem stavům na sněme shromážděným.