V TÝNĚ HORŠOVÉM. 1595, 30. dubna. — Orig. v archivu arcibisk. v Praze. Recepta ab a. 1595.

Službu svou VMti vzkazuji, osvícené kníže a pane, pane švagře můj zvláště milý etc. Kdež mi psaní činiti a mně je po prvnějším prelátu Plzeňským tolikéž i při něm nějakého kněze mladýho, kterejby zde prelátem bejti měl, odsílati a tohoto nynějšího kněze Bartholoměje Kaderu jinam potřebovati že chtíti ráčíte, takové psaní od něho přijavši co v sobě siřeji obsahuje sem porozuměl, tolikéž s tím doložením, že by týž kněz Kadera od předka VMti na touž prelaturu dosazen bejti měl. Kterýžto psaní VMti jest mi s nemalým podivením, že tak nenadále a bez vědomosti mý tohoto nynějšího preláta z gruntův mejch dědičnejch, mně o tom prvé psaní žádného neučinivši, že ho odsud vyzdvihnouti a jinam dáti, tolikéž i na to místo, též bez vědomosti a dovolení mýho, jinýho nějakýho kněze mladýho na touž prelaturu dosaditi a mně příčinou tou (jakožto vrchnosti dědičný na gruntech a farách mejch dědičnejch) moc kolatorskou (abych na týchž farách a gruntech svejch dědičnejch tak jako i jiní obyvatelé tohoto království českého toho práva a tý moci jmíti, farami a grunty svejmi vládnouti, preláty aneb kněží vedle vůle a z dobrýho zdání mýho na ně dosazovati nemohl) odnímati byste chtíti ráčili. Což abych grunty a farami dědičnejmi svejmi vládnouti neměl a kolatorství svýho se zbaviti měl za obtížné mi se bejti zdá. Neb VMti nad to vejše oznámiti mohu, že za dobrý paměti nebožtíka pana otce mýho táž prelatura ne jeden rok než několik let bez preláta prázdná byla až nebožtík, dobrý paměti, pan otec můj, oblíbíc sobě kněze, kterej mu se líbil a jej za hodnýho (jakožto pán dědičnej a kolátor gruntův svejch), že by se prelátem zde bejti hoditi mohl, uznávajíc, jest dosaditi ráčil. I VMt můj zvláště milej pane švagre, poněvadž táž prelatura ne tak mladýho kněze (jako tento jest) potřebuje a majíce já na gruntech svých a farách dědičnejch jiné kněží, kteří s dovolením a vědomím mejm na týchž farách mejch jsou, poctivě náležitě a chvalitebně se chovajíc a život svůj vedouc a kteří by se k tomu lípeji (nežli tento) hoditi mohli a slušněji jich jiní kněží, kteří pod touž prelaturu náležejí, poslouchati a nimi by se spíšeji nežli takovou mládeží spravovati mohli: s pomocí pána Buoha to prelátství knězem hodným časem svejm tak opatřiti chci, že sobě poddaní moji do mně co stěžovati moci nebudou, jsouc k VMti tý naděje, že také potom takovej, kterýho bych já k tomu za hodnýho bejti uznal, od VMti jako i předešle od arcibiskupův Pražskejch, předkův VMti, jakožto vrchnosti jeho duchovní, k tomu na žádost a připsání mý potvrzen bude. A poněvadž mi se týž kněz, kterýho jste sem na prelátství Tejnský fedrovati chtíti ráčili, pro jeho mladost jakožto dědičnému pánu a kolátorovi téhož prelátství nelibí, že ho z příčiny již oznámený na ten čas přijíti a žádosti VMti vykonati nemohu, VMt za to švagrovsky žádám, že mne při VMti omluvena učiniti ráčíte.

Co se pak nynějšího preláta Tejnskýho dotejče, že ho jinam potřebovati chtíti ráčíte, proti tomu nejsem, abyste ho odsud vyzdvihnouti a jinam, kde se VMti dobře líbí, obrátiti moci neráčili. Ale před VMti toho tejna učiniti nemohu, byvši teď předešle v Praze, že sem sobě do téhož preláta před VMti o jeho neřádným a lehkomyslným, jak proti pánu Buohu tak i proti mně jakožto vrchnosti svý chování a dočinění stěžovati chtěl, a pro odjezd VMti a já nemohouce také až zase do příjezdu VMti v Praze čekati, toho sem vykonati a stížnosti svý před VMti přednésti sem nemohl. A nyníčko to poznávajíce, že on, obávajíce se od VMti trestání, k VMti jest se prvé utekl tý cesty při VMti hledajíc, aby odsud vyzdvižen bejti mohl, domnívajíc se, že tudy jeho neřádný chování, kterak jest se zde při městě choval, na jevo nepřijde, neb sem i předešle jeho odsud odbejti a jemu odpuštění dáti sám toho oumyslu byl. A nemohouce stížnosti svý, kterouž do téhož preláta před VMti sobě stěžovati mám, psaním svejm tak zouplna oznámiti, za to VMt služebně a švagrovsky žádám (poněvadž týž prelát odsud se odebrati a jinam od VMti dosazen bejti má), že to tak opatřiti a (když dá-li pán Buoh, ted po svátcích do Prahy přijedu a stížnost svou na téhož preláta a jeho proti pánu Buohu i proti mně přečinění před VMti přednesu a sobě oustně před nim stěžovati budu) že mi od něho k nápravě slušný to přivésti ráčíte, jsouce k VMti tý důvěrný naděje, že tato žádost a omluva má slušná při VMti místo svý platný jíniti bude. Neb já na jiným nejsem, nežli VMti ve všem mně toliko možným (bez ublížení a zbavení spravedlivosti mý) vždycky volně rád sloužiti, tý naděje k VMti jsouc, že mejm laskavejm panem švagrem (tak jako i prvý) bejti a mne sobě poručeného jmíti ráčíte. S tím milost buoží rač s námi s všemi bejti. Datum na Tejně Horšovském v neděli Kogationum léta 95. VMti vždyckny vedle možnosti své volnej a upřimnej švagr