1595, 26. března. — Souč. opis v arch. arcib. t Praze. Kec. ab a. 1584.

Nejjasnější a nejnepřemoženější velikomocný Římský císaři, Uherský a český králi oc pane, pane můj nejmilostivější. Na VCMt poníženě vznáším, kterak město Rokycany od starodávna k arcibiskupství Pražskému náleží a přísluší, ale potomně skrze slavné paměti krále české a předky VCMti jest to změněno tak, že toliko platové vyměření k arcibiskupství tomu a kostelu hradu Pražského zachováni sou a fara a kollatura s jistým vyměřením strany kněžstva a náboženství, jakby chovati měli, tolikéž k arcibiskupství tomu jest k spravování a konferování pozůstavena; což jest od týchž dávných časuov v pokoji zůstávalo, že jsou kapitolou hradu Pražského, nebudouc pana arcibiskupa vystaveného, potomně souc zase arcibiskupství vyzdviženo od dobré paměti pana arcibiskupa Antonína i tolikéž Martina jest táž kollatura spravována a kněžími dosazována byla bez překážky jich Rokycanských i jednoho každého. Nyní pak teprva asi před rokem nějakej kněz Váslav jest se nad svou povinností kněžskou zapomněl, jich pruovodem se voženil, ceremonie a jiné pobožné dobré spuosoby opustil: což vidouce já jakožto jeho vrchnost duchovní jeho sem odtud vyzdvihl a potrestal, na jeho pak místo jiného kněze příkladného učeného jim představil a dosadil. Ale oni hned s počátku sou mi se tomu na odpor postavili mnohé protimyslné věci mi činíc. Nejprve konsistoře sou hledali, aby jim kněz dán byl; potomně sami sou jezdili a kněze hledali, tolikéž i VCMti do sněmův jako nepokojní lidé suplikovati směli a jakýsi v tomto království Českém neznámý konfesí Augšpurské vyhledávali. A nemohouce tak nic svý vůle provésti, směli se pokusiti knězi tomu vyměřovati jak jim má mši sloužiti, kdy kderého času do kostela choditi, jak má křtíti; naposledy pak jemu zákristii, aby volně nemohl kdyby potřeba byla mše sloužiti aneb kněh jinejch potřebnejch k povinnosti kněžských náležející bráti [....] a naposledy již jemu odpuštění sou dávali, kostel zapověděli, fary pak jemu zamkli a do ní jeho pustiti nechtěli a dokonce vyhnali. Zatím pak sobě jiného poběhlého kal-vřnského nějakého nařídili, aby jim děti křtil, mrtvé provázel a v kostelíku nějakém na předměstí kázat sou nařídili a přijali to vše na potupu vrchnosti a na zdory mě.

A protož k VCMti se vší ponížeností se utíkám a prosím, že mě při též kollatuře milostivě a podle vyměření slavné paměti císaře Ferdinanda, když jest jim též probožstvi na jisté condicie puštěno bylo, chrániti, jich neslušné předsevzetí s jistým trestáním přetrhnouti a zastaviti ráčíte; nicméně, poněvadž zřízení zemské A 33. 34 zřetedlně to vyměřuje, aby kollatury a fary, kdežod starodávna pod jednou sou, měněny nebyly, jakožto kollatora zůstaviti ráčíte, v čemž se VCMtpodle své žádosti k vopatření spěšnému poručena činím a VCMt za laskavou odpověď se vší ponížeností prosím. VCMti ponížený kaplan Zbyněk Berka arcibiskup Pražský.

In rubro: Tato suplikací dodána 26. Martii anno etc. 95. Podána do kanceláře JMCské dne 26. Maii anno etc. 95.