1595, 7. března. — Orig. v arcib. archivu v Praze. Recepta ab a. 1584.

Najjasnější, najnepřemoženější, velikomocný, Římský císaři etc. Vedle toho VMCské z nuzné potřeby spasení duší našich a zachování dobrého svědomí k Buohu tajiti nemůžeme, kterak hned brzo od toho času, v němž pán Buoh všemohúcí z jistého uložení a milostivé vůle své pravé křesťanské náboženství pod obojí velebnou svátost večeře Páně podle nařízení samého pána a spasitele našeho Ježíše Krista, skrze jisté lidi k tomu obzvláštně zvolené v tomto království Českém obnoviti ráčil, předkové naši měšťané a obyvatelé města Rokycan téhož náboženství a víry pod obojí se přidrželi a k němu se vždycky stále přiznávali. A dokavadž též město Rokycany k duchovenství a k komoře JMtí králův Českých náleželo sede archiepiscopali vacante, i potom když znova pan arcibiskup pražský od slavné paměti císaře Ferdinanda, pana děda VCMti volen a dosazen byl, vždycky jak od vrchnosti duchovní, tak od farářův svých od víry a náboženství svého utiskováni ani k víře a řádům pod jednou nuceni sme nebývali; nýbrž nemajíce služeb svátosti doma vedle svého náboženství, jinam se o správu spasení svého svobodně bez všelijaké překážky utíkali.

Od léta pak šedesátého čtvrtého v obci naší správcové duchovní netoliko přisluhovali nám a všemu lidu obecnému pod obojí, ale při jiných řádích a ceremoniích, kteréž v tomto království strana pod obojí zachovává, nás zůstavovali a v těch žádné překážky nám nečinili, ani lidu k řádůmstraně naší neobyčejným nevedli, nýbrž ve všem tom pěkně a laskavě s námi srovnávali, tak že ani my do nich, ani do nás oni co sobě stěžovati neměli. Až teď nedávno pominulého roku JknMt pan arcibiskup Pražský nětco toho před sebe vzíti ráčil a vyzdvihši nám poctivého kněze Václava Rakovnického proti vůli naší i jeho, kterýžto při nás a v obci naší jednou i podruhé přes patnácte letv slovu božím a svátostech pracoval, dobře a příkladně se choval a s námi v lásce a dobrém srozumění zůstával a bez roztržitosti a různic se srovnával, podati nám ráčil nějakého kněze Jakuba Fraňka Slezáka, člověka mladého, nepokojného a nepříkladného. Ten jsa alumnus pontifitius a učedlník školy jezuitské usiluje nyní v obci naší nový spůsob učení, nové a nám neobyčejné a neznámé.řády do kostela našeho uvésti, lid obecný a prostý při náboženství jejich rozpakovati a tudy roztržitost nějakou mezi lidmi v městě učiniti: ješto VCMti v pravdě to oznámiti můžeme, že v městě Rokycanech ani jednoho člověka osedlého není, kterýžby se od strany naší pod obojí u víře dělil aneb odtrhoval. Ačkoli pak nepominuli srně toho při JMti panu arcibiskupu v náležité uctivé šetrnosti pokorně hledati a za to žádati, poněvadž o tom věděti ráčí, že sme všichni od dávních let pod obojí,a mnozí mezi námi z jiných měst království tohoto vosazeni, v té víře zrozeni a již také, vyplativše
se dosti s velikou nesnadností, s jistým milostivým povolením VCMti k stavu městskému třetímuv tomto království připojeni, aby nás vedle starodávných smluv mezi stavy království tohoto učiněných a zřízením zemským a dekami stvrzených při náboženství našem starodávním zůstaviti a nám buďto předešlého kněze Václava, správce našeho, zanechati aneb abychom sobě jiného, jenžby náboženství našeho byl, při konsistoři dolejší pražské pod obojí přijímajících od VCMti usazené a nařízené optati a objednati mohli, dovoliti ráčil. Však jsme toho při JMti, ani když u nás v Rokycanech býti osobně ráčil, ani skrze ne jednou vyslané své do Prahy, nic obdržeti nemohli; nýbrž na konec té jsme od JMti odpovědi dostali, že sobě rozkazovati nedá, nechceme-li na tom přestati, abychom naň VCMti žalovali. Ale nám se nevidí v jaké odpory s JMti se dávati, z čehožby další a větší nevolea nesnáze zniknouti mohly. Toliko se k VCMti jakožto k najvyšší po Buohu vrchnosti a pánu panu našemu nejkřesťanštějšímu a nejmilostivějšímu ve vší ponížené a věrné poddanosti, nemajíce po nebi jinam útočiště, utíkáme a pokorně VCMt pro Buoh a pro spasení duší našich prosíme, že to z přirozené milosti a dobroty, kteráž ještě až posavad nikdy žádného od víry a náboženství jeho neodstrčila, ani překážku tomu v svědomí jeho činila, při JMti panu arcibiskupu naříditi ráčíte, abychom při víře naší křesťanské a náboženství pod obojí bez překážky a utiskování zůstaveni nyní i v budoucích časích býti mohli, a pan arcibiskup toho mladého kněze, kterýž se do obce naší nehodí, jiným místem opatřil a předešlého starého faráře, kterýž rád chce správčím naší církve býti, nám navrátil. Pakli byto býti nemohlo, prosíme VCMt se vší poddanou ponížeností, že nám toho, abychom sobě jiného faráře při konsistoři pražské dolejší pod obojí přijímajících ptáti a hledati mohli, milostivě dovoliti ráčíte. A což tu VCMt nám chudým věrným poddaným svým a pro zachování nás při víře naší učiniti ráčíte, pán Buoh všemohúcí hojným požehnáním, dlouhým věkem a zdravím, šťastným panováním a slavným nad nepřátely vítězstvím bohatě vynahraditi ráčí a my vedle chudé možnosti své, tohose VOMti ve vší věrnosti a poddanosti poníženě odsluhovati nepomineme. S tím se VCMti k milostivé ochraně poddaně poručena činíme, laskavé a potěšitedlné odpovědi od VCMti, abychom se mezi své, kteříž na to s potěšením očekávají, s veselou radostí navrátiti mohli, pokorně s ponížeností žádajíce VCMti vždycky věrní poddaní purkmistr a konšelé i na místě vší obce města Rokycan.

In rubro: JMti kníž. panu arcibiskupu Pražskému o zprávu podati. Cancell. Bohemica Vll. Martii 95.