39. Rudolf II. replikuje na usnesení stavův království Českého a vyslaných z Moravy, Slezska, Dolní a Horní Lužice, kteréž na proposici sněmovní učinili, jmenovitě žádá. aby na lidu jízdném i pěším proti Turku větší pomoc a na penězích k opevnění Komárna více svolili

1595, 4. března. — MS. souč. y archivu města Prahy č. 1082.

JMCská repliku dávati ráčí na odpověď stavuov k proposici sněmovní vynešenou sabato post Oculi 1595.

JMt Římský císař, Uherský a Český král etc, pán náš nejmilostivější, ráčil jest tomu z podaného oznámení a relací stavuov království tohoto českého a vyslaných ze zemí k němu příslušejících milostivě vyrozuměti, že jsou JMCské předložení sněmovní v svém pilném a bedlivým uvážení jměli a o jistou pomoc i také některé obzvláštní duoležité a potřebné artikule mezi sebou se srovnali a snesli, což JMCská od nich, jakožto od svých věrných a milých poddaných s vděčností přijímati a týmž stavuom a vyslaným na takové jejich artikule a svoleni tuto milostivou odpověď dávati ráčí.

Předně, že stavové království tohoto JMCskou při sobě z příčin v proposici doložených, pro kteréž jest až posavad podle milostivého zakázání svého sněm obecní pro vlastní potřeby zemské rozepsati a položiti moci neráčil, omluvena mají: to JMCská milostivě od nich přijímati a na to svou zvláštní milostivou péči jmíti chtíti ráčí, aby dotčený sněm pro obecní potřeby zemské, což by nejspíše býti mohlo, s dobrou příležitostí jmenovaným stavuom v království tomto rozepsán a držán byl.

Že pak stavové z strany modliteb držení pro ukrocení hněvu pána Boha všemohoucího, i sice vo některé jisté věci, dobrý řád ustanoviti a naříditi chtějí: JMCská sám za důležitou potřebu býti uznávati a v tom se stavy milostivě snášeti ráčí, aby přede vším modlitby ode všech lidí s náležitou uctivostí skroušeným a pokorným srdcem pánu Bohu konány byly, k čemuž by se podle milostivého zdání JMCské ranní hodina sedmá na puol orloji, jakožto všem napořád nejpříležitějši, slušně obrati a v zavření sněmovním, jak by se v té věci lidé chovati a podle čeho říditi měli, dostatečné vyměření učiniti.

Dále JMCská obzvláštní milostivé zalíbení nad tím jmíti ráčí, že sou se stavové na tom jednomyslně snesli, aby všecky předešlý sněmem JMCské i k zemi svolené pomoci zouplna vycházely, i že se jim pak vidí, jakoby nyní po dobytí pevnosti Fileku a Novygrodu (podle zprávy sobě dané) ne tak mnoho jako předešle na zdržení a zachování hranic vycházeti mělo, pro kteroužto příčinu, sou toho vyhledávali a prosili, aby to, co by tak na tý svolený domovní berni přebíhati mohlo, jim stavům pro lepší a snadnější vychováni a spokojení lidu jich válečného zase navráceno a vydáno bylo: k tomuto artikuli JMCská stavuov milostivě tejna činiti neráčí, že podle nynějšího běhu a spuosobu válečného pomoci stavuov na záplatu lidu hraničného vystačiti nikoliv nemohou a ačkoliv jest JMCská předešle jistou kommisí k spatření a shlédnutí hranic a aby všecky statky k vejš jmenovaným dobytým pevnostem náležející zase k nim připojeny a duochody jich na lid válečný obráceny byly, milostivě naříditi a všecko v dobrý řád uvésti poručiti ráčil, avšak jest táž komissí až posavad pro tažení polní i také jiné některé duoležité příčiny a překážky [k svému náležitému výří zeni přivedena] býti nemohla, nic méně JMCská k tomu se všelijak milostivě a otcovsky přičiniti chtíti ráčí, aby déleji vyřízením takové duoležité a vysoce potřebné komissí odkládáno nebylo, nýbrž což nejdříve možné táž komissí předsevzata a k dobrému a prospěšnému zemí těchto vyřízena a na místě postavena byla.

Také jest tomu JMCská obšírně vyrozuměti ráčil, že sou se stavové království tohoto z upřímné a poddané lásky, kterouž k JMCské králi a pánu svému nejmilostivějšímu a k těm souženým křesťanským zemím mají, mimo všecky předešle svolené pomoci ještě o jinou pomoc mezi sebou dobrovolně snesli a jistý počet lidu jízdného i pěšího za 6 měsícův pořád zběhlých v Uhřích na svůj vlastní náklad proti nepříteli Turku držeti a chovati připověděli, jakž týž artikul v odpovědi stavuov siřeji dostaven a doložen jest. Z čehož ze všeho JMCská tak mnoho porozumívati ráčí, že stavové s JMtí upřímně a věrně míní, za čež jim společně i rozdílně milostivě děkuje.

Ale poněvadž toho vysoce duoležitá a nevyhnutedlná potřeba ukazuje, aby o tomto artikuli něco obšírněji stavuom pro lepší vyrozumění jim samým k dobrému předloženo bylo; z těch příčin JMCská stavuom věrným poddaným svým milým milostivě oznamovati ráčí, že císař Turecký Amurathes z tohoto světa jest sešel a syn jeho nejstarší za sultána a successora v Constantinopoli již vůbec vyhlášen, kterýžto se v tom zjevně slyšeti dal, že netoliko tu začatou válku proti JMCské a křesťanům předce vésti, nýbrž také teď v letě sám osobně do království Uherského přijeti a svou všecku moc na tyto země vynaložiti chce, k čemuž jest hned z mládí vždycky a každého času obzvláštní náklonnost a chuť měl a na to se ještě za živobytí otce svého obzvláštně radoval a takové příležitosti sobě jmíti vinšoval, nic méně i vojákům svým v Uhřích znamenitou a nesčíslnou summu peněz, aby tím chtivější a volnější byli, již napřed odeslal. Z čehož stavové rozumně povážiti mohou, pokudž by tomuto ukrutníkovi a litému nepříteli znamenitým a podstatným vojskem v poli odoláno býti nemělo, že by země tyto konečně a jistotně (jakž toho sami stavové v svém spisu neboližto psané odpovědi dokládají) k dokonalému pádu přijíti musely, a protož JMCská týchž stavuov všelijak milostivě a otcovsky žádati a napomínati ráčí, aby tyto tak potřebné věci, se všemi příležitostmi a circum-stanciemi zdravě a bedlivě při sobě povážili a k obzvláštnímu potěšení všeho křesťanstva i zastavení, neboližto odvrácení nevypravitedlného nebezpečenství, kteréž se sice na tyto země valí, ještě víceji od sebe učinili a k těm dvěma tisícům koní třetí tisíc, k tisíci pak střelcům toliko ještě jeden tisíc, tak aby za dva regimenty pěšího bylo a jeden zde v království tomto i nejvyšší nad ním přijat, druhý pak v říši aneb v jiných příležitých místech objednán bejti mohl, z upřímné věrné lásky, jakožto milovníci a obhájcové víry svaté a zemí těchto křesťanských svolili a JMCské milostivá tuto z nevyhnutedlné potřeby na ně vzloženu žádost pro zachování a ochranu vlasti milé poddaně a ochotně naplnili.

Jest-li že by se pak stavům království tohoto mimo všecku naději zdálo za obtížné bejti tak mnoho jízdnejch chovati, tehdy JMCská té milostivé, celé a otcovské důvěrnosti k týmž stavuom bejti a na to se konečně ubezpečiti chtíti ráčí, že při nejmenším na místě husařův neb kozákův, jeden tisíc archybuzíruov anebo německých koní k tomu druhému tisíci zbrojných koní přidadí a lidu pěšího ve všem 6000 bez odpornosti svolí a jiným zemím na sobě tudy dobrý příklad ukáží. Nic méně také i na to obzvláštní pozor jmíti budou, aby ve všech městech, městečkách a vesnicích, kde fary sou, před každým kostelem v nedělní a sváteční dni truhlička, neboližto pokladnice, vystavena byla, do níž by lidé podle dobré vůle své a z lásky křesťanské almužnu pro ty ubohé nemocné a od nepřítele Turka pri šturmech, bitvách i jinač zohavené knechty a dráby skládali; nepochybujíc JMCská o tom, než že stavové i tento potřebný artikul netoliko dostatečně uvážiti, nýbrž také jistý a dobrý řád při vybírání a odvozování takový almužny naříditi věděti budou a JMCské tudy větší příčinu dadi na takový cesty a prostředky pomysliti, aby jich předešlé, časté platné a znamenité i tyto nynější veliké svolené pomoci vší milostí svou císařskou a královskou skutečně odměňovati a takovů chvalitebnou povolnost jim zase podle možnosti vynahrazovati pominouti neráčil.

Vedle toho JMCská často jmenovaných stavuov i za to milostivě žádati ráčí, poněvadž na spěšným onzugu neboližto vejpravě lidu válečného nemálo, než vysoce mnoho záleží, aby o tom tímto sněmem dostatečné nařízení učinili a to tak opatřili, aby lid jich válečný, nemuože-li bejti okolo 15. dne měsíce dubna, jinak Aprilis, ale nejdéleji při skonání téhož měsíce, konečně a jistotné se do pole vypravil; neb jest se tolikéž JMCská na tom s knížaty říšskými snésti a ustanoviti ráčil, za slušné při tom uznávajíc býti, aby těchto zemí pomoci pro mnohé příčiny a jakožto tak znamenitému nebezpečenství a nepříteli Turku nejblíže přísedící nejprvnější také v poli byly.

Co se svolené pomoci na vystavení pevnosti Komárna a zdělání některých kastelův neboližto šancův v Šutech jmenovitě šesti tisíc tolarův dotejče: JMCské se vidí, že z příčin níže doložených taková pomoc příliš malá a špatná jest, neb kdyby se toliko s prstí a dřívím Komárno upevniti mělo tehdy vynese náklad podle rozvržení rozumných a těch věcí povědomých a zběhlých lidí přes osmdesáte a blízko okolo sta tisíc tolarů. Co pak na zdrženi neb zachování takový pevnosti království Českému a zemím k němu příslušejícím záleží a jaká by nevypravitedlná škoda i dokonalá záhuba pro utracení Komárna (o něž se nepřítel se vší silou a mocí svou konečně ujíti chce) všem zemím těmto pojíti mohla, tomu stavové jakožto rozumní lidé sami dobře vyrozuměti mohou.

A protož JMt týchž stavuov milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby povážíce dotčených příčin při sobě se vší pilností, ano i toho, že JMCské při tak každodenních znamenitých vydáních možné není tuž pevnost bez skutečné pomoci věrných poddaných svých milých, jakž náleží opatřiti a lepej zpevniti dáti, aby oni k též jmenované summě ještě víceji, podle slušné proporci, z upřímné lásky dobrovolně svolili a takovú vysoce důležitú a potřebnú věc (poněvadž zemím těmto na Komárnu po pánu Bohu všecka bezpečnost záleží) se vši ochotností fedrovali.

Dále JMCská jest tolikéž milostivě porozuměti ráčil, jakých prostředkuov jsou stavové k vypravení toho svoleného lidu válečného obrali a o ně se společně snesli. I poněvadž z takového rozvržení uznávati moci neráčí, aby k tyto nastalé potřebě vrchnost co takového od sebe učiniti a odvozovati měla, vidělo se JMCské za potřebné bejti stavuom na tento artikul obšírná odpověď dáti. Neb ačkoliv by mohlo rčeno bejti, že páni z poddaných svých, z vlastního měšce contribuci podle snesení sněmovního odvozovati mají, avšak jest to předešle při mnohých žádný platnosti nepřinášelo, nýbrž mnozí svých poddaných nad míru jsou sužovali a tudy jim příčinu dali, že sou na to velice naříkali a k pánu Bohu o to volali a úpěli, pročež JMCská nemalé rozmyšlení v tom jmíti a v svým svědomí toho nacházeti neráčí, aby takovou pomoc, kteráž se s obzvláštní obtížností chudých poddaných svo-luje, slušně ujíti a jí něco prospěšného proti nepříteli (neb by i pán Buoh všemohoucí k tomu požehnání svého svatého dáti nemohl) vyříditi moci ráčil. A poněvadž pak vždy náležité jest, aby při tomto křesťanským tažení slušná rovnost mezi všemi zachována, chudí poddaní pokudž nejvejš možné ušetříni a při skrovných svých živnůstkách zanecháni neb zůstaveni byli: a protož JMCská stavuov svých věrných a milých poddaných milostivě a otcovsky žádati i napomínati ráčí, aby oni toto JMti milostivé a upřímné předložení zdravě a s pilností při sobě povážili a na jiné některé mírné a slušné prostředky (kteříž se dobře obrati moci budou) bedlivě pomyslili a je tímto sněmem jednomyslně nařídili. A když se to stane, jest ta nepochybná naděje, že pán Bůh všemohoucí lidu křesťanskému žehnati bude a proti litému a ouhlavnímu nepříteli vítězství propůjčiti ráčí.

Mohou také stavové i toho povážiti, že mnozí v království tomto možní lidé sou a jmění své bud na penězích neb na znamenitých dobře spravených dvořích a hospodářství mají, poddaný své sami vykupují a sobě dvory a popluží zdolávají a z obilí velikou summu peněz trží, k tyto pak kontribucí (poněvadž k statkům svým nemnoho lidí poddaných mají) málo co a někteří hned nic neod-vozují a nespravují. Zase jiní prodadouc statky své v městech se osazují a z ourokův živi sou, ačkoliv by se proti tomu oznámiti mohlo, že z ouročních peněz jistou summu peněz tolikéž dávati povinni sou, avšak jest to věc patrná, kdyby statky svý drželi, že by z nich podle jiných a vyměření sněmovního berní a zbírky svolené, spravovati taky museli. A protož JMCská k často jmenovaným stavuom té celé a milostivé naděje bejti ráčí, že oni tuto potřebnú věc podle slušnosti a náležitosti a JMti milostivé žádosti dále jak opatřiti věděti budou.

Co na města v království tomto, v hrabství Kladském, též v kraji Loketském, na svobodníky, dědinníky, dvořáky, rychtáře, faráře, kteří prebendy a duochody mají, též na židy uloženo a při kterém terminu by se to vybírati a odvozovati mělo, nařízeno jest, to vše sobě JMCská, jako i tento artikul, aby tyto i pominulého roku svolené pomoci za stavy zuostávaly a oni svého vlastního colmistra (kterýž by však s JMCské colmistry dobrou upřímDou korrespondencí pro zastavení a přetržení mnohých neřádův měl) chovati mohli, milostivě oblibovati a o tom pochybovati neráčí, že to stavové v zavření sněmovním, aby zbírky ty a pomoci pod jistou a vyměřenou pokutou časně spravovány a zouplna bez nedostatku sem z krajuov odvozovány byly, dostatečně naříditi, náležitě opatřiti nepominou.

Z strany přijetí do pštolunku tím dřívěji lidu válečného JMCská uznávati ráčí za obzvláštní potřebu bejti, aby se to se vší pilností skutečně fedrovalo neb na ancuku týchž vojákuov, jakž vejš doloženo, konečně se měsíce dubna neb aprilis JMt ubezpečovati ráčí.

Co se taky nařízení hotovosti a držení mustruňkuov po krajích ve všech krajských městech okolo Božího na nebe vstoupení dotejče: JMCská i takové nařízení milostivě schvalovati, avšak podle stavův otcovsky žádati ráčí, aby od tý vejminky neboližto excepcí z strany zadržení berně domovní toho roku, kdyby týž zmustrovaný lid pro obhájení království tohoto českého a zemí k němu příslušejících (čehož pán Buoh milostivě uchovati rač) vyzdvižen a potřebován býti musel, z tý příčiny upustili, poněvadž by pro nečasné placení lidu hraničnému pomezní zámci a pevnosti k spuštění přijíti a z toho zemím těmto nevypravitedlná a nenabytá škoda, záhuba i ztráta přijíti mohla.

A protož stavové na některé jiné prostředky, odkud by v čas veřejného tažení důklad na lid válečný vycházeti měl, z upřímné a poddané k JMCské náklonnosti (znajlc toho sami bezelstná potřebu býti) pomysliti a je též tímto sněmem naříditi, nepochybně věděti budou.

A jakož sou také stavové království tohoto Českého JMCské za to ve vší poníženosti žádali, poněvadž by slušně se na tom zastavovali a nemalé rozmýšleni v tom jměli, aby napotom nejv. ouředníci a soudcové zemští, JMCské raddy soudu komorního a jisté osoby ze stavuov předešlým sněmem k tomu volené podle moci sobě týmž pominulým sněmem dané a propůjčené, pilné a duoležité nastalé věci a potřeby království tohoto bez sněmu obecního uvažovati a něco jistého nařizovati měli, než aby o jednání takových potřeb zemských vždycky časně sněm obecní rozepsán býval a stavové jednomyslně se o všelijaké potřeby snášeti a namluviti se mohli: i neráčí JMCská pochybovati, že sou stavové z předešlého JMCské milostivého předložení příčinám a motivám, pro kteréž jest toho na onen čas JMCská vyhledávati ráčil dostatečně vyrozuměli a sami toho při sobě rozeznati mohou, že rozepisováním a držením sněmu obecního mnoho neděl se ztráviti musí. Co by pak z toho pod tím pro některé nastalé nenadálé a veliké potřeby tomuto království dřív nežli by sněm zavřín byl, povstati mohlo, to JMCská stavům k jich dalšímu uvážení připouštěti a při tom milostivě a otcovsky za to žádati ráčí, pokudž by vždy při předešlém zpuosobu tu věc zuostavovati nechtěli, aby ale aspoň předně JMCské a potom celému soudu zemskému a k tomu v jednom každém kraji dvěma nebo třema osobám ze stavuov tu moc a dovolení dali, kdybykoli taková znamenitá a nevyhnutedlná potřeba (an by periculum in mora bylo) království tomuto nastala, aby soudcové zemští a osoby z krajův volené na JMCské obeslání sem na hrad Pražský se najíti dali a spolu s JMCskou všecky potřeby náležité traktyrovati, uvažovati a zavírati mohli a moc měli.

Z strany nařízení řádu, jak by řemeslníci všelijaké válečný i jiné potřeby stavům i jich poddaným prodávati měli: totéž JMCská milostivě schvalovati a o stavích pochybovati neráčí, než že tolikéž při těch osobách, od nichž ti řemeslníci potřeby své berou a kupují, jistá a slušná taxa pro zachování náležité rovnosti se nařídí a to tolikéž sněmem dostatečně opatří.

JMCská jest taky milostivě rád tomu vyrozuměti ráčil, že sou se stavové jednomyslně na tom ustanovili, jak by se napotom strany vykonávání a přijímání přísah v klášteře sv. Jiří neb v kaple u Všech svatých chovati a mnohé škodlivé neřády, kteréž sou se až posavad zhusta při mnohých obmyslných lidech spatřovaly, zastaveny neb přetrženy bejti mohly: a protož JMCská uznávati ráčí, že toto nařízení ke všemu dobrému se vztahovati bude a tak k tomu svůj milostivý consens dávati, přistupovati a povolovati ráčí.

Co se pak vyslaných z markrabstvl Moravského snesení dotyce, že oni jmenovitě předně JMCské na předešlém sněmu svolené pomoci až do vyjití těch zouplna spraviti chtějí, však s tou při tom vejminkou, jestli že by k veřejné hotovosti přijíti mělo, aby taková kontribucí nebo svolená pomoc za stavy zuostala: JMCská k stavům té milostivé naděje býti ráčí, že ty všecky předestřené motivy a jaké by nebezpečenství naposledy stavům markrabství Moravského, kdyby hranice a zámky pomezní neosazené anebo docela opuštěny zůstávaly, z toho nastati mohlo, při sobě zdravě rozváží a beze vší excepti nebo vejminky takovou pomoc ochotnu myslí svolí. A kdyby pak i k takové hotovosti přijíti mělo, však bez umenšení hraničně kontribucí na jiné prostředky pro vychování lidu válečného pomyslí.

Z strany pak této nynější k nastávajícímu tažení svolené pomoci, totižto 500 německých koní a tolikéž archybuzírův a ještě jiných hodných 500 koní, též (kromě jednoho silného praporce knechtů) patnácte set pěších: při JMCské býti se vidí, že podle nynějšího nebezpečného běhu málo jest a protož jich tolikéž milostivě žádati ráčí, aby se polepšili a jeden tisíc německých koní, tisíc archybuzírův, pěších pak, vymíníc ten obzvláštní praporec, dva tisíce, mezi nimž by některé sto musketérův bylo, bez odpornosti svolí a v tom povolně a horlivě prohlédnouc k nejvejš duoležité potřebě (jakž JMt pochybovati neráči) se ukáží.

Hotovost, kterouž sou v zemi nařídili: tu sobě JMCská milostivě oblibovati a nic méně k nim té naděje býti ráčí, že na Komárno a Uywar, jakožto již jich samých jediný bašty a zdi něco více uloží.

Učiněnou přímluvu za Kašpara Melichara ze Žerotína JMCská v milostivé paměti jmíti a k osobě jeho, což nejdřív se milostivě resolvirovati chtíti ráčí.

JMCská od vyslaných z knížetství Slezských tak mnoho porozumívati ráčí, že netoliko jich prvé svolené pomoci spraviti, ale také těch sedmdesáte tisíc tolarův na hranice skrze jich vlastního colmistra vynaložiti a přes to k tomu náležité opatření a hotovost v zemi naříditi chtějí: což JMCská od nich milostivě přijímati a podle toho na ně další žádost milostivě vzkládati ráčí, aby strany své [pomoci] nic méně se ještě polepšili a od sebe větší pomoc prokázali a k těm patnácti stům svoleným německým koním ještě pět set archybuzírův a tři tisíce, totiž zouplna celý regiment, knechtův z poddané lásky a náklonnosti též svolili.

A JMCská jim obzvláštní sjezd položiti a tím se těšiti ráčí, že se strany duokladu mezi sebou slušné a mírné rozdělení, aby sobě žádný co slušně stěžovati neměl, nařídí a na zpevnění jmenovaných pevností Komárna a Uyvaru týmž spuosobem větší a podstatnější kontribucí uloží.

Co se pak vyslaných z markrabství Horních Lužic svolení dotýče, tomu jest také JMCská podle potřeby porozuměti ráčil a tolikéž jich nemohouc toho pominouti milostivě žádati ráčí, aby se pomocmi svými s jinými zároveň ukázali a svolení jich na 300 koní a 500 pěších poddaně nařídili a podle toho na ty obě pevnosti více svolili, s jiným jich přednesením JMCská milostivě spokojen býti ráčí.

Zmocněných z markrabství Dolních Lužic JMCská též milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby se s pomocmi svými také polepšili a 200 koní 400 pěších beze vší vejminky z poddané lásky svolili a na Komárno a Uyvár více nařídili.

JMCská také pominouti neráčí při kurfirštu Brandenburském milostivě toho žádati a s pilností jednati, aby z obojího panství z Štorkova a Peškova zvláštní nějakou pomoc svoliti ráčil a což tak svoleno bude, to proti tomu ouhlavnlmu a dědičnému nepříteli vynaloženo a obráceno býti má.

K jejich colmistru JMCská i také k tomu, aby lid z obojího markrabství s lidem z knižetství Slezských lozirován, položen a spolu se spojiti mohl, milostivě povolovati ráčí.

JMCská také se milostivě zakazovati ráčí, že při lidu válečným a jich správcích a vůdcích zvláštní pilnost, dobrou kázeň a disciplinu naříditi a nad tím ruku držeti, nic méně i z strany profiantu, aby ho lid válečný v slušnosti podle taxy nebo uložení dostávati mohl a stavové tohoto království i zemí k němu příslušejících sobě v nejmenším co ztěžovati nejměli, naříditi chtíti ráčí.

Co se pak poddané žádosti stavuov království tohoto a zemí k němu příslušejících, aby ty obě pevnosti Komárno i Uyvár osobě hodné a k tomu dobře zpuosobné z Čech, z Moravy, z Slezska nebo z Lužic svěřeny byly, dotýče: neráčil jest JMCská na jiným býti, než-li aby z tohoto národu lidé každého času ke všem poctivým ouřadům fedrováni byli. Kteréhožto oumyslu ještě bejti ráčí a protož aby stavové na takové hodné a správné osoby pomyslili a JMCské milostivé resolucí jich poznamenaných podali.

Z strany tažení lidu válečného skrze toto království a země k němu příslušející, aby všelijakých škod pokudž nejvejš možné, uvarováno býti mohlo: uznávajíc JMCská při sobě to za zvláštní potřebu neráčí toho pominouti s nejvyššími rytmistry a hejtmany se vší pilností a pod uloženým jistým trestáním na tom zůstati a se smluviti, aby takové skrze země tažení pokojně, dlouho se v zemi nezdržujíce, před sebe bráno a podle vyměřeni říšského pštolunku na místa náležitá taženo bylo, nad čímž také skutečně ruku držeti chtíti ráčí, tak že stavové sobě co stěžovati míti nebudou.

Co se pak rozepsání mandátův, aby se žádný ven z země cizím pánům a potentátům v službu nevydával a nezamlouval, dotýče: JMCská za dobrou věc to uznávati a o tom milostivě poručiti a naříditi ráčí, aby takové mandáty, což nejdřív po všech zemích rozeslány a vyhlášeny byly.

Naposledy JMCská stavům a vyslaným z jiných zemi příležitě vejpis JMti pštolunku, podle kteréhož oni své také na tu formu pro zachování obecné rovnosti shotoviti dáti mohou, podávati a tak jim všem milostí svou císařskou a královskou nakloněn, císařem, králem a pánem jich milostivým býti a zůstávati ráčí.




Přihlásit/registrovat se do ISP