NA HORÁCH KUTNÁCH, 24. února 1595. — Orig. v archivii hutnoliorském. Čís. 4923/3.

VMti páni konšelé mincířští a pregýřští, tolikéž páni knapi a držitelově stolic pregýřských! My zejména níže v této suplikací jeden každý svou vlastní rukou podepsaní dělníci pregýřští mince JMCské na dvoře Vlaském, jakou sme předešle stížnost a žádost před VMti skrze suplikací svou učinili a přednesli, to též i nyní VMtem ku paměti přivozujeme, totižto strany díla pregování výš oznámené JMCské, buďto drobné aneb veliké. Poznávajíce sami naši při témž díle jistě důležitě obtížnou a krvavými mozoly dobývanou práci, za kterouž nám dělníkům, tak jakž se z mince JMCské od pánů ouředníkův peníze vydávají a každého týhodne na to i cedule mincovní, což na díl náš po mincířích počtem rozdělené summy přijde, patrně pregýřům a ne někomu jinému ukazují se, tak podle toho písma a v dělení zouplna všechno spravedlivě neplatí, a ten takový plat vlastně nám pravíme náležitej za touž jistou robotu a práci naši věrnou spravedlivě, jak by mělo býti, se nedává. A tu nikdá nemůžeme věděti toho, z jakých slušných příčin taková věc nám se činí, že jiní, nedělajíc tu tak toho díla jako my, však, což bychom my měli jako za práci svou míti, oni z též práce naší bohatnou a mnohdykráte na některé minci, a zvláště na tolařích a bílejch penězích nám daleko víc přes polovici výdělku našeho sobě snímají, naší práce těžce zasloužené a mozolův našich, někdy s ourazem krvavých, lehce užívají a za nic z boha darmá peníze naše berou; takže k tomu nápadných každotýhodně nepravých ourokův z ničehož nic, za nic, a zvláště z cizi věrné práce, ne na trhu někde, ale při díle JMCské spravedlivě zasluhované, nercili v tomto království českém, ale ani snad ve všem křesťanstvu, nýbrž ani mezi pokolením Judovým, by se nikdá nenašlo a nenajde, což se tuto s naším velikým ubližováním a křivdou nekřesťanskou od mnoha množství let z našeho malého vejdělku snímá a bere každotýhodně a skrze to takové nám peněz našich braní a snímání i dílu tomu pregování mince JMCské veliká hanba a potupa se činí. Načež my sami, dobře vyrozumějíc tomu, když nám jiní peníze za práci naši berou, mnohdykráte na to lítostivě patřiti musíme; nebo pro touž příčinu, že se nám dělníkům od pregování málo platí, mince JMCské se nepěkně dělá a preguje, takže, chce-li kto z nás při témž díle který peníz sobě vydělati a dílo to JMCské časně přihotoviti, jeden přes druhého dělat pospíšiti musí. A ještě kdyby jeden každý z nás jiných k tomu nějakých obchodů a živností jinde sobě nehledal, nemohl by žádný z nás na tak malém placení při témž díle setrvati, ani jemu se učiti, a zvláště v tato na všechno již drahá léta, jakožto pak patrně při nás ráčíte poznávati, kteříž tu sotva s velikou obtížností se zdržujeme, že jiní lidé, kteříž o takovém malém placení našem vědí, v to dílo pregýřské se dávati nechtí ani jemu učiti, leč ten, kto o tom neví, jak se nám platí, tehdy ten se v to dá někdy na čas, a potom zvěda, jak se s námi děje, tehdy toho díla hned tak zanechá. A tak se za touž hodnou příčinou k témuž dílu pregýřskému, aby jich dostatek byl, dělníci vosazovati nechtějí a ještě i mnozí, vyučivše se tomu, nepoznávajíc z toho žádného užitku, od toho díla pryč sou odstoupili. Při čemž i my sami ani dlouho na tak malém placení (jedině leč nám to napraveno bude) trvati nemůžeme, poněvadž již nyní těchto let všelijaké věci kdežkoliv draho se kupovati musí, sebe na to dílo s manželkami a dítkami svejmi nikoliv uživiti nemůžeme, a k tomu mnozí dosti skrovně živi souc, nepřirovnávajíc se vejdělkům k jinejm dělníkům při jinejch mincech JMCské, my ještě div že nazí nechodíme. Jestliže sou předešlých let, když hory na stříbro při tom díle větší užitek vynášely a verkové na všelijaké minci mnohemkráte větší bývali, předešlí pregýři, jakž se o nich toho doslejchá, jako i my s velikou též obtížností se při tom díle zdržovali, a to nie divného není, pokud sou mohli to trpěli, nebo těch časů ke všelijaké koupi byla jim léta lacinější, a také mnozí na větším díle k tomu i jiné živnosti své majíce, mohli při tom snázeji trvati, nežli my. A ti jistí držitelově stolic pregýřských, od nichžto, aneb od rázu bití ty stolice pregýřské se jmenují, byli samí dokonalí pregýři, to dílo mince JMCské sami osobně zastávali a tak, cožkolivěk na cedulech mincovních jim svědčilo, po mincířích z rozdělené summy, to sou oni všecko sami brali, a tím sobě od díla zouplna na hřivny počítajíce, platili, a žádný jiný člověk jim v to sáhnouti nesměl, tak jako nám, aby jiný bráti měl práci jich. Avšak ani tím, že tu na těch stolicích sedíce pregovali, stádia tu jejich nikda sou nesloula nebo týž preghaus s tiem se vším i s dělníky pregýři, to jest rázubitci, rovně jako i jiní pokojové tu na dvoře Vlaském, jakožto v zámku JMCské, JMtí císařův Kímských, králův českých vlastně vždycky sloul a byl až posavad a nejinejch lidí, kteřížby jej sobě snad nyní i s dělníky osobovati chtěli, a tím slovem německým "pregýři" aby se někdo toho nedomníval, že by dělníci pregýřští ven ze dvora cizí a nětčí jiní slouti měli, ale rázubitci mince JMCské sou vždyckv slouli a slují až posavad a také ti, kteříž se držitelově těch stolic býti praví, jich, nám plat berouce, ničímž neopravují, nýbrž to všechno, chceme-li co opraveno míti, z mince JMCské se kupuje a nakládá, buďto kladiva, železa i jiné všecky jaké potřeby páni ouředníci to opatřují a jednají. Jestliže pak oni držitelově těch stolic pregýřských slouli praví milovníci JMti pána svého, proč při témž díle pregýřském JMCské, pánu svému, škody přejí a nákladu, proč kolkův, svrškův, kladiv a jiných věcí k témuž dílu JMCské náležitých nám ku potřebě nejednají; jedno toliko z naší věrné roboty darmo peníze berou, na nic tu nenakládajíce, a tím nás chudé služebníky JMCské neslušně a nenáležitě každého týhodne stěžují. Podle kteréhožto teď připomenutí té žádostivé naší suplikací, jak v ní napřed oznámeno, kterouž sme byli předešle o touž věc k bedlivému uvážení a v tom sobě opatření VMtem přednesli, na kteroužto suplikací nám až posavad žádná odpověď dána není, ani žádného opatření se dočekati nemůžeme, nepocbybujem o VMtech, že ste tomu všemu z přítomné stížnosti naší pravdivě sepsané patrně dorozuměti ráčili. Protož VMtí všichni společně za to žádostivě prosíme, že nás v tom, jakožto potřebné dělníky JMCské, vždycky věrné služebníky, laskavě přichrániti, touž věc k nápravě přivésti a podle cedulí mincovních od díla pregování, což na díl náš pregýřský po mincířích z rozdělené summy přichází, na všelijaké minci drobné i veliké nám platu přilepšiti a týž plat všecek podle počtu hřiven, cožby se jich každého téhodne na cedulích poznamenáno našlo, zouplna že vydávati a platiti ráčíte. Poněvadž my sme ti páni pregýři a dělníci díla JMCské spravedlivě zastávající a ne někdo jinej tu nic nedělajíce, a poněvadž jakž předně pánům mincířům, tak také i nám pregýřům dělajícím z mince od vrchnosti naší, od JMCské k správě nad námi vystavené, totižto od pánův ouřednlkův se každého týhodne na cedule mincovní bez ujímáni spravedlivě zouplna a plat rozpisuje a vydává, nic jiného, než toliko toho platu zouplna aby nám tak dáván byl, za dopo-možení k němu od VMtí užiti žádáme a na tom spokojenou myslí rádi přestati chceme, tak abychme podle vůle boží sebe tím snáze obživovati i také předně při tom dílu při pregování mince JMCské, pána našeho nejmilostivějšího, tím bedlivěji a oupravněji a pěkněji s lepším pochválením od vrchnosti své vyhlídati mohli. Nebo JMCskó, císaři Římskému, pánu, panu našemu nejmilostivějšímu, jakožto JMti vždycky věrní poddaní zůstávajíce až do smrti poslušní vrchnosti své, podle své nejvyšší možnosti ve vší uctivosti náležité s vochotností v tom díle pregování mince JMCské rádi sloužiti chceme. A při tom též JMti nejvyššímu panu mincmistru království českého, tolikéž pánům ouředníkům mince s ou-řadem horním na dvoře Vlaském, jakožto vrchnosti naší nad námi od JMCské k spravování nařízené, pokudž bychom tu při témž díle císařském pracovali, i po vše časy všelijakou náležitou šetrnost a poslušnost činiti chceme rádi věrně; ale jinému žádnému nejsme tak povinni tím jako JMCské, pánu svému, poněvadž dělníci díla pregování mince JMCské slujeme, jinému abychom to dílo, tak mnohdykráte více nežli odpolu darmo, a touž příčinou i škaredou minci JMCské dělati a na někoho peníze vydělávati měli, tím slušně povinni býti nechceme a spravedlivě tak při tom platu dřívějším zůstati nemůžeme. Poněvadž JMCská, jsouc přední náš nejmilostivější dědičný pán, od nás toho nikdy žádati neráčí, a poněvadž kdežkoli v tomto království českém v pravdě jistě, buďto v Praze, Budějovicích, Jochumstále aneb při kteréžkoliv minci JMCské jinde nikdež takových pregýřů, dělníků nešatných, jenž zde na to dílo živi souc, touž již oznámenou příčinou mizerně a pracně sobě ani náležitých šatů nikda spraviti nemůžeme, nám podobných v tom se nenachází, aby tak jinde na mnohé minci více nežli odpolu darmo dělati jměli, jakož se nám zde na Horách Kutnách od držitelův těch někdy jakýchsi stolic pregýřských to činí, že se nám věrná robota naše a práce těžká zkrvavenejch našich mozolův vůči hledíc z rukou bere. A když by který z nás dělníkův v nemoc upadl z připuštění božího, se tu při témž díle sstarai a spracoval, aneb od díla skrze ouraz sebe ochromil, jakož se to i některým, kteříž se tu tím dílem zpracovali, přiházelo, tehdy v tom od držitelů stolic pregýřských zprosta žádného, ani grošem bílým opatření svého nemá. A kdyby nad některejmi, již tu spracovanejmi, předně ochrany boží a JMCské nebylo, pro opatrování držitelů stolic musel by mnohej bídně hladem zahynouti, v čemž jistě odjinad Němci, aniž summou žádní jiní dobří dělníci, žádnému by v tom trvati a státi nechtěli tak dlouho jako my to snášejíc, a na to sme, jak jiní, žádnejch majestátů s pečetěmi visutými, jak toho obyčej jest, od JMti císařův Římských nadanejch neviděli ani o nich nikdyž neslyšeli, abychom my, souce potřební dělníci JMCské, pána svého, vždyckny věrní poddaní, tou takovou neslušnou robotou držitelům stolic pregýřských povinni býti měli. A by pak (ač nevíme), jací kde byli, tehdy již sou se jim dávno v nic obrátili a promlčení svého došli, a tak tím spůsobem ty věci všechny vlastně na JMCskou dávno sou připadly a z toho všeho se vyvedly.

Ale však tímto spisem svejm proti VMtem, jakožto pánům konšelům mincířským a pregýřským, obzvláštně proti ouřadu VMtí se v ničemž nenáležitě nepostavujem a nepunktujem, jakž snad od někoho vykládáni sme, nýbrž VMtem, pokudž nám náleží, poslušní sme; ale cožkoliv tuto žádáme a jednáme, to vše vztahujeme na držitele stolic, jenž z práce naší nenáležitě peníze berou. Nebo my sme k VMtem té naděje, abyste dílu JMCské potupy a škody a dělníkům téhož díla JMti nespravedlivého ubližování dopustiti příti neráčili, podle čehož VMtí společně níže podepsaní pregýři mince JMCské za to snažně s důvěrností žádáme, že nás na tento spis náš brzkou a laskavou odpovědí spraviti ráčíte, tak aby očekávání naše daremní nebylo, a my všickni abychom se věděli brzo čím spraviti, ráčíte-li nám téhož všeho platu, jakž ho kdy v cedulích mincovních na díl pregýřský přichází, dobrotivě dopomoci a přilepšiti k prvnějšlmu a jej tak, jakž žádáme, od pregováni zouplna platiti, čili nic. Nebo nestalo-li by se toho, aby nám tak dlouho, jako prvé odpovědí prodléváno, tehdy museli bychom touž věcí (ač neradi), jinší vrchnost svou nám od JMCské k vochraně vystavenou, JMt nejvyššího pana mincmejstra s pány ouřadníky mince, s ouřadem horním, anebo, byla-li by dále potřeba i vlastní osobu s raddami JMCské životně žádostmi svejmi stěžovati, v čemž byste nám slušně potom za zlé míti neráčili. Ale té naděje k VMtem sme nikdá nebyli a nejsme, pro pěknější dílo mince JMCské znajíc tuto za práci naši žádost spravedlivou bejti, abyste k tomu přijíti dopustiti ráčili. Nebo věříme, že nad dílem JMCské a nad námi věrnejmi vždycky služebníky JMti, podle JMtí pánův ouředníkův ochrannou ruku laskavě nápomocni jsouc, zdržovati ráčíte. Na čemž od VMtí laskavé odpovědi očekávajíc, VMtí se při tom vochraně poručena činíme.

Daná replikací od nás dělníkův JMCské v preghause na dvoře Vlaském na Horách Kutnách, v sobotu u vigilijí svatého Matěje 1595, to jest po neděli Exurge 24. dne měsíce Februarii.