1595, 20. února. — Orig. v arch. Kutnohorském.

Téhož léta v pondělí po neděli Reminiscere (20. února) sešli jsme se všichni poslové z měst na Staroměstský rathouz, aby snesení vyšších dvou stavuov, kteréž jsou učinili na proposici sněmovní a třetímu stavu je v známost uvedli, váženo bylo.

I když sme byli puštěni do světnice radní a se posadili, páni Staroměstští poručili pronunciovati, jsou-li ze všech měst a Horu Kutná nejdříve před Plzní i jinými městy jmenovali.

V tom Plzeňští vyvstali, podle nich Budějovští a z Oustí nad Labem a skrze jednoho promluviti dali, že oni tomu povoliti nemohou, aby Hora Kutná přední hlas míti měla, než oni že sou vždycky po Pražanech první místo měli přede všemi městy jinými; na to také privilegia mají, a jestli by to nebylo napraveno, že by tu, kdež náleží, ani se vohlašovati, ani dostavovati nechtěli.

Proti tomu od pana primátora pana Zigmunda Kozla, že byl p. Řehoř odjel domů a na místo něho p. primátor přijel, promluveno: že jest nám vyslaným od Hory Kutny to s podivením, že poslové z města Plzně tímto svým všetečným a bezpotřebným ohlášením tomuto pilnému a vysoce důležitému i potřebnému předně k JMCské, potom k království tomuto Českému a zemí k němu příslušejících vztahujícímu se jednání kteréž nyní uvážené býti má, překážku chtí činiti. Ješto my na místě vší obce města Hor Kuten těm příčinám jich jalovým nikderakž místa dáti a tomu, aby oni přední hlas a místo před námi Horníky míti měli, povoliti nemůžeme a nepovolujeme, zvláště poněvadž od starodávna a přes pamět lidskou přednosti po VMtech páni Pražané, přede všemi jinými městy jsme užívali. A toho dotvrzují zřízení zemská, dsky zemské, relací sněmovní a mnozí JMCské otevření mandátové vuobec vyšlí a některé jiné příčiny, což by, přišlo-li by k čemu, ukázati se mohlo. Protož aby páni poslové z Plzně se spokojili a toho co jest napsáno a jak pronunciováno při tom zanechali.

Plzeňští: že oni tomu místa nedávají a maje na to privilegium místa dáti nemohou. A když k dalšímu odporu chtělo se schylovati, v tom JMCské rychtář pan Vavřinec Břekovec Šotnovský z Javořic se ohlásil a v to vkročil, oznamujíc, že má instrukci sobě danou od JMCské, jest-li by kdy v tomto radním místě odpory ňáký mezi osobami radními vzniknouti chtěly, aby to přetrhl. Protož že napomíná obojí stranu, aby se spokojili, připomenuv k tomu příklad na apoštolech a propověděnu Krista pána, když mezi apoštoly a učedlníky jeho spor o přednost vznikl, že jim pán Kristus mistr a pán jich na sebe ukázati a dopovědíti ráčil: Kdo z vás nejvyšší sobě se zdá býti, nechť jest služebníkem vaším.

Potom p. primas se ohlásil, poněvadž když prvé osoby poznamenány byly, nebyl přítomen protož žádá, aby jeho jméno také zapsáno bylo a páni Plzeňští, aby věděli, kdo jest se jim ohlásil a na odpor postavil.

Jakož potom v ty dni sněmovní primátor Plzeňský postranné ne jednou o tu přednost se mnou primátorem Horským rozmlouvání míval. Však porozuměvše Plzeňští, že nemají mnoho dobrého větru od pánuov Pražan i jiných měst vyslaných a když ani k JMCské počítáni nebyli, ani k spisování sněmuov, stratili se a pryč všichni odjeli a relací sněmovní nedočekali. Toliko panu primátorovi Staroměstskému vejpis toho svého majestátu zanechavše.

S čímž sme my také nezaháleli a při pánech předně, abychom při hlasu svém zůstaveni byli, sme žádali.

A některým pánuom a přáteluom našim to důvěrně, co jest se nám přihodilo, oznámili, i přátelské i potěšitedlné raddy v tom užili s tím oznámením, že slušná a náležitá věc jest popoctivosti nám státi.

Připsáno na druhé straně: Suplikací Pražanuom od nás Horníkuov, kteráž však nejní dodána než na tom zůstáno, aby psaní jim učiněno bylo.