[1595, 13. února.]

Jakož sou stavové království tohoto Českého a vyslaní z zemí k němu příslušejících z předloženi JMCské sněmovního tomu všemu, v jakým způsobu nynějšího času uherské věci postaveny jsou, dostatečně vyrozuměti mohli, ale poněvadž toho důležitá a nevyhnutedlná potřeba ukazuje, aby jeden každý o nastávajícím velikým nebezpečenství, kteréž by království toto a země k němu připojené od nepřítele Turka potkati mohlo, jistší a gruntovnější zprávu měl, z těch příčin vidělo se JMCské za potřebné býti stavům království tohoto a vyslaným z příslušejících zemi ad partem milostivě oznámiti, že jmenovaný nepřítel mnohem snázeji nyní než kdy prvé přes Dunaj na mnoha místech se přepraviti a markrabství Moravskému i knížetství Slezským nenadálými vpády, mordováním, pálením a zavezením nebohých a nevinných křesťanuov (čehož by se pánu Bohu politovati mohlo) na nejvejš škoditi může a nepochybně o to ustavičně přemyšlovati a k tomu se všelijak chytrostí a lstí svou tyranskou snažiti a přičřňovati bude. Jaká by pak z toho zemím těmto nevypravitedlná žalost a nenabytá škoda i dokonalá záhuba pojíti mohla, stavové království českého spolu s vyslanými z zemí k němu příslušejících sami toho při sobě rozumně a bedlivě povážiti mohou, neb ačkoliv jest království Uherské až posavad moc a ukrutenství turecké, aby se na tyto i jiné křesťanské země nevalilo, dle nejvyšší možnosti zdržovalo a tak velikomocnému a hbitému nepříteli za dlúhé časy podstatně odpíralo, avšak již víceji sebe ani jiných zemí obhajovati moci nebude, nýbrž nenadálého a každodenního pádu takměř na každou hodinu očekávati musí. A protož JMCská k stavům království tohoto Českého a vyslaným z zemí k němu příslušejících té milostivé a nepochybné naděje býti a jich také za to otcovsky a laskavě žádati ráčí, aby na všecky případnosti a motivy této jistě velice potřebné věci, zvláště pak že království toto české a země k němu příslušející žádnými pasy, pevnostmi ani jakými jinými válečnými nástroji, jakž by toho potřeba ukazovala, posavad opatřeno není, se vší pilností bedlivě povážili a k tomu se od osob svých pro zachování vlasti své všelijak upřímně a skutečně přičinili, aby dotčenému nastávajícímu nebezpečenství svolením jistý a podstatný pomoci na lidu válečným v cestu vkročeno a nepříteli Turku tím lépeji snázeji a s větším prospěchem odoláno býti mohlo. Neb s jakým by velikým a nevypravitedlným nákladem, prací i obtížností v těchto zemích nové pevnosti postaveny býti musely, to JMCská stavům království tohoto a vyslaným z zemí k němu příslušejících k dalšímu uvážení připouštěti a i toho před nimi milostivě tajiti neráčí, že se na tom všichni válečných neboližto kryksmanských věcí dobře povědomí lidé snášejí, aby lid JMCské dříve nežli nepřítel Turek do pole vtrhl a majíce před ním nemalý fortel a vejskok tím snázeji vítězství (k čemuž všemohoucí pán Buoh své svaté požehnání dáti rač) obdržeti mohli. A poněvadž sou stavové království tohoto i země k němu příslušející nejednou než mnostvíkráte při pominulých sněmích obecních JMCské za to žádali, aby o větší, znamenitější a trvanlivější pomoc při křesťanských potentátích (nemohouce oni tak silnému nepříteli odolati) milostivě jednati ráčil: kdež JMCská majíce takovou poníženou žádost v své milostivé paměti, ráčil jest kurfirštům, knížatům a všem jiným stavuom svaté říše při pominulým sněmu Řezenským dotčenou zprávu a informaci vo všech uherských věcech a nastávajícím velikým nebezpečenství v spisu podati a pro lepší ochranu království a zemí těchto tak mnoho při nich pilným a bedlivým jednáním svým obdržeti a způsobiti, že sou netoliko tehdáž znamenitou pomoc, (kteráž jest předešle žádnému římskému císaři svolena nebyla) dobrovolně svolili, nýbrž také nyní zase na další toho při nich hledání nemalý počet lidu válečného do království Uherského na svůj vlastní náklad bez ublížení prvnější svolené kontribucí vypraviti připověděli a ještě k tomu se JMCské z upřímné lásky zakázali, pokudž by toho další nějaká potřeba nastala a ukazovala, že JMti a zemím těmto dle nejvyšší možnosti rádi na pomoc přispěti a jich opouštěti nechtějí. A tak stavové království Českého a vyslaní z zemí k němu příslušejících z tohoto oznámení tomu porozuměti mohou, že jest se JMCská o království České a jiné země své, aby tím bezpečněji pod milostivou a laskavou ochranou JMti zůstávati mohly, všelijak milostivě a opravdově starati a pečovati ráčil, tu celou a dokonalou naději k nim majíce že oni pro obhájení víry svaté křesťanské tolikéž proti nepříteli Turku jistý a dobrý počet lidu jízdného a pěšího z tý věrné a poddané lásky a náklonnosti, kterouž jest JMCská od nich po všecka tato léta kralování a panování svého každého času v skutku poznávati ráčil, dobrovolně svolí a stavuom svaté říše i také jiným některým potentátuom, (od nichž JMCská každodenně jistý odpovědi a resoluci z strany pomoci jejich očekávati ráčí) na sobě dobrý příklad ukáží a v tom ve všem JMCské milostivou žádost (o čemž že se stane JMt pochybovati neráči) skutečně naplní. Kteroužto povolnost JMCská často jmenovaným stavuom království tohoto českého i také jiným k němu příslušejícím zemím vší milostí svou císařskou a královskou zase vynahrazovati pominouti chtíti neráči.

Vedle toho JMCská stavuov království tohoto a vyslaných z příslušejících zemí milostivě tejna nečiní, poněvadž na to mysliti sluší, aby k tyto válce dobrý a zkušený lid, kderýž by proti nepříteli Turku platně a užitečně potřebován býti mohl, obrán a do Uher vypraven byl, z těch příčin JMCská stavuov a vyslaných milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby pro dobré vlasti své a všeho křesťanstva na ty prostředky pomyslili a s dobrým uvážením k platnému prospěchu to nařídili, pokudž by se vždy na tom zastavovali a celý počet lidu jich pěšího v říši najíti dáti nechtěli, aby aspoň polovici téhož počtu zkušených a dobrých knechtuov k takový důležitý potřebě do pštolunku vzali a podle jiných (kdeříž by válečným spůsobům zvykati a budoucně zemím těmto hodně a platně sloužiti mohli) do Uher vypravili, což vše jmenovaní stavové a vyslaní na toto JMCské milostivé oznámení nepochybně v širším svém uvážení majíce, k skutečnému nařízení jak přivésti věděti budou.

A poněvadž toho také nevyhnutedlná potřeba nastává a ukazuje, aby hranice tak, jakž až posavad se dalo, ještě napotom v svém způsobu zdržány, zachovány a staří kryksmani, (kteříž toho dědičného nepřítele obyčejův a míst pomezních dobře povědomí jsou a jemu mimo jiné škoditi, ujmu činiti a odpírati mohou) obyčejným a náležitým vychováním opatřeni byli: JMCská také k stavuom a vyslaným z zemí k království tomuto příslušejících té milostivé otcovské naděje býti ráčí, že po-vážíce toho s pilností, jaká veliká a znamenitá téměř nad možnost vydání JMCská nynějšího času míti ráčí a jaká by nenabytá škoda po ztracení a upuštění jmenovaných pomezí království tomuto a zemím k němu příslušejícím přijíti a nastati mohla, od toho nebudou, nýbrž k tomu, aby dotčený lid válečný předešlým způsobem na hranicích zdržán a zachován byl, všelijak se přičiní a tento potřebný artikul k dobrému prospěšnému vyřízení sobě poručený míti budou.

Naposledy často jmenovaným stavuom tohoto království a vyslaným z připojených zemí v dobré vědomosti jest, že nyní pevnost Komárno po žalostivém postoupení hlavní pevnosti Rábu u velikém nebezpečenství postavena jest a nepřítel že k ní snáze nežli kdy prvé přijíti může. A poněvadž z kundšaftuov a špehův dobře tomu rozuměti, že nepřítele Turka celý intent a všecken ouinysl na tom postaven jest, aby touž pevnost což nejspíše silnou mocí po vodě i po zemi oblehl a pod svou tyranskou moc podmanil a skrze to netoliko Šutuov se zmocniti, nýbrž také Dunaj nám v Uherské zemi dokonce odníti mohl. A protož JMCská uznávati ráčí, že na dostatečném a zdravém toho artikule uvážení, jak by takovému nastávajícímu nebezpečenství a předsevzetí jeho časně v cestu vkročeno býti mohlo, vysoce a mnoho záleží, nebo stavové a vyslaní dobře a rozumně to při sobě povážiti mohou, kdyby se nepřítel, majíc již prvé Ráb, takové hlavní pevnosti jakožto jediné bašty proti těmto zemím (čehož všemohoucí milostivý pán Buoh uchovati ráčí) zmocniti měl, jaké nebezpečenství markrabství Moravskému a knížetstvím Slezským z toho by nastati a pojíti mohlo a jak by velmi snadně a volně beze vší zástavy podle vuole své na mnoha místech se přestaviti a nenadálé a spěšné vpády do těch zemí činiti, je páliti, hubiti, zpouštěti a naposledy tak unaviti a zemdlíti mohl, že by síle a moci jeho dostatečně odpírati nemohly, nýbrž k pádu přijíti musely. Kdež pak aby takovému nepříteli jeho oumyslu a předsevzetí překaženo býti mohlo, za potřebné se poznává, aby jmenovaná pevnost Komárno něco lépe příkopy a valy, nežli nyní jest, zpevněno, ohrazeno a opatřeno a dobře dále rozšířeno, nicméně také v Šutech pro zdrženi nepřítele některé silné kastelky anebo šance znovu zdělány, postaveny a což nejdříve a nejspíše k potřebnému dokonání pro bezpečnost těchto zemí přivedeny a fedrovány byly, na kteréžto stavení a pevnění nemalý než dosti veliký náklad se potřebovati bude, což se při JMti při takových znamenitých a každodenních vydávání skuoro za nemožné býti vidí.

A protož z otcovské a milostivé péče neráčil jest moci pominouti takové nebezpečenství, kderéž tomuto království a těmto zemím nastává, stavuom a vyslaným něco obšírněji tuto přednésti milostivě žádajíce, aby povážíc všech circumstancí tento v pravdě vysoce důležitý a potřebný artikul bedlivě, zdravě a dostatečně při sobě povážili a potomně o jistou summu peněz, co by jedna každá země na stavení Komárna a jiných kasteluov neprodlívajíc dáti a složiti měla, se jednomyslně dobrovolně, upřímným srdcem snesli a v tom se JMCské poddaně ukázali a pro vlasť svou i všeho křesťanstva dobré, užitečné a prospěšné z křesťanské lásky podle nejvyšší možnosti sobě to poručeno měli. Nepochybujíc JMCská, že tyto JMCské milostivé žádosti a hledání, poněvavž vyslaní od stavuov z zemí k tomuto království příslušejících k tomu zmocněni jsou, své místo míti bude.