18. Předloha královská na sněm jenerální, kterýž svolán byl ke dni 10. února, zahájen však 13. t. ni.na hradě Pražském.

1595, 13. února. — MS. arch. města Prahy 1080.

Předložení sněmovní léta 1595.

JMt římský císař a uherský, český et, král et pán náš nejmilostivější, od stavův království tohoto Českého a vyslaných s plnou mocí ode všech stavův markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Horních a Dolních Lužic, poddaných svých věrných milých, že sou se k tomuto nynějšímu od JCMti položenému a rozepsanému sněmu generálnímu poddaně a volně nadjíti dali, milostivě přijímati a předně stavům království tohoto tejna činiti neráčí, že by JCMt podle milostivého zakázaní svého po šťastném svém z sněmu říšského do království tohoto příjezdu neboližto navrácení ve dvou měsících pořád zběhlých sněm obecní týmž stavům pro vlastní potřeby téhož království milostivě rád rozepsati a stavův poníženou a poddanou žádost v tom naplniti chtíti ráčil; ale poněvadž sou v to ještě při trvajícím sněmu říšském a dřívěji nežli jest k svému dokonalému zavření přišel, některé znamenité a vysoce duoležité pilné potřeby z strany nepřítele Turka a jeho tyranského předsevzetí vkročily a JMCské k tomu příčinu daly, že jest se dle nejvyšší možnosti své vo bezpečenství věrných poddaných svých milých a jak by netoliko ostatní díl země Uherské a arciknížectví Rakouské (kteréž již moci protivenství a nátiskův Tureckých velice pociťuje) zachováno, nýbrž také království toto české se zeměmi k němu příslušejícími před všelijakými nenadálými nepřátelskými vpády, škodami a dokonalou záhubou náležitě chráněny a opatrovány býti mohly, všelijak milostivě a otcovsky jako křesťanská vrchnost starati a o to až posavad pečovati ráčil. Pro kterúžto tak veliků a bezelstnů příčinu JMCská neráčil jest moci mimo všecku naději takový sněm v tejmž uloženém čase položiti neb rozepsati dáti, za to stavův poddaných svých milých milostivě žádajíce, aby JMCsků z oznámených slušných příčin při sobě netoliko omluvná měli, nýbrž také tý důvěrnosti k JMti z věrné a poddané lásky byli, že vejš oznámené zakázání v své milostivé paměti míti a, když toliko k tomu lepší čas sloužiti bude, stavův poníženou žádost rozepsáním jim pro vlastní potřeby království tohoto sněmu obecního milostivě naplniti i sice také ve všech příčinách a případnostech tak laskavě a otcovsky k nim se ukázati chtíti ráčí, že JMCské milostivou náklonost k sobě každého času v skutku poznati mají a JMti z tak otcovské péče a při vyřizování potřeb jich obecních i obzvláštních laskavého fedruňku poddaně děkovati a dobře s JMtí spokojeni budou. Dále jakož o tom stavové často psaného království českého a vyslaní z zemi k němu příslušejících, jak sou se šecky věci válečný hned při počátku obležení města a pevnosti Ostřehoma daly a potomně, kdyžjest tureckého císaře přední vezír Sinán baša do království Uherského s velikým a nesčíslným počtem lidu vtrhl a zámkův: Totysu, sv. Martina Horu až i naposledy tu znamenitou a dobře opatřenou pevnost Ráb, jakožto těchto zemí jediný bašty, dostal a opanoval, též také jak jest naposledy pevnostPapa opuštěna byla, dobrou vědomost mají a potřeba toho neukazuje, aby se to všecko in specie obšírně v tomto předložení sněmovním stavům a vyslaným oznámiti a vypsati mělo.poněvadž z dopuštění božího pro hříchy naše k tomu již přišlo, že netoliko hranice křesťanské, nýbrž také království České s zeměmi svými, v velikém a znamenitém nebezpečenství postaveny sou a obávati se jest, pokudž by tomu časně v cestu vkročeno a dotčené nebezpečenství skutečným a opravdovým přičiněním těchto a jiných křesťanských zemí odvráceno neb zastaveno nebylo, že nepřítel Turek svou ukrutnou mocí markrabství Moravskému a knížetstvím Slezským nenadálými vpády na nejvýš škoditi a jak by je pod své jho přivésti mohl, o to se starati a dnem i nocí usilovati chtíti bude.I ačkoliv sou stavové království českého i také země k němu připojené na milostivé hledání a žádost JCMti z poddané lásky a z svobodné vůle, jakožto věrni poddaní a milovnici vlasti své, pro obhájení víry svaté křesťanské do království Uherského znamenitý počet lidu jízdného a pěšího, (což jest se před tím nikda nestalo) na svůj vlastní náklad, neušetřujíce v tom svých vlastních ani chudých poddaných svých velikých nedostatkův, dobrovolně vypravili a tudy svou upřímnost, volnost a ochotnost k prokázání věrných a platných služeb JMCský etc, králi a pánu nejmilostivějšímu, do nejvyššího přemožení svého všemu světu známé učinili, což JMCská od nich s obzvláštní vděčností milostivě přijímati a jim toho zase vší milostí svou císařskou a královskou, každého času zpominati a vynahrazovati pominouti chtíti neráčí. Avšak stavové často jmenovaného království českého a vyslaní z příslušejících zemí toho při sobě povážiti mohou, že nynějšího času (po vzdání a ztracení pevnosti Rábu) o mnohem víceji než kdy prvé na dobré péči se jmíti a na takový cesty, jak by země tyto před dokonalým vpádem obhájeny byly a v dobrém bezpečenství napotom zuostávati mohly, pomysliti a beze všech odkladův, neb v takových příčinách veliký periculum in mora, něco jistého, stálého a prospěšného o tom naříditi sluší, o čemž JMCská v příležejícím obzvláštním spisu něco víceji toho k lepšímu vyrozumění všech těch věcí i také dalšímu stavův uvážení milostivě podávati ráčí. A poněvadž pak podstata tyto nynější války a tak všecko dobré i prospěšné zemí těchto i všeho křesťanstva nejvíce na tom náleží, aby nepříteli Turku mocným vojskem v poli odoláno a odpíráno bylo, neb JMCská etc tu celu a nepochybná naději ku pánu Bohu všemohoucímu míti ráčí, že milostí svou svatou nám přítomen býti a nad tím ukrutníkem pro zvelebení jména jeho božského a k obzvláštnímu potěšení těchto i jiných zemí vítězství dáti a propůjčiti ráčí. Z těch příčin JMCská jest hned časně při kurfirštích, knížatech a stavích svaté říše, též také při vlaských knížatech obzvláštně při Jeho Svatosti papežské, králi Španělským, Polským, Dennemarským a velikým knížeti Mozkevským tolikéž při jiných mnohých potentátich vo další a větší pomoc na lidu, penězích a jiných potřebách všelijak milostivě vyhledávati a ji také obdržeti i k tomu již z milosti boží přivésti ráčil, že sou se vejvoda Sedmihradský, Muldavský a Valašky se zeměmi svými JMCskó k milostivý ochraně (k čemuž jest prvé za kralování a panování JMti císaře Ferdinanda a císaře Maximiliana, pana děda a otce JMti nejmilejšího, slavných a svatých pamětí, přivedeno býti nemohlo) dobrovolně poddali a pro dobré všeho křesťanstva proti nepříteli Turku docela narovnali a snesli. Z čehož stavové a vyslaní z zemí k tomuto království příslušejících vyrozuměti mohou, že JMCská pro země tyto a své milé poddané, aby pod ochranou JMti jakožto křesťanského císaře v dobrým a stálým bezpečenství s manželkami dítkami a vším jměním svým zuostávati mohli až posavad skutečně se starati a i napotom tolikéž jich dobré dle nejvyšší možnosti žádné práce v tom nelitujíc milostivě a otcovsky pečovati chtíti ráčí. A poněvadž toho nevyhnutelná potřeba ukazuje, aby se JMCská také s královstvími a s zeměmi svými vo jistou a podstatnou pomoc milostivě snésti a takový vysoce potřebný artikul tolikéž k brzkému náležitému a prospěšnému vyřízení přivésti ráčil, a protož se vidělo JMti za dobré i užitečné býti,aby pro snadnější, lepší a spěšnější fedruňk již psaných vysoce potřebných věci sněm generální všem stavům království tohoto Českého, markrabství Moravského, knížectví Slezských a markrabství Horních Dolních Luožic, jakožto oudův téhož království (začež sou stavové markrabství Moravského a knížetství Slezských JMCské sami poddaně žádali) sem na hrad Pražský položen a rozepsán byl. A takJMCská k týmž stavům a vyslaným z jmenovaných zemí milostivou naději míti a jim se v tom všelijak otcovsky duověřovati ráčí, že všecky případnosti nynějších velice nebezpečných časů i ty motivyv obzvláštním JMti spisu doložené a stavům podané se vší pilností bedlivě a rozumně při sobě uvážiti a spolu s JMCskou z upřímné a poddané lásky, kterouž jest JMCská od nich každého času skutečně poznávati ráčil, na takový cesty a prostředky, kudy a jak by nastávající nebezpečenství odvráceno neb zastaveno a nepříteli Turku s větší podstatou a lepším prospěchem, než kdy prvé odoláno býti mohlo [—], povoliti a ve jménu pána Boha všemohoucího k jednání a traktací dotčených duoležitých artikulův tím dříveji (o čemž žádné pochybnosti není) přistoupiti nepominou. A ačkoliv by JMČská toho vděčen býti ráčil, aby ten vysoce potřebný artikul z strany defensí, neboližto-veřejnosti mezi královstvím tímto Českým a zeměmi k němu příslušejícími při nynějším sněmu obecním ihned předsevzat a aspoň jednou bez dalších odkladův (zvláště že k tomu vyslaní od stavův markrabství Moravského, knížectví Slezských, obojích markrabství Lužických zmocněni sou) k svýmu dokonalému vyřízení přiveden byl: avšak považujíce JMCská milostivě toho, že dotčená defensí, neboližto veřejnost, ne na království Uherské, aneb arcikněžectví Rakouské než toliko na samé tyto země, jak by v čas nastalé potřeby jedni druhým na pomoc přispěti a sebe vespolek retovati i chrániti měli, se vztahuje; potřeba pak toho nevyhnutedlná nyní ukazuje, aby mezi stavy království českého a zmocněnými z příslušejících zemí o to pilná rada držána byla, poněvadž jest nepřítel Turek velikej počet lidu svého přes zimu v těch dobytých, neb dosažených i jiných svých pevnostech a místech pomezních zanechal a nepochybně toho konečného oumyslu jest hned z jara vo vostatní hranice a zámky křesťanský se pokusiti, i také markrabství Moravskému a knížectví Slezskému podle nejvyšší možnosti pálením, mordováním, zajímáním i zavezením do věčné hovadské služebnosti ubohého lidu křesťanského škoditi, co by v takový příčině království České s oudy svými a rozdílně jedna každá země při JMCské učiniti a kolik tisíc jízdných i pěších bez meškáni do Uher aneb v ta místa, kdež by toho největší potřeba ukazovala, přes hranice na svůi vlastní náklad vypraviti a za kolik měsíců pořád v poli vychovati měla. Což vše bedlivého uvážení pro mnohé a důležité příčiny potřebovati bude a protož se JMCské milostivě vidí, pokudž by čas k vyřízení a na místě postavení obou artikulův totiž z strany defensí a tyto pomoci proti nepříteli Turku krátký byl a k tomu nesloužil, že by stavové a vyslaní na ten poslední jakožto nynějšího času nejpotřebnější ve jméno pána Boha dobře nastoupiti a o takovouž pomoc s JMCskou jakožto s hlavou se náležitě snésti a narovnati mohli. Neb stavové, věrní poddaní JMCské, jako i vyslaní z zemí k království tomuto příslušejících zdravě toho povážiti mohou, že častopsaný nepřítel, jakožto zkušenej a zchytralej voják tohoto nastávajícího jarního času všelijakých fortelův vyhledávati a jistě zaháleti chtíti nebude; a kdyby se s dotčeným jednáním prodleti, neb protáhnouti mělo, snadno by markrabství Moravskému i jiným zemím nenadálými vpády znamenitá a nenabytá škoda pojíti mohla. A tak JMCská z té milostivé a otcovské péče, kderouž o všecko křesťanstvo zvláště pak království toto, země a vérné poddané své milé jmlti ráčí, stavuov často jmenovaného království Českého a vyslaných z připojených zemí milostivě žádati a jich napomínati ráčí, poněvadž podle obyčejného přísloví vždy bezpečněji jest u souseda nežli v svém vlastním hasiti a tak nepříteli v království Uherském s menším nákladem a škodou nežli v těchto zemích odpírati a odolati, aby se spolu o vejš psané, duoležité, pilné a vysoce potřebné artikule jim samým k dobrému upřímně, laskavě a bratrsky, jakožto jednoho těla oudové, což nejdřív možné snesli a porovnali a na oznámení JMCské počet lidu svého zouplna a beze všeho nedostatku v ta místa, kdež by jim ukázáno, aneb vyměřeno bylo, vypravili; nicméně také to dostatečně opatřili, aby v zemích těchto pro všelijaké nenadálé potřeby náležitá hotovost nařízena a v tom nic obmeškáno nebylo. Neb přivedše sobě JMCská k milostivé paměti, jaký znamenitý pomoci jsou stavové tohoto království, jako i jiný země k němu příslušející, netoliko JMti císaři Ferdinandovi a císaři Maximilianovi, svatých paměti, nýbrž i JMCské od mnoha let pořád z věrné, upřímné a poddané lásky častokráte nad možnost svou ochotně a volně svolovali a ve všech příčinách JMCské jako i předkům JMti platné a podstatné služby (za kteréž jim JMCská milostivě děkovati ráčí) s velikou pochvalou jména svého prokazovali, neráčí o tom pochybovati, nýbrž té milostivé naděje k nim ke všem bejti a na to se bezpečiti, že i nyní JMCskou krále a pána svého nejmilostivějšího v takový vysoce duoležitý a nevyhnutedlný všeho křesťanstva obzvláštně pak jich samých se dotýkající potřebě další pomocí svou neopustí, nýbrž milostivou tuto žádost JMti z poddané lásky a náklonosti, kterouž jest k sobě JMCská po všecky tyto léta království svého s obzvláštním svým milostivým zalíbením poznávati ráčil, skutečně naplní a království Uherské i arciknížetství Rakouské před nepřítelem Turkem z křesťanské lásky obhajovati pomohou a prokázáním takového velikého dobrodiní dotčené země na věčnost sobě k odsluhováni se toho jim zase všelijakým možným a příjemným přátelstvím zaváží. Naposledy stavové království tohoto a vyslaní z příslušejících zemí na to se dokonce ubezpečiti a tím jisti bejti mohou, že jim JMCská takovou jich povolnost a ochotnost zvláštní nějakou milostí (nad čímž své potěšení jmíti budou) nahraditi chtíti a každého času jejich milostivým císařem, králem a pánem býti a zuostati ráčí.




Přihlásit/registrovat se do ISP