[1595. 16. ledna,. — Orig. v arch. arcibisk. v Praze. (Recepta a. a. 1595).

Modlitbu svou poníženou s vinšováním všeho dobrýho a spasitedlnýho, nejdůstojnější a osvícený kníže a pane pane nejmilostivější, VknMti na pánu Buoha všemohúcím žádám dlouhověkého a spasitedlného zdraví a nad námi šťastného panování. Jakož osvícený kníže při přítomnosti VknMti na zámku Brandejským o konvokací léta 94. poručiti ste ráčili, aby mistra Jana Husi svátek se nedržel, tak sem učinil vedle poručení VknMti. Ale skrze to, jakou domluvu k sobě sem měl a v nelibost přišel od pana purkmistra, pánuov Brandejských, v známost uvésti VknMti nepominu. Nebo ten outerej po svatý panně Markytě [18. července] pan purkmistr, páni ke mně do fary sou přišli s těmito dvěma artikuli: předně na mně se dotazujíc, já-li sem toho příčina, že ti artikuolové v kostele jejich sou zamazáni, druhý, proč sem jim Mistra Jana Husi nesvětil; tudy že voni porozumívají, že směřuji k straně papežský anebo katolický je přivésti a tak snad nějakou nesvornost a nelásku mezi ně uvésti, na to abych jim odpověď dal.

Na první dal sem tu odpověď, aby mou příčinou ti artikuolové byli zamazáni, tomu že odporuji, než aby oni se zeptali pana hejtmana, tu že se při něm doptati moci budou.

Na druhej, že sem jim Mistra Jana nesvětil, to že sem učinil, sobě poručení majíc od vrchnosti svý od JMkn. pana arcibiskupa, a abych je k nějaký nelásce a nesvornosti vésti měl, že sou mne dobře v těch letech již sprůbovati mohli a jako doktor vodu v sklenici prohlídnouti.

Dále potomně, když zvěděli, že bych sobě jinde fary [....] a od nich odebrati se chtěl, několikrát sám pan primas se mnou jednal, abych toho nečinil. Ale nevím, upřímně-li to bylo čili nic. Ač já k tomu sem se vohlásil, aby ke mně na den sv. Jana evangelisty Páně [27. pros.] roku tohoto minulýho 94. přišli, tu že jim oznámiti oumysl svůj chci. Což když sou vykonali a ke mně na ten den se najíti dali, tyto dva artikule taky sem na ně podal: při jednom, jestli že mě chtějí při pokoji zanechati, abych já, poněvadž sem vždycky hned vod začátku kněžství svýho v poddanosti a v poslušenství vrchnosti svý zůstával a do smrti zůstati chci, aby mně pokoj v tom (strany svátku mistra Jana Husi) dali. Druhý, poněvadž to dobře znají, že dosti skrovný opatření kněz v Brandejse má, a dva oficialy na to chovati musí, jestli že chtějí něco. přidati, anebo vo jednoho oficiala umenšiti, to že k vuoli jejich připouštím.

A oni odpověď mi dali, že to na věcí počet vznésti musejí a mně zase v známost uvésti, na čem se snesou; však až posavad mi žádné odpovědi nedávají. Nebo snad i to posilnění sobě bráti mohou, poněvadž na grunty JMCský okolo Brandejsa ledajakejmis kněžími fary se osazují, jako v Šelakovicích jeden a v Chotětově druhej, na gruntech JMCský nevím s čím dovolením nedávných dnuov sou dosazeni a oni že budou sobě moci jakýhokoli chtíti kněze vzíti tak smejšlejí, poněvadž jiní svobodu mají vedle své vuole sobě jaké chtl knězi bráti, že jim to přináležeti více slušeti bude. A já taky, měl-li bych od nich k sobě větší nějaké nelibosti a půtky očekávati,

VknMti poníženě za opatření a ochranu žádám. S tím se VknMti poníženě v ochranu poručena činím. Pán Buoh všemohúcí rač VknMt v svěj buožskej ochraně míti.

VkMti poslušný kaplan