NA HORÁCH KUTNÝCH. 1595, 9. ledna. — Opis souč, v archivu Kutnohorském.

Službu svů etc. Jaké uám psaní činiti ráčíte, o tom, kterak by veliké a znamenité stížnosti VMtl z strany nějakých roztržitostí lidu a nesjednocení kněží našich docházely, nám oznamujíce, při tom také nás pohánějíce, abychom též kněží naše před VMti v jistý čas postavili, tomu sme vyrozuměli, toho se nikterakž nenadali, abychom takovými postrannými omylnými zprávami tak nevinně VMtem donášeni a vykládáni býti měli, a od VMtí se to tak za pravdu ujímati mohlo, jako by mezi námi zde na Horách Kutnách žádné pobožnosti nebylo a něco nového v církvi prvé nebývalého proti dobrému řádu se začínalo, lid od pobožnosti se odvozoval, a tou příčinou roztržitosti a rozbroje se činiti a od nás toho všeho se i proti JMCské pánu panu našemu nejmilostivějšímu dopouštělo, ješto z milosti boží toho nic se vskutku u nás nenachází. Nebo pokud se roztržitosti lidu dotejče, aby co toho býti jmělo, na mále ani na mnoze nic nevíme, a toho nic o všem se doptati nemůžeme, ale o tom v pravé pravdě víme, že všichni v obci naší jednoho a pravého náboženství beze všech a všelijakých roztržitostí od starodávna v dobrém pokoji a svornosti užíváme a mezi sebou v dobrém srozumění a lásce strany náboženství zůstáváme; aniž jakých spletencův u nás se nachází. Kněží naši horní také všichni v dobré lásce a svornosti mezi sebou zůstávají, aniž co nového, čehožby prvé v církvi nebývalo, před se berou, ale někteří již mnoho let pořád zde na Horách Kutnách zůstávají a v kázání a učení slova božího, v posluhování velebnými svátostmi i jiných řádích církevních, jakož to po předešlých správcích našich církevních otcích svých duchovních, při nichž prvotiny kněžství svého vykonávali, zastali, a u nás jako i jinde v církvi svaté se od starodávna drží, se chovají. Nicméně také jakž pravou pobožností, tak i ctným a šlechetným obcováním, ctným a příkladným životem na sobě, lidu dobrý příklad dávají, tak že do nich sobě žádný co slušně ztěžovati nemá, ale nad tím obzvláštní zalíbení míti může. A tak rozuměti račte, že jakkoli ty zprávy a stížnosti, kteréž VMtí docházejí, veliké býti mohou, však omylné a nepravdivé sou, kterýmž že více věřiti a jim místa při sobě dávati neráčíte, věříme. Co se pak na tak omylné a nepravdivé postranní zprávy postavení dotčených kněží našich, bez kterýchž obec naše tak veliká, s tak znamenitým na tisíce počtem lidu horního z rozličných a rozdílných míst neb krajin shromážděného netoliko za některý den, ale ani dosti malé chvíle nikterakž býti nemůže, před VMtmi tkne: to nám pro oznámený lid horní učiniti možné ani bezpečné není; může zajisté některým z prostředku VMtí v paměti býti, kterak předešle, když kdy toliko jediný z správcův našich církevních od předešlých pánův administrátorův a pánův asesorův konsistoře Pražské citován byl, jaké pozdviženi a bouření lidu horního, kterýž obzvláštně pozor na správce své církevní vždycky má, býti chtělo, že hory v nemalém nebezpečenství stály. Pročež JMCská pán, pán náš nejmilostivější nejednou týmž pánům administrátorům a konsistoři Pražské o tom přísně poroučeti ráčil, aby se proti kněžím našim horním spokojili a citováním jich lidu hornímu k roztržitostem, rozbrojům a opouštění hor na nenabytou škodu JMCské předně, potom i všeho tohoto království příčin neddvali. Poněvadž pak i nyní, naslechše týž lid a dělníci horní o tomto nynějším VMtl předsevzetí, to sobě vysoce stěžují, a v tom se pronášejí že tomu, aby kněží naši horní, jakožto správcové a otcové jejich duchovní, od nich od hor kde odtrhováni neb postavováni býti měli, nikterakž nepovolí a měli-li by oni kněží z hor vyzdvihováni býti, žeby i oni díla a práce své horní opustiti chtěli, za čímžby jistý pád a spuštění hor na znamenitou vší země a koruny České (čehož milý pán Bůh ostřež) škodu jíti musilo: za to VMtí žádáme, že v tom pokoje a svornosti v lidu horním ušetřiti a vtom se proti již psaným kněžím našim horním, poněvadž toho, co se tak nepravě VMtem donáší, nic není, spokojiti račte. My na jiném nejsme než dobrého řádu se držeti a nad ním, jakž v obci, tak i v církvi ruku ochrannou držeti a nic nového, cožby prvé nebejvalo, nižádným spůsobem nedopouštěti. S tím se VMtem etc. Datum na Horách Kutnách v pondělí po památce Tří králův léta Páně etc devadesátého pátého.

Velebnému a ctihodnému panu administrátoru

a pánům farářům konsistoře arcibiskupství Pražského pod obojí přijímajících, pánům přátelům našim milým.