4. Starší nad havéři na místě všeho tovaryšstva a lidu horního hor stříbrných a Kaňkovských žádají správu úřadu horního, aby kněží jejich před konsistoř pod obojí do Prahy poháněni nebyli a aby v příčině té prosebný list k císaři učinili.

1595, 6. ledna — Orig. v archivu Kutnoh.

VMti páni správcové horní, VMti páni hofmistři, páni ouřednici mince a pane urbuléři s ouřadem horním na Horách Kutnách, páni nám laskavě přízniví, aby pán Bůh VMtem dáti ráčil dlouhé zdraví, v něm své božské požehnání i jiné všeckno dobré toho VMtem upřímně žádati nepřestáváme. Vedle toho VMti tajiti nemůžeme, že těchto dnův nedávno pominulých z jistých, některých postranných řečí tovaryšstva, pořádkův našich, jest nám toho zpráva učiněna, že toho v jistotě doslejchají, kte-rakby pan administrátor a farářové konsistoře arcibiskupství Pražského pod obojí přijímajících, JMtem pánům šepfmistrům a pánům spoluradním zde na Horách Kutnách, psaní učinili a k tomu vedli, aby kněží, od kterýchž tovaryšstvo a všecken lid chudej horní slova božího v čistotě poslouchá a velebných svátostí zde na Horách Kutnách požívá, před ně do Prahy v jistým času postavili, jakž toho šiřeje vždy čím dále tím víc a víc sami doslejcháme. Že pak k tomu srozumíváme, kdyby vejš jmenovaní kněží vedle takové citací před pana administrátora a faráře konsistoře Pražské dostaveni bejti a od hor těchto a z obce ven odjížděti jměli, žeby tudy nemálo příčiny k roztržitostem a k nějakému budoucímu pozdvižení dáti se musily.

Jedno, že obec tato na Horách Kutnách, v kteréž nemalý počet lidu chudého horního pro fedruňk hor a urbury JMCský, pána pána nás všech nejmilostivějšího, se zdržuje, kdyby kněží a farářové dostaveni byli, v tyto poslední a nebezpečné časy při takové rozpustilosti a roztržitosti lidu nemalů ujmu při opatrování snášeti a trpěti by musela, poněvadž by žádných kněží, kteřížby vší obci a lidu chudýmu hornímu nemalého počtu v čistotě slova božího hlásili, ku pobožnosti a k pokání svatému zvláště u velikém tomto nepřítele Turka vší křesťanské krve žíznivého pro hříchy naše pozdvižení napomínali, a k ukrocení hněvu pána Boha našeho vedli i také velebnými svátostmi pokojně, ačto i posavad z milosti pána Boha zůstávalo, posluhovali, nebylo. A poněvadž by žádného kněze tím způsobem tato obec neměla, ale jakožto ovce bloudící bez pastýře zůstávala, z toho ze všeho nic by jistějšího jako nějakých roztržitostí a naříkání lidu chudého horního očekávati nebylo.

Druhé poněvadž VMtem, vší obci a všemu lidu hornímu dobře vědomo, že v tom ve všem čase jakž sou tito kněží sem na Hory Kutny ku posluhování slovem božím a velebnými svátostmi povoláni, vždycky mezi nimi kněžími lidem horním a vší této obci, láska, svornost a milování jedněch druhejch jest bývalo a zůstávalo, a aby jedni druhejm, jakž kněží lidu hornímu, tak zase lid horní kněžím k jakým nevolím a různicím jaké příčiny dávali, slyšáno nebylo, nýbrž obojí dobrej pokoj zachovávali a sobě zvykli. Kdyby k tomu přijíti a kněží ven z obce a od hor vydáni a dostaveni býti jměli, jest se jistě obávati, poněvadž mezi lidem horním rozličná zběř z jiných a z jiných krajin se nachází a těch nemalý počet anýbrž na tisíce jest, a ti všichni až dosavad v dobrém pokoji, lásce a svornosti jednomyslně od týchž kněží slova božího sou poslouchali a velebných svátostí požívali, aby ten zvyklý a dávný pokoj v nějaké škodné a horám těmto JMCský pána, pána našeho nejmilostivějšího a klínotu a všeho toho slavného království českého v tom lidu horním pozdvižení a roztržitosti nepovstal a se neobrátil a tak, aby na škodu a znamenitou závadu horám a JMCské, čehož pán Bůh rač uchovati, bejti nemuselo. Jakž toho na onen čas, když sou podobně pan administrátor a farářové konsistoře Pražské toliko faráře z hor perkverku Kaňkovského před sebe citovali, zkušeno jest, že čeleď a lid horní v tom se patrně byli slyšeti dali, že k tomu přijíti nikoliv nedopustí, jakž to i potomně na vznešení nejvyššího pana mincmejstra království českého milostivým JMCské pána, pána našeho nejmilostivějšího poručením, kteréhož datum na hradě Pražském v pátek po památce na nebevzetí blahoslavené panny Marie léta 1587 [21. srpna], milostivě při též konsistoři Pražské pod obojí přijímajících, aby od takového citování kněží horských přestali, opatřeno jest. Tuto pak poněvadž všichni kněží dostaveni býti mají, slíbiti nemůžeme, aby mnohem škodlivější roztržitosti v lidu horním, čehož pán Bůh ostřihati rač, nepovstaly.

Třetí, poněvadž netoliko od samé obce, ale také od tovaryšstva a lidu toho chudého horního a pořádkův jistým časem někteří platové těm kněžím vycházejí a tovaryšstvo obzvláštně své káply v kostelích má, na ně náklad ze sbírek každotéhodních a některých svých vlastních případností činí a vede, kdyby kněží od hor a obce dostaveni bejti jměli, i toho se jest obávati, aby tovaryšstvo a lid chudej horní a ta zběř jich se neujali, jim odjeti nezbránili a k tomu, poněvadž i od nich jim plat vychází, přivésti nechtěli, aby v těch kaplách, na něž náklady vedou, jim slovem božím, ve[le]bnými svátostmi posluhovali a tak jakž dosavad zůstávalo se zachovávali. Což vše nemohlo by než k nemalým roztržitostem v obci a v lidu horním příčinou bejti.

Z těch tehdy příčin k VMtem se utíkáme a za to na místě všeho tovaryšstva a lidu chudýho horního poníženě žádáme, poněvadž, jakž již napřed jmenováno, pokoj, láska a svornost mezi kněžími a lidem horním až dosavad trvaly a zůstávaly a my všichni i se vším tovaryšstvem a lidem horním pod milostivou a otcovskou JMCské péči a ochranu v čistotě slova božího od nich sme poslouchali, a v tom jednomyslně skrze požívání velebných svátostí sebe utvrzovali: že pro ujití budoucích roztržitostí a nevolí nás a všeckno tovaryšstvo a lid chudej horní v své laskavé ochraně jmíti a JMCské. pánu pánu našemu nejmilostivějšímu, tyto naše potřebné stížnosti přednésti a se přimluviti ráčíte, aby JMCská milostivou a laskavá péči o nás tovaryšstvo a všecken lid chudý, horní, kteréhož na tisíce jest, jmíti a to milostivě při často jmenovaných panu administrátoru a farářích konsistoře Pražské pod obojí přijímajících, naříditi milostivým poručením ráčil, aby oni od takového citování kněží Horských přestali, příčinu k budoucím roztržitostem v lidu horním nedávali, nýbrž raději sami toho vděčni byli, aby kněží Horští tak jakž dosavad činili se zachovávali, lidu hornímu v čistotě slovem božím a velebnými svátostmi posluhovali; aby v pobožnosti, v dobrejm příkladu živi jsouce, díla a práce horní s bedlivostí konali a dobrého a užitečného JMCské při horách vyhledávali a tak pána Boha, aby hněv svůj spravedlivej v tyto nastalé a nebezpečné časy ukrotiti a Turka, nepřítele úhlavního krve křesťanské, zahladiti a JMCské pánu pánu našemu nejmilostivějšímu šťastné a veselé vítězství dáti ráčil, srdečně prosili a žádali. V čemž ve všem VMt, sebe a všeckno tovaryšstvo a lid chudej horní k ochraně poroučíme. Datum v pátek den památný svatých Tří králů léta 1595.

VMti v službách povolní