39. Rudolf II. Janovi Jetřichovi st. z Žerotína a Krištofovi Želinskému z Sebuzína, aby k ruce císařské na soudu komorním přisouzené zboží zápisné a Bernartovi hraběti z Hardeku prodané do desk zemských jako dědičné vepsati dali.

NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1592, 19. listopadu. — Kvat. zelený relací mal. stav. arch. od r. 1589—94. č. 48. fol. L. 8. b.v král. česk. arch. zemsk.

Rudolf Druhý etc. Urozený a statečný, věrní naši milí. Věděti vám milostivě dáváme, že jsme z plnosti moci jakožto král český, někdy Bernartovi hraběti z Hardeku, dědicům a budoucím jeho, dědiny naše zápisné, jmenovitě: ves Dobrou vodu a ves Dneboh s dvory kmetcimi, s dědinami, lukami, porostlinami, pastvištěmi, vodotočinami. též s dvorem poplužním i s poplužím v též vsi Dobré vůdě i jinými všemi k tomu přináležitostmi, i také s krčmou svobodnou v též vsi Dobré vůdě, s lesem nad Dnebohem, s lidmi osedlými i neosedlými, aneb z těch gruntův zběhlými, s poplatky, robotami, i s jiným vším a všelijakým k týmž všem Dobré vůdě a Dnebohu od starodávna jakýmžkoli příslušenstvím, i také se vší zvolí a plným panstvím, nic ovšem nevymíňujíc, tak jakž nám též vesnice vedle jiných na soudu komorním království našeho českého přisouzené jsou, za jistá summu, nám do úřadu našeho rentmistrského v království českém zouplna odvedenou a zaplacenou, ku pravému právu dědickému prodati ráčili, a to k jmění, držení, prodání, dání, zastavení, odkázání, a s tím se vším jako svým vlastním dědictvím učinění, žádného práva, panství, ani které zvláštnosti sobě, dědicům a budoucím králům českým, ani těm duchovním, jimž by ta vejplata náležela, nepozůstavujíc. S touto při tom znamenitou vejminkou, kdež jsou prvé nadepsané dědiny byly zápisné a duchovní, že již více býti a slouti nemají, než svobodné a zpupné dědictví, tak jakž jiná svobodná a zpupná dědictví v tomto králoství Českém jsou, kteréžto vesnice, ves Dobrá vodu a ves Dneboh s jejich vším a všelijakým, jakž nahoře dotčeno, příslušenstvím, majíc my nadepsanému Bernartovi hraběti z Hardeku, dědicům a budoucím jeho do desk zemských vložiti, to jest příčinou časné smrti téhož Bernarta z Hardeku, kteráž v to vkročila, až posavad k vyřízení svému přijíti nemohlo a nepřišlo.

Že jest pak urozený Vilím Oprštorf z Dubu a z Fridštejna na Kozlím, nejjasnějšího knížete Maximiliana, arciknížete Rakouského oc, bratra našeho nejmilejšího, Jeho Lásky komorník, věrný náš milý, jakožto dožádaný a zmocněný přítel od urozené Zuzanky hraběnky z Hardeku, rozené z Lichtnštejna a na Princidorfu, nábožné nám milé, mateře vlastní pozůstalých sirotkův takové vesnice Dobrá vodu a Neboh s jich příslušenstvím na místě a k ruce týchž sirotkův zase slovutnému Krištofovi Budovcovi z Budova na Hradišti nad Jizerou, věrnému našemu milému, za jistá summu, tak jakž smlouva trhová mezi nimi o to učiněná, jíž datum v outerý po památce svatého Martina tohoto devadesátého druhého léta, to v sobě šíř obsahuje a zavírá, prodal a odbyl, k kteréžto smlouvě my milostivě povolujíce etc. Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek den svaté Alžběty vdovy léta etc. devadesátého druhého etc