1592, 15. července. — MS. kapit. metrop. Pražské. Scrin. I. fase. II. n. 26.

Dodána v středu na den rozeslání apoštolův svatých na veškeren svět léta etc. 92 JMti vysoce urozenému pánu, panu Vilémovi z Rožmberka, nejvyššímu panu purkrabí Pražskému, a na týž den od pana Jakuba Menšíka nejvyššímu pánu, panu kanclíři království Českého k vyřízení donesena. , Modlitbu naši vzkazujem VMti, vysoce urozený pane, pane nám laskavě a milostivě příznivý. Dvě léta tomu již jsou minula tento outerý po památce svaté panny Markéty, jakž jest JMCská, pán, i pan náš nejmilostivější, konsistoř naši pod obojí obnoviti a nám skrze VMt i taky sám oustně mi lostivě a laskavě se zamluviti ráčil, že nad námi a konsistoří naší, abychom se vedle toho, jakž před kové naši jsou se chovávali a vedle instrukcí nám dané taky chovali, skutečnou ochrannou a milo stivou ruku držeti ráčí a ke všemu dobrému že nám ráčí chtíti napomáhati, to že v skutku poznáti máme.

Ač my mezi tím před JMCskou v přítomnosti VMti a jiných JJMtí nejvyšších pánův, pánův ouředníkův zemských pokorně jsme se ohlásili, věda prvé zkušeně co jest kněz Fabian Rezek, že jeho za administrátora míti nemůžeme pro jeho nestálost a nechování a jiné mnohé příčiny, které jsme chtěli v spis uvésti a JMCské poddaně a poníženě přednésti: ale že nám bylo z potazu od VMti jménem JMCské oznámeno, že o témž knězi Fabiánovi JMt ráčí dobrou zprávu míti, a pakli se nebude tak jakž náleží chovati, jak jest jeho ráčila JMCská povýšiti, tak jeho taky ráčí zase ponížiti, a najdeli se co při něm neřádného, jako jednoho z nás že ráčí chtíti ztrestati. I když týž kněz Fabian a administrátor náš své zlé vůle hned s prvozačátku požíval, neřády kněžím a hříchy osvobozoval, proti řádu dobrému a instrukcí sobě od JMCské dané vše činil, kněží J v hromadu vadil, navozujíc jednoho proti druhému, radu z konsistoře pronášel, soud konsistořský pro peníze a dary a výpovědi měnil, a summou všecko zlé kromě dobrého činil, Franfurtské nekněží sám k sobě za kaplany přijímal, řádné všeckno kněžstvo tudy v potupu dávajíce, chrámy boží, oltáře, jroucha mešná i nádobí k služebnostem božským posvěcené a oddané jimi poskvrňoval, ženaté kněží < zjevně přijímal, do obcí a měst, an nikdy v straně naší kaplani nebyli a řádům církevním se nena- tučili, hned jim obce k správě svěřujíc, podával a konfirmoval, aby se ženili toho jim dopouštěl, kněží : pořádné a neženaté kde mohl vyzdvihoval, neopatrujíc jich farami, je trápil, běhati na lehkost a hanbu ouřadu božího i vší konsistoře dopouštěl, zvláště konsistorianům to činil, jiné na ně, kdež oni byli, na fary jich podával ženaté, a aby děti v farách plodili i v městech Pražských a k ženám se zjevně i na kázání znali, toho dopouštěl, a nic žádnému neříká a říkati nechce, a co nejhoršího činiti mohl, J to vše činil. Což jsme nejednou v těch dvou letech na JMCskou ve vší poníženosti vznášeli i na i JJMti nejvyšší pány, pány ouředníky zemské a za ochranu a přetržení jemu toho zlého prosili a žádali, jakož pak i všecky věci léta 91. v advent Páně od pana doktora Jindřicha Domináčka z Písnice v kanceláři české v přítomnosti některých nejvyšších pánův, panův ouředníkův zemských byly jsou jemu administrátorovi i farářům konsistoře čteny, o čemž VMti pan doktor obšírnější zprávu dá; a čtyřikráte byl od JJMtí nejvyšších pánův, panův ouředníkův zemských v kanceláři české napomínán, aby takových hrozných věcí před sebe nebral, že JMCská i s JJMtmi pány, pany ouředníky zemskými nad tím velikou ztížnost míti ráčí: však nikdy ještě až dosavad se nepolepšil, nýbrž horším jest učiněn a čím dál tím větších neřádův a nezpůsobův na všecku konsistoř dopouští a je uvozuje, tak že se nám s ním stýská živu býti. A již dáleji pro zachování dobrého svědomí jak před pánem Bohem, tak taky před JMCskou i před VMtí nemohouce jemu jeho lakomství a lidí ssazování i kněžstva a těch neřádův trpěti a snášeti, protož se k VMti pokorně utíkáme, pro Boha a odplatu jeho hojnou, zachování obecného dobrého církve svaté katolické, konsistoře naší a strany pod obojí řádův dobrých i kněžstva věrného žádati a prositi nepřestáváme a prosíme, že ráčíte aspoň na toto království již na konec se (bludy a kacířstvím na vrch přikvačené) ohlédnouti, aby v něm takových hrozných neřádův a při náboženství roztržitostí, zmenšení cti a chvály božské, obzvláštně zde v těchto městech Pražských, kteréž se již až posavad dějí, víceji nebývalo a jim konec učiněn byl. A pán Bůh, což tu tak učiniti ráčíte, časným a věčným požehnáním to VMti vynahraditi ráčí, a my se za VMst pánu Bohu jak obzvláštně tak i vůbec modliti připovídáme. S tím se VMti v milostivou ochranu poručena činíme. VMti povolní kaplane a farářové konsistoře.

Jiní farářové proto se nepodpisujl, neb jsouce nám odporní, v starobylém náboženství pod obojí nestojí, taky v životě s námi se nesrovnávají.