[1585 v květnu.] - Orig. v arch. arcib. Pražského.

VMti vysoce osvícené kníže, pane, pane nám milostivý! Sám jedinej pán Buoh náš duchem svejm svatejm rač VknMt říditi a spravovati, toho VknMti na pánu Bohu žádati nepřestáváme. VMti milostivý kníže! My soužení lidé, od některých lidí potupeni a nepravdivě obžalováni skrze spiknutí zlostných našich nepřátel, kterýmž sme nikdá v ničemž vědomím naším neublížili, sme tak ubozí lidé souženi, již ted dlouhý čas vězením trápeni, žádného milosrdenství nad námi prokázati, dočekati se nemůžeme, hynouc na zdraví svým, ano pro nás i manželky i dítky malé naše trápení veliké a nouzi pro chudobu trpí, a souce my za domy naše dlužni pro nezaplacení na domy jim se uvozovati chtějí. Milostivé kníže! Souc již několikrát slyšáni v konsistoři vyznali sme a vyznáváme a věříme, jakž nás všemohoucí Buoh otec a syn jeho milej pán náš Jezus Kristus duchem svým svatým obdařiti ráčil, nic se od zákona pána Boha našeho a pána Krista a svatého evandělium sumou neuchylujeme, každý kdo věří, že Kristus jest syn boží, z Boha se narodil, a kdo nevěří v jednorozeného syna božího jest odsouzen; ani jakého rouhavého náboženství sme jak živi provozovali, jakož na nás naši žalobníci nepravě sou spravili a toho provésti nemohou. A kdyby páni Táborští nás s nimi hned doma byli slyšeli, ješto sme pro Boha prosili, byli bychme neviny naší vodvedli, a tak by nebylo tím potřebí VMt zaneprázdňovati; nebo jakž nás zpráva dochází, že by nás tak hanebně omluvili, jako bychom o našem milým spasiteli Kristu pánu rouhavě i o duchu svatém mluvili: ješto na srdce ani na mysli naší ani kdy to vstoupilo, a kdybychom pána Jezu Krista nemilovali, byli bychom prokleti, a o duchu svatém nevěřili, též bychom byli zlořečení lidé.

VMti milostivý kníže! Bylo nám prvé voznámeno skrze dobré lidi i pana Pavla z Korky, že nás sami vyslyšeti ráčíte: z čehož sme potěšeni byli, ješto kdybyste ráčili nás milostivě vyslyšeti víru naši, kterouž nám pán Buoh skrze dobré správce poznati zákona božího dáti ráčil, byli bychom takového vězení dávno prázdni, ale kudy to sešlo, to pán Buoh ví, že nás před milost vaši pustiti nechtěli. A protož k VknMti, jako k duchovní vrchnosti od pána Boha nám vystavené v tomto království, se utíkáme, račte nás v tom podle milosrdenství a spravedlnosti boží souditi, a za nás dobrou přímluvou k JCMti i k JMti nejvyššímu pánu, panu kanclíři království Českého bejti, abychom takového vězení, v kterémž již 27 nedělí nevině se zdržujeme, prázdni bejti mohli; nebo jest se toho za prvních císařů, slavné paměti, nikdá lidem křesťanským nestalo, jako se nám děje bez vyslyšení našich žalobníků a odporníků, abychom tak vězením byli trápeni. Pro pána Boha pokorně prosíme, račte nad námi zarmoucenejmi lidmi své milosrdenství ukázati, poněvadž pohané i taky židé v Krista pána ne věří a divně se Kristu pánu i duchu svatému rouhají, a průchod svůj mají v této České zemi: ať se nám křesťanům tak zle neděje, račte nás v své milostivé paměti míti. V tom se předně pánu Bohu a VknMti poručena činíme a s vykonáním žádosti naší za laskavou a milostivou odpověď VknMti poníženě prosíme.