V PRAZE. 1585, 4. února. - Orig. v arch. Třeboň.

Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský, Český králi, pane, pane náš nejmilostivější! etc. Až dosavad očekávali jsme a očekáváme od VCMti milostivé a jisté odpovědi na suplikací naše, kterých jsme VMCské předešlého roku podali a je skrze mnohé naše ponížené, oustní i psané žádosti a prosby připomínali; však jsme od VCMti na takové naše suplikací jisté odpovědi dosáhnouti nemohli. Jsou pak VCMti od nás v dotčených suplikacích mimo jiné obzvláštní věci tyto obecní nejpilnější a nejpotřebnější předneseny: předkem, strany velikého a prvé v straně pod obojí nikdy nebývalého nedostatku pořádného kněžstva; druhé, strany schůzí pikhartských a sektářských, které se čím dále vždy více proti mnohým zapověděni rozmáhají; třetí, strany některých měst, která podle řádu starobylého a podle přísného poručení VCMti strany náboženství a kněžstva se nechovají; čtvrté, strany far na gruntech panských a rytířských k správě duchovní konsistoře naší od starodávna přináležejících, na kteréž mnozí collatores knězi i nepořádné s náboženstvím hostinským proti řádu starobylému uvozují, je trpí a fedrují.

I uvažujíce my to s bedlivostí častokráte, že se tu předkem pána Boha a církve jeho, potom řádu starobylého království tohoto vysoce dotýká, a vidouce, že z předložených věcí mnohé veliké zlé a škodlivé věci v této zemi čím dále vždy více pocházejí a se rozmáhají, nicméně rozumějíce tomu, že bez dostatečného a Časného týchž věcí, zvlášť pro veliký nedostatek kněžstva pořádného, opatření nijakž jsme nemohli, nemůžeme povolání našeho, tak jakž by náleželo, vykonávati a jemu zadosti činiti, tak jakž jsme to VCMti obšírně předložili: těmi i jinými mnohými příčinami jsouce nuceni VCMti, připomínajíce dotčené přednesené naše suplikací, se vší poddanosti a ponížeností pro Boha a jeho milosrdenství prositi nepřestáváme, že VCMt bez náležitého a místního vyřízení tak znamenité, potřebné a dávno přednesené věci nijakž zanechávati a nám na to laskavé a potěšitedlné odpovědi, kteréž žádostivě očekáváme, dáti pomíjeti neráčí.

Naposledy i za to VCMt poníženě prosíme, poněvadž v ouřadu konsistorianském již několik let s nemalou prací a obtížením jsme trvali a někteří z počtu našeho v tom i zemřeli, tak že již toliko tři osoby živé pozůstáváme a ty ještě velmi nestatečné, více nemocné nežli zdravé, a ten ouřad dostatečného opatření potřebuje: že VCMt týž ouřad konsistořský obnoviti a jej osobami těmi, které by podstatnější a dostatečnější k tomu byly, než jsme my, býti mohly, opatřiti, a nad týmž ouřadem, aby užitečný a platný býti, v své podstatě a starobylém řádu státi mohl, milostivou a ochrannou ruku držeti ráčí. Jsouce té celé a nepochybné naděje, že od VCMti v té tak pilné a důležité církevní potřebě oslyšáni nebudeme, tím se vším VCMti k milostivému a spravedlivému opatření a ochraně se poroučejíce, za laskavou a potěšitedlnou odpověď žádati nepřestáváme. Dán v Praze v pondělí po památce sv. Blažeje léta Páně etc. 85.