1584, 11. srpna. - Opis souč. v kop. arch. města Prachatic.

Slovutný pane Jiříku Bozkovský, pane úředniče Zdrslavský! Jakož ste nám těchto dnů pominulých psaní urozeného pana Jakuba Krčína, nejvyššího místodržícího JMti páně, v známost uvedli, kteréžto psaní vůli a poručení JMti v těchto dvouch artikulích takovou v sobě obsahuje: předně strany berně, poněvadž podle snesení sněmovního města královská, mimo prv svolenou berni, z každého domu o pět g. b. více dávati musejí, z té příčiny že JMt na poddané své na každou kopu peníz malý ukládati ráčí, a ta aby se konečně do svatého Bartoloměje též i od nás vybrala a složila. I ačkoli JMt pán jest nás tou milostí a štědrotou obdařiti a majestátem svým toho potvrditi ráčil, že mimo snesení sněmovní strany berně vejšeji obtěžováni býti nemáme, však že v podobné věci let pominulých, když sme té milosti užiti žádostiví byli a domovní berni složiti chtěli, proč jest se nám toho dostati nemohlo, od JMti sou nám toho byly příčiny předloženy: a poněvadž pak opět od stavův táž berně jest přiměřena a my podle měst panských v tomto království Českém a téhož svolení sněmovního se zachovati sme povinni, pokudž by to býti mohlo, za to s ponížeností JMti prosíme, aby JMt pán nám té milosti a štědroty užiti a nás při témž svolení sněmovním zůstaviti ráčil. Neb JMt pán ráčí to dobře v své milostivé paměti míti, že od od léta 1537, jakž na onen čas za slavné paměti pána, pana Jošta z Rožmberka takové svolení berně od stavů se stalo, že jeden každý z obyvatelův, kdo zač statku svého měl, jako na domích, gruntech, dobytcích, vínech, pivech, obilí i jiných forbercích rozličných, item, měl-li kdo peníze na listech, neb statek na užitcích, neb sedláky své, k tomu se přiznati a dle svědomí svého jej šacovati, s tím doložením, že by jej za to i dáti chtěl, jest musel, kterýžto šacunk jiná města pro spokojení některých nevolí, zase ze sebe sou složili, ale předkové naši to obmeškavše, podle téhož šacunku berni z 26573 kop 40 g. my až posavad skládáme a skládati neodporujeme, nýbrž za to JMti pána s ponížeností prosíme, aby nás při témž šacunku, již na nejvyšší vzešlém, milostivě pozůstaviti ráčil. Pokudž by pak JMt takového svolení sněmovního nám užiti dáti neráčil, poněvadž se berně každého roku na dva terminy, jako purificationis a Bartholomei, od stavů odvozuje, tehdy JMti za to se vši ponížeností, abychom k předešlému šacunku po půl penízi malým anebo halíři z každé kopy skládali, že nás při tom milostivě pozůstaviti ráčí, prosíme.

Druhý artikul psaný od JMti pána Krčína takové poručení JMti páně v sobě obsahuje, poněvadž při pivovaře Zdrslavským častokráte veliký nedostatek strany pšenic se nachází, a tudy že JMti na důchodech ubejvá, abyste pro dostatečnější fedruňk téhož pivovaru za tisíc kop neb dva soli tu složiti, formanům a sedlákům za pšenici zase nakládati poručili: kterýžto artikul souce nám od vás v známost uveden, a majíce jej v svém bedlivém považování, to u sebe nacházíme, že by takový oumysl a předsevzetí nemohlo býti než s velikým ublížením jak důchodův JMti páně a našich živností, tak také proti našim starobylým privilegiím a svobodám. JMt pán, pan náš milostivý a dědičný, dobrou vědomost ano i všech privilegií našich známost míti ráčí, kteráž v sobě to obsahují, že sklad v Čechách a zvláště v soli, kteráž z Pasova do Čech přichází, přes lesy a háje tou zlatou stezkou nebo cestou, nemá jinam odtud nesena aneb vezena a skládána býti než na město Prachatice, jakž od starodávna, jakož pak takovými privilegiemi, rozsudky krále Jiřího, i také nálezem JMti páně, to sme na Netolických a Záblatských, a teď nejposléze na panu Jakubovi Černínovi obdrželi, že sou takového skladu cesty a stezky odsouzeni a docela zbaveni, pod pokutami na to od JMKské vyměřenými; pro kteroužto příčinu obhajování našich takových milostí a privilegii JMt pán na místě našem obzvláštní soud jest těchto časů se Sušickými, Klatovskými a Perkreichenšteinskými před sebe vzíti ráčil, aby táž města, kteráž na ublížení našich spravedlností takového skladu solního nepořádně užívají, spravedlivým soudu zemského uvážením jeho zbavena byla.

Pak kdyby v takových těchto našich těžkých odpořích s týmiž městy tento novotný a prvé nikdy nebývalý sklad solní tu na Zdrslavicích se začíti a zaraziti měl, toto by zlé skrze to pojíti muselo. My předně bychom, v spravedlnostech, privilegiích a živnostech našich skráceni a souženi byli a tudy bychom se ze svobod našich, souc již prvé ta cesta se solí i jinou koupí k Záblatí prosouzena, vyvésti dopustili, cestu zase znovu týmž Záblatským, Netolickým i městům hořejším k skladu solnímu otevřeli; tak potomně že by každé město ano i pan Černín tu na Březí sobě sklad zaraziti a proti nám se síliti mohli. Na ungeltu JMCské a důchodech JMti páně by scházeti muselo, nebo soumaři majíce v tom průchod hnáti jinam, mimo sklad náš, zanechajíc Zdrslavic k Volyni, Strakonicům, Horažďovicům by se obraceli, tak že by nám potomně obhajování našich silnic žádné platnosti nepřineslo, aniž bychom jim to zastaviti a zahájiti mohli. Páni Pasovští na ublížení našich obapolních privilegií, páni Písečtí podle smlouvy naší s nimi učiněné na ujmu mejta jich, k tomu by také nepovolili.