1584, 26. června - Opis souč. v arch. hrabat Nosticů v Praze.

Ačkoliv stavové pod obojí přijímajících v spisích svých toho dokládají, že jsou předkové JMCské, císaři a králové Čeští, jim obírání a jmenování osob, kterýmiž jest konsistoř osazena bývala, až do léta minulého 62 dopouštěli: však JMCská nyní z slušných a znamenitých příčin v tom, aby to nyní dopuštíno býti mělo, veliké rozmyšlení míti ráčí. Ne aby se tomu tak rozuměti mělo, jakoby JMCská v starobylém náboženství a víře pod oboji a ceremoniích od starodávna zachovalých a jim náležitých [...] předsevzíti ráčil, nýbrž stavové se dobře upamatovati mohou, že jsou na onen čas od konsistoře upustili a na jinú religii a náboženství v tomto království nebývalou se potahovali a toho žádali, jakž jich vlastni spisy a JMti císaře Maximiliana, slavné paměti, resolucí a jim na to daná odpověď to v sobě šířeji obsahují a zavírají. A tak kdyby stavové při svém starodávném náboženství pod obojí zuostali a jiných sekt se nebyli chytali a mezi sebe přijímali, jakž předkuom JMCské tak i JMti tak veliká příčina k tomu rozmyšlení nynějšímu snad by se byla neučinila a nedala.

Druhé, vědomé jest, že jsou se stavové od administrátorů a konsistoře Pražské sami odtrhli, na touž konsistoř strany přijímání kněžstva na fary své, jakž jest to od starodávna bývalo, žádného zření nemajíc, než podle vuole a libosti své kazatele, kteříž pořádní kněží, ani od biskupův, jakž za starodávna bývalo, svěceni nejsou (načež ti, kteříž se starodávního náboženství pod obojí drží, vždyckny obzvláštní zření a pozor mají), netoliko z Vitnberka, Frankfurtu a z jiných akademií ordinovaných, ale i osoby z cizích zemí pro bludy vyhnané, ježto žádných ceremonií a pořádkův křesťanských od starodávna bývalých nezachovávají, do kostelův svých přijímají a fedrují.

Třetí, také JMCská o tom zprávu jistou míti ráčí, že někteří z stavuov, kteříž se pod obojí jmenují, netoliko v kostelích ale i na zámcích a v příbytcích svých Pikhartské a jiné sektářské schůzky v nemalém počtu drží a dopouštějí, a to i proti mandátuom a přísným zápovědím JMCské a na zlehčení duostojenství JMti, což JMCské přehlídati a dopouštěti nijakž nenáleží, neboť podle přísahy a povinnosti své stavuom učiněné před pánem Bohem by z toho odpovídati moci neráčil.

Protož JMCská stavuom to samým k uvážení milostivě připouštěti ráčí, kterak JMCské dobře se trefiti muože, z příčin nahoře psaných, jim stavuom pod obojí v takové jich roztržitosti toho dovoliti, aby konsistoř sami podle libosti své obnovovati a dosazovati měli, nicméně tak rozličných, v tomto království neobyčejných, náboženství proti privilejím, jistým snesením předešlým, déleji snášeti: nýbrž se JMti vidí, že k takovým výstupným osobám podle již dotčených privilegií, starobylých snesení, zřízení zemského slušně se zachovati povinen býti ráčí. Aniž JMCská toho slušnú příčinu uznávati neráčí, aby na ten čas administratoruom a konsistoři Pražské jací defensores, nebo rady, zvláště poněvadž JMCská teď nyní na větším díle v království tomto osobou svou císařskou býti ráčí, přidáni byli.

Že pak JMt císař Ferdinand, slavné paměti, toho na onen čas dovoliti ráčil, že administrátorům a konsistoři defensores přidáni a nařízeni byli: to se toliko do vůle a libosti JMCské dalo, nemohouc JMCská ustavičně v zemi býti; ale však s tím jistým vyměřením, že k JMti arciknížeti Ferdinandovi a potom i k jiným místodržícím JMCské outočiště a zření své míti mají a jimi se spravovati. Ale poněvadž JMCská v tomto království osobou svou císařskou býti ráčí, konsistoř žádné lepší ochrany nežli od JMCské míti nemůže.

Protož JMCská o tom milostivě pochybovati neráčí, že stavové, jakožto věrní poddaní JMti, znajíc, že JMt fundatam intentionem ex synodís, contractibus et privilegiis conjuncta possessione continua, totiž že JMt podstatu a grunt spravedlivosti své z sněmů starobylých, z smluv, z privilegií od králuov předešlých daných, i také z užívání posloupného a vždy trvající posesí královské po předcích svých, slavných pamětí, jakž z těch pamětí ze všech, kteréž stavové pod obojí strany předkládají a na ně se táhnou, viděti, a nad to výše všecka záduší, beneficia a kolatury duchovní, odkud administratores a konsistoriáni své poživení měli a mají, v nikách svých míti ráčí, s tím, že JMCská od usazení a nařízení administrátora a konsistoře upustiti moci neráčí, a s touto resolucí JMti se poddaně spokojí a v svém předsevzetí a žádosti se upokojí, čehož jest JMCská před nimi, osobami od stavův volenými, tejna učiniti neráčil. Decretum per caesaream et reg. maj. in consilio secretiori 26. Junii a. 84.