V PRAZE. 1584, 9. května. - Opis souč. v archivu Třeboňském.

VMt vysoce urozený pane! etc. Z duoležité potřeby ouřadu našeho na VMt, znajíc k sobě pána býti laskavě příznivého, se vší uctivostí vznášíme, kterak nějaký Václav Barták z města Austí, majíc soud a rozepři při právě našem duchovním s Lidmilou někdy Mikuláše Divišovic z města Litoměřic pozůstalou dcerou o pravý slib manželský, obě dvě strany, po vzešlém sporu náležitě podle procesu práva duchovního jsouc vyslyšány, k spravedlivému práva uvážení se poručily: i když na den od práva uložený k výpovědi hlavní ona Lidmila státi a spravedlivého rozsudku očekávati měla, potupivši ouřad náš, byvši zde v městech Pražských, jest se nepostavila, ani žádné slušné a právní příčiny nepředložila, nýbrž pod tím jednu i druhou s pomocníky a radami svými nedůvodnou a nepravdivou suplikací, na zošklivení ouřadu našeho, JMCské jest podala; na jejížto tak nepravdivé suplikování jeden i druhý dekret jest nám odeslán, v nichž se ouřadu našemu poroučí, abychom stranám volný čas a den k pruovodům jmenovali, je vyslyšeli a výpovědí spravedlivou s výhradou vrchního práva podělili. Na kteréžto její suplikování a dekrety JCMti jsme zprávu svou poníženou jednu i druhou učinili a JMt pro Boha žádali, že pro svá svědomí a pro předešlé předkův našich řády chvalitebné, které jsou se při konsistoři Pražské od starodávna zachovávaly, abychom potom na sebe nějakého zlořečenství a naříkání, protrhnouc dobrý řád, neuvedli, již po při vyslyšené a zaručené, v níž sou se obě dvě strany k spravedlivému uvážení poručily, k jakým jiným průvodům připustiti jměli, a na to výpověď, s výhradou vrchního práva, aby se od nás stala (čehož jest prvé nikdy nebývalo), a kde by to vrchní právo duchovní konsistoře Pražské pod obojí přijímajících býti jmělo, viděti nemůžeme; neb i to se při právě našem duchovním zachovává, že na jisté artikule strany přistupujíce k soudu duchovnímu pod jistou sumu zárukují, obzvláštně pak, co jim od téhož práva duchovního skrze spravedlivú výpověď nalezeno bude, že na tom přestati chtějí, což jest se od obojí strany tak stalo. I kterakž by tehdy výpovědí s výhradou vrchního práva poděleny býti mohly? A protož VMt, jakožto pána křesťanského, poníženě žádáme, že se k JMCské, pánu našemu nejmilostivějšímu, za nás laskavě přimluviti ráčíte, aby JMCská na omylnou zprávu jedné osoby ouřad práva našeho v to, abychom co proti dobrému, starobylému řádu a zvyklosti na lehkost a ujmu konsistoře naší činiti a dovolovati jměli, potahovati ani postranným, nedůvodným zprávám a spisům nepravdivým a důtklivým místa dávati (an se jí ještě žádného zkrácení nestalo a státi nemá) neráčil; nýbrž, podle mnohých ponížených žádostí našich, z té práce a povinnosti nás milostivě propustíc, ouřad konsistoře Pražské, neb jest toho jistě znamenitá potřeba, milostivě obnoviti a opatřiti ráčil. A my za takové dobrodiní od VMti nám prokázané pánu Bohu všemohoucímu modliti se nepomineme. V Praze dáno v středu po neděli prosebné léta etc. 84.