Sněmové léta 1583.

1. Sněm, jenž zahájen byl dne 13. a ukončen dne 27. května.

2. Sněm dne 18. listopadu zahájený a 14. prosince uzavřený.

Nutné potřeby měly býti roku 1583 vyřízeny. Výdajemi na pohraničně vojsko v Uhřích, placením úroků ze stále rostoucích dluhův byla peněžitá tíseň císařova vždy větší a větší. Berně z království a zemí i malé pomoci z říše německé vystačovaly sotvy na polovici výdajùv, a takž musel císař nové a nové činiti půjčky. Takové veliké, stále rostoucí břemeno dluhův hrozilo konečně býti nesnesitedlným, a protož musely dosavadní berně býti zvýšeny. Aby však stavové království Českého k novým, zvýšeným daním svolili, bylo zapotřebí, aby ztížné jich žádosti vyplněny byly, zvláště obecní záležitosti, jichž projednávání po všechen čas Rudolfova panování rok za rokem odkládáno, musely býti vyřízeny. I císař musel také ukázati přízeň a obzvláštní náchylnost, kterouž hned s počátku kralování svého ohlásil, že totiž, pokudž možné, v království Českém na hradě Pražském bytem a dvorem svým zůstávati, a všecky obyvatele království v spravedlivostech jich opatrovati a otcovsky o ně pečovati chce, aby stavové v svolení větších peněžitých pomocí byli povolnými. Trvalou residencí císaře Římského, krále Českého na hradě Pražském považovati mohli stavové nejen za svou vlastní pochvalu i poctivost, za obecný prospěch vší země, ale také za znamení staré, zlaté slávy, jakouž někdy za Karla IV. stkvělo se České království. Aby však takový slib mohl býti uskutečněn, musela peněžitá pomoc na vystavení, vyzdobení hradu Pražského pro pohodlí dvoru královského býti svolena, k čemuž také stavové ukázali ochotnou povolnost.

Léta 1583 držány dva sněmy v království Českém.

Dne 4. ledna t. r. zaslal císař z Vídně list nejvyšším úřadníkům zemským, aby mu podali dobré zdání své, kdy by sněmové v zemích koruny České svoláni býti měli. Jakou dali odpověď, nevíme. Císař navrhl, aby sněm v Čechách buď po svátcích velikonočních na začátku nebo až na konci měsíce dubna rozepsán byl. Nejvyšší úřadníci zemští vymlouvali se, že nemají plnou moc, aby sami o tom rozhodovali, a žádali, aby soudcům zemským a komorním nařízeno bylo s nimi o otázce takové se uraditi, i činili také připomenutí císaři v příčině odevzdání stavům žádaného reversu. Císař vedle žádosti jich svolal členy soudu zemského a komorního, a když v Praze se sešli, podali dne 11. dubna císaři své dobré zdání, aby sněm na neděli Exaudi (12. května) položen byl, doporučili za komisaře královské na sněm některé moravské úřadníky zemské, přimlouvali se za vydání žádaného reversu stavům i zaslali císaři návrh takového ujištění, a konečně radili, aby vyhlášení nového kalendáře stalo se po úradě s kurfiršty říšskými a se svolením sněmu.

Císař zvolil za komisaře královské na sněm zemského hejtmana markrabství Moravského.Hynka Brtnického z Valdštejna, nejvyššího komorníka, Zachariaše z Hradce na Telči, nejvyššího sudího zemského, Jana z Bozkovic, hofrychtéře Bernarda Drnovského z Drnovic a Jaroše ze Zastřizl, i uložil jim aby od stavův českých žádali svolení obyčejné domovní berně a posudného na půl léta, aby omluvna učinili při stavích jeho nepřítomnost za příčinou držení sněmu uherského a panující ještě rány morové v Čechách, aby omluvili opětné odložení a nevyřízení artikulův obecních a ztížnosti stavův, kteréž by před soudem zemským letničným pro krátký čas vyřízeny býti nemohly, a slíbili, že císař což .nejspíš do království Českého se vypraví a za přítomnosti jeho že obecní záležitosti a ztížnosti stavův projednány býti moci budou. Aby však stavové v příčině té předce si neztěžovali, dal jim odevzdati žádaný revers, kterýmž je ujistil, že od r. 1571 odkládané artikule a ztížnosti obecní na nejprve příštím sněmu vyřízeny budou, a že odklad takový přes učiněné usnesení není a býti nemá na ujmu jich svobodám, právům a starým zvyklostem. Mimo to bylo komisařům uloženo, aby stavům na sněmu předložili k uvážení, jakým způsobem a ku kterému času vyhlášení nového kalendáře státi by se mělo.

Sněm zahájen byl dne 13. května a trval až do 27. t. m. Stavové přijali s uspokojením odevzdaný revers i omluvu opětného odkladu vyřízení obecních věcí a žádostí. Svolili žádanou berni domovní i posudní na půl léta; ustanovili, aby panství Loketské pomoc svou berníkům zemským odvozovalo, hrabství Kladské jako předešle berni z lánu dvojnásobně aby dávalo a s krajinou Chebskou aby o pomoc proti Turku jednáno bylo. Slevena byla daň pohořelým a kterýmž se jakákoli pohroma živelní stala, učiněna opatření v příčině zadržených berní, složení počtů od výběrčích krajských i nejvyšších berníkův, usnesena přímluva k císaři, aby lidu válečnému na Uherských hranicích. povinná služba za dva měsíce doplacena byla, aby nejvyšší a hejtmane v pevnosti Nových Zámcích nejen císaři, jako králi Českému, ale také stavům českým přísahou zavázáni byli, poněvadž na vystavení takové pevnosti nemálo peněz dali, lidu válečnému službu platí a království Českému i ostatním přivtěleným zemím nemálo na též pevnosti záleží. Strany vyhlášení vnově vydaného kalendáře usneseno, aby dříve ujednání se stalo s okolními knížaty a městy v říši, poněvadž by mnohé překážky v obchodích a živnostech mezi královstvím a okolními zeměmi vzniknouti mohly.

Po učiněném usnesení sněmovním oznámil císař dne 25. července v příčině vyhlášení nového kalendáře zřízeným radám v království Českém, že kurfiršty sv. říše požádal již za dobré zdání, kurfirštové Mohučský a Trevírský že nový kalendář již zavedli, Sasko však a Braniborsko že zpěčují se jej přijati, neboť prý by tím jakési právo papeži se přiznávalo. Poněvadž však nový kalendář již přijali vévoda Bavorský, Španělsko, Francie, Italie, Polsko a Nizozemsko, a stejná rovnost v počítání času nemálo jest potřebná, že tudíž v nejblíže příštím měsíci říjnu nový kalendář vyhlásiti dáti chce nejen v říši německé, ale i v zemích koruny České, a třebas kurfiršt Saský a Braniborský proti zavedení nového kalendáře se vzpírali, předce přijati jej musí pro pohodlí obyvatelstva v jich zemích. Jaké dobrozdání na takové císařské sdělení zřízené rady v království Českém daly, nevíme; císař oznámil dne 4. září arcibiskupu Pražskému, že již rozhodl se, aby opravený kalendář v říši německé i jiných královstvích a zemích měsícem říjnem zaveden byl. Vyhlášení stalo se však jen v říši německé a v Rakousích, v království Českém nebyl zaveden, neboť dne 20. října psáno z císařské kanceláře opětně nejvyšším úřadníkům zemským za dobré zdání v téže příčině. Současně žádal císař za návrh, kdy by sněmy v království a přivtělených zemích odbývány a jaké by prostředky proti drahotě zavedeny býti měly mimo to projevil císař žádost, aby za času jeho přítomnosti v Čechách vždy někteří z úředníků zemských blíže dvoru královského se nalézali, aby s nimi o záležitostech zemských raditi se mohl. Nejspíše po neznámém nám dobrozdání nejvyšších úřadníků rozepsal císař Rudolf II. druhý sněm t. r. na den 18. listopadu. Pro umenšení pak drahoty za pobytu dvoru královského v městech Pražských vydán mandát, aby lidé přespolní všelijaké potraviny a obroky do Prahy na prodej vozili, z kterýchž žádného cla a mýta platiti neměli.

Dříve nežli druhý na den 18. listopadu svolaný sněm se sešel, předložila Vídeňská komora dvorská dobré zdání své (26. října) arciknížeti Arnoštovi, aby na příštím sněmu od stavův nebyla žádána berně domovní ale daň z jmění, kteráž by ne tak stejně postihla bohaté jako chudé; a kdyby taková daň nebyla přijata, aby císaři svolena byla určitá suma k volné disposicí bez dohlídky stavův. Komora dvorská však obávala se, že by stavové sotvy asi svolili 150.000 nebo 200.000 tolarů a kdyby i tak učinili, že by suma taková asi nebyla úplně splacena, a protož doporučovala, kdyby daň z jmění nebyla přijata, aby předce raději zůstáno bylo při berni domovní. V jiném dobrozdání předkládala komora dvorská arciknížeti Arnoštovi, kteréž také císaři podáno bylo, různé návrhy, jakým způsobem by dosavadní berně zvýšeny nebo nové zavedeny býti mohly. Takž radila, aby berně domovní zvýšena byla z 20 grošů českých na 30 grošů, stavu městskému aby však zvyšována nebyla, poněvadž města královská jsou daněmi přetížena. Kdyby stavové přijali daň z jmění, radila komora dvorská, aby žádáno bylo 18 grošů z 1000 kop, což by vyneslo asi 300.000 tolarů; posudné aby z 5 na 6 grošů zvýšeno bylo. Mimo to navrhovala také dvorská komora, aby z vína a obilí desátková daň zavedena byla; však aby v příčině té dříve úřada se stala s pánem z Rožmberka a s pánem z Pernštejna, neboť bez jich a nejvyšších úředníkův zemských pomoci nemohlo prý by se nic vyříditi. Více činěny návrhy, aby i z ryb, z půjček, dědictví nové daně vybírány byly. Berně domovní pak aby napravena byla, a sice aby vedle výměru půdy daň se odváděla. Další návrhy týkaly se ukládání berně v Slezsku.

Podobně i dvorská rada válečná podala arciknížeti Arnoštovi dne 31. října své dobré zdání, aby císař na příštím sněmu požádal od stavův království Českého určitou sumu berně 200.000 tolarů, nechť pak vybírá se daň z čehokoliv. K návrhu takovému připojila válečná rada ještě ztížnou žalobu, že placení vojsku na hranicích Uherských ze svolené pomoci děje se za dozoru stavův českých, čímž prý mnoho času se promaří a nemálo peněz, kteréž by na vojsko vynaloženy býti měly, se utratí. Protož za každou cenu že měl by císař zjednati si úplnou volnost při vynakládání povolené berně, a kdyby toho nijakž dosaženo býti nemohlo, aby aspoň počet stavovských "mustr- a colmistrů" a podřízených jim úředníků zmenšen byl, a Čechy i Morava jediného jen měly "mustr- a colmistra". Arcikníže Arnošt zaslal takové dobré zdání dvorské komory a válečné rady s některými ještě vlastními návrhy dne i listopadu císaři Rudolfovi II. Dvorská pak komora oznámila o jeden den později komoře české, že císař k žádosti stavův českých na posledním sněmu pronesené, aby nejvyšší a hejtmane v pevnosti Nových Zámcích také stavům království Českého přísahou zavázáni byli, svoliti nemůže, poněvadž by bylo na ujmu důstojnosti jeho císařské a stavové uherští také by s tím nebyli spokojeni, a takž aby na budoucím sněmu žádost ta, kdyby obnovena byla, se zamítla.

Druhý sněm království Českého v roce 1583 zahájen byl dne 18. listopadu.

Vznešení královské na sněm začínalo omluvou, proč císař tak dlouho do království Českého přibýti, minulým sněmům přítomen býti a ztížné záležitosti stavův vyříditi nemohl. Sněm říšský v Augšpurce držený, rákos v království Uherském, sněmové v arciknížetství Rakouském a rána morová v Čechách byly mu v tom na překážce. Císař ujišťoval stavy, že vždy toho šetřil, aby je v jich potřebách opatroval, "jakož pak skutečně znáti mohou, že o prospěch království a stavův obzvláštní má starost a k jich dobrému že každého času milostí jest nakloněn." Po takových laskavých slovech předložena žádost v příčině opatření hranic v království Uherském. Císař ubezpečoval stavy, že na udržení - a obránění jmenovaných hranic pomoci ze svaté říše i jiných království a zemí svolované nevystačují, a poněvadž ročně 700.000 zl. z vlastního přidávati musí, že by tudíž slušné měl příčiny větší pomoci než dosaváde na stavích žádati, však že spokojí se berní domovní po obvyklém způsobu svolenou, jen aby mu taková pomoc bez výminky k volné disposici v moc dána byla. Na důkaz pak, že taková pomoc nikam jinam, než toliko na hranice a místa pomezní, k zemím koruny České příležející, vynaložena bude, svoloval císař, aby stavové k placení lidu válečnému colmistra svého vždy na dohlídku vypravili.

Více žádal císař, aby dosavad svolované posudné pěti grošů zvýšeno bylo na šest, poněvadž na vychování dvoru královského a na placení úrokův věřitelům z království nevystačuje, nýbrž penězi pod ztižnými úroky objednanými, co se nedostává, dokládáno býti musí.

Mimo jmenované berně žádána při stavích pomoc na splacení velikých dluhův královských, kterýchž den ode dne čím dále tím více přibývalo, tak že veliká byla obava, nebude-li tomu časně spomoženo, že takové nesnesitelné břemeno císař ani země a poddaní na sobě dále zdržovati moci nebudou. Císař odůvodňoval žádost svou připomenutím, že takoví dluhové již za Ferdinanda I. a Maximiliana II. zděláni byli pro dlouho trvající války, obranu hranic Uherských a jiná znamenitá vydaní. Vedle pak dluhův, kteréž na něho, císaře, posloupně připadly, že zdědil zadlužené, rozzastavované důchody královské, z nichž na vydržování dvořanův i služebníkův císařských poskytována velmi malá a skoro žádná pomoc. A poněvadž vyvýšenost a důstojenství krále Českého jest také vlastní pochvalou, poctivostí stavův samých, protož v takových těžkostech že nemůže císař k jinému outočiště míti, kromě k královstvím, zemím a věrným poddaným, což také již přirozená láska a náklonnost mezi vrchností a poddanými s sebou přináší. Aby však taková pomoc na splácení dluhův bez obzvláštní byla obtížnosti stavův, navrhl císař, aby z jednoho tisíce tolarův na úroky půjčených ročně šest tolarův odváděno bylo.

Dále připomínal císař, aby při vybírání takových pomocí dobrý řád zachováván byl a neodvedené od drahně časův berně (někteří až od r. 1552 dlužni zůstávali) zvyupomínány byly. Jiná žádost byla, aby vedle předešlých usnesení sněmovních úplné sečtení všech poddaných i židův v celém království provedeno bylo, poněvadž takové sečtení pro zachování rovnosti v odvozování berně a přijímání počtů berničných velice jest důležito.

V příčině kraje Chebského a Loketského učiněno stavům připomenutí, že až posavad privilejemi svými se zastírají, v odvádění sněmem svolených berní se stavy českými se nesrovnávají, vždy v menší částky, než by na ně náleželo, teprv po zvláštním s nimi jednání se uvolují, což vše nemálo ztížné jest, protož aby již jednou spravedlivý konec tomu učiněn byl. I záležitost strany nařízení stálé veřejné hotovosti doporučena stavům k bedlivému uvážení a úřadě s některými válečných věcí povědomými osobami. Tiskem vydaná práva městská, aby přehlídnuta a se zřízením zemským srovnána byla.

Konečně vzneseno na stavy, aby na vystavení a opravu hradu Pražského obzvláštní slušnou pomoc svolili. Žádost taková přednesena a odůvodněna vřelými slovy, že hned z počátku kralování císař Rudolf II. z obzvláštní náchylnosti "k slavnému království a národu Českému" prohlásil se, pokudž nejvýše možné, bytem a dvorem svým na hradě Pražském bývati, však pro nedostatek a chatrnost pokojův v residenci, stolici královské že náležitého pohodlí a zvolnosti nemá, jak na důstojenství císaře Římského a krále Českého náleží. I ačkoliv by císař rád na vlastní náklad hrad Pražský, "nejpřednější stolici ve veselém, spanilém místě a v čerstvém, zdravém povětří položenou" vzdělati a stavěti dáti chtěl, však pro mnohá nesnesitelná vydávání, kterýmiž jest obtížen, toho že vykonati nemůže, a protož že stavův za to milostivě žádá,^aby "pro poctivost království, slavného národu Českého i měst Pražských" z upřímné lásky a náchylnosti obzvláštní pomoc pro budoucí paměť k staveni, ozdobení residencí královské, hradu Pražského, svolili.

Sněm uznal peněžitou tíseň císařovu, usnesl se na tom, aby pomoc učiněna byla, svolil také, aby půjčených císaři 30.000 tolarů prominuto, darováno bylo, a žádal, aby prostředkové a cesty, jak by dluhové zaplaceni býti mohli, ukázáni byli, však ohradil se proti tomu, že by snad za veškeré dluhy císařské nějaký závazek k placení převzíti povinen byl. Načež císař odpověděl, že nikoliv nežádal, aby všecky dluhy, jichž za panování jeho na 1,500.000 zl. přibylo, stavové čeští platili, nýbrž jen ty, kteréž do království Českého k zaplacení ukázány jsou; k splacení ostatních dluhův že od jiných zemí doufá dobrou pomoc obdržeti. I předložil zároveň stavům prostředky, skrze kteréž by takoví dluhové k umoření přijíti mohli. Navrhl nejprve novou daň z vína, kteráž by prý znamenitou sumu vynesla, a k níž by netoliko domácí obyvatelé, ale také cizozemci v Čechách se zdržující přispívati museli, a sice aby z každého vědra vína, které se čepovalo, tři nebo více pinet v ceně, po čem se načne, na penězích se odvozovalo. I vypočteno, poněvadž jen na samých vinicích okolo Prahy až do 25.000 osmivěderních sudů ročně vína se urodilo, mimo to pak na jiných místech v království mnoho vína rostlo a také veliký počet vín rýnských, rakouských, francouzských, uherských a jiných sladkých v Čechách se prodávalo, že uložená taková sbírka na 60.000 tolarů ročně vynésti by mohla. Mimo to i z vína, které na sudy se prodávalo, buďto v zemi České rostlé nebo do království vezené, jistá daň aby placena byla. Druhý prostředek, aby byla nějaká snesitedlná sbírka z obilí, aby totiž na každý mandel něco uložilo. Více z ryb, vlny, sladu, obilí, kteréž ze země se vyváží, aby placeno bylo. Mimo to aby vybíráno bylo ze všech zlato- a stříbrohlavův, ze zboží zlaceného, z uncovaného zlata a stříbra, tolikéž z štiftův, stužek, knoflíkův, zlatých i stříbrných šňůr, klenotův, a sice z tolaru (zač by koupeno bylo) sedm krejcarův; více z aksamitův, atlasův, damaškův a podobných hedbávných věcí, z každého tolaru třinácte krejcarův. Konečně aby z půjčených peněz na úrocích šest kop z tisíce odvozováno a také ze soli a mouky něco placeno bylo.

Z takové bohaté na daně předlohy svolil sněm berni domovou a sice 20 českých grošů z každého domu, jako pomoc proti Turku, kteráž beze vší výminky císaři v moc dána a do komory české odvozována býti měla, čímž dosavadní vyplácení vojska na hranicích Uherských "colmistry" českými; přestalo. Stavové však projevili žádost, aby svolená sbírka jen na zaplacení vojska na hranicích k zemím koruny České příležících rozloženého obrácena byla, a pokudžby císař v těch místech "mustr- a colmistra" potřeboval, aby osobu z národu českého k takové službě vyvolil. Pražané a města královská měli místo podomovní berně 12.500 kop grošů českých dáti; i dědiníci, nápravníci, dvořáci, domy panské, rytířské a osob duchovních museli přispívati. Vymíněni byli, kterýmž se živelní škoda stala, zvláště pohořelí, mezi kterýmiž města Klatovy, Litoměřice, Most, Trutnov a místa horní. Židé jako předešle berni z hlavy odvozovati měli. S Loketskými mělo se státi konečné narovnání v příčině odvádění berně; hrabství Kladské jako dříve daň dávati mělo; s Chebskými měly osoby sněmem zvolené vyjednávati, aby netoliko nově svolenou ale také dlužnou ještě berni odvedli. Posudné zvýšeno z pěti grošův na šest, z peněz půjčených na úrocích svoleno z jednoho tisíce šest kop grošů. Na stavení hradu Pražského zvýšena daň domovní na tři léta o pět grošův. Pražanům pak a městům královským uložen v příčině té čtvrtý díl jich pomoci proti Turku, totiž 3125 gr. č. ročně.

Další usnesení sněmovní týkala se sečtení lidí osedlých, zvyupomínání starých neodvedených berní, i dáno svolení k prodeji dvou korunních statků. V příčině veřejné hotovosti usneseno, aby sněmem r. 1580 zvolené osoby s císařem vyjednávaly; práva městská aby osobami na sněmu volenými společně s komisaři císařskými prohlédnuta, se zřízením zemským srovnána byla, a toliko jedna práva městská v celém království platnost měla.

A poněvadž někteří manové v okolních zemích knížat říšských od mnoha let léna od králův českých nepřijímali a od knížat nuceni byli, aby od nich léna přijímali a v poddanosti jich byl? prosili stavové císaře, aby v příčině té práva království Českého chránil. K žádosti purkrabův Karlštejnských Jáchyma Novohradského z Kolovrat a Jana Vchynského ze Vchynic, zvolena ze stavu panského a rytířského komise, aby na zámku Karlštejně se nalézající klenoty korunní, svátosti, privilegia i všecky jiné věci zinventovány, popsány byly a jaké by opravy na zámku provedeny býti měly zpráva aby sněmu podána byla.

Ačkoliv stavové na posledních sněmích nejednou si ztěžovali, že obecní záležitosti k projednání nepřicházely, ano i revers na císaři si vyžádali, že odkládání obecných věcí není a býti nemá na ujmu svobod zemských, předce ani na sněmu tomto artikule obecní vyřízeny nebyly, poněvadž vánoce byly přede dveřmi a stavové na svátky domů pospíchali. Na místě vyřízení stalo se jen poznamenání obecních artikulův, kteréž sněmovní komisí a nejvyššími úředníky zemskými projednány, na příštím sněmu vyhlášeny a do zřízení zemského vloženy býti měly, a sice i. o opatření rukojmí, když jedni za druhé slibují, 2. o svědomí k soudům, 3. jaký řád při přijímání svědomí zachováván býti má, 4. k soudu meznímu jak osoby obsílány býti mají, 5. o vykonání komisí v příčině hor v království Českém, 6. jak by otec, nemaje synův, o dcerách nápady říditi mohl, 7. jaký řád při přijímání cizozemcův do měst Pražských zachováván by býti měl, 8. o čeledi zběhlé, 9. o cedulích řezaných při svadebních veselích, 10. o nemírných myslivostech, 11. o plavení dříví a 12. o nařízení řádu mezi židy v provozování jich živností.

O novém kalendáři usnesení sněmovní učiněno nebylo; císař vyhlásil mandátem ze dne 3. prosince za času sněmování s vědomím stavův zavedení nového kalendáře v království Českém měsícem lednem r. 1584, tak aby po 6. dnu t. m. postaveno, psáno bylo 17. ledna.




Přihlásit/registrovat se do ISP