240. Pavel Griemiller z Třebska, nejvyšší průbýř království Českého, podává nejvyšším úřadníkům, soudcům zemským a všem třem stavům na sněmu obecním v Praze shromážděným zprávu o stříži i zrnu, a povinnostech průbýře zemského.

1583, 25. listopadu. - Orig. v arch. Třeboňském.

JMtem nejvyšším pánům, panům ouředníkům a soudcům zemským a všem třem stavům království Českého, nyní na sněme obecním shromážděným, zpráva strany stříže a zrna, též povinnosti průbýře zemského, ode mne Pavla Griemillera z Třebska, nejvyššího průbýře zemského království Českého.

Krátké poznamenání povinnosti průbýře zemského strany stříže.

Předkem, průbýř zemský podle povinnosti, závazku a přísahy své, kterouž jest zavázán stavům království tohoto, stříže a zrna domácích mincí všech stříbrných i na zlatě tak se dotýkati a opatrovati má, jakž od starodávna na Horách Kutnách toho dobrý obyčej byl jest a posavad trvá, to také starobylými privilejemi a majestáty králů českých a nyní mnohými sněmy stvrzeno jest.

Item, přítomný jsa průbýř zemský aneb místodržící jeho s pomocí mincmistra a gvardeina JMCské každý verk na tolařích celých, půlky i čtvrti, nejprve pláty černé, nežli se lorují aneb bílí, 1 m. jich se odvážiti má, nachází-li se jich 8 kusů a 3/4, potom na menších pořádných a dobře zpravených vážkách závažím jich každý kus obvzláštně bedlivě se též koštovati a vyvážiti má, tak aby již nejvíce o perlu těžký a zase lehký nebyl. Našly-li by se více lehké o půl druhé perly nebo dvě, každý se vy vře a mincířům navrátí, což někdy z jednoho verku ze 200 marek 50, 60 kusů, více míně, jakž kdy pilně nebo nepilně dělají, se jich nachází; z těch musejí znovu zase půlky nebo čtvrti k druhému verku se dělati, a to jest škoda jich, kdyby se pouštěly byla by škoda země a vyšli by tolaři lehcí na váze, jakž toho mnoho nyní se trefuje. Z toho pak žádný jiný VMtem odpovídati povinen není nežli průbýř zemský, načež jsou pokuty těžké, VMtem dobře vědomé. Což se pak na druhou stranu mimo perlu půl druhé více těžkých dotýče, to jsou na škodu JMCské, ty se zase snadno ujíti a opraviti mohou, však obojího se ušetřiti musí.

Item, podle toho jeden tejden vychází druhý verk na Horách Kutnách, bud od bílých grošů, malých grošů, bílých peněz někdy ztíží 100 nebo 150 m. více a míně, ty se též z té jedné hromady, plátové černí váží na 1 m. půl a čtvrt a každé odvážení jich vyčítá se, bílých grošů na m. vcházeti musí 127 kusů, polougrošíků 240 kusů. V tom pak obojím verku pasíruje se mincířům vajše i míně 4 kusy, nebo se to tak zouplna na míru nemůže rovnati, než bylo-li by opět více kusů nad ty 4 jako 6 7, 8, 10, to by bylo zemi na škodu, a o to lehčejší zase JMCské na škodu; tolikéž v bílých penězích toi se jim propouští i v malých penězích 10 kusů, mimo to což jich taktéž na marku vcházeti má, ale těch toliko v roce jeden verk při vánocech se mincuje, a tak což by se tu již vejše na škodu při kterém tom verku které těžké nebo lehké našlo, žádný se ten verk nepouští ale ihned zase navrátiti musí, to oni zase brakovati a přebírati musejí, až by na tu váhu přišlo, jakž náleží. Pakli by vajše se předce lehký nacházel, zouplna jej zkaziti, šmelcovati a znovu mincovati musejí, a to jest škoda mincířův těch, i JMCské žádného to užitku nenese. O to já v těch místech mnohé a časté odpory, nesnáze až do zošklivení nésti a snášeti musím, načiž pak ode mne a místodržícího mého zvláštní bedlivost se drží, to jest z strany střiže nyní až posavad na Horách Kutnách má obzvláštní práce a povinnost, což se každého týhodne to tu dvakrát řídí; na to chovati musím místodržícího svého, osobu hodnú, a zvláštní službu jemu platiti, ten také, potřebí by bylo, aby přísežný byl a bedlivěji opatrovati by to musil, žádného se v tom neostejchajíc. Z toho pak a z té stříže opatrování, zemi vysoce záleží, průbýři zemskému nejmenšího užitku neboližto jaké kořisti nejde, než ústavná práce, outraty nemalé a nejvyšší ošklivost.

Co se zrna dotýče.

Z též mince Hory Kutny každý týden jse mi od gvardejna JMCské skrze místodržícího mého z každého verku tolarového jeden celý ort již sprekovaný od nich poznamenaný, při tom z druhého verku buď grošů bílých, grošů malých, peněz bílých i malých, z tykle slitý canek, z kteréhož potom střiž se dělá, 1/2 lotu ztíží, a též mince vyšlé 3 gr. č. a to k průbě zrna do domu mého odsýlá; ačkoli nyní skrze zlý fedruňk při komoře nedávají mi se než tři grošíky malých grošů, a ty sotva na jednu průbu průbýři zemskému postačí, jestliže by kdy z potřeby druhá se vzíti měla není odkud, protož v tom artikuli potřeba nápravy, aby ještě tři grošíky přidány byly, bez čehož nemůže býti, a tak by ge s jinou mincí srovnalo, za tři gr. č. by se do roku sešlo okolo 18 nebo 20 gr. č. nejvíce; a tak všeho toho, což se nyní od Hory z mincí všech strany zrna průbýři zemskému by sjíti mohlo i s tím, což se od starodávna od krále Českého průbýři zemskému s tou se jeho i vší mince k průbám okolo padesáti kop gr. č. dává a více nic. A což se pak kusů rozdílných mincí z každého verku k průbě zrna vydávání průbýři zemskému dotejče: nic více nežádám, než což k tomu zapotřebí jest, a což od starodávna na Horách Kutnách se dává, ačkoli něco toho krátce v sněme jednom jest dotčeno, ale bude potřebí pro budoucí o to nesnáze a odpory šířeji vyspecifikovati.

Jaké pak při této povinnosti mé strany též stříže a zrna i v jiných artikulích tu na Horách Kutnách s některými osobami odpory a ztížnosti jsou, kteréž brzkého opatření potřebovati budou, to dále, když páni komisaři strany hor k tomu nařízení v těch místech, kdež náleží, spraveni ode mne budou, slušně-li se o povinnost svou k dobrému zemi zasazuji anebo nic, vyrozuměti ráčí.

Strany jiných mincí tří v tomto království.

Co se pak mince Pražské, Jochumstálské a Budějovské, též stříže a zrna jich na zlatě a stříbře k opatrování průbýře zemského dotýče, v dobré paměti stavům království tohoto zůstává, že jest mi z počátku na to všecko vysoká povinnost dána, kteréžto chtíc já rád v těch místech zadosti činiti pro dobré země, toho se jest mi hned z počátku povoliti nechtělo, pročiž sem na stavy to vznésti a nemohu-li v tom fedrován býti, abych takového závazku těch tří minci propuštěn a toliko při povinnosti Hory Kutny samé zůstaven byl, žádal, ale toho jest mne od VMti potkati nemohlo; ale ihned s JMCskou jest ten artikul před osmi lety s VMtmi snesen, vyhlášen, abych já se těch všech mincí, jakožto i na Horách Kutnách, strany stříže a zrna náležitě dotýkal. Jakož pak JMCská o tom pánům komorátům jedním i druhým psaním, aby se tomu všemu zadosti stalo, dostatečně poroučeti ráčil, ale až posavad nic toho se jest nevyřídilo. Ale cizozemci a odporníci moji všelijak jsou toho bránili a na zošklivení mé mnohé postranní zprávy pánům komorátům i někdy VMtem dávali, že by to byly nějaké nové věci prvé v těch místech nebývalé, JMCské na škodu a já že toliko tu svých kořisti hledám. Nejsouce tak daleko proti tornu, abych já zrna opatrovati neměl, než stříže se mně dotejkati všelijak brání, jakož mi před třmi lety z komory na samo zrno bez stříže dvoje poručení dáno bylo, k tomu i průby verkovní z Jochumstálu jsou mi odsýlány byly, kteréhožto takového nedostatečného poručení, ani týchž průb samých sem k sobě přijíti nechtěl a posavad proti povinnosti své a na škodu zemi přijíti nemohu ale to vše až posavad při komoře české zůstává. Nyní pak také i to se od strany odporné mluví že já o to vše zbytečně zaneprázdňuji a na stříž nastupuji, bez kteréž že by průbýř zemský dobře býti mohl, poněvadž JMCská své tu také přísežné mincmistry a gvardejny má, a chci-li o stříži věděti, že ji vždycky dostanu, m. tolarů nebo půl (jakoby cizí mince byla) uptati se mohu. Což pak mnozí z prostředku VMtí, na takové jejich lstivé a nepravdivé zprávy, nedobře vyrozumějíc a rozdílu činíc mezi střiží domácích minci a cizí z jiných zemí mincí, zdálo by se jedno býti, což býti nemůže; nebo již z této napřed dotčené mé o střiži zprávy dobře a snadno vyrozuměti se může, že průbýř zemský každý verk jakkoli velký anebo malý, prvé než se zmincuje, vyvážiti a zkusiti musí do nejmenšího kusu všech mincí. Ale k valvování cizích mincí jest veliký rozdíl, k tomu se přijíti nemůže, než na tom dosti jest, když se toliko střiž do hřivny vyhledá i zrno její najiti a potom proti stříži a zrnu českému srovnati a zvalvovati se může. Sumou toliko od těch cizozemců toho se hledá, aby, jakož předešlá léta VMtem stavům království tohoto do sněmu takové osoby širokých spisů v německém jazyku podaly, a mezi jinými tento starý Hans Harder, kterýž nyní při puchhalterii jest, těch věcí s jinými původ byl, VMtem to předkládajíc, že průbýře zemského zbytečně chovati ráčíte, bez kteréhož že by dobře bejti mohlo, načež pak od VMtí náležitou odpověď jest vzal, tak také tuto o to se všelijak starají, aby již průbýři zemskému stříž z rukou toliko, nemůže-li více, vzata byla; a že po jich vůli ještě vše to nejde, všelijak mne postranně mezi VMtmi voškliviti nepřestávají. Jakož pak tento Harder nenáležité a nepravdivé řeči o mně mezi lidmi rozsívá, že bych já povinnosti své zadosti činiti neměl a mince cizí lehké valvovati se vzdaloval: čemuž já světle odpírám a VMtí služebně prosím, že takovým nepravdivým a zbytečným toho člověka řečem a zprávám na ublížení povinnosti mé a osoby mé nikoli místa dáti neráčíte; nýbrž v tom artikuli jest má stížnost do osoby jeho i před pány komoráty byla, že jest se on, bez osoby mé a mně o tom oznámení, sám o své ujmě, této poslední valvací dotýkati neměl, kterážto ne v čas předsevzata a publikována jest obecnému lidu více ke škodě nežli k prospěchu s velikým jich naříkáním po krajích byla, což že sem já jemu té valvací jeho naposledy podepsati nechtěl ke mně zvláštní nelibost jest vzal, a kdyby se mne i to bylo v známost uvedlo, ani bych tehdy bez dovolení VMtí toho se co dotejkati mohl, neb o tom prvé již sněmem strany všech cizích mincí, jak se při tom chovati mělo, jisté vyměření jest a také i předešle ode mne takové mince menší na díle všecky na můj vlastní groš valvovány byly. A tak mne v té příčině tento Hadr neboližto Harder neslušně, nevinně a nenáležitě stiehá; a nežli bych v těchto příčinách, jak strany stříže a zrna, ve všech těch místech proti závazku a povinnosti své, proti svědomí svému, starobylým privilejům VMti, svobodám, sněmům, na škodu zemi co toho od osoby své jinačiti, umenšiti, zlehčiti měl a dopustil, raději všecka ta nejvyšší ošklivení s nasazením života svého k dobrému VMtí a vlasti své podstoupiti, anebo s poctivostí časem svým vší této práce časně se zbaviti chci. Jestliže mi pak to od VMtí sněmem zjevně nařízeno a, já snad že bych tomu tak daleko nerozuměl, ukázáno bude, abych od takové střiže v dotčených mincech upustil a toliko zrno opatroval i v jiných artikulích se spokojil: v tom ve všem jakožto povolný služebník VMtí poslušně chovati se chci. A poněvadž jest to nyní sněmem tímto posledním na tom VMtmi postaveno, aby páni komisaři VMtí na Hory nařízení při komoře české mezi tímto časem a budoucím sněmem všecky tyto ztížnosti mé k místu a konci přivedli, toho již já očekávati budu, toliko kdyby to již jednou k své exekucí šťastně přivedeno bylo; by pak z týchž pánův komisařův, nemohlo-li by více, toliko dvě nebo tři osoby k tomu obrány a to prvé, než tento sněm k zavření svému přijde, byly. Mám tu naději, že všechněm těmto ztížnostem a nedostatkům mým za některú hodinu spomůženo bude a býti může. Čehož sem pro zprávu těchto věcí VMtem, milostiví páni, v spis uvésti, což nejkratčeji býti mohlo, pominouti nemohl. Datum v pondělí den sv. Kateřiny léta 83.




Přihlásit/registrovat se do ISP