Sněm léta 1582 rozepsán byl císařem Rudolfem II. ke dni 5. února a ukončen dne 17. t. m.

Komora česká podala císaři své dobré zdání o artikulích komorních, kteréž by na sněmu předloženy a projednány býti měly, již 31. prosince 1581, mezi kterýmiž jako obyčejně o zvyupomínání zadržalých berní, o nedostatcích při účtech berničných a o staré stížnosti, že stavové Chebského a Loketského kraje se stavy českými v příčině odvádění berně stále ještě srovnati se nechtí. Z ostatních zvláštní zmínky zasluhuje návrh komory o upravení plavby po Labi až k moři (o čemž již 1575 a 1577 na sněmích jednáno) a nevybírání cla z plavby Labské v Čechách i za hranicemi. Komora dvorská souhlasila s návrhem komory české v příčině zvyupomínání zadržaných berní a pořádného skládání účtů berničných i navrhla, aby na stavích žádáno bylo 150.000 kop gr. a posudné 5 gr. č. z každého sudu.

Za nepřítomnosti císaře Rudolfa (meškal tehdy v Uhřích) zahájili sněm jako komisaři královští Stanislav biskup Olomoucký a Karel kníže z Minsterberka (v instrukci císařem z Břetislavi dne 30. ledna 1582 dané jmenováni ještě Vratislav z Pernštejna a Jetřich z Kunovic). Žádali nápomoc zdržení hranic Uherských za svolení berně domovní 150.000 kop gr. a posudného 5 gr. č. ze sudu s doložením, aby placení lidu válečnému císaři v moc dali, "colmistr" pak od stavův nařízený že dohlížeti moci bude, aby taková pomoc nikam jinam vydávána nebyla. V téže příčině žádal císař již dne 18. ledna, aby záležitost placení vojsku ve schůzi zástupcův stavovských ze všech zemí koruny České již projednávaná, však neukončená opět v úřadu vzata byla; i podáno o tom také dobré zdání komory dvorské. Stavové svolili berni na pomoc proti Turku z jednoho každého domu lidí poddaných po 20 gr. č., ku kteréž také panství Loketské, hrabství Kladské a krajina Chebská podle uvolení svého přispěti měly. Pražané a města královská uvolili se jako obyčejně místo podomovní berně 12.500 kop gr. č. odvésti. Dědinníci, nápravníci, dvořáci, domové panští, rytířští a fary přispívati měli touže měrou jako roku předešlého. Vymíněna byla některá města horní a pohořelí, nebo jinými živelními pohromami poškození obyvatelé. Vyplácení lidu vojenského ponechali si však stavové ve své moci, aby vykonáno bylo obvyklým způsobem. Mimo daň domovní svoleno posudné sumou 5 gr. č. ze sudu a berně ze židův jako předešlá léta.

V proposici sněmovní oznámil císař stavům, že také s jinými zeměmi, zvláště však při stavích svaté říše o pomoc proti Turku jednati chce, což stavové čeští rádi slyšeli, a poněvadž na některých předešlých sněmích z rozdílných příčin vyslané na říšské sněmy vypravovali, uznali za dobré i toho času některé osoby vyslati, kteréž by potřebu společné obrany stavům říšským přednésti měly. I zvolili za vyslance ze stavu panského Bohuslava Fel. Hasištejnského z Lobkovic, z rytířstva Jana Vchynského ze Vchynic a měštěnína Starého města Pražského Krištofa Vetengla. Císař však usnesení takové asi mnoho sobě neobliboval, poněvadž nejvyšší úřadníci a soudcové zemští listem ze dne 28. března přimlouvali se k císaři, aby vyslání ze sněmu českého vypravených osob na sněm říšský v příčině jednání o pomoc proti Turku nepřekážel, poněvadž by stavové při budoucích podobných případnostech se rozpakovati mohli. Proč Rudolfovi II. takové poselství nebylo po chuti, a zdali k němu svolení dal, nevíme. Další usnesení sněmovní týkala se urovnání při o meze a hranice království Českého, uvážení některých artikulův horních, k čemuž všemu stavové dali moc nejvyšším úřadníkům a soudcům zemským, aby vedle nejlepšího svého uvážení na prospěch království věci takové vyřídili. V příčině horních práv Jáchymovských navrhli komisaři císařští i stavovští, aby domácími i cizími horníky ještě jednou přehlídnuta byla. Mimo to svolili stavové k směně některých vesnic k úřadu purkrabství Pražského náležejících pro zlepšení myslivosti císařské, rovněž o statek Rudu Buriana z Nostic za ves Kounov od panství Křivoklátského a jiná méně důležitá učinili snesení. Svolení žádané berně podmíněno bylo, aby císař vydal stavům revers, že nevyřízení artikulů obecních od r. 1571 odkládaných, kteréž vedle usnesení sněmovního r. 1582 projednány býti měly, není na ujmu zvyklostem a svobodám království Českého. Berně sebrané neměly dříve císaři vydány býti, pokudž by revers stavům dán nebyl. Císaři zdálo se býti usnesení takové na zlehčení moci královské, i žádal nejvyšší úřadníky zemské, zvláště však Vilíma z Rožmberka a Vratislava z Pernštejna za dobré zdání v téže věci. Jaká byla jich odpověď, nevíme; nejspíše že radili císaři, aby žádosti stavův vyhověl, poněvadž l. 1583 dne 6/16 května revers takový císařem skutečně podepsán byl.

Za času sněmování jednáno také mezi stavem panským o opětovaných žádostech komory české, aby nejvyšší hofmistr a nejvyšší sudí království Českého z tax při soudu komorním účty skládali. Stav panský, z něhož vedle zřízení zemského dotčení hodnostáři voleni bývali, opřel se rozhodně takové novotě i vyzval je, aby podané žádosti nevyhověli. V téže příčině zaslali prosebnou přímluvu k císaři soudcové zemští dne 28. března 1582, aby na nebývalou věc nebylo nastupováno a poněvadž taxy tak málo se sbíhá, že sotva na službu písařům vystačuje, aby nejvyššímu sudímu pokoj dán byl. Rovněž i nejvyšší hofmistr s nejvyšším sudím žádali listem ze dne 2. dubna t. r. císaře Rudolfa, aby od došlého takového nařízení upuštěno bylo.

Za doby zasedání sněmu vydán dne 12. února mandát císařský, kterýmž oznamoval Rudolf II. obyvatelstvu království Českého, že na uprázdněné místo arcibiskupa Pražského zvolil se schválením papežským Martina Medka, i nařizoval duchovním osobám pod jednou a pod obojí způsobou, aby nově jmenovaným arcibiskupem se spravovaly. - Od doby kdy papežem povoleno přijímání pod obojí, pomýšleli panující knížata z rodu Habsburského na to, aby podobojí s katolíky spojili, za kterouž příčinou ujali se později sami volení, dosazování konsistoře dolejší, jež dříve stavové pod obojí vykonávali. Jestiť s dostatek známo, že vyznavači strany pod obojí čím dále vždy více od předků svých se různili. Na počátku lišili se od strany pod jednou jen přijímáním, roku však 1575 usjednotili se utrakvisti s Bratřími českými a přijali "českou konfesí", kterouž ustanoven společný řád církevní, jejž sami spravovati chtěli. Však záměry takové nebyly uskutečněny za Maximiliana II. ani za Rudolfa II. kterýž konfesí českou nechtěl schváliti, spíše ale snažil se, aby utrakvisty s katolíky sjednotil. Konsistoř dolejší nebo utrakvistická řídila se ve všem nařízeními císařskými, nebyla proti sjednocení se s katolíky a proto pozbyla také vší vážnosti při straně pod obojí. Mistr Petr Kodicillus, probošt kolleje Všech Svatých, předložil jménem Mistrů v kolleji Veliké stavům pod obojí na sněmu shromážděným spis pamětní, aby konsistoř dolejší zase do moci své dostati hleděli. Důležitý, na data historická bohatý spis Kodicillův jest dokladem, že český řád církevní potřeboval opravy, že konsistoř dolejší od času, kdy panovníky volena, usazována bývala, postrádala vší důvěry svých spoluvyznavačů, kteříž tvořili převážnou většinu všeho národa. Jak konsistoř dolejší vykonávala úřadní povinnosti své, vidíme z žalob arcibiskupu předkládaných, že žákovstvo při pohřbích české písně na místě latinských zpívá, úřady všech měst Pražských takové novoty že podporují. Že kolatoři na nařízení malomocné konsistoře dolejší se neohlíželi a sami kněze po své libosti si ustanovovali, vidíme z příkladu Kutnohorských, o čemž zprávu podává listina ze dne 14. prosince 1582.

Změna starého juliánského kalendáře papežem Řehořem XIII. r. 1582 v měsíci říjnu zavedená oznámena byla skoro současně arcibiskupem dne 22. října duchovenstvu Pražské arcidiecese s nařízením, aby správcové církevní při vykonávání funkcí jím se spravovali. Konsistoř dolejší i farářové ohlásili takový nový papežem Řehořem ustanovený kalendář Pražanům i jiným městům v království, však města Pražská "bez ušetření úřadu duchovního" odmítavou dala konsistoři odpověď, podobně zachovala se i jiná města, mnozí farářové a obyvatelstvo. Napravení a změněni kalendáře provedeno teprv r. 1583 návrhem císařovým a usnesením stavův českých na sněmu.

Od ukončení sněmu z r. 1582 dnem 17. února až do zahájení nového r. 1583 vyřizovány důležité záležitosti, kteréž týkaly se státoprávních poměrů vnitřních a záležitostí veřejných. Takž jednáno o povýšení města Rakovníka do stavu třetího, začež stavové již na sněmu 1579 a 1580 k císaři se přimlouvali. Za jakými podmínkami státi se mělo, vidíme z návrhu majestátního listu ze dne 16. července a z přípisu císařského, zaslaného dne 19. března komoře české. Připojení Rakovnických k třetímu stavu stalo se však teprv l. 1588. Jiná záležitost týkala se placení vojska na hranicích Uherských. Císař domníval se, že stavové čeští všechny svolené peníze na placení posádek hraničných vynaloží, colmistři však vypláceli jen posádky na tom území, kteréž k výplatě Čechové byli převzali; podobně činili Moravané, čímž jistá část peněz stavům českým na hotovosti v rukou zůstala. Slezané zase posádky vykázaných jim hranic nezaplatili. Komora dvorská podala o všem tom zprávu císaři a žádala, aby v příčině té opětně stala se úřada mezi zástupci království Českého a přivtělených zemí.

Urovnání finančních nedostatků bylo i roku 1582. na denním pořádku. Císař požádal listem dne 24. ledna nejvyšší úřadníky zemské za sprostředkování půjčky při obyvatelích, městech království Českého, aby dluh svobodným pánům Fuggerům zaplatiti mohl. Rudolf II. chtěl týž starý dluh po otci Maximilianovi zděděný a na panstvích královských zapsaný, z kteréhož větší než obyčejné úroky dávati musel, penězi na menší úroky vzdluženými zaplatiti a tak pokladně císařské ulehčiti. Vrchní hejtman panství královských v Čechách Hertvik Zejdlic a radové komory české o takovou půjčku v Čechách s některými vyjednávali. President komory Ladislav Popel z Lobkovic chtěl zapůjčiti 65.000 zl. s podmínkou, že mu suma taková na některých statcích klášterních pojištěna bude. Komora česká doporučila císaři, aby taková nabídka přijata byla, poněvadž duchovní statky mimo kapitolu Pražskou byly statky komorní a císař, jako král Český, vrchním jich majitelem. Půjčka se uskutečnila a Lobkovicovi zapsáno pojištění na statcích kláštera Břevnovského, Teplského, Kladrubského, Zbraslavského, Chotěšovského a Doxanského. S urovnáním finančních nesnází souviselo také vyjednání komory české s židy Pražskými, aby vedle jiných daní ještě komorní plat 1000 tolarův ročně odváděli. Listina ze dne 17. září 1582 jest nemálo zajímavá, že císař tázal se nejvyšších úřadníkův zemských, zdali by lesy Písecké za věrné služby Adamovi z Hradce do dvou životů dány býti mohly. Neméně pozoruhodná jest žádost Rudolfa II. ze dne 30. listopadu, aby Vilím z Rožmberka ponavrhl pro úřad nejvyššího kanclíře království Českého osobu víry katolické; při kteréž příležitosti zamýšlel císař také opraviti zřízení kanceláře české. Konečně mezi jinými kusy položen jest i mandát císařský v příčině opatření proti moru.