V PRAZE. 1582, 5. října. - Orig. v arch. arcib. Pr.

Modlitbu naši vzkazujem. Nejdůstojnější a osvícené kníže a pane, pane otče v pánu Bohu nám laskavě příznivý! Psaní kněze Pavla Paminonda, kaplana kláštera Slovanského, Vkn. Mti učiněné a k ouřadu našemu odeslané, jsme v svém bedlivém uvážení měli, a podle VMti žádosti tak činíme, kterak samo v sobě jest, nejinak než jako v předešlém psaní našem se vší náležitou uctivostí oznamujem, že dnů pominulých pán Bůh všemohoucí skrze smrt velebného kněze a Mistra Jindřicha z Helfenberku, opata kláštera Slovanského, stařečka v pravé katolické víře a v životě pobožném do skončení zůstávajícího, z tohoto světa mimo naši naději, též ctihodného kněze Bartoloměje, faráře kostela panny Marie před Tejnem v Starém městě Pražském, pojíti ráčil. Pán Bůh rač jim věčné odpočinutí dáti.

V klášteře pak Slovanském co se působí, v předešlém psaní našem na díle jsme toho něco Vkn. Mti v známost uvésti nepominuli, že JMCské rychtář v Novém městě Pražském s konšely Novoměstskými jsou se ve všechen statček po témž panu opatu pozůstalý, neb jest bez pořízení umřel i v klášter uvázali, a když jsme my pečetí ouřadu našeho ten statček i jiné klenoty a věci duchovni klášterské spečetili, ale oni bez vědomí našeho na zlehčení ouřadu našeho duchovního konsistoře Pražské jsou pečetě naše odtrhali, v statku v tom i v jiných věcech posvátných se přebírali, a některé tajné věci konsistoře, kteréž pan opat, jsa ještě administrátorem, za sebou měl, a z těch počtů neučinil, přehlédávali. Když jsme se domlouvali, dali za odpověď: že od pánův rad z komory poručení mají. Na ten čas jsme toho zanechati museli, a jaká jest se tu potupa ouřadu duchovnímu stala, Vkn. Mti za radu a pomoc žádáme.

Strany kněze Pavla Paminonda, kaplana Slovanského, ten jest na nás, jakožto vrchnost svú, coby mu se tu ubližovalo, nikdá nevznášel, a vždycky jest od nás v náležitém opatrování držán byl; rozumí se tomu, nepočavše kaplanem, že by chtěl své vůle užívati, na pana opata za živnosti své sobě jest nikdá nic neztěžoval, ale jak se zpráva činí, že jest v tom klášteře náležité vychování měl, a což jemu náleželo to všecko vydáváno bylo, protož na mrtvého nemůže proč slušně naříkati. Od času svatého Havla téhož kněze sme v tom klášteře na ten čas zanechali, aby služby boží vykonával do dalšího opatření, poněvadž v tuto ránu boží mnoho kněžstva zemřelo, a veliký nedostatek věrných kněží máme. Purkmistr a rada Nového města Pražského sobě ten klášter Slovanský osobují a kollatorství přivlastňují, tak že by chtěli po své vůli někteří z nich mudráci kněží bludné, ženaté, neřádné, kteří se námi v ničemž nespravují, do téhož kláštera mimo vědomost naši dosaditi; a jakž spraveni jsme, že sou tři osoby pánům místodržícím nám protivné odeslali, nějakého kněze Matěje, faráře v Pacově na gruntech pana Španovského, druhého kněze Fridricha, a třetího Turka, za kteréž se přimlouvají, aby z nich jeden do téhož kláštera za opata dosazen byl. Ale od starodávna se ten obyčej zachovával, že s dovolením a konfirmaci JMCské jest kněz od ouřadu našeho do téhož kláštera za opata, osoba hodná podávána byla, a ještě v tom spůsobu zůstává, a ne jakž týž kněz Pavel spravuje.

I jiné naděje nejsme, než že nad starobylým řádem [ruku] ochrannú držeti ráčíte, a kdež jsme v předešlém psaní též mnohé ztížnosti strany sektářů a novověrců, jak se nyní sílí a svůj průchod ve všem mají, Vkn. Mti přednesli, jací hrozní artikulové na vyhlazení cti a slávy pána Boha našeho a všeho křesťanského náboženství se rozpisují, a pod jménem ňákého pikharta vůbec mezi lidmi v tajnosti procházejí, kterýchž Vkn. Mti připiš odsíláme, potřebí jest brzkého opatření. Protož v tom ve všem pán Bůh rač naším ochráncím býti. Za brzkou odpověď Vkn. Mti žádáme. Dán v Praze v pátek po památce sv. Františka léta Páně osmdesátého druhého.