V BŘETISLAVI. 1582, 12. února.-MS. souč. v arch. města Prahy.

My Rudolf Druhý etc. Vysoce urozeným, statečným, slovutným, poctivým, opatrným pánům, rytířům, vladykám, Pražanuom a městům i jiným všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavuov království našeho českého, věrným milým, milost naši císařskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Jakož vás tejno není, že jest teď pominulého času někdy duostojný Antonín, arcibiskup Pražský, prostředkem smrti časné z tohoto světa povolán, i poněvadž sme toho obzvláštní duoležitú a pilnú potřebu býti uznati ráčili, aby na místo jeho pro rozmnožení cti a chvály pána Boha všemohúcího a zachování mezi stavy tohoto království, jakž pod jednou tak také i pod obojí spuosobou tělo a krev pána Jezu Krista přijímajících, poddanými našimi, věrnými milými, zvláště pak duchovními osobami, lásky a svornosti a pokudž nejvejš možné jednomyslnosti, a těch lecjakých postranních věr, sekt, kacířstva a bludův, skrze kteréž by roztržitosti v svaté víře křesťanské přicházely, aby uvarováno býti mohlo, jiná osoba k tomu ouřadu hodná, od nás volena a nařízena byla: a protož sme z mocnosti naší císařské, jakožto král český, podle jeho svatosti papežské na to vydaného konsensu a potvrzení duostojného Martina na týž ouřad a za arcibiskupa Pražského, znajíc hodnost osoby jeho k témuž ouřadu býti, voliti a ustanoviti ráčili. Vám všem vuobec i jednomu každému obzvláštně to v známost uvozovati, duchovním pak osobám též všechněm, jakož pod jednou tak pod obojí zpuosobou, poroučeti ráčíme, abyste dotčeného Martina za arcibiskupa Pražského jměli, drželi, jím se řídili a spravovali a všelijakou poslušnost k němu zachovali, a outočiště své v potřebách svých k němu měli; té nepochybné naděje jsouce, že toto naše téhož arcibiskupa ustanovení jak světští tak duchovní pod jednou i pod obojí vděčně přijmete, v lásce a svornosti, jakž výš dotčeno, vespolek se snášejíce, trvati a v křesťanském laskavém srozumění státi i také všelijakých ruoznic, bludův, kacířstva, sekt a jiných víře svaté odporných věcí se vystříhati, nýbrž ty mezi sebou přetrhovati budete. Na tom na všem milostivu vuoli naši císařskú naplníte. Dán na zámku našem Prešpurce v pondělí po sv. Dorotě léta 82.