Sněm léta 1580 svolán byl ke dni 11. ledna. Proposice královská žádala na sta vích českých 150.000 zl. roční pomoci proti Turku s tím doložením, aby taková suma netoliko na jeden rok ale při nejmenším na tři léta svolena a zouplna odvozována byla. Vedle této sbírky, kteráž jedině na odvrácení nebezpečenství od Turka vynaložena býti měla, žádal císař také jistou peněžitou pomoc na stavbu a opevnění Ujvaru. Veřejná hotovost, nebo defensí, nebyla na minulém sněmu zcela vyřízena, protož žádáno v předložení královském, aby takový artikul v stálý a vždycky trvající řád uveden byl, tak aby nebylo potřebí každého sněmu znovu o to jednati.

Mimo požadavky, kteréž týkaly se jedině hrozícího nebezpečí tureckého, předložena také v proposici žádost v příčině vychování dvoru královského a zaplacení dluhův. Předloha odůvodňovala žádost za svolení pomoci na vychování dvoru, že důchodové "království" tak skrovní a malí jsou, že z nich ani císařští "oficíři" při největší skrovnosti, ani správa nebo "regiment" a komora česká vychovati se nemohou, tím méně aby král český náležitý dvůr svůj držeti a vychování své míti mohl; neboť hory, z nichž předešlí králové své vychování mívali, k pádu přišly a statky vlastní královské a jiné důchody rozprodány a zastaveny býti musely. Předešlým sněmem svolené dva groše posudného že na vychování dvoru královského nevystačily a protož že půjčky objednávány býti musely, čímž dluhův přibývalo, a kdyby dluhové stále rostli, že by také stavům s obtížností bylo. A poněvadž královské důstojenství stavův vlastní poctivost jest, protož že také jich povinností, aby důchody na vychování dvoru královského zvýšeny byly. Za kterouž příčinou aby stavové na místě posudného ročně 120.000 zl. na tři léta povolili, posudné pak aby sami si vybírali; což by jim pak přes takovou sumu 120.000 zl. výše přebývalo, že k obecním potřebám zemským zanechati si mohou. Kdyby ale stavové nad takovou žádostí jakou stížnost měli, aby tehdy šest grošův ze sudu svolili, z kterýchž by čtyři groše na vychování dvoru královského a dva groše na placení úrokův a dluhův obráceny byly. Však aby stavové snad se nedomnívali, jakoby sami dvůr královský vydržovati měli, chce císař i při jiných královstvích a zemích též žádati, aby podle možnosti také pomoc na vychování dvoru učinily.

Na sněmu l. 1579 učiněno bylo v příčině dluhův císařských, a jak by od nich zpomoženo býti mohlo, usnesení: poněvadž stavové o tom, odkud by takové dluhy vzešly, žádné vědomosti nemají, protož že takový artikul k dalšímu uvážení až do budoucího sněmu odkládají; aby však obyvatelé království Českého k spravedlivým svým úrokům přicházeti mohli, svoleno, aby ze tří grošů posudného domácím věřitelům úroky placeny byly. Proti takovému snesení učiněno v předložení sněmovním r. 1580 obšírné přednesení, že úvěr císařův v zahraničných zemích tím se podkopává, a když by někdy napotom největší potřeba nastala, peníze objednati by se nemohly. A poněvadž takoví dluhové již za císaře Ferdinanda I., Maximiliana II. za příčinou dlouho trvajících válek, pro ochránění hranic a míst pomezních proti Turku, na časté jízdy, na říšské i jiné sněmy, na výpravy císařských svadeb a jiná znamenitá vydání zděláni byli, a svolené na to sbírky ani na placení úrokův nevystačují, tudíž dluhové vždy výše rostou a se rozmnožují, čímž zemím většího a většího břemena přibývá, a kdyby dluhové se neplatili, bylo by nejen domu rakouskému, ale i království Českému i přivtěleným jeho zemím k potupě a posměchu: protož aby stavové sumu jistou do několika let na zaplacení jistin a ourokův svolili, anebo část dluhův sami na sebe k zaplacení přijali, však na ten způsob, aby věřitelově mimo království České jako obyvatelé domácí v to pojati byli.

Mimo to žádal císař, aby stavové na ty cesty pomyslili, jak by mateři jeho, jako po králi českém zůstalé vdově, věno její ročních 20.000 korun (kteréž na některých panstvích a místech v království Českém a v Lužicích zjištěno bylo, z nutných však potřeb taková zboží rozzastavována byla), vypláceno býti mohlo.

Sněm nepřijal v proposici žádaných 150.000 zl. na pomoc proti Turku, ale svolil jako roku předešlého berni domovou. A sice měli páni, rytíři, osoby duchovní, dědiníci, dvořáci, nápravníci, kdožkoli lidi osedlé měli, z jednoho každého domu, buď velkého nebo malého (krom kovářských, pastuších, ovčáckých chalupí, též lázní v městečkách, ve všech), po 20 groších českých dáti; města Pražská a jiná královská uvolila se na místě té berně 12.500 kop gr. českých odvésti; za domy panské, rytířské a osob duchovních v Praze a jiných městech královských svolena jedna kopa gr. českých; farářové na zbožích všech stavův i osob duchovních měli dáti po 30 gr. českých; Loketští také pomoc měli berníkům od sněmu ustanoveným odváděti; Kladští jako léta předešlá berni z lánův dvojnásobně dávati, s krajinou Chebskou mělo býti opět vyjednáváno. Dědiníci, nápravníci, dvořáci měli vedle šacuňkův z každé kopy gr. českých po 4¹/₂ penízi českém odsílati. Většina měst horních, poněvadž pro chudobu k spuštění přišla, byla osvobozena, rovněž i ti, kterýmž ohněm, krupobitím, vodami nebo jinou pohromou škoda se stala. A taková berně domovní neměla na žádnou jinou potřebu obrácena a vydávána býti, než toliko na zaplacení lidu válečnému, kterýž se držel na hranicích Uherských proti markrabství Moravskému a knížetství Slezskému "z této strany" Dunaje.

V příčině veřejné hotovosti zvolena byla sněmem komise, kteráž s vyslanci od stavův markrabství Moravského, knížetství Slezských i markrabství Lužických o tom jednati a uvážení své nejblíže příštímu sněmu přednésti měla. Dále usneseno, aby z pozemských statků i z peněz na úrocích ze 4.000 kop gr. č. kůň zbrojný byl vypraven; mustruňkové ozbrojeného lidu jako předešlých let aby byli odbýváni. Poněvadž však lid v království Českém, požívaje tak drahný čas míru, řemeslu válečnému odvykl, a kdyby rychlá potřeba nastala, tak brzy vypraviti by se nemohl, dali stavové nejvyšším úředníkům a soudcům zemským plnou moc, aby pro velikou, náhlou potřebu, pro opatření, k ochraně království Českého mohli do jednoho tisíce koní do služby přijati.

Na žádost za povolení 120.000 zl. na vychování dvoru královského na místě posudního, odpověděli stavové usnesením pěti grošův z věrtele piva, z kterýchž tři groše na vychování dvoru obrátiti se měly, ostatní pak dva groše na placení úrokův obyvatelům království Českého; kdyby však dva groše na ourok vystačiti nemohly, aby ti, kterýmž by úrok dán býti nemohl, od komory spokojeni byli. Usnesením takovým pominuta byla žádost císařova, aby nejen domácím, ale i cizím věřitelům úroky z posudného placeny byly. Mimo to prosili stavové, aby císař důchody z panství, statkův koruny České z rukou cizozemcův, kterýmž zapsány byly, do komory království Českého obrátil, poněvadž takoví nepořádní zápisové cizozemcům jsou proti zřízení zemskému i privi-lejím království.

Mimo to svolena sbírka ku potřebě zemské z těch všech věcí, jakž na sněmu roku předešlého vyměřeno bylo; cizozemci, kteříž v zemi České obchodili, živnosti své vedli, měli dáti k takové zemské sbírce 30 gr. č. z hlavy, rovněž i židé.

Staré císařové, jakožto po králi Českém zůstalé vdově, darovali stavové z lásky pro její k obyvatelům království Českého náchylnost 15.000 zlatých rýnských.

V příčině zlých, lehkých mincí, kteréž přes všechna usnesení sněmovní, nařízení královská skrze kupce a zvláště národ židovský do království Českého na nenabytou škodu vnášeny byly, žádali stavové císaře: aby uzavření sněmovní i předešlá nařízení královská, mandáty opět obnovena, rozepsána byla a aby mimo mince zlaté, stříbrné i drobné v sneseni sněmovním vyjmenované, jiné pod pokutou brány nebyly, nehodné pak do mincovny královské k zmincování a vedle hodnosti zaplacení, od váděny byly. Rovněž zakázáno vyvážeti pagamenty od stříbra i zlata pod pokutou zřízením zem ským vyměřenou. Více uzavřeno, aby větší počet mince drobnější ražen byl, a sice polovice stříbra na tolary a druhá polovice na minci drobnější.

Nejvyšší úředníci, soudcové zemští a radové císařští, na kteréž podány od některých obyvatelů bezejmenné žaloby císaři, že lidé při soudech k spravedlnostem přicházeti nemohou, dotazovali se v plném sněme i žádali všech stavův: byl-li by někdo, kterýžby nějakou stížnost měl, aby se ohlásil, anebo jestli by o kom vědíno bylo, aby se mohli ospravedlniti; však když žádný se nepřihlásil, projevili naději, že císař takovým pověstem věřiti nebude. Artikul takový vepsán do snesení sněmovního za tou příčinou, kdyby v krajích království Českého kdo byl, kterýž by jakou stížnost do nich měl, aby se při císaři ohlásil, a oni se ospravedlniti mohli.

Mimo to usneseno a svoleno, aby císař 20.000 tolarů, kteréž se od Jana st. z Lobkovic vzdlužiti chce, na panství Dobříšském mu zapsati směl a Hertviku Zejdlicovi z Šenfeldu, Bohuslavu Zárubovi z Hustiřan zboží Svojanovské prodati mohl; dále povoleno, aby bratřím z Švamberka na statku Přimdě a bratřím Krištofu a Vilému z Lobkovic na panství Tachovském peníze nebo životy zapsány byly.

Mimo taková usnesení nebyla v artikule sněmovní pojata: aby císař, jako král Český, doktoru Janu Kratovi z Kraftheimu 4000 zi. a 6000 kop. m. na statku Viserově, k hrabství Kladskému náležitém, zjistiti aneb k dědictví doprodati mohl; aby císař poplužní dvůr městu Trutnovu směl prodati; přijetí za obyvatele království Českého Michala Kromera z Kynigshofu a Jiřího ze Šudetu, v uměni lékařském doktora, do stavu rytířského etc.

Sněm uzavřen byl dne 9. února.

S ukončením sněmu nezavíráme knihu našich publikací z r. 1580, nýbrž uveřejňujeme více listiny až do měsíce prosince t. r., kdy počalo vyjednávání o sněm 1. 1581. Akta posněmovní dotýkají se usnesení sněmovních z r. 1580 i let dřívějších, objasňují finanční poměry císaře Rudolfa, a veřejných záležitostí zemských, čímž odůvodněna jest jich publikací.

Nad jiné důležité jsou listiny, kteréž církevní záležitosti a zvláště universi Pražské osvětlují. Na přední místo pokládáme uvažování nuncia Placentina, kterýž napsal, nejspíše z nařízení papežova, spis o prostředcích, jimiž by mohlo pomoženo býti, aby jednota náboženská v království Českém zachována býti mohla. Dobrozdání nunciovo porovnává království České s člověkem na zdraví poraženým, jenž strážce své, duchovní, vyhnal, pohubil a příbytky jich sbořil; však ze svého ťprotrženíŤ již se probral, což nejlépe poznáno býti může po tom, že své strážce, kterýmž se dříve nejvíce protivil, již při sobě trpí, a protož má býti nemocný s rozšafností ošetřován, pamatován, aby mu mozek zase nebyl skormoucen. Placentinus navrhuje, aby takové opatrování obstarávalo devět osob, a sice tři od papeže, tři od krále a tři od stavův zvolené. Osoby ty aby vybírány byly z obojího náboženství, z pod jednou a z pravých pod obojí, a z přirozených Čechův a aby jmenovány byly assistentes, to jest rady dobrého řádu náboženství. Třikráte do téhodne aby se assistentes scházeli, o věcech potřebných k nápravě dobrých pořádkův a zdržení náboženství v pokoji jednali, k sjednocení a svornosti vedli. Což by za dobré a užitečné uznali, to aby králi předneseno bylo, a pod jménem jeho, nebo i s papežským spolu, jako rozkaz vydáno bylo. Presidentem takové rady měl býti buď nuncius papežský nebo arcibiskup Pražský, z osob králem jmenovaných přední aby jako přednášela a k vyřízení dopomáhala, přední pak osoba od stavův aby byla výběrčím pokut a důchodů; neboť devítičlenná rada měla míti také k uskutečnění svých záměrů peníze.

K sílení pak nemocného království Českého navrhuje Placentinus: aby bylo uvedeno v lid učení katechismu sprostného, krátkého, všem lidem pochopitelného; malými spisky i předkládáním v kostelích a ve školách aby lid byl veden k dobrým mravům. Tomu když by lidé obvykli, aby ťvyššíŤ katechismus tridentského koncilia přeložen byl na český jazyk. Na školy aby dobrý pozor dán byl, zvláště mládeži aby knihy k pochopení snadné předkládány byly. Jiným posilňujícím pokrmem by bylo obnovení akademie Pražské, rozkvět svobodných umění. Profesorové universi aby byli milovníci dobrého řádu jak světského tak duchovního; se studenty pak aby vedle jistých nařízených pravidel zacházeli. Knihkupci, knihtiskaři a knihaři aby uvedeni byli pod dozor akademie nebo assistentů. Universi Pražská aby nově zkvésti a hodnými osobami osazena býti mohla, k tomu že zapotřebí větších důchodů. Dále aby pro celé království České vydána byla kniha rituále nebo agenda, vedle kteréž by všickni obyvatelé při posvátných služebnostech jednostejných ceremonií užívali; též aby jednostejný byl mšál, breviář v celé zemi. Pro rychlejší však léčení království předpisuje nuncius, aby král města svá, kteráž stavu neužívají, poručil reformovati jak v kostelích tak ve školách; podobně aby i assistentes na svých gruntech, v městech, městečkách i vesnicích učiniti byli povinni. Nejvyšší úředníci zemští a vyšší stavové aby čítáním starých letopisův historií svých předkův naučili se znáti rozdíl, jakýž byl mezi časy Karla IV a dobou krále Václava IV i císaře Zikmunda, krále Ladislava a Jiřího z Poděbrad. Král český aby mandátem zjevně národu oznámil náboženské své smýšlení. Konsistoř dolejší (pod obojí) aby poručena byla pod moc assistentův; jinověrci, věštci, čarodějníci aby ze země vypovědíni byli. Duchovní stav aby ve větší vážnost, vzáctnost byl uveden; vedle toho aby dosti bylo preceptorův, písařův, katolických literátův, z nichž by k farám, radám, úřadům i jiným službám panským lidé se hoditi mohli, dříve však, nežli by na ouřady vstoupili, aby vyznání víry katolické učinili. Po krajích aby zřizována byla tovaryšstva katolická, kteráž by se o rozšíření víry katolické starala. Lid aby k práci, pilnosti veden a od zahálky, marnotratnosti odváděn byl. Knihy kacířské do země aby nebyly vozeny. Mládež aby do cizích zemí na učení, bez vědomí assistentův, posílána býti nesměla. Profesoři a studenti každoročně vyznání víry aby činili; studentům jenom tehdy aby dovoleno bylo do cizích akademií se vypraviti, kdyžby tři léta před tím v Praze se učili. Obyvatelům království Českého, aby se nenakazili, mělo zapovědíno býti všeliké s kacíři obcování, jednání i obchody. Pohoršliví mniši a duchovní lidé aby byli vypovědíni; všecka marnost a zbytečnost v šatstvu aby byla přetržena.

Mimo takové sílení a léčení ukládal nuncius nemocnému království Českému ještě 45-hodinné ustavičné modlitby, časté přijímání velebné svátosti a obnovení pocty svatých, konání skutkův milosrdenství, poctivé opatření duchovních živností. Vedle toho všeho měly předešlé klatby papežské z království Českého sňaty a všickni ďáblové ze země obecním zaklínáním vypovědíni a do dalekých pustin ku kacířům posláni býti. V zemi aby byla jedna osoba plnou mocí od stolice apoštolské obdařena, aby nebylo zapotřebí s malými věcmi do Říma posílati, v Římě pak aby byl český posel, kterýž by byl prostředníkem assistentův českých. K provedení však všeho toho aby v Čechách byl jistý počet lidu válečného pohotově, jenž by spurné, svévolné a odporující skrotiti a k poslušenství přivésti dovedl; hejtmane nad vojskem tím aby byly dvě osoby katolické. A když to tak všechno zařízeno bude, ať začne obecní visitace; vyzdvihnou se dvoje biskupství a vyhledají se k provádění takové reformací jistí důchodové zrušením některých klášterův.

Z obšírného a zajisté zvláštního dobrozdání nuncia Piacentina viděti, že chtěl již tehdy provésti reformací náboženskou a třebas i násilným způsobem. Ze by taková projektovaná reformací bez velice krutých bojů nebyla se mohla provésti, nahlédl snad i císař Rudolf, neboť žádné nevidíme známky, kterážby nasvědčovala, že dobrozdání nunciovo mělo se státi skutkem. Jediná jenom věc stala se předmětem dalšího vyjednávání: reforma učení Pražského, o kterouž stavové na sněmu shromáždění několik let před tím nejednou byli žádali. Poněvadž v návrzích posla papežského krátká jen činí se zmínka o ťvyzdviženíŤ universi Pražské, máme za to, že Placentinus zvláštní podal dobrozdání v příčině té císaři, kterýž předložil je arcibiskupu Pražskému a svým radám Ladislavu staršímu z Lobkovic a Vratislavu z Pernštejna k úřadě; jichžto pak spis podán byl císařem Vilímovi z Rožmberka k uvážení dne 9. dubna 1580. Rožmberk odpověděl vřelými slovy a radil, aby status profesorův asi na 20 byl zvýšen (pro každou fakultu 4), na kteréž by zapotřebí bylo ročního nákladu asi 8 až 9 tisíc tolarů, a poněvadž důchod universi se páčí jen na tisíc tolarů, musely by příjmy býti zvýšeny etc.

Listiny ze dne 15. dubna, 18. května a 7. září ukazují, jakým způsobem konsistoř podobojí dovolávati se musela světské ochrany.

V úvodu k r. 1579 povědíno, že zvolena byla komise k uvážení práv horních, nejvyšším mincmistrem Vilímem z Oprštorfu na sněmu předložených, proti kterýmž Kutnohorští nemalou ztížnost měli, že v nich veliké nedostatky se nalézají a na jich škodu a záhubu práva taková sepsána jsou. Když k uvažování obnovených práv přijíti mělo, žádali Kutnohorané (neboť by se také jich dotýkalo a oni takových vnově složených práv neslyšeli a o nich, poněvadž jako potají Ludvíkem Karlem z Řásné skládána byla, nic nevěděli), aby také přítomni býti a se k tomu ohlásiti mohli, čehož se jim také dostalo. Poněvadž však uvažování se poodkládalo, až 11. listopadu 1579 započato býti mělo, však opět odloženo, žádali, aby jim taková práva horní k přehlídnutí zapůjčena byla, což také se stalo 7. prosince 1579. Když sněm r. 1580 zahájen byl, hledali sněmovní vyslanci Kutnohorští přímluvu při vynikajících osobách, zvláště při presidentu komory české Janovi z Lobkovic, aby uveřejnění, prohlášení obnovených práv horních odloženo bylo. Lobkovic při volné audiencí pravil, že za jiné neměl, než že Kutnohorané všichni těch práv společně jsou žádostiví, a z společného snesení jich že práva horní jsou sepsána pro dobré jich i hor; a poněvadž císař, ani komora, ani stavové toho nejsou žádostiví, aby se v čem nejmenším ublížiti mělo Kutnohoranům, protož aby sepsali si všecky ztížnosti, jakž o těch právích tak i o nesprávách při horách, a že je císaři a několika ještě osobám předložiti chce, což zajisté k jich dobrému sloužiti bude. - Naděje, žádost Kutnohorských, aby s prohlášením obnovených práv horních odloženo bylo, se plnila, neboť prý stavové k nim ťs tou chutí jako zajíc do léče pospíchajíŤ, ačkoliv někteří zase jiného byli náhledu, že kdyby za sněmu k uvažování přijíti měla, sotva by dalšího odkladu užiti mohli, poněvadž s velikou těžkostí k tomu povoleno, aby jim toliko k přehlídnutí zapůjčena byla. Však sněm se ukončil a práva horní k uvažování nepřišla, poněvadž někteří do komise volení s tím nic míti činiti nechtěli, a jiní na konci sněmování bud" již odjeli, nebo na masopust domů pospíchali. - V měsíci dubnu 1580 shromáždili se sněmem zvolení a císařem ustanovení komisaři v Budějovicích Českých, kamž také Kutnohorané některé osoby vyslali. Však přehlídnutí práv horních, nevíme z jakých příčin, provedeno nebylo. Dne 3. června 1580 nařizoval císař Rudolf Kutnohorským, aby půjčená jim k přehlídnutí nová práva horní, beze všech výmluv a odkladův, ihned do komory české zaslali, aby konečně k stvrzení svému přijíti mohla. A přece ještě stvrzena nebyla. Energické protesty Kutnohoranův dovedly opět, že odloženo bylo. Dne 2. září 1580 nařídil císař Kutnohorským, aby přední z nich osoby dne 6. října na hradě Pražském vedle komisařův sněmem zvolených k uvažování práv horních se najíti daly. Skutečně zasednuto k přehlídnutí práv dne 8. října a hned při čtení předmluvy někteří odporové nastali; při pokračování pak dne IO. října v domě arcibiskupa Pražského ťpřeběhlaŤ komise čtyry první odstavce, při kterémž čtení nečiněny již jen námitky, ale padaly již důtky a bouřily pohrůžky nejvyššího mincmistra a hofmistra; však Kutnohorští krátce je odbyli a - další uvažování práv opět odloženo až do 11. prosince 1580. - Při takovém uvažování práv v měsíci říjnu předložili Kutnohorané vedle činěných námitek také obšírné své dobrozdání o nových právech horních, kteréž s nemalou znalostí, zkušeností i důmyslem obnovená práva Ludvíkem Karlem z Rasné skládaná probírá, kritisuje a jako nedostatečná a v mnohém škodná zavrhuje. Hlavní tenor dobrého zdání jest uhájiti autonomní postavení šepmistrů, rady a vší obce Kutnohorské vůči nejvyššímu mincmistru a zvláště hofmistru, kteříž při zdělání obnovených práv více sebe a své dobré nežli horní na zřeteli měli. A rozhodnost Kutnohoranů zvítězila. Obnovená práva horní publikována nebyla.

Léta 1576 povolil sněm k žádosti Kutnohoranů na vzdvižení hor 1.500 kop gr. č., ale s vyplacením té sumy se odkládalo. Kutnohorští však potřebujíce peněz, na takovou sněmem jim svolenou pomoc peníze se vzdlužili, a když vydání jim sumy rok za rokem se odkládalo, a nepříznivci jich se rozšiřovalo, že vypůjčené peníze některak nerozšafně, neplatně někam jinam, nežli náležité bylo, obraceli, ano takové podezření i president komory české Jan st. z Lobkovic při korigování snesení sněmovního pronesl: museli šepmistři, rada i všecka obec Kutnohorská před stavy na sněmu shromážděnými se ospravedlniti z takového nařknutí. A aby stavové byli k vyplacení povolnější, prosili Kutnohorané i císaře Rudolfa II. za přímluvu v příčině konečného jim vydání svolené pomoci. Stavové usnesli se, aby svolená jim pomoc ze zemské sbírky vyplacena byla, ale císař takovému sněmovnímu usnesení odpíral, poněvadž sám té sbírky užiti chtěl. Však Vilím z Rožmberka, nejvyšší purkrabí Pražský, na opětované prosby Kutnohorských odpověděl, že svolená pomoc jim vydána bude. A ačkoliv správcové berní se vymlouvali, že nemají odkud dáti, zdá se, že předce jim zaplaceno bylo, poněvadž s prosebnou žádostí Kutnohorských více se neshledáváme.

Další listiny při sněmu r. 1580 uveřejněné, týkají se vyjednávání komory české s Chebskými, více dluhů královských, berních a finančních záležitostí císaře Rudolfa jako krále Českého. V příčině Chebských a Loketských nebyly poměry jich ve skutečnosti ku království Českému urovnány, ačkoliv stavové na sněmích usnesli se, že Chebští i Loketští k jednání sněmovnímu se dostaviti a vedle uzavření sněmovního rovně jako ostatní obyvatelé království svolené berně odváděti mají. Komora dvorská radila císaři, aby vyřízení sporné takové záležitosti předložil k úřadě nejvyšším úředníkům zemským, poněvadž nemožno s nimi dále skrze vyslané komisaře vyjednávati v příčině svolení berní, když byl sněm na tom se usnesl, aby nejen jednání sněmovního se zúčastnili, ale také vedle usnesení jeho se zachovali. Rudolf II. uposlechl té rady a listem ze dne 12. září nařídil komoře české, aby s nejvyššími úředníky a soudci zemskými se uradila, jakým spůsobem by zadržalé od r. 1574 berně od stavův a měst Chebského a Loketského kraje vybírány býti mohly.

Císaři sněmem svolené pomoci nevystačovaly, musel tudíž žádati věřitele své, aby s dluhem jim povinným proti obnovení jistoty ještě posečkali a rukojmí jeho nepoháněli. Komora dvorská, kteráž nejlépe znala finanční nesnáze císaře Rudolfa, radila mu, aby s městy Pražskými a jinými královskými o půjčku 100.000 zl. vyjednával, a dědičný groš posudného jim na to v zástavu dal; více, aby uložena byla berně na některá knížetství a panství v Slezsku a Lužici, jichž v držení byl kurfirst Braniborský. Císař uposlechl první rady a počal vyjednávati o půjčku 100.000 zi. s městy Pražskými a jinými královskými. Však nedařilo se. Staré a Nové město Pražské uvolilo se jen 5000 tolarů dáti, Malá strana omlouvala se, že ničeho půjčiti nemůže.

Na kolik berní se týče, vidíme z uveřejněných při roku 1580 listin, že nedoplatky berní čím dále vždy více rostly, ač sněmovní usnesení pro nezaplacení berní zabavením jmění hrozila.

Listem ze dne 30. června 1580 toužil císař komoře české na nedostatečnou správu o dlužných berních a jiných důchodích královských, kterýchž nedoplatky již přes 150.000 tolarů obnášely. I nejbohatší pánové v království zůstávali dlužni berni i posudné, jakož vidíme z upomínacího listu císařského Adamovi z Hradce ze dne 12. října 1580. Komora dvorská chtěla, aby v příčině té se stala náprava, a proto žádala komoru českou, aby podala správný výkaz důchodu úřadův komoře české podřízených, i ukládala komoře rozličná nařízení v příčině komorního platu, pronajetí ungeltu, důchodu z vína a jaká ušetření by se státi mohla při kanceláři, účtárně a důchodním úřadě. Více jí bylo uloženo, aby sestaven byl úplný seznam věřitelů dluhů královských v Čechách, které dluhy byly vypovězeny, zdali byla delší lhůta k sečkání povolena, a aby podala dobré své zdání o některých návrzích, kteréž by pro lepší pořádek v řádu komorním zavedeny býti měly.

Konečně zmiňujeme se o mandátu císaře Rudolfa IL, kterýmž nařizuje, aby v příčině pergrechtu vinice v ohradě měst Pražských a do tří mil vzdálí rozměřeny a do knih pergmistrských zapsány byly, též pergrecht aby odveden byl.