NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1580, 17. října. — Opis souč. v MS. archivu města Prahy.

My Rudolf Druhý etc. Urozeným, statečným, slovutným, poctivým a opatrným pánům, rytířuom, vladykám, Pražanuom i jiným všem obyvateluom království našeho Českého, světským i duchovním, věrným našim milým, milost naši císařskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Jakož vejsady na hory viničné od slavných pamětí císařův Římských a králuov Českých, předkův našich, městům Pražským dané, to v sobě světle obsahují, co by se z každého strychu vinice, kteréž ve třech mílech okolo měst Pražských rozsázeny sou, perkrechtu, a z jiných gruntuov, jako luk, polí, zahrad, štěpnic, chmelnic etc. , ouroku peněžitého po snětí užitkuov ve dvou nedělích pořád zběhlých beze všeho napomenutí perkmistra hor viničných, ročně dávati a platiti mělo: ale jistou toho zprávu míti ráčíme, že mnozí z nákladníkuov hor viničných v tom se neposlušně chovají, a netoliko o vinicech starých, kde na kderé hoře, co a v kolik strychuov, aneb vnově vzdělaných a rozšířených, má, perkmistru našemu neoznámili, ale ani provazcem, mírou obyčejnou viničnou, v majestátu někdy císaře Karla Čtvrtého, slavné paměti, předka našeho nařízenou, vyměřiti a do kněh ouřadu našeho perkmistrského zapsati a vložiti nedali; nýbrž mnozí skupujíce vinice v dobrém položení, bez opovědí při úřadu našem perkmistrském, je na pole rozdělávají a jiní pro nedbanlivost je opouštějí; což nám, když se to tak na ujmu duochodu našeho perkrechtního děje, nemuože než stížné býti. Protož nechtíc se tomu déle dívati, aby duochodové naši dědiční takovými příčinami zmenšováni býti a v zapomenutí přicházeti měli: vás všech vuobec i jednoho každého, kteříž vinice buď v ohradě městské, aneb vůkol měst Pražských do tří mil vzdálí od Prahy, staré aneb vnově vzdělané máte, aneb na dědinách svých vzdělávati dopouštíte, napomínati ráčíme, poroučejíc, abyste dědiny na vinice vzdělané ouřadem našim perkmistrským na strychy rozměřiti, a jak ste k nim a po kom, buď trhem, postoupením, dáním, kšaftem, nápadem aneb po rozsudku zvodem a zmocněním přišli, při úřadu perkmistrském, jakž předešlí mandátové o tom plněji svěděl, se přiznati a do kněh téhož úřadu beze všech odtahuov a výmluv vložiti a zapsati dali. Pakli by kteří, jakž na předešlé tak i tyto vuobec vyšlé mandáty a rozkazy, poslušně se nezachovali, a toho, jakž dotčeno, pominuli a neučinili: ti a takoví ať konečně vědí, že podle oznámených vejsad a privilegií předkuov našich, a obzvláštně někdy císaře Karla čtvrtého a krále.Vladislava, i také císaře Ferdinanda etc. , slavných pamětí, poručení, z takových neoznámených a v knihách ouřadu perkmistrského nezapsaných vinic vína, pod nižádným vymyšleným obyčejem, do měst našich Pražských uvozovati dopustiti neráčíme. Jakož sme pak perkmistru našemu poručili, aby taková vína, kdež by je koliv v městech Pražských, též na Hradčanech, Vyšehradě, na Oujezdě, na předměstích, za branami, buď na zbožích duochovních, aneb světských, a u kohožkoli složená postihl a našel, jako v pokutě nám propadená podle nadepsaných privilegií bral a do sklepů našich na hrad Pražský dodával, a v tom žádného nešanoval. A poněvadž čas vína sbírání již nastal, všech vuobec, kteříž vinic od perkrechtův pořádnými majestáty aneb chvalitebnými vejsadami od předkův našich osvobozených a na sebe pořádně a právně převedených nemáte, napomínáme, aby jeden každý z své vlastní vinice a ourody letošní vína dobrého, ne kalův, slévkuov a zadních vín, ani od jiného lechčejších koupených, aneb starých k novým smíšených, perkrecht nám náležitý hned po sebrání vína ve dvou nedělích pořád zběhlých, jakž letošní i předešle zadržalý, tolikéž i ourok peněžitý, a čím kdo spravedlivě povinovat jest, dalšího o to od perk-mistra našeho oustního neb listovního napomenutí neočekávaje, dal a spravil, a v tom se náležitě a spravedlivě beze všech forteluov zachoval. Pakli by kdo přes toto naše napomenutí tak se nezachoval a perkrechtu letošního i předešlých let zadržalého, též i platuov, v času nahoře jmenovaném, nedal a nespravil, ten každý ať ví, že perkmistr již od nás poručení má, kdož by koli perkrechtu svého letošního i jiných let zadržalého, tak a na ty časy, jakž se nadpisuje, též i platuov nedal a nespravil, aby se v vinici jeho k ruce naší právně uvázal a bez meškání speněžil. A tak vědouce o tom všickni vuobec i jeden každý budete se věděti před škodami a těžkostmi jak vyvarovati. Dán na hradě našem Pražském, v pondělí po sv. Havle léta Páně 1580.