1580 [v říjnu]. — Orig. v arch. města Hory Kutné.

Vysoce urozeným pánům, panům, urozeným a statečným pánům rytířům, císaře JMti zřízené komory v království Českém radám, a JJMtem pánům, ode všech tří stavův téhož království Českého k uvážení a přehlédnutí práv horních voleným a nařízeným, pánům nám milostivě a laskavě příznivým, JJMtem od nás šepmistrův a rady i na místě obce na Horách Kutnách.

Jakož o tom VMti, milostiví páni, dobrou vědomost míti ráčíte, kterak času pominulého, když vedle sněmovního zůstání a JMCské, pána, pana našeho nejmilostivějšího, milostivého vyměření a poručení na uvažování a přehlédnutí práv horních, jakž se titulují, zasednouti oumyslu jste býti ráčili, že jsme se toho při VMtech za jistými příčinami, abychom tolikéž, poněvadž by se nás také tu dotýkati chtělo, a my takových práv horních vnově složených neslyšeli a o nich na mále ani na mnoze nic nevěděli, přítomni býti a tomu vyrozuměti a, uznalili bychom potřebu, i k tomu se ohlásiti mohli, dožádali, čehož i nám se jest dostalo; nýbrž potom, když toho uvažování za některými příčinami do jistého času poodloženo bylo a o svatém Martině [1579], znova na ně zasednuto býti mělo, že na snažnou žádost naši i to jest při VMtech obdržáno, že z jistého JMCské poručení a VMtí uvážení taková práva horní, kteráž by tak k dalšímu uvážení jíti měla, jsou nám od JMti nejvyššího pana nrincmejstra království českého tepruva v pondělí po svatém Mikuláši [7. prosince] léta etc. LXXVIIII pominulého k přehlédnutí odeslána a ukázána; čehož jsouce vděční VMtem děkujeme, a budeli vůle pána Boha všemohoucího VMtem službami našimi i jinak všelijak se odsluhovati a odměňovati rádi chceme. Majíce pak taková práva v rukou našich a je davše sobě přečísti i také, pokudž možné bylo, jich pováživše, uznali jsme to a uznáváme, že v tom spisu, kterýž by tak za práva horní někdo míti chtěl, více opatruje sebe a své dobré nežli horní; ano i to usiluje, aby pod tím titulem práv ouřad svůj a některejch jinejch zvejšil, a ouřad šephmistrskej a tu stolici vejsadní JMCské, jakožto krále českého, kteráž vždycky od starodávna v veliké vážnosti a podstatě, jakožto přední místo, držána byla, a šephmistři a rada, jakž po panu inincmej strovi tu na Horách Kutnách, tak i v sněmích a jinejch jednáních obecních po Pražanech druhej hlas mívali a až posavad mají, zlehčil a k snížení přivedl, nad to vejš i toho dovedl, aby k spravování hor přihlídati a o nic se již, buď jak bud, domlouvati nemohl. Jakož pak až posavad téměř tak chováno při ouřadu horním bylo, že mnohé věci od některých před sebe sou brány a přes odpor a vznášení naše v jiné a jiné s velikou škodou proměňovány: ale co tím spůsobeno, to nyní se spatřuje a vobec naše, jsouce v znamenité dluhy skrze to uvedena, nejlépe o tom ví, což ne tak JMti nejvyššímu panu mincmejstru království Českého, jako Ludvíkovi Karlovi z Ěasné, nynějšímu hofmistru, kterýž hned z počátku se k tomu, že taková horní práva za ouřadu jeho znova sou napravena a vydána, přiznává, přičítáme; nébrž JMt, nejsouc dávno v té povinnosti a o mnohejch věcech žádné snad vědomosti nemajíce, v tom vymlouváme. A protož, cožkoli k tomu spisu a k těm vymyšleným některým artikulům, kteříž jsou tak od mnoha let bez vědomí našeho, jakž na škodu a zvošklivení těch hor, tak i snížení a zkázu všech nás, zbíráni byli a v jedno uvedeni, promlouvati a zdání naše proti tomu oznamovati budeme, žádnému jinému než dotčenému Ludvíkovi Karlovi z Řásné a jiným, kteříž jemu v tom nápomocni byli, přičísti nemůžeme. A poněvadž pak týž spis na jisté artikule jest rozdělen, protož vedle toho také, kdež by na škodu a zvošklivení těch hor a ublížení i také úřadu šephmistrského snížení býti chtělo, pokudž rozumíme, předložiti pořádně nepomineme.

(Práva horní...)

A předkem v tom se omluvna činíme, že ne ke všem věcem, tuto pod titulem a způsobem práv horních vydaným, ozývati se budeme, než toliko toho, což přednějšího jest a těm horám na škodu a nám, dotkneme; nebo snadno jeden každej, čtouc takovej spis, tomu vyrozumí, jaký při tom pořad zachován a jak ty věci, s užitkem-li a prospěchem horám, čili nic, jsou sepsány. Jako i tuto, neopakujíc jiného, vidí se, že by hned při počátku tak položeno a vysvětleno býti mělo: práva horní zemská království českého vztahující se na Hory Kutny, svobodné a starožitné, též Jílovské, Knínské a jiné jim v caucích, kluftách, rudách, kyzích a hutním šmelcování podobné; poněvadž druhá práva Jochmtálská v německé řeči vydána býti a tuto na jiné hory vztáhnouti se mají.

(Za ouřadu nejvyššího mincmejstrství...)

Práva tato horní jménem JMCské, pána, pana našeho nejmilostivějšího, vůbec vydati se mají: kterak tehdy příjemné bude, zvláště jeho Ludvíka Karla, hofmistra, vedle nejvyššího pana mincmejstra tuto postaviti, to nechť jest při uvážení.

(Jakož jsou na dobré...)

Porozumívá se tomu, že od skladatele těchto práv horních i forma, nebo notule, předmluvy JMCské pánu, panu našemu nejmilostivějšímu, jest udělána: ale nepochybuje se, že JMt, když by taková práva k svému korigování a vyřízení přijíti měla, ráčí věděti, jak to opatřiti a co před sebe, začna od pána Boha, dařitele netoliko kovův ale i jiného všeho dobrého, tak jakž, slavné paměti, císař Justinian a král Václav Druhý, i jiní muži pobožní a svatí, to činívali, a pro budoucí dobré tohoto království Českého co v ní předložiti, poněvadž původem JMti měla by ta věc jíti, abychom jich všickni my i budoucí naši s užitkem a dobrejm hor požívati mohli.

(Naši úředníci horní...)

Ač se tuto skladatel sám k tomu přiznává, že by ouředníci horní nejednou na JMt z strany těch práv horních vznášeli: však kdo by to byli, kteří by to činili, o tom se neví; ale držíme, aby k tomu kdo se z nich přiznal, leč hofmistr, jakž nahoře dotčeno, a jestli s ním urburéř neb kdo jiný v malém počtu, poněvadž mnozí o tom, jakž sami oznamují, nic nevědí. A také vidí se nám, že sme i my o tom vznešení, jakožto přední oudové, nákladníci, opatrovníci a JMCské věrní přísežní tu na Horách Kutnách věděti měli a vedle toho i sem pojati býti: ale ovšem mlčením, jako by nám tu nic vedle závazkův, nákladův, pavování a povinností našich a jiných příčin nenáleželo, a my s tím nic činiti neměli, jsme pominuti. Nepochybujem, jak by koliv nám taková práva bez vědomí našeho tejně sepsali a vůbec k vytištění dali, abychom se vedle toho tak potom chovati musili: ale nedal pán Bůh k tomu přijíti, a poněvadž pak ta věc k nám vlastně přináleží, vidí se nám, za jakýmižkoliv příčinami od něho skladatele to se stalo, že neměl nás pomíjeti a což nám vlastně náleží toho od nás odjímati; aniž také bezpečno jest, aby takovej klenot vší České země jedné neb dvoum osobám svěřen býti měl.

(Která jsou jim vydána...)

Ne samým ouřednlkům horním, ale všem horníkům a nákladníkům v království Českém, obzvláštně Hor Kuten, o nichž nejedná zmínka v týchž právích se činí, byla vydána; a netoliko o hofmistrovi, urburéři a jiných úřednících horních v nich zmínku činí, ale i všecky nás kverky tam obsahuje. Jakož pak, kdy bychom my i na místě vší obce na sněmích obecních, v slavných soudech zemských a jinejch místech o ty hory, bez přítomnosti jeho hofmistra nynějšího i také urburéře, s ouřadem horním se nezasazovali a neohlašovali, tolikéž outrat a nákladův znamenitých pro ně nevedli, snad by dávno k svému snížení a pádu přišly.

(K těmto časům a obyčejům...)

Ta vidí se největší a přední příčina skladatele těchto práv horních býti, totiž aby práva nová a světlá, kteráž by se k těmto nynějším časům a obyčejům i zvyklostem lépe hoditi mohla, vydána byla: jako by ona stará práva zatmělá a nedostatečná byla, a nyní všecko lépeji a užitečněji se řídilo a dalo; ale potřebí jest pilně toho povážiti, aby za příčinou novejch sem na Hory Kutny uvedených práv stará zprobovaná a zkušená práva v nic nepřišla a něco zlého a škodného na zkázu těchto hor uvedeno nebylo, neb ti všickni dolové staří, jichž se počtu neví, vedle starých práv horních od několika set let gveldikováni a dobýváni byli a z nich znamenitej oužitek, jakž historie ukazují, JJMtem králům českým a kverkům přicházel. Jakožpak v těchto letech, v nichž tato nová práva horní pomalu se zbírala a jako rodila, v skutku jest to zprobováno a zkušeno, že skrze ty nové při dolích stroje, šeyble, pumpy, struhy, rybníkův dělání a jiné křtalty, ne na sta, ale na tisíce škod jest naděláno a téměř v nic přišlo a naposledy zase na starý štrych nastoupeno; co pak na ty časté komisaře koštu a outrat jest vzešlo, toho by se také z registr mincovních na tisíce našlo. Nicméně můželi se těm novými právy co dobrého spůsobiti a stará zatmělá k lepšímu, užitečnějšímu těch hor vysvětliti: kdo má proti tomu býti? A pak-li on hofmistr, neb kdo jiný, kterému se staré věci rády vošklivi a nové líbí, však na náklad svůj a ne na škodu JMCské a kverkův (neb na cizí měšec snadno jinému raditi a práva a řády ustanovovati jest) co nového dobrého vymyslí, to pro dokázání umění svého a lásky k vlasti své bude moci s volí vrchnosti své a kverkův to učiniti, a my budem ho všichni chváliti.

(I jiných našich úředníkův...)

Kdyby nám taková práva, na snažnou žádost naši z jistého JMCské poručení, ukázána nebyla a žádného odporu se nenacházelo, nepochybujem, že by tak vůbec vyšla a za to by držáno bylo, že jest to s vědomím a radou všech úředníkův na Horách Kutnách i nás nákladníkův a horníkův se stalo: ale jakž u nás na Horách Kutnách mimo dva neb tři (leč při posledku před některými jsou předčtena) úředníky, tak ani jiní horníci v tomto království českém, poněvadž sou u nás na Horách Kutnách zbírána byla, ani my žádné vědomosti o nich jsme neměli, nébrž ani se toho na nich, aby nám ukázána byla, dožádati nemohli; a tak se z toho vyrozumívá, že takovými právy více své dobré nežli těch hor opatrovali, a že všelijak se o to, aby nás snížili a pod svou moc a správu uvedli, usilovali, čehož jim pán Bůh neráčil dáti a nedal.

(Jimiž by se všickni ouřednici, horníci...)

Již příčina se předkládá, proč by taková práva horní nová vydána byla, totiž, aby se jimi všickni nynější i budoucí ouřednici, horníci, kverci a nákladníci spravovali: a tak neměla před námi skrejvána bejti, ale měla se nám v známost uvésti, abychom všickni o nich věděli a je znali, podle onoho práva horního libro primo capite 5 "Omneš homines jura scire debent, ut universa prohibita declinent et permissa fatentur" [sic], to jest: všickni lidé práva znáti mají, aby všech věcí zapověděných se varovali a dopuštěných následovali. Také to slovo "horníci" potřebuje v tomto místě i jinejch k němu podobnejch vysvětlení; neb ačkoliv o nás šepmistřích a radě, jakožto ouřadě konšelském, žádné zmínky obzvláštně a zejména tuto se nečiní, ale že my a ten ouřad, na kterýž sme nyní posazeni, a potom jiní po nás budou, od starodávna, jakž majestátové, sněmové, zřízení zemská, a zvyklost etc. ukazují, horníci se jmenujeme, a protož, aby skladatel těchto práv horních novejch, a potom i jiní následovníci jeho, jinak toho nevykládali, a kde by pokuta, neb co takového na horníky, to jest dělníky, ouředníky aneb nákladníky vztahovati se chtěla, aby v to šepmistři a rada pojímáni a tím obtěžováni nebyli, jest potřebí to v těchto právích nových horních vyložiti a opatřiti.

(Aby sobě hned při počátku...)

Té klausuli vyrozuměti se nemůže, aby hned při propůjčce sobě práva Hor Kuten neb Jochmtálská vyvoliti spravedlivě někdo povinen byl: poněvadž by tomu ještě, jakej by způsob těch hor být chtěl a kterejby přirovnán býti mohl, nevyrozuměl, a protož nechť jest to při uvážení.

(Aby všem našim horníkům...)

Ne bez příčiny nahoře oznámeno při tom slově "horníci", že potřebuje vysvětlení, neb tam vztahovalo se toliko na osoby, kteříž při horách pracují a z nich obzvláštní živnost svou mají, a teď nyní in genere zavírka se činí, totiž, aby všickni horníci, an obzvláště na šepmistry a radu a potom i na všecku obec dole někteří se artikulové vztahují, kteří sou zde na Horách Kutnách, jimi se zpravovali a vedle nich živi byli: a tak poněvadž by se na nás všecka tato práva vztahovati chtěla, nemělo se před námi s nimi ukrejvati ani na zkrácení naše tejně jich spisovati, a JMCské a všem třem stavům království tohoto Českého jich podávati; ačkoliv by pak chtěl skladatel i nás pod tímto spůsobem a formou v to uvésti a nás, abychom potomně, dada tomu místo, o nic se ozývati a domlouvati nemohli, jako zatarasovati. Ale my takovému obmyslu místa nedáváme, aniž se z práv našich, svobod a dobrých starobylých zvyklostí vyvésti dopustíme, nébrž při nich a sněmu obecním, kterej držán byl na hradě Pražském etc. LXXV, zachováni býti žádáme, poněvadž práva všecka ne na ztížnost a záhubu druhého, ale na vzdělání jednoho každého, rozšíření obecného dobrého vztahovati se mají; a vidí se nám, že by on hofmistr, jsouce na Horách Kutnách zrodilej, maje manželku a dítky i poctivou živnost a věda, že jest člověk smrtedlný a s tím ouřadem do hrobu nepůjde, měl by takovou věc jinačejším prostředkem před sebe bráti a v tom kráčeti.

II. Ouřad nejvyššího mincmejstra. [K číslu 1. Práv horních.]

(K tomu se mají...)

Ne bez příčiny dokládá se toho v potřebách horních, neb to vlastně nejvyššímu panu mincmejstru náleží; ale sou některé věci městské a vobecní, a ty vedle práva a starobylé zvyklosti svejm jistejm prostředkem se řídí a k těmto právům nenáležejí.

(A viděloli by se...)

Tento artikul více se vztahuje na soud ouřadu horního, než na ouřad nejvyššího mincmejstra: a poněvadž o soudu horním a odvolání dole obzvláštně mluviti se bude, vidí se, že by tam tento artikul příjemněji stál, leč by tuto o přech pořádných zmínka se nečinila, než toliko o ztížnostech postranných, kteréž by lidé vznášeli a za opatření žádati chtěli; ale i to k tomu pořadu práva náleží, poněvadž jeden každej od každé ztížnosti odvolati k vrchnímu právu se může před vlastní osobu JMCské a budoucí krále české, zachovaje však při tom pořad práva, to jest, nedada čtrnácti dnům pořád zběhlým od actum vejpovědi projíti, a sloze ku právu, což náleží, a bez přítomnosti JMti v zemi před nejvyššího mincmejstra (ač jestliže by v témž soudu prvé neseděl a toho uvažovati nepomáhal), aneb komuž by JMt o tom obzvláštně poručiti ráčil, tak jakž někdy za starodávna bejvalo. Ale že potom od, slavné a svaté paměti, krále Vladislava šepmistrům a konšelům i vší obci majestát jest dán, aby oni šepmistři a konšelé všecky pře, buď vo městských nebo horních věcech, tu a ne jinde na Horách Kutnách podle práv svých horských starodávních rozsuzovali a soudili, a tu plnost práva u nich aby dokonalá byla; jakož pak vždycky, někdy s nejvyšším panem mincmejstrem a někdy sami, takové pře vážili, a podnes od pořádkův jiných a rychtářův a konšelův předměstských apelací před ně jdou a oni je na místě stavějí, nébrž i z Jílového, Knína a některých jiných hor na ně se odvolávali. Jestliže pak komu zkrácení zdálo se býti, tehdy teprva před vlastní osobu JMKské mohl se odvolati, a vidí se, že ani nyní nemají toho zbaveni býti, nebo mnozí, jsouce tu na Horách Kutnách zrodilí a jiní skrze mnohé příčiny těch hor povědomí a zvyklí, mohou časem na spatření toho, oč jest soud, vyjíti, to shlédnouti, i dolů slézti a, vyrozumějte tomu, bez ublížení stran rozsuzovati a na místě stavěti.

(Také nejvyššího mincmejstra...)

Proč by hofmistr v příčinách od nejvyššího pana mincmejstra volen býti nemohl, tomu se nerozumí, poněvadž ten ouřad není vrchní království českého, ale zde toliko na Horách Kutnách: snad skladatel opatruje osobu svou a chce jiným hofmistrům památky po sobě zanechati. Ale ta věc nechť jest při uvážení také, aby tuto žádného vomylu nebylo, vidí se za věc užitečnou býti, aby ti ouředníci zejména postaveni byli, jichž by ouřadové od nejvyššího pana mincmejstra obnovováni býti neměli, aby z budoucích spletkův sjíti mohlo; nebo ta slova "kteříž nám do naší komory peněžnými počty povinni a důchody naše k sobě přijímají etc. vidi se zatmělá býti.

(Jako pergmistři vrchní...)

Nepochybuje se, že při dolích, kteříž vlastně JMCské náležejí, tak se díti má; ale kteříž vlastní kverkův sou, aby sobě k nim úředníkův voliti bez dovolení nejvyššího pana mincmejstra nemohli, tomu se nerozumí.

(Aby moc měl...)

Podle uznalé potřeby: neb kde mnoho ouředníkův, tu také mnoho zbytečných nákladův a outrat bývá, a neužiteční a nepotřební úředníci k větší škodě nežli k zisku při všech věcech bývají, jakž pak toho mnoho zkušeno jest a všecko by se horám, že nevynášejí, přičítati chtělo.

(Aby v městě Hoře Kutné konšely sadil...)

Na místě našem císařském: nebo od starodávna JJMti sami králové čeští ouřad konšelskej na Horách Kutnách jsou obnovovati ráčili.

(Pakli by mimo...)

Tento artikul jest proti majestátu krále Vladislava a pořadu práva. Neb jakž ten majestát, tak i práva ukazují, že z těch poznamenaných osob mincmejstru nejvyššímu od šepmistrův dodaných, a ne jiných, ouřad konšelský obnoven býti má. A také kdo má lépeji osoby, kteréž by tu v obci na Horách Kutnách usedlé a na poctivosti zachovalé a těm horám užitečné byly neb nebyly, zvláště když se úřad nejvyššího mincmejstrství často mění, znáti a povědom býti, jako šepmistři a konšelé, z nichž mnozí tu sou zrodilí, a jíní v těch povinnostech mnoho let trvající, to na své přísahy a povinnosti přijímají, a podle sebe, pro dobré JMKské a těch hor a obce, jiné dvě osoby poznamenávají a nejvyššímu panu mincmejstru podávají; sic jinak mnohdykrát mohla by osoba již buď z nevědomosti, z nepřízně, z návodu, aneb jakýchžkoliv příčin, na ten ouřad konšelský volena a posazena býti, kteráž by netoliko na sobě ouraz a pohoršení nésti a různice a nevole mezi jinými činiti a zlej příklad jinejm dáti, ale i k jiným platným povinnostem se hoditi [sic] mohla.

(Při nejmenším tři léta...)

Ačkoliv i práva městská takový počet (A XXV) let konšelům vyměřují, však že časem mnozí nedostatkové v obci se nacházejí, a mnohdykrát osoba hodná, pojma sobě manželku, se vosazuje, neb odjinud do obce, zakoupení sobě učině, se přistěhuje: protož měloli by se těch let vždycky šetřiti, či mezi mladší ponejprve pro zvyklost a vyrozumění posazena býti, to nechť jest při uvážení VMtí, poněvadž i pán Bůh v V knihách Mojžíšových (XXV) manželům novým neukládá než rok, aby od takových prací obecních vzdáleni byli.

(Potom má také...)

Tento artikul jest proti řádu a dobré starobylé zvyklosti; neb jak pořádkové havířští, hašplířští a jiní od starodávna na Horách Kutnách voleni a sazeni bývali, to obšírněji dole, poněvadž obzvláštní o obnovení jich zmínka činiti se bude, se oznámí, a protož na tomto místě mělo by takto státi: "Potom má i jiné pořádky horní s jinými, jimž tu náleží, totiž s šepmistry a konšely vedle uvážení a uznání voliti a saditi i také přísahy jim, jakž od starodávna bývalo, na rathauze skrze písaře městského přísežného dávati."

(A po obnovení rady...)

Ač tuto zejména žádná zmínka o šepmistřích a radě na Horách Kutnách se nečiní, však poněvadž universalis particula (v každém místě horním) tu se dokládá, a skladatel ne bez příčiny to zatměl, aby Hora Kutná s jinými městy horními srovnána a mezi ně pojata byla, a potom tudy také jí někdo vedle toho v takové počty potáhnouti nechtěl: protož se ozejváme a pravíme tím povinni nebýti, nebo šepmistři a rada od starodávna z důchodův svých obecných ne před nejvyšším panem mincmejstrem, neb staršími havéři a hašpléři, neb jinými pořádky horními, ale při přítomnosti starších obecních, soudcův i jiných z obce počty své činí, a ty do knih k poznamenání přicházejí, jakž z příležícího vejpisu tomu se vyrozuměti může. Nad čímž se ruka drží a JMCské pan rychtář také při tom bejvá; a také kdyby to nyní mimo starobylej spůsob těmito právy mělo nařízeno býti, a poctové před nadepsanými osobami, jakž se tuto vyměřuje, činěni býti, nemohli by šepmistři a rada nynější i předkové naši než v velikém podezření, jako by se neupřímně a nespravedlivě v svých povinnostech chovali, a oni nad námi prerogativam měli a něco většího a věrnějšího byli, an ani na to žádného závazku nemají, býti; nébrž podobněji by bylo, poněvadž šepmistři a rada i všecka vobec veliké náklady na hory činí a nyní v znamenité dluhy vešla, aby oni šepmistrům a radě i vší obci z rud, kyzův a vitruňkův, tak-li vedle průb stříbra z nich vycházejí, či nic, a kdo tu zisk neb škodu má, a jak se při tom při všem chová, v tom se spravovali a z toho počet, aby žádný na ty průby naříkati nemohl, činili. A tak i tento artikul, jako i jiní mnozí, vztahuje se na věci městské a ne na práva horní.