NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1580, 13. května. — Konc. v arch. česk. míst.

Rudolf Druhý etc. Vysoce urozený a urození, věrní naši milí a nábožná nám milá! Jakož vám, na místě a k ruce dítek a sirotkův po někdy Václavovi z Lobkovic zůstalých, jistu sumu povinovati bejti, a nyní od rukojmův našich zprávu míti ráčíme, že byste je pro takový dluh před ouřad nejvyššího purkhrabství Pražského pohnali: i ačkoli sme s radami našimi komory české na to všelijak myslili, kterak bychom vás v té věci spokojiti a dotčené rukojmie naše (jakž i slušno jest) takového rukojemství sprostiti mohli; ale nenacházejíc na ten čas k zaplacení tak veliké sumy, pro jiná naše některá nenadálá pilná a potřebná a znamenitá vydání (o kderýchž na díle někteří z vás sami dobru vědomost máte), žádného prostředku, protož vás milostivě žádati ráčíme, abyste od těch půhonů upustili a nám takové sumy, proti obnovení jistoty a spraveni ourokův, ještě za někderý čas prostrannější poddané sčekání učinili; jakž pak o vás, že v tom na sobě jiným věřitelům našim, jenž tolikéž pro své sumy pohánějí, dobrý příklad ukážete, nikoli nepochybujem. My vám to milostí naší zpomínati i nahrazovati ráčíme. A na tom milostivu vůli naši císařskú naplníte. Dán na hradě Pražském v pátek po božím na nebesa vstoupení léta etc. 80.

Vysoce urozenému Vilémovi z Rožmberka na českém Krumlově, správci a vladaři domu Rožmberského, tejné radě naší a nejvyššímu purkrabí Pražskému, a urozeným Janovi nejstaršímu z Lobkovic na Točnice a Nové Bystřici, též radě naší a koruny České německých lén hejtmanu; Krištofovi staršímu z Lobkovic na Bílině a Kosti; Fridrichovi Míčanovi z Klinštejna a z Roztok na Kornhouze, a Bonuši [sic] z Veitmile na Duchcově, věrným našim milým a nábožné naší milé, společně neb rozdílně.