1580, 28. dubna. — Opis souč. v arch. města Hory Kutné.

Za jiné nemáme, než že VMtem to v dobré paměti zůstává, kterak léta pominulého 79 některého času o masopustě, když po obnovení ouřadu konšelského u nás na Horách Kutnách bylo, a starší nad havéři hor stříbrných a Kaňkovských vedle dobrého pořádku tolikéž proměny [sic] býti měli, a starobylej při tom řád změniti se chtěl: že jest to nejprve od nás na JMt nejvyššího pana mincmejstra království Českého a potom i JMCskou, pána, pána našeho nejmilostivějšího, skrze poníženou suplikací naši vzneseno, a v tom, abychom při starobylém dobrém a těmto Horám Kutnám užitečném i chvalitebném pořádku zachováni byli, žádáno, Kterážto věc až posavad v pokoji jest byla, nyní pak, poněvadž by to, jakž jsme spraveni, k svému uvážení jíti chtělo, a VMtem i jiným pánům komisařům, do města Budějovic českých za jistými příčinami od JMti vyslaným nařízeným, na dobré zdání podáno bylo, a my VMti k sobě a těm horám vždycky pány milostivé a laskavé známe býti, protož VMtí poníženě prosíme, že nás a ty hory v své milostivé paměti míti, a nic toho, což by nového a prvé nebejvalého na škodu a snížení těch hor býti chtělo, dopouštěti neráčíte. Neb jestliže by tak, jakž někteří z ouřadu horního od mnoha let již o to, aby starší nad havéři hor stříbrných a Kaňkovských s tovaryšstvem z správy šepmistrův a rady vyšli a pod správu toliko ouřadu horního náleželi, usilují, jíti mělo: netoliko by tu stolice JMCské s dobrým a užitečným týchž hor, na níž jsme my nyní do času posazeni a potom jiní budou, a kteráž vždycky od starodávna v své vážnosti a podstatě držána byla, k zlehčení přišla, ale i mnohé různice, nevole, jedněch proti druhým pozdvižení a rocení, a nerozumíme, jaké zlé v tom rozdvojení mezi lidem horním a obecním povstati by mohlo, a snad i ty hory tudy k zkáze a k spuštění, čehož pán Bůh rač zachovati, by přišly; jakož pak takové proměny častokráte mnoho zlého s sebou přinášejí, a my s tím se vším, majíce též havíře pod správou svou a je v pozdvižení jich s těžkostí spokojivše, nejednou v těchto letech toho jsme s nemalým nebezpečenstvím zkusili. A poněvadž pak tuto nic jiného neopatrujeme, než aby starej, užitečnej a prospěšnej dobrej řád v své celosti zůstaven byl, a láska a pokoj mezi námi všemi se zachoval, a ty hory k svému vzdělání a vyzdvižení přijíti mohly: jsme té naděje, že od VMtí oslyšárii nebudeme; nebo ne bez příčiny od předkův našich tak vždycky chováno bylo, že jsou všickni lidé horní a obecní pod správu šepmistrův a rady na místě JMCské, jakž pak všickni při přijímání do sousedství všelikou uctivost a poslušenství šepmistruom a radě připovídají, náleželi, aby tudy svornost a láska zachována byla. Avšak jestliže by jinače ta věc, o čemž víry nemáme, mimo starobylej spuosob jíti a něco jiného nám a těm horám škodného uvedeno býti chtělo, tehdy ku pořadu práva se voláme a o to právem rozeznáni býti žádáme. A poněvadž pak o té věci obšírněji JMCskou, podavše při tom i některých spisův a poznamenání, jak se ta věc při obnovení jich starších nad havéři hor stříbrných a Kaňkovských od starodávna řídila, jsme suplikovali, protož pro širší toho vyrozumění teď VMtem, vyslavše při tom některé osoby z prostředku našeho k VMtem do Budějovic českých, přípisy odesíláme a s tím se VMtem v milostivou ochranu poroučíme. A cožkoli tu pro nás a ty hory učiniti ráčíte, pán Bůh toho hojná odplata býti ráčí, a my se toho VMtem všelijak rádi odsluhovati chceme. F. 5 Vitalis 1580.