NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1580, 9. dubna. — Orig. v arch. Třeboň.

Rudolf Druhý etc. Vysoce urozený, věrný náš milý! Co se při nás od posla Svatosti papežské na místě JSvti strany zas vyzdvižení zdejšího učení Pražského hledá a jakou pomoc a fedruňk JSvt papežská při tom učiniti se zakazuje; nicméně také na jaký způsob jsme tuž věc skrze důstojného Antonína arcibiskupa Pražského, též také urozené Ladislava staršího z Lobkovic na Chlumci, nejvyššího hofmistra, a Vratislava z Pernštejna na Tovačově a Litomyšli, tejnú radu naši a nejvyššího kanclíře království českého, věrné naše milé, uvážiti dali, a co se při nich v té věci snáší, tomu z příležícího spisu šířeji vyrozumíš. I poněvadž k osobě Tvé ve všech věcech milostivou důvěrnost míti ráčíme a nám se vidí, že by takové vyzdvižení téhož učení Pražského netoliko městům Pražským nýbrž vší zemi k prospěchu a vzdělání, nicméně také nám a všem stavuom království Českého našeho k veliké pochvale býti a vztahovati se mohlo: protož jsme neráčili moci toho pominouti tebe v tom také slyšeti a dobrému zdání tvému v té věci tolikéž vyrozuměti, milostivěť poroučejíc, aby v nadepsaný spis s pilností nahlídl, toho všeho při sobě bedlivě uvážil a nám na to dobré zdání své a s zase odesláním téhož spisu bez prodlévání psaním svým oznámil. Vědouc, že na tom milostivou vuoli naši císařskou naplníš. Dán na hradě našem Pražském v sobotu po slavném hodu velikonočním l. P. 1580.