Opis souč. v MS. archivu města Prahy.

JMt římský císař a uherský, český etc. král etc., pán náš nejmilostivější, od stavuov království Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k tomuto nynějšímu od JMCské rozepsanému a položenému obecnímu sněmu sem poslušně sjeli, s obzvláštní milostí přijímati ráčí.

A předně JMCská za potřebné uznávati neráčí, aby to, což jest prvé stavuom tohoto království a vyslaným s plnu mocí z zemí k němu příslušejících na jminulém sněmu z strany nebezpečenství od Turka nepřítele nastávajícího, i také svých vlastních duoležitých velikých potřeb a dluhuov obšírně předloženo bylo, zase znovu opakováno býti jmělo. Také stavové tohoto království jsou již to skutečně seznati mohli, že jest JMCská podle milostivého zakázání svého dosti dlouhý čas s dvorem svým císařským v tomto království až posavad trvati, a při vyřizování stavuov obecních i obzvláštních potřeb, pokudž nejvejš možné bylo, podle náležitosti a slušnosti k jich stavuov k zvláštnímu oblíbení se milostivě ukázati ráčil, a JMCská nicméně ještě k tomu milostivě nakloněn bejti ráčí.

A ačkoli JMCská toho příčiny jmíti ráčil, jiná království a země, věrné poddané své milé, také navštíviti, a při nich jak své, tak i jich vysoce duoležité a obzvláštní potřeby fedrovati, však přes to neráčil jest sobě JMt v tom překážeti dáti, aby vždy stavové, věrní poddaní, tím více znáti mohli, že JMCská tohoto království a zemí k němu příslušejících, věrných poddaných svých milých, všecko dobré, užitečné a poctivé obmejšleti a jich ve všem prospěch, užitek a zvelebení obzvláštně na paměti míti a ještě, pokudž by JMti vysoce duoležitá císařská zaneprázdnění na překážce nebyla, milostivě k tomu nachýlen býti ráčí. Proti tomu JMCská k stavuom té nepochybné naděje a duověrnosti jest, že zase k JMCské z srdečné lásky a náchylnosti poddaně a ochotně se ukáží, a JMti v těchto obtížnostech skutečnou pomocí přispějí; jakž pak společná náchylnost mezi vrchností a poddanými z přirození bývá a tomu chce.

A poněvadž pak na jminulém obecním sněmu od stavuov svolené pomoci na díle vycházejí, ale potřeba takových ztížností podle tohoto nynějšího zpuosobu až posaváde se nic neumenšila, nébrž přivětčila, k tomu také, že ti někteří artikulové, kdeří na předešlém sněmu předloženi byli, na nichž mnoho záleží, nevyřízeni zuostávají, a do tohoto sněmu odloženi jsou: a protož JMCská, by pak stavuov, věrných poddaných svých milých, v tom rád ušanovati chtíti ráčil, pominouti nemohl, nežli pro obecní a JMCské vlastní vysoce duoležité potřeby a zachování jednoho každého manželky, dítek, statků, prospěchu a ochrany tento sněm rozepsati a držeti.

Co se pak z počátku na jminulém sněmu svolení turecké pomoci těch sto a padesáte tisíc kop míšeňských dotýče, ačkoli by JMCská podle nastalé potřeby příčiny jmíti ráčil, větší pomoci na stavích žádati, ale poněvadž JMCská stavy, jako věrné poddané své, by tím nerad obtížiti, nébrž, pokudž jednom nejvejš možné, ušanovati ráčil: ráčí JMCská, pokudž se království Českého dotýče, toho při těch sto padesáti tisících, a předešlé žádosti své, ještě milostivě zuostavovati, však na ten zpuosob, jakž JMCská stavuov, věrných poddaných milých, milostivě žádati ráčí, že to tak opatří, aby JMt tou sumou jist býti ráčil, že na terminy polouletní vyplněna bude; a stavové tohoto království nicméně, jako i stavové svaté říše činí, toho se JMti duověřili a v moc dali, aby JMCská, pokudž se JMti nejlepěji a nejužitečněji viděti bude, hranice proti nepříteli Turku, k tomuto království a zemím k němu připojeným přináležející, opatrovati a lidu válečnému záplatu činiti naříditi ráčil; neb na to se stavové ubezpečiti mohou, že taková pomoc nikam jinam, než pro zdržení hranic a uvarování všelijakého nebezpečenství od nepřítele, beze všeho prostředku vynaložena býti má.

Pakli by i v tom stavové jakou pochybnost nesli, že se v ta místa, kdež by býti jinělo a svolena jest, neobrací, bude to při jich dobré vuoli, aby sami osoby k tomu vypravili, kteréž by, když se lidu válečnému platiti bude, přítomny byly: a JMCská tak naříditi a poručiti ráčí, jestliže by se kteří z obyvateluov tohoto království v službu polní dáti chtěli, aby v tom před jinými fedrováni byli. Avšak JMCská stavuov milostivě žádati a napomínati ráčí, aby takovou pomoc netoliko na jeden rok, ale při nejmenším na tři léta pořád zběhlá, svolili a trvanlivě vyplnili, jakž se pak od stavuov svaté říše, kteří nepříteli tak blízko nepřisedí, též stalo. Ale aby snad stavové, věrní poddaní, za to neměli a toho tak neujímali, jakoby tudy stálý a dědičný duochod vzdělán býti měl, nébrž se to toliko pro uvarování a uspoření mnohých outrat, prací a nákladuov, kteréž při tak častých sněmuov držení vynaloženy bývají, a stavuom při živnostech a hospodářství jich obmeškání přinášejí, i také pro obzvláštní potřebu na hranicích všem vuobec i jim samým k dobrému míní a děje, a tudy aby stavuom svaté říše k činění budoucích větších pomocí (poněvadž nynější brzy vyjdou) i také zemím k tomuto království příslušejícím, aby tolikéž podobně se ukázala příčina a dobrý příklad dán byl; jakž pak to na jminulém sněmu v předložení obšírněji vysvětleno a stavuom předloženo bylo.

JMCská to také stavuom k uvážení připouštěti ráčí, aby na cesty a prostředky pomyslili, skrze kteréž by podle příležitosti a možnosti obyvateluov tohoto království slušná křesťanská rovnost v tom zachována byla, chudý před bohatým stižen nebyl, a výš psaná suma těch sto padesáte tisíc shledána býti mohla. A jestliže by ty prostředky více nežli puol druhého krát sto tisíc vynesly, to, což tak přebíhati bude, za stavy k obecní potřebě zemské k dobrému aby zuostalo; pakli by tak mnoho nevyneslo, tehdy aby stavové, což by se nedostávalo, sobě neztěžovali jinou měrou nahraditi.

A JMCská milostivě zakazovati se ráčí s pomocí pána Boha všemohoucího hranice a pomezí proti nepříteli Turku tak opatrovati a v dobrém řádu držeti, že stavové té důvěrné poddané lásky, učiněné pomoci v ničemž litovati nebudou, nébrž s manželkami, ditkami a statky svými pod tím náležitě ochráněni a obhajováni býti mají.

Mohou sobě také stavové ku paměti přivésti, že od nich, a vyslaných s plnu mocí z zemí příslušejících k tomuto království, na stavení Ugvaru jedenmescítma tisíc a pět set tolarův, a z pomoci od stavuov království Českého proti Turku svolené, deset tisíc povoleno, a polovice toho již vyplněno jest, a druhá polovice při vyjití tohoto posledního terminu také spravena býti má. Poněvadž pak k tomu žádná zvláštní sbírka mezi stavy nařízena nebyla, nébrž z dotčené svolené pomoci se bére, a tudy ta pomoc na hranice svolená, kteráž sice dosti skrovná jest, tím se umenšuje a jí ubejvá: a protož JMCská stavuov milostivě žádati a napomínati ráčí, aby tolikéž, jako od stavuov svaté říše a některých jiných zemí JMCské se děje, obzvláštní pomoc na stavení Ugvaru mimo pomoc proti Turku svolenou svolili a o ni se snesli, poněvadž hranice od království českého a zemí k němu příslušejících zle opatřeny jsou a odevřené stojí, a tak pro uvarování budoucího nebezpečenství, a aby se takovým stavením déle neprodlévalo, JMCská toho vysoce duoležitů potřebu uznávati ráčí.

Jakož stavové také o tom prvé dobrou vědomost mají, ačkoliv ten artikul z strany veřejné hotovosti, neb defensí, na předešlém sněmu obecním stavuom království českého a vyslaným s plnou mocí z jiných připojených zemí s dostatečným vysvětlením předložen byl, a od stavuov se snesení jisté stalo, aby mustruňkové a veřejná hotovost v jedné každé zemi nařízena byla, a že se potomně o to, v jaký dokonalý zpuosob a řád táž veřejná hotovost uvedena býti má, srovnati a snésti chtějí, ale až posavad se o tom, na čem by táž věc konečně zůstávala, neví: protož JMCská stavuov dále milostivě žádati ráčí, aby na to obzvláštně pomyslili, a takový potřebný artikul v stálý a vždycky trvající dobrý řád uvedli, aby potřebí nebylo téměř každého sněmu znovu o to jednati; nébrž aby to, jakž nyní dotčeno, jednostále nařízeno a zdržáno bylo, a bez JMCské milostivého vědomí žádného zjinačení v tom učiniti a předsevzíti se nemohlo.

Co se pak druhého hlavního artikule, jakožto vychování dvoru JMCské dotejče, ten tolikéž na jminulém sněmu (kromě toho, což se těch dvou grošuov z posudního vymíněných dotýče) docela jest opomenut. I jest to patrné a všem vuobec vědomo a zjevné, že duochodové království tak skrovní a malí jsou, že se z těch JMCské vlastní oficíři, by pak nejskrovněji nařízeni byli, a mnohem méně zdejší spravování aneb regiment a komora česká vychovati nemohou, nercili aby král Český náležitý dvuor svuoj držeti a vychování své jmíti měl; poněvadž hory, z nichž předešlí králové čeští své vychování mívali, z dopuštění pána Boha všemohoucího téměř k dokonalému pádu přišly, a za těchto časuov JMCské vlastní statky a duochody z duoležitých potřeb na větším díle rozprodati a zastavovati se musely. A ačkoliv JMCské na dotčeném jminulém sněme obecním, od stavuov království Českého a z jiných příslušejících zemí, z těch svolených pěti grošuov posudního dva groše k tomu nařízeny jsou, však na to dalece nevystačují, jakž pak JMt předešlý císař, slavné paměti, dokudž ještě všecky věci v lepším zpuosobu stály, s těmi tehdáž svolenými čtyřmi groši, kteréž toliko k vychování a potřebám dvoru svoleny a dávány byly, tolikéž vystačiti moci neráčil, nébrž na větším díle vychování své z peněz, kteréž se v zemi i ven z země pod ourok vypůjčovaly a objednávaly, jmíti musel; což mezi jinými tolikéž jedna příčina takových ztížných dluhuov, kteréž potom posloupně na JMCskú přišly a na JMCské až posavad k zaplacení zuostávají. A stavové to při sobě zdravě povážiti mohou, jestliže se v tom brzkého opatření nestane, a takové vychování dvoru JMCské, jakž posavad, toliko z objednaných peněz a pomocí od poddaných svolených by se státi mělo, že tím netoliko takoví ztižní dluhové rok od roku ruosti a se rozmáhati budou, ale, by pak i na díle splaceni byli, však tou měrou by se z potřeby netoliko zase noví dluhové zdělati museli, ale také stavuom s poddanými jich by takové roční pomoci s obtížností bejti a přicházeti mohly. Protož JMCská tolikéž stavuom toho artikule předložiti pominouti moci neráčil, jsouce k nim té milostivé duověrnosti, poněvadž královská vyvejšenost a duostojenství jich stavuov vlastní poctivost jest, že při sobě toho obzvláštně bedlivě, zdravě, kudy by JMCské duochody vzdělány a přivejšeny byly, rozvážiti a rozjímati budou.

Co se pak obzvláštně posudního dotejče, tu JMCské od stavuov království Českého z každého sudu piva pět grošuov bílejch, a z těch dva groše, jakž nahoře dotčeno, k potřebě dvoru JMCské jest svoleno, a ostatní tři groše, ty ještě na ten čas za stavy na díle pro splacení některých ourokuov dluhuov domácích zuostávají: i o tom žádná pochybnost není, že jsou stavové takové svolení JMCské upřímně k dobrému mínili, kdyby jen to také pořádně spraveno a bez nedostatku zouplna vybráno bylo; neb se to z podávaných počtuov a vejtahuov poněkud nachází, že hned z počátku po prvnějším svolení, kteréž se léta 48 též léta 49 stalo, ten jeden groš posudního přes třiceti pět tisíc, tolikéž také potomně od léta 58 až do léta etc. 60 ty dva groše šedesáte šest tisíc a pět set kop ročně vynášely; než od toho času, dokudž se čtyři groše z sudu dávaly, nemnoho se přes sedmdesáte tisíc kop scházelo, tak že takový duochod, neli o polovici, však vejše nežli o třetí díl nyní méně vynáší, což jest poněkud na díle těchto časuov pro neourody a drahoty pocházeti mohlo, ale na větším díle, jak se obávati, z nerovného přiznávání várek a počtu suduov i jsice [sic] z nepořádného vyupomínání přichází.

I aby to všecko, což stavové, jakž dotčeno, JMCské z upřímné lásky svolí, napotom k svému vykonání přijíti a zouplna spraveno býti mohlo, JMCská na předešlém sněmu toho na stavích milostivě žádati a jim to předložiti ráčil, aby stavové za takové posudní JMCské ročně jistu sumu peněz na každý kvartál k spravení svolili, a proti tomu posudné sami vybírati, a což by přes takovů sumu svolenu vejše vyneslo, k obecním potřebám zemským za sebou zanechati a obraceti mohli. A protož JMCská takovou milostivou žádost svou obnovovati a teď zase na stavy vzkládati ráčí, milostivě žádajíc, aby stavové království Českého nejméně na tři léta pořád zběhlá, tak jakž napřed z strany pomoci proti nepříteli Turku doloženo, každý rok obzvláštně sto a dvaceti tisíc kop na místě takového posudního každého puoi nebo čtvrt léta spravili. Nebo o tom pochybnosti není, když se toliko o túž věc opravdově a s pilností přičiní, že z strany vyhledávání pivovaruov, tak jakž se pominulého času s popisováním všech poddaných ve všem království státi mělo, takový řád a prostředek obmejšleti, najíti a před sebe vzíti věděti budou, kudyby se na jistotu takových várek a počet suduov přijíti mohlo; neb takové posudní netoliko tu svolenu sumu vynésti moci, nébrž něco vejše přebíhati bude. Jakž pak stavuom ty předešle jim předložené prostředky pro správu podány budou, však ne tím oumyslem, jakoby se tím na tuto zemi něco nového a prvé nebejvalého uvozovati mělo, než aby stavuom tudy k dalšímu té věci rozjímání a uvážení cesta ukázána byla.

A tak ty prostředky netoliko JMCské k platnosti bejti moci budou, nébrž i to, což na vejběrčí a ouředniky k tomu zřízené ročně jde, by se dosti mnoho uspořiti, též také podle toho z mnohých prací, počtův a škodlivých restantuov zdělání sjíti by mohlo. A žádná pochybnost není, když jedno stavové to všecko mezi sebou pilně rozváží, že k tomu, aby taková milostivá žádost JMCské vyplněna bejti mohla, tím více nakloněni budou, znajíce, že se pod tím nic jiného než slušné rovnosti hledá, a aby z obmejšlení vlastního užitku, kteréhož jsou některé obzvláštní osoby nerovným přiznáním z várek až posavad šetřily a užívaly, sjíti mohlo, a nad to zemi a stavuom k vlastním potřebám jich zbírka vzdělána a přivedena byla; nebo kdyby pak i něco toho vejše žádáno, též také i povoleno bylo, a to by se, jakž vejš dotčeno, pořádně nespravilo a nevycházelo, tehdy by to toliko velikej pokřik a malou platnost přineslo, čímž by JMCské v takovém nedostatku nic spomoženo nebylo. Neb na dobrém řádu skuoro tak mnoho jako na samém svolení záležeti chce.

Jestliže by pak stavové nad tím, čehož se JMCská milostivě nadíti neráčí, z strany té sumy sto a dvadciti tisíc kop jaků ztížnost měli: tehdy JMCská jich za to milostivě žádati ráčí, aby k těm předešlým pěti grošuom ještě jeden totiž šestý groš přičinili a z každého sudu nyní svolili, tak aby JMCská ty čtyři groše k svému dvoru JMti, nicméně jako i JMt pan otec, slavné paměti, jmíti ráčil, a ty ostatní dva groše podle jiných prostředků na placení ztížných dluhuov potřebovány a obráceny byly; a JMCská podle vejběrčích zemských také svého vejběrčího naříditi a držeti mohl.

Však aby stavové se nedomnívali, ani na to nemyslili, jako by JMCská takové vychování dvoru JMCské od samých stavuov tohoto království jmíti a žádati ráčil: nébrž JMt toho oumyslu bejti ráčí, při jiných království a zemí JMCské toho též hledati, aby, jako i stavové tohoto království, JMCské na takové vychování také podle možnosti a příležitosti jich pomoc učinily; a té nepochybné naděje bejti ráčí, že, majíce sobě od stavuov dobrý příklad daný, nicméně jako i oni k JMCské se v tom poddaně a povolně ukáží a jich v tom následovati budou.

Což se pak dále toho těžkého a téměř nesnesitedlného břemena ztížných dluhuov, a jakým by zpuosobem JMCské z toho spomoženo bejti mohlo, dotejče: o tom jest v jminulém předložení sněmovním stavuom poněkud krátká zmínka učiněna, a JMCská také v své milostivé paměti jmíti ráčí, jaké se v tom od stavuov svolení a snesení stalo, že dotčený artikul k dalšímu uvážení, k budoucímu totiž nynějšímu sněmu, odložen byl, a že z těch svolených tří grošuov posudního tak dalece, jakž vystačiti mohou, toliko těm věřiteluom, kteříž v zemi jsou, ouroky splaceny byly, a to, což by se té nové zbírky scházelo, berníkuom spraveno bejti a bez povolení stavuov vydáváno bejti nemá, zvlášť.poněvadž stavové o tom, odkud jsou takové dluhy vzešly, žádné vědomosti nemají. I jest to všecko, jakž na větším díle všem vuobec známo, na tom, že takové těžké břemeno z strany dluhuov každého dne čím dále tím více přibejvá, tak že jest se obávati, poněvadž se placením dluhuov odtahuje a tiem ročně velikú sumu přibejvá a vejšeji rostou, nebudeli tomu časně spomoženo, že by se to naposledy JMCské, nicméně také královstvím, zemím a věrným poddaným JMCské, k dokonalé nemožnosti vztahovati mohlo, a že JMCská takového břemena dále snésti moci by neráčil, a země by potomně také takovejmi pomocmi a daněmi již přílišně přemoženy byly. Neb z toho, že toliko domácím věřiteluom ourokové, podle sněmovního snesení, zaplaceni býti mají, a přespolní v to pojati nejsou, JMCské z strany objednání peněz nemalej spletek a obmeškání přišlo, neb tiž věřitelově, kteříž ven z země jsou a peněz svých upřímným oumyslem zapůjčili, v to domnění vešli, jakoby z strany zase zaplacení jim takových dluhuov dokonce vypuštěni a vymíněni býti jměli; což JMCské v říši, též také i jinde, při kupcích a jiných lidech, při nichž v čas nejdůležitější potřeby něco peněz objednáno bejti mohlo, nemalou překážku a obmeškání přináší, tak že napotom, když by největší potřeba nastala, při nich peníze se objednati moci nebudou. Ale poněvadž, jakž vejš dotknuto, z strany toho artikule v předešlém před ložení sněmovním poněkud dosti skrovná zmínka jest učiněna, protož JMCská toho pominouti moci neráčil stavuom toho, jakž níže poznamenáno, obšírněji přednésti dáti. Totiž, že takoví těžcí a velicí dluhové ještě za císaře Ferdinanda vzešlí a na větším díle na JMCskou pana otce císaře Maximiliana, slavné paměti, zdědilí, a za příčinou těch tehdáž připadlých a pořád dlouho trvajících válek, tak také sice pro zdržování hranic a míst pomezních a spravení tureckých daruov, nicméně také pro mnohé jízdy na říšské a jiné sněmy obecné, též svadebních vejprav císařských sester a dcer, item z strany polské elekcí a volení, v kteréž jest se JMCská předně těmto královstvím a zemím k poctivému a do brému prospěchu s jistou radou dáti ráčil, a za příčinou jiných k tomu nápodobných, připaditých znamenitých vydání, na kterémž všemu křesťanstvu vysoce záleželo, vejšeji zrostli a všecky na JMCskou posloupně přišli, a to s mnohem větší obtížností; neb JMCská duochody své ihned z počátku na nejvejš zavedené a rozzastavované najíti ráčil, a k spravováni výš dotčených potřebných vydání, obzvláštně pak z strany vypravení starých dvořanínuov velmi malou a téměř žádné pomoci jmíti neráčil, k tomu také ty všecky od království a zemí svolené pomoci za těchto časuov o mnoho zouplna zvyupomínány bejti, ani proti tak velikému nákladu, kterýž na hranice a místa pomezní jde, nijakž vystačiti nemohly, a ještě k tomu o dosti mnoho jim spadlo a ubylo. Jakž se pak to pořádnými počty a vejtahy prokázati muože, že tyto jminulé a ještě trvající pomoci říšské, jako i z JMCské vlastních království a zemí svolené pomoci, rok k roku rovnaje, do šesti krát sto tisíc [....], a tak v těch i nyní jminulých desíti letech přes šest milionů se přikládati muselo; též také posudní teď od několika let, jakž nahoře dotknuto^ se skoro o polovici umenšilo, že tyto všecky nahoře psané duoležité potřeby poněkud na větším díle toliko z objednaných peněz pod stížnými ouroky spraveny a zdržány bejti musely, což po pánu Bohu ten jediný prostředek byl, skrze nějž království České s připojenými a jinými přiležejícími zeměmi zachováno jest, že od dědičného nepřítele, děkuje Bohu, k zkáze a záhubě přivedeny nejsou.