NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1579, 18. listopadu. - Konc. v arch. Třeboň.

My Ladislav starší z Lobkovic, na Chlumci a Jistebnici, nejvyšší hofmistr, Michal Španovský z Lysova, na Pacově, nejvyšší písař, Burjan Trčka z Lípy, na Světlé nad Sázavou, podkomoří království českého, Jan Vchynský ze Vchynic a na Karlštejně a Nalžovech, purkrabě Karlštejnský, známo činíme tímto listem: jakož sme od stavův království českého podle vysoce urozeného pána, pana Vilíma z Rožmberka na Českém Krumlově, vladaře a správce domu Rožmberského, JMCské tejné rady a nejvyššího purkrabí Pražského, a urozeného pána, pana Felixe Hasištejnského z Lobkovic a na Chomutově a Líčkově, nejvyššího komorníka království Českého, pánům bemíkům téhož království českého, aby v potřebách zemských outočiště své k nám měli, a námi aby se řídili a spravovali, nařízeni, a nyní s jistým vědomím JMCské mustrher lidu válečného toho, kterémuž z království Českého s zeměmi připojenými v místech hraničných království Uherského, podle snesení a vyměření sněmovního, placeno býti má, totižto urozený a statečný rytíř pan Jan Markvart z Hrádku a na Nekmiři k mustrování, a pan Vilím Malovec z Malovic, jeden z nejvyšších berníkův a colmistr království Českého, k placení témuž lidu se vypravují; a protož jakby se v práci té a povinnosti své chovati měli, tato se jim od nás i na místě podepsaných nejvyšších ouředníkův zemských nepřítomných instrukcí vydává.

Předkem, pan mustrher, když lid válečný na hranicích Uherských, tu kdež, a jak sněm náš vyměřuje, mustrovati se bude, na to pozor míti má, aby lid ten byl hodný a se vším dostatkem, jakž na lid válečný jízdný neb pěší náleží, opatřen a způsoben.

Pan berník pak, jakožto colmistr království Českého, má s sebou na hranice království Uherského vzíti peněz z berně svolené sumu tu, terminu nejprvního pololetního, co jest se jí koli zběhlo, a z toho má odvésti panu hejtmanu markrabství Moravského, podle snesení sněmovního, na pomoc stavení pevnosti hraničně zámku Ujivaru půltřetího tisíce kop grošův českých proti kvitancí pořádné.

Dále pak, pokudž nejvýš možné, toho aby šetřili, na té jízdě spolu s panem Markvartem z Hrádku, jakožto mustrherern zemským, aby jeli a to pro lepší bezpečnost pospolu aby se držali, a když se sjedou v místa ta, kdež lid válečný na hranicích se mustrovati začne, tu spolu s vyslanými a colmistry markrabství Moravského a knížetství Slezských a markrabství Horních a Dolních Lužic to rozhodnouti mají, co by přišlo podle velikosti a malosti počtu lidu válečného colmistru českému témuž lidu platiti, jakž kterého hejtmana pštoluňk od JMCské jemu vydaný to ukazuje; počítajíc placení jim od svatého Jiří teď jminulého léta tohoto 79. A to tak podle zdání spolu s jinými pány colmistry nadepsanými rozečtouc a srovnajíc, kdyby Morava, Slezsko a Lužice dva díly daly, aby na království České také dva díly, aneb něco víceji (pokudž by se tak sečtlo), dáti se dostalo.

A jakož jest JMCská, pán náš nejmilostivější, milostivě oznámiti a toho žádati ráčil, poněvadž jest se předešle vždycky lidu válečnému na pomezích na díle sukny a na díle penězi platívalo: aby ještě skrze colmistra našeho, i od colmistrův z jiných zemí k království tomuto připojených ten pořádek se zachovával, z příčiny té, kdyby se jim penězi samými platilo, aby jiní, kteříž z druhé strany Dunaje v pevnostech osazeni jsou a záplatu sukny od JMCské berou, neměli sobě co ztěžovati, a tudy, aby mezi nimi nesvornost a nesrozumění nevznikla. A protož sme k tomu tolikéž i na místě nepřítomných nejvyšších pánův ouředníkův povolili a povolujem, tak že pan colmistr, vezmouc zprávu od osob od JMCské k tomu zřízených, které sou se předešle toho dotýkaly, kde nejblíže se suken nakoupiti bude moci, také tolik sukna, cožby se rozečtlo, že by na díl jeho placení dosti bylo, koupiti a podle peněz lidu válečnému i sukny platiti moci bude. O čemž JMCská i jiným zemím k tomuto království připojeným, též aby se tak o to jednomyslně snesly, psáti ráčí.

Na to také šetrnost a pozor svůj colmistr míti má, co by na tolařích a jiné mincí (poněvadž v království Uherském výšeji nežli v království českém se odbývají) přispořiti a získati se mohlo, z toho aby stavům království Českého pořádný počet se učinil. A jakož o tom zpráva se jest učinila, že JMCská, pán náš nejmilostivější, lidu válečnému na hranicích těch, kterýmž stavové království Českého, markrabství Moravského, knížetství Slezských, markrabství Horních a Dolních Lužic platiti sněmem sou se uvolili, něco jest již placením svými penězi založiti ráčil: i cožby se tak při mustruňku a počtu vyhledalo, že jest JMCská od času sv. Jiří minulého léta tohoto etc. 79 na touž jich službu na týchž svrchupsaných hranicích lidu válečnému penězi svými založiti a zaplatiti ráčil, to pan colmistr, coby tak na díl království Českého dáti se dostalo, osobám těm, kterýmžby od JMCské poručeno bylo, vyrazíc, to při placení lidu válečnému dáti a odvésti má, příjma od týchž osob na to dostatečnou kvitancí.

Za kteroužto práci jich, předně mustrheru, panu Janovi Markvartovi z Hrádku, na jeden měsíc služby se dáti od stavův království českého půl třetího sta zlatých má, každý zlatý počítajíc šedesáte krejcarův, a krejcar tři bílé peníze. Colmistru pak, panu Vilímovi staršímu z Malovic, na jeden měsíc tolikéž služby se dáti od stavův království Českého půl třetího sta zlatých, týmž způsobem jako mustrheru, má; však poněvadž on pan Malovec peníze sobě svěřené míti a k nim pro vezení peněz vozy potřebovati bude, na ty vozy, kočí a koně a jiné osoby tato služba se jemu od pondělího po památce obětování panny Marie, jinač před sv. Kateřinou [23. listopadu] nejprve příští, pasiruje a z peněz jemu svěřených vzíti, i též od toho dne mustrhem a sobě službu počítajíc, zaplatiti se povoluje. Dvadcet koní, pět kočí bude mít, na jednoho kočího, koně i s vozky na den a noc dva tolary; na dva písaře k tomu, aby peníze vyčítali a pořádně to spravovali, na měsíc služby jednomu každému čtyry zlaté a na stravu na den a noc 24 krejcarů; na šest střelců, aby při kočích šli a dlouhé ručnice jměli a těch peněz ve dne a v noci vartovali a toho bedlivi byli, při tom i s hotovostí, s zbrojmi líhali, na měsíc čtyři zlaté a na den a na noc na stravu po 24 krejcařích. Již pak dále, buď jiné vozy a koně, vozní neb jízdné, cožby k tomu colmistr potřeboval, i sám sebe na toho půl třetího sta zlatých jest povinen, mimo tyto věci oznámené, vychovati.

A tuto instrukcí my svrchupsaní pečeťmi svými jsme stvrditi dali. Stalo se na hradě Pražském v středu před sv. Alžbětou léta etc. 79.